Referaty
Home
Anglictina
Biologie
Chemie
Dejepis-Historie
Diplom-Projekt
Ekonomie
Filozofie
Finance
Fyzika
Informatika
Literatura
Management
Marketing
Medicina
Nemcina
Ostatni
Politika
Pravo
Psychologie
Public-relations
Sociologie
Technologie
Zemepis-Geografie
Zivotopisy




























Téma, Esej na téma, Referátu, Referát, Referaty Semestrální práce:

Dějepisné TERMíNY:

Dějepisné TERMíNY:

AKANT:

bodlákovitá rostlina,jejíž listy , dekorativně stylizované , se od starověku uplatňují v ornamentice.Převládá jako výtvarně upravená parafráze v barokních řezbách ,kamenných reliéfech,štuku,kování i zlatnických předmětech a v Bottgerově porcelánu.Koncem roku 1710 se objevuje akant s pentlí (stuhou),po okrajích lemovanou a vrapovanou,proplétající se akantovými listy.umožňuje poměrně přesné datování staveb a předmětů.

ARKÝŘ :

vysunutý výběžek vnitřního prostoru v poschodí,zevně vystupující z nároží nebo z líce stavby jako čtyřboký,polygonální nebo válcový útvar,mnohdy bohatě ztvárněný,vysazený buď na konzole,krakorcích,nebo spočívající noze.Ve středověku tvořil často presbyterium domácí,radniční nebo hradní kaple,nebo v něm byl umístěn záchod s přímým odpadem podél stěny domu.vyskytuje se hojně v renesanci,zejména jako nárožní a o několika patrech.



ATRIBUT: 28871doi13zgx9n

Symbolický předmět v rukou nebo u nohou zobrazených osob světců nebo antických božstev.Připomíná jejich činnost a dobré skutky,nebo mučednickou smrt.Kromě těchto osobních atributů je pro všechny mučedníky společným atributem palmová ratolest.

ATRIUM:

Původně ústřední prostor hellenistického a římského domu s krbem a otvorem uprostřed zastropení nad vodní nádrží,potom předdvoří starokřesťanských chrámů,obklopené sloupovými chodbami.U nás se objevuje ve velkomoravské kostelní architektuře,navazujíc na nartex,chrámovou předsíň.

BARBAKáN: og871d8213zggx

Opevňovací článek před městskou nebo hradní branou,válcového nebo vzácněji mnohobokého či podkovovitého tvaru,navazující na bránu krčkem,opatřený střílnami a obklopený vlastním příkopem.Aby se zabránilo přímému postřelu vnitřní brány,cesta v barbakánu se lomí.U nás se objevuje po husitské době.

BAŠTA:

Přesněji hradební věž-součást opevnění,v románské době plná,v gotice dutá,válcová,podkovová nebo hranolová,někdy dozadu otevřená věž v hlavní hradební zdi,umožňující i boční střelbu,v 15. a 16. st. mohutná,opatřená dělovými komorami.v parkánové zdi vznikají ,po hus. válkách,menší,často polygonální a hrotité nízké parkánové bašty.

BERGRIF:

Nebojsa-útočištná,volně stojící nebo do hradby vložená věž zejména raně gotického hradu.Válcová,někdy opatřená hranou – břitem,proti účinku balvanů z metacích strojů obléhatelů.Vzácně mnohoboká,přístupná pouze v prvním nebo vyšším patře po odstranitelném můstku – poslední útočiště obyvatel a obránců hradu.

CIMBUŘí:

Zubaté zakončení hradeb a věží středověkého opevnění,tvořené střídáním zubů – stínek a výřezů – proluk,tj.krytů a výhledů střelců hlavně ze samostřílů.V pozdní gotice a v renesanci se někdy dodatečně zazdívá a ponechávají se pouze méně snadno zasažitelné

Štěrbinové nebo klíčové a křížové střílny pro palné zbraně.

DONáTOR:

Dárce,ten,kdo věnoval na své náklady oltář,obraz,sochu,kalich apod.v gotice a renesanci bývá zobrazen oproti postavám světců malý,obvykle klečící,a je-li šlechtic,tedy s erbem a nebo na soklech barokních soch je uveden jménem v dedikačním nápisu.

DONJON:

Původně raný jihofrancouzský hrad typu obytné věže,sevřeného krychlového nebo hranolovitého tvaru,na nárožích a někdy i v délce stěn zesíleného oblými plnými věžicemi,pak obytná věž a někdy i totéž co bergrif

DORMITáŘ:

Společná ložnice v klášterech,později nahrazená samostatnými celami jednotlivých řeholníků.

EMPORA:

Nebo-li tribuna – vyvýšené místo nebo prostor hlavně v kostelech.románské době má tribuna v západní části kostela buď tvar obdobný nynější kruchtě,nebo ji i v patře odděluje od lodi stěna s arkádovými otvory,či je umístěna ve věži a obloukem spojena s lodí.V té době se na ní účastnil bohoslužeb šlechtic,pán oddělen od prostého lidu a přecházel na ni buď přímo v patře krytou spojovací chodbou z přilehlého dvorce nebo schodištěm ve zdi.Jiné i postraní tribuny v klášterních kostelech sloužily členům řádů.Od pozdní gotiky a hojně v renesanci se i do postranních lodí vestavují zpěvácké či literátské tribuny.Svou tribunu měl také nejvyšší písař ve Staré sněmovně na Pražském hradě.

EPITAF:

Nejčastěji renesanční kamenná,rámovaná reliéfní nebo dřevěná malovaná deska s nápisem na stěně kostela,připomínající zemřelého,zobrazeného v brnění nebo v občanském šatě,klečícího před křížem.Označuje-li hrob ,plní fci náhrobku.

FAKSIMILE:

Přesná kopie listiny,pečeti,podpisu,malby,pořízená reprodukční technikou v měřítku,barvách shodných s originálem.

FALC:

Předchůdkyně hradu,opevněné a hospodářsky soběstačné dočasné sídlo panovníka Svaté říše římské v raném středověku.císař s družinou cestoval od falce k falci a konzumoval tamní zásoby.Ústřední stavbou falce byl obdélný palác s komorami a zásobárnami v přízemí a reprezentačním sálem v patře.Podle něho se název falc přenáší i na obdobný typ gotického hradního paláce.

FORTIFIKACE:

Opevnění,soubor staveb a terénních úprav umožňující obranu a ochranu proti nepříteli:

-pro starší dobu barbakán,bašta,bergrif cimbuří,fortna,hradba,parkán,podsebití,střílna;pro renesanci rondel;

pro baroko bastion,citadela hradba,pevnost ,torion a obecně palisáda,příkop,val.

CHRLIČ:

Ozdobně provedené zařízení na přepad dešťové vody,tak aby voda netekla přímo na fasádu.v gotice kromě přesahujících kamenných žlabů je chrlič kamenný v podobě pitvorné zvířecí či lidské postavy nebo smyšlené nestvůry,v renesanci a baroku bývá z plechu,podepřený kovaným ramínkem a ukončený někdy dračí hlavou.Voda vytéká z úst či tlamy,jako by ji postava chrlila.

CHRONOGRAM:

Vyznačení letopočtu vzniku stavby,sochy,malby…v nápise tak,že písmena,shodující se římskými číslicemi,jsou větší,popřípadě zlacená nebo červená.jejich součet dá rok,z něhož dílo pochází.může být též dvojitý-pak se výsledek dělí dvěma.Je-li nápis ve verších nazývá se chronostich.

IKONOGRAFIE:

Nauka o námětech a způsobu zobrazování jednotlivých svatých a náboženských námětů.Mluvíme o ní i například při přehledu zpodobování určité stavební památky nebo města od nejstarších dob.

ILUMINACE:

Osvětlení,knižní malba,malířská výzdoba především středověkých rukopisů(iniciály,okrajové i celostránkové kresby).

KALVáRIE:

Sochařské nebo malířské zpodobení Krista na kříži,pod nímž stojí bolestná panna Maria a sv. Jan a někdy ještě klečící Máří Magdaléna.Vzácněji jsou ještě připojeny další dva kříže s lotry.Nebo kaple na návrších při městech (zejména součást křížové cesty).

KAPITULNí SíŇ:

Shromažďovací prostor řeholníků v klášteře nebo kanovníků v sídle kapituly.Bývá připojena k ambitům (křížová chodba) a architekturou i výmalbou patří k nejcennějším prostorám gotického kláštera.

KARNER:

V románské a gotické architektuře dvoupodlažní pohřební kaple s polozapuštěnou dolní částí,kostnicí (ossarium),a horní ,vlastní kaplí.

KOLEJ:

(klášter) -Stavební útvar ,skládající se v uzavřeném areálu z budov a dalších pozemků(zahrady) určený jako obydlí řeholnímu řádu.Skládá se z klášterního kostela,k němuž po boku přiléhá křížová chodba (ambit),obklopující rajský dvůr s kašnou na mytí a spojená s kapitulní síní.Sklepy nahrazovala zprvu zásobárna v přízemí.Dále jsou to dormitáře nebo samostatné cely,refektář-jídelna.V baroku se budují pro představené řádu kláštery se sály a knihovnami a při některých ženských klášterech proboštství jako sídlo probošta.Zatímco kláštery žebravých a kazatelských řádů (augustiniáni,dominikáni) se soustřeďovaly ve městech , starší premonstráti,benediktýni usidlovaly na samotě nebo v osadě,dodatečně kolem kláštera vyrostlé ,měly hospodářskou část s dvory,se sýpkami,stodolami,hospitál,zahradu.Zvláštním typem je kartouza,kde jednotliví mniši obývali samostatné domečky,s vlastními zahrádkami a kuchyní.-sídlo kartuziánů.Pro rytířské a některé křižovnické řády je to komenda,augustiniáni-kanovníci a premonstráti-kanonie;řeholní klerikové,jezuité,piaristé-kolej.

KLENáK:

Článek klenebního oblouku,obvykle klínovitého tvaru,někdy jen vyznačený v omítce,malbě nebo sgrafitu.Klenák uprostřed ve vrcholu oblouku,často větší,ozdobnější,s reliéfem,letopočtem,znakem,číslem domu a monogramem majitele,se nazývá hlavní klenák.

KONCHA:

Čtvrtkulová klenba v apsidě nebo v nice.(výklenek,nejčastěji půlválcovitého tvaru,zakončený konchou).

KONVENT:

Osazenstvo kláštera a v přeneseném významu obytná klášterní budova.

KRAB:

Ve starší literatuře také žabka,zdobný prvek v gotické architektuře kamenné,dřevěné(oltáře), nebo kovové (monstrance),umisťovaný na hrany fiál (štíhlý obelisk,jehož strany jsou posázeny kraby a vrchol tvoří kytka),okraje štítů a vimperků(vysoký trojúhelný štít nad portálem nebo oknem gotické stavby),opěrných oblouků;v prvotní podobě tvaru bobule nebo poupěte,později stále bohatě provedeného,zprohýbaného,nebo seschlého plazivého listu.

KRAKOREC:

Kamenný nosný článek,vysunutý ze stěny,oproti konzole masivnější,složený často z několika opracovaných a na konci zakulacených nebo zdobených hranolů,směrem nahoru postupně stále více vyčnívajících.Nese arkýře,ochozy,vysazená patra domů,balkony…

KŘíŽOVá CHODBA:

Ambit,kvadratura-od předrománské doby základní součást vybavení kláštera nebo sídla kapituly,klenutá chodba kolem čtvercového nebo obdélného rajského dvora,otevřená do něho arkádami,do jejichž oblouků se v gotice vkládali kružby(souměrný obrazec).V baroku obklopují ambity také poutní kostely a lorety(napříč průchodní hranolová kaple,napodobující svatou chýši).

KYTKA:

Kytice-v gotice ozdobný zakončovací článek , jímž vrcholí fiála nebo štít , vimperk,…Tvoří ji čtveřice listů (proto někdy také křížová kytka či kytice ) a uprostřed se tyčí poupě.

LAPIDáRIUM:

Sbírka kamenných soch , architektonických detailů , vykopaných nebo vyňatých ze zbořených objektů nebo originály,nahrazené na původním místě kopií nebo odlitkem.Bývá při muzeu , na hradech , v bývalých klášterech…

LATRáN:

Ulicový útvar , přihrazený k boku hradu a tvořený domky řemeslníků a hradní čeledi.Typický pro jihočeské rožmberské hrady. (Český Krumlov)

LIZÉNA:

Lesena-plochý , svislí architektonický článek bez hlavice a patky (tím se liší od pilastru) , provedený v mírně předstupujícím zdivu nebo jen v omítce.Spojí-li se v rozčlenění fasády s obdobnými vodorovnými pruhy , vytvářejí se tzv. lizénové rámy.

MANDORLA:

Zvláštní tvar svatozáře , podobající se elipse s horním a dolním vrcholem hrotitým (zejména ve středověkých miniaturách , v nástěnné kostelní malbě a v románském a gotickém reliéfu – nad vchody-a malířství) kolem postavy Marie nebo Krista.

MENSA:

Obětní stůl oltáře , s přesahující deskou,v baroku mramorové,zděné a potažené umělým mramorem nebo dřevěné sarkofágového tvaru.Na mensu v gotice nasedá nízká predela (gotic křídlový oltář) s malbou nebo reliéfem, horní část se nazývá retabulum.V gotice má podobu archy , křídlového uspořádání , od renesance a hlavně v baroku je tvoří nejčastěji sloupová architektura s jedním nebo dvěma obrazy a sochami , jindy obraz v bohatém řezaném rámu nebo figurální skupina.V baroku se retabulum často odděluje a stojí za mensou , kterou lze obejít.Na mense od 16. Století stojí skříňkový tabernákl-svatostánek na monstranci s hostií a ciborium (výklenek pro nádoby s hostiemi v levé straně presbyteria).V presbyteriu je hlavní oltář zasvěcený témuž světci jako kostel.

NARTEX:

U nás ve velkomoravské, archeologicky zjištěné architektuře , prostorná krytá předsíň , shromaždiště katechumenů-dosud nepokřtěných , navazující na západní průčelí některých kostelů.Bývaly zde u některých zároveň i církevní školy.

ORATOŘ:

Místnost nebo prostor v přízemí či v patře , zpravidla na boku presbyteria , od ostatních věřících oddělená a opatřená vlastním vchodem (někdy vystupuje otevřeným nebo zaskleným balkonem nebo plochým arkýřem do chrámového prostoru);je určena bud pro řeholníky nebo pro panské , šlechtické patrony kostela.Stojí-li v blízkosti kostela zámek , vede z něho na oratoř chodba nesená pilíři a oblouky.

OSSARIUM:

Kostnice , bud samostatná menší architektura na hřbitově , někdy& symetricky řešená s márnicí a určená k odkládání kostí ze zrušených hrobů.

PALISáDA:

Opevnění ze souvislé řady svisle zarážených a nahoře zahrocených kůlů kolem středověkých tvrzí,u kamenných opevnění ještě v předním valu(místo palisády někdy vyplétaný polský plot),v polních opevněních , na dně příkopů i v barokní fortifikaci.

PARKáN:

V gotickém opevnění prostor mezi hradební zdí a příkopem , nad nímž jej chránila parkánová zeď se střílnami a později parkánovými baštami.Šířka parkánu bývá u měst 10-12 m,u hradů značně menší.

PODSEBITí:

(braň)-obranný , zděný , hrázděný nebo dřevěný ochoz na hradební zdi , baště , bráně , hradební zdi , vysazený na dřevěných konzolách nebo kamenných krakorcích tak,že odklápěcími otvory v podlaze mohli obránci bít pod sebe nepřítele , přilehl-li k patě zdi , střílet na něho , svrhávat klády , balvany , lít vařící vodu , smůlu.

PORTáL:

Architektonické nebo plastické orámování otvoru dveří nebo vrat.V interiéru,zejména v renesančním ,bývá kolem kamenného portálku ještě namalovaný další , iluzivní portál nebo edikula (orámování pilastry a kladím s nástavcem)

PREVET:

Středověký záchod arkýřového typu na krakorcích s kruhovým otvorem v kamenném sedadle a přímým odpadem podél zdi k její patě.

RAJSKÝ DVŮR:

Čtyřúhelné prostranství mezi čtyřmi křídli ambitu,upravené jako zahrada uprostřed se studnou , někdy krytou , k níž jdou křižující se cestičky.

REFEKTáŘ:

Společná jídelna v klášterech.V baroku byly refektáře dva , letní a zimní.

ROTUNDA:

Válcovitá stavba zejména v románské české architektuře typ kostela s lodí na kruhovém půdorysu , kopulí,kuželovou střechou s lucernou (ve starší době bez ní) a s půlkruhově nebo podkovovitě založenou apsidou.Méně často přiléhá k rotundě čtyřboká nebo válcová zeď.

ROZETA:

Plastický nebo malovaný ornamentální prvek vyvozený ze symetrie květu růže,častý v renesanci,klasicismu,empíru.

Kruhové,ponejvíce gotické okno členěné kružbami (nejčastěji v západním průčelí a v čelech příčných lodí kostelů).

STŘíLNA:

Otvor v hradbě,baště nebo vůbec fortifikací , určený většinou pro palné zbraně(v cizině pro dříve pro luky).Typy:štěrbinová(dala se uzavírat špalíkem);klíčová;křížová;dělová-nálevkovitě rozšířená.

SVORNíK:

Závěrečný kámen ve vrcholu oblouku portálu,okna,arkády,klenby,do něhož se sbíhají klenební žebra.Bývá zdoben reliéfem,od renesance po baroko maskaronem či erbem.Od 14. století-visutý sv.-svým tělem se odpoutává od vrcholku klenby a zasahuje dolů do prostoru.

ŠNEK:

Schodiště-točité

TRIFORIUM:

Triforiová galerie,původně 3 sdružená okna,později ochoz obíhající pod okny a nad arkádami.Otevřen arkaturou.

TRIUMFáLNí OBLOUK:

Vítězný oblouk

1)v římské architektuře-hranolová stavba,připomínající bránu s jedním nebo třemi průjezdními otvory,stavěná na památku velkého vojenského vítězství(zachyceno v reliéfech) ,u nás v empíru (Lednice)

2)v kostele oblouk,oddělující loď od presbyteria.

TUMBA:

Středověký a gotický náhrobek tvaru položeného hranolu,na němž leží deska(někdy s reliéfem nebo plastikou mrtvého).Později nabývá tvaru ozdobné rakve.

TYMPANON:

Vnitřní plocha plasticky orámovaného nízkého trojúhelného,segmentového nebo stlačeného štítu,nebo plocha v horní části portálu,ohraničená přímým nadpražním překladem a půlkruhovým nebo jiným obloukem.T, bývá buď prázdný nebo vyplněný malbou,erbem,nápisem,letopočtem,štuk.

TÝN:

Z keltského dunum,plot,ohrazené místo,sídliště obehnané plotem.Jako název svědčí o vzniku osady ve 10. a 12. století.

VIMPERK:

Trojúhelný štít nad portálem nebo oknem gotické stavby,mnohdy členěný prolamovanou nebo slepou kružbou,doprovázený dvojicí fiál,po obvodu přizdobený kraby a ukončený kytkou.

ZRCADLO:

Různě orámovaná nebo mírně vpadlá a v obryse vykrajovaná plocha na stropě buď volná mezi štukaturami, nebo vyplněná malbou.

Pásový ornament z kvádříků či kostek-zubů,střídajících se s mezerami.

ZUBOŘEZ:

Pásový ornament z kvádříků či kostek-zubů,střídající se s mezerami

ŘEHOLE:

Soubor pravidel klášterního života

SANKTIFIKACE:

Svatořečení,kanonizace.

SANKTUARIUM:

Kamenicky ozdobně řešený uzavíratelný výklenek pro nádobu s hostiemi v levé stěně presbyteria nebo přístěnná věžovitá stavbička,zvaná také pastoforium

SARROCIUM

SVATOZáŘ:

Glorie,kruh světla nebo paprsků kolem hlav světců.Zobrazení vzkříšeného Krista bývá někdy celé obklopeno svatozáří zvanou aureolou.V románském umění přichází i aureola mandlového tvaru-mandorla.

ŠKAPULíŘ:

1)svrchní šat některých řádů(zavedený benediktýny),zpravidla dlouhý pru látky splývající od ramen vpředu i vzadu,bez rukávů,s otvorem pro hlavu,svěcený,původně ochranný druh oděvu přes hábit

2)druh amuletu nošený na prsou

ŠPITáL:

Hospitál-dům pro staré a nemocné,ve středověkých městech-ve spojení s kaplí nebo kostelem-zřizován velmi často před dolní brannou,později přímo ve městech.Spravovala je špitální bratrstva a některé rytířské a křižovnické řády(zejména jako útulky pro poutníky).



ŠTOLA:

1) Církevní dlouhý ,asi 10 cm široký pruh látky mající stejnou barvu jako kazule,který se nosí při některých bohoslužebných úkonech kolem krku tak,že oba konce vpředu splývají dolů(u kněží),nebo se zkříží na pravém boku(u jáhnů)

2)dlouhý úzký přehoz z nebo kožešiny látky nošený přes ramena

3)pečivo

4)církevní poplatek,který se platí faráři jako náhrada výloh zejména při oddavkách a pohřbu.

TALáR:

Obřadní šat

1)kněží katolické církve,dosahující až ke kotníkům,blízký sutaně(stejný jen je vepředu zapnutá na knoflíky a nahoře přiléhá těsně k tělu) ale nahoře nepřiléhá k tělu

2)volný oděv nebo plášť duchovních jiných církví,dále soudců…

TERCIáŘ:

Církevní člen tzv. třetího řádu,tj. sdružení osob,které nežijí v klášteře a neskládají řeholní sliby,ale snaží se svým životem přiblížit spiritualitě řehole(první řád jsou mužské kláštery,druhý ženské).

TIARA:

1)Vysoká homolovitá pokrývka hlavy babylonských a perských králů

2)trojitá papežská koruna pro slavnostní mimoliturgické příležitosti,původně bílá,s jedinou zlatou čelenkou,vyznačující světskou moc papežů,od konce 13.st s dvojí korunou na znamení moci světské i duchovní,od počátku 14.st. s třetí korunou,symbolizující pravděpodobně věčnou trvalost svazků,svázaných papežem na zemi.Barevně se skládá z purpurového,modrého a zeleného pruhu látky.

TONSURA:

1)Vyholený nebo vystříhaný kruh vlasů na temeni katolických kněží a mnichů

2)obřad,při němž biskup alumnovi(seminarista) symbolicky přistříhl na pěti místech vlasy a tím jej slavnostně uvedl do stavu duchovního a do své diecéze.

TRANSEPT:

Příčná loď kostela,vkládaná mezi podélné lodě a kněžiště,téže výšky jako hlavní loď.Ramena transeptu značně přesahují přes boční lodě do stran.může být opatřen portály v obou ramenech.

ŽALM:

Náboženský zpěv starohebrejského původu projevující bohu chválu,díky,prosby,žal,zlořečící nepřátelům.Žalmy=kniha Starého zákona obsahující 150 těchto zpěvů,žaltář

2)teskná,zádumčivá píseň

ŽALTáŘ:
liturgická kniha katolické církve obsahující 150 starozákonných žalmů,určená k chórové motlitbě.Od raného středověku se výzdoba vesměs váže k textům a rozvíjí celé výjevy.Postupně přistoupily další obrazy(postava Krista.ukřižování)

a později rovněž novozákonní výjevy.

ABATYŠE:

Představená ženského kláštera

ADVENT:

Část církevního roku-4 neděle před vánoci =lat, příchod

ALBA:

Dlouhý,rukávy opatřený mešní úbor katolického kněze,zhotovovaný z bílé lněné látky a dole zdobený krajkou;obléká se přes kleriku a humerál,bývá přepásán cingulem.

AMBIT:

Křížová chodba,pravidelná součást areálu kláštera,jehož vnitřní strany se otevírají arkádami do rajského dvora.Ambitem se také nazývají klenuté ochozy kolem poutního kostela.

ANTIFONáŘ:

Liturgická kniha obsahující antifony,obřadní,zvláště mešní texty při obřadu střídavě zpívané,i s nápěvy.Ve středověku byly antifonáře bohatě malířsky zdobeny.

APSIDA:

Půlkruhový výklenek pro oltář

ARCIBISKUP:

Titul církevního hodnostáře.Jeho znakem je pallium-bílá páska kolem krku protkaná 6 černými křížky

BABTISTERIUM:

Samostatná církevní stavba nejčastěji kruhového,křížového nebo 8-úhelníkového půdorysu,od 4.st. určeno ke křestnímu obřadu,s křtitelnicí uprostřed.V pozdním středověku vystřídáno křtící kaplí v kostele.

BAZILIKA:

Původně antická civilní stavba,později hlavní typ křesťanského chrámu.Zpravidla trojlodní,zprvu neklenutá,s lichým počtem sloupů nebo pilířů oddělující loď hlavní a boční;s převýšenou,samostatně osvětlenou a na východě apsidou uzavřenou lodí střední. 

BEATIFIKACE:

Blahořečení,prohlášení za blahoslaveného v katolické církvi na základě ctností,mučednické smrti a zázraků,od 12:st. po církevním projednání.

BERLA:

Vysoká pastýřská a poutnická hůl, v užším smyslu odznak biskupské a opatské hodnosti,ve východní církvi zakončená vodorovnou příčkou,katoli. Spirálou.Při obřadech držená v levici byla bohatě zdobena,zlatnicky zejména v partii spirálového zakončení rozváděného v úponky,dekorovaného drahokamy.

BIRET:

Pokrývka hlavy katol. Duchovních,původně rovněž měkká,dnes vyztužená na temeni,čtverhranné formy(kvadrátek),se 3 či 4 diagonálními žebry.Papežův je bílý,kardinálský rudý,biskupský fialová,ostatních černý.

BISKUP:

Církevní hodnostář.-fialová klerika,kříž na prsou,prsten,mitra, berla

BREVIáŘ:

Kniha latinských každodenních motliteb.Zahrnuje žalmy,vybrané stati z Nového a Starého zákona,z církevních otců i z legend,hymny a motliteb. Formuláře pro jednotlivé denní doby.

CIBORIUM:

1( Baldachýn,zděná kamenná stříška nad starokřesťanským oltářem,nesená 4mi sloupy,mezi nimiž bývaly zavěšeny závěsy;pod c. byla umísťována schránka s hostií

2)liturgická nádoba z drahého kovu na noze a s víkem sloužící k úschově hostie.

CINGULUM:

Pás nebo šňůra sloužící k převázání či podkasání alby a spodního roucha katol. Kněze.

DALMATIKA:

Původně římský šat obdélného střihu s otvorem pro hlavu,později liturg. Úbor pro Jahna s krátkými rukávy,po stranách a na dolní straně rukávů svazovaný pentlemi.

DĚKAN:

Původně předák 10 mnichů,představitel diecéze,zabývá se vnitřní správou bez soudní moci

EUCHARISTIE:

1)motlitba 2)stolování s Kristem –večeře páně

EVANGELIáŘ:

Liturg. Kniha obsahující-na rozdíl od evangelistáře-celé texty evangelií.V román. a got. Se mu dostávalo bohaté malířské výzdoby.

EVANGELISTÉ:

Matouš,Marek,Lukáš a Jan,čtveřice apoštolů, k nimž se odvolávají 4 evangelia Nového zákona.Ve starokřesťan. Době zobrazováni symboly 4 rajských řek,

Beránků nebo svitků,později v raném středověku jako starci s individuálními atributy.Matouš s andělem,Lukáš s obětním dobytčetem,Marek se lvem,Jan s orlem.Někdy místo apoštolů samotné atributy.

GRADUáL:
mešní kniha římskokatolické církve obsahující chorální,sborové zpěvy,ve středověku bohatě iluminovaná.

HáBIT:

Kutna

HOMILIáŘ:

Středověká kniha biblických výkladů,zpravidla iluminovaná,uspořádaná podle kalendáře,také sbírka kázání.

HOSTIE:

=obětní beránek.Chléb proměněný v tělo Kristovo.Kuleatý tvar s vyraženým IHS nebo Kristem

IHS:

Zkratka jména Ježíšova,monogram Kristův.Od 16. St. doplňuje symboly a nápisy na jezuitských stavbách i v jejich výzdobě i vybavení.Iesus Hominum Salvator-Ježíš lidí Spasitel;In Hoc Signo-V tomto znamení zvítězíš.

INRI:

Jesus Nazarenus Rex Judeorum-v nadhlaví na Kristově kříži,součást zobrazení krucifixu.

KADIDLO:

Vonná priskyřice k okuřování=kouř-symbol motlitby

KAMPANILA:

Zvonice

KANCIONáL:
nábožen. Zpěvník,sbírka duchovních písní s nápěvy,které tvoří součást bohoslužeb.Rukopisné vznikaly pro zpěvácká bratrstva.Také tištěné k. bratrské.

KáNON:

Slohově podmíněný řád proporcí,správné míry,dokonalá úměrnost jednotlivých částí uměleckého díla a jejich vzájemných vztahů,o jakou usilovala tvorba od antiky.V architektuře pravidla dokonalé skladby a poměrnosti hmot a článků.

Pravidlo;soubor liturgických zpěvů

KANONIZACE:

Sanktifikace-svatořečení.Dříve na základě posmrtné úcty,později po církevním procesu,který prošetřuje život,smrt,pohřeb a divy blahořečeného,který je pak zapsán do seznamu (kánonu)svatých.

KANOVNíK:

Člen kapituly

KAPITULA:

Kolegium duchovních při některých chrámech

KAPLE:

Křesťan. kultovní prostor,zprvu samostatný stavební útvar,vzniklý patrně z malých svatyní na hrobech mučedníků,později přidružený ke kostelu,začleněný v celek kláštera,hradu i zámku.Podle účelu se rozlišuje kaple křticí,rodinná,hřbitovní…-malá bohuslužebná místnost

KARDINáL:

Druhá nejvyšší církevní hodnost po papežovi,jmenuje ho papež

KATEDRA:

Vyvýšený různě zdobený trůn biskupa,zprvu umísťovaný za oltářem,gotika-při levé ,evangelijní straně apsidy biskupského kostela,katedrály.

KATEDRáLA:

Dóm,biskupský kostel s kapitulou;chrám s katedrálním uzávěrem(věnec kaplí),příčnou lodí,triforiem.vícelodní kostel

KLáŠTER:

Budovy,pozemky,uzavřený prostor,kostel,ambit,rajský dvůr,kapitulní sín,dormitář ,refektář

KLERIK:

Duchovní nebo student teologie

KLERIKA:

Sutana.svrchní šat duchovních

KLÉRUS:

Duchovenstvo jako celek

KOMENDA:

Klášter rytířského řádu

KOMTUR:

Velitel rytířského řádu

KONGREGACE:

Více klášterů pod jedním představeným

KONSEKRACE:

Svěcení biskupů ,předmětů,proměna chleba ve víno

KOSTEL:

Svaté místo kde se konají mše

KONVENT:

Mnišské osazenstvo kláštera,také přeneseně klášterní obytná budova

KRYPTA:

Podzemní či polopodzemní klenutý,někdy i vícelodní prostor,umísťovaný pod chórem kostela,kt sloužil jako martyrium světců nebo jako pohřebiště řeholníků a význačných osob.

KŘIŽMO:

Olej kt biskupové svítí

KŮR:

Vyvíšený prostor pro varhany a zpěváky,kostelní sbor

LAVABO:

Liturgické umyvadlo v kostelní sakristii s kamennou nebo kovovou mísou a kovovou,nejčastěji cínovou nádrží.Bylo také umisťováno v refektáři kláštera.

LEGáT:

Papežský vyslanec s plnou mocí

LITURGIE:

Křestanský bohoslužebný řád,bohoslužba

METROPOLITA:

Biskup nebo představený církevní oblasti,církve

MISáL:

Liturgická kniha katol- mešního obřadu.Ve středověku iluminován,vznikl spojením sakramentáře,epistoláře a evangelistáře,graduale a antifonáře.

Obsahuje motlitby a texty ke mši

MITRA:

Infule,litur. Pokrývka hlavy vysokých katol. Duchovních,nahoře otevřená,vpředu i vzadu hrotitá,se dvěma stuhami vzadu,nejčastěji bílá,zlatem protkaná nebo vyšívaná.

MNICH:

Člen řeholního řádu;vřeteno šnekového schodiště;dřevěný prostředkující článek mezi střešním krovem a klenbou.

MONSTRANCE:

Zprvu relikviář,později schránka, v níž se v katolickém ritu vystavuje hostie,upevněná za sklem v měsíčku.Z drahého kovu.v gotice podobná tvarem kostelu,baroko-opatřená paprsky-stojí na noze jejíž dřík je opatřen nodem(ořechem).

MOZETA:

Chórová krátká pláštěnka vyšších katol. Duchovních,bez rukávů,vpředu na knoflíky,vzadu s ozdobnou kapucí.

NOVICIáT:

Zkušební doba 1 rok pro novice-nové členy řehole

OLTáŘ:

Obětní místo

Obecně kultovní obětní stůl:stává se z oltářní desky,mesy,obsahující ostatky svatých, a z podstavce kamenného či zděnného.Je oltář pevný a přenosný-skládací.

OPAT:

Představitel mužského kláštera

ORNáT:

Liturgické roucho kněží při mši

PALLIUM:

Papežská nebo arcibiskupská páska

PASIONáL:

Sborník ze života světců,mučedníků

PASTOFORIUM:

Volně stojící nebo přístěnná schránka na nádobu na hostie-ciborium

PAŠKáL:

PIETA:

Zpodobnění Marie s mrtvím Kristem v náručí

PLUVIáL:

Liturgická pláštěnka dlouhá,bílí používá se při bohoslužbných úkonech ale ne při mších

PONTIFIKáL:

PRECEPTOR:

Domácí učitel

PRESBYTáŘ:

Kněžiště- místo, kde je uložen oltář-vždy na východ

PRIMAS:

Arcibiskup včele provincie

PROBOŠT:

Představený některých muž klášterů,nebo úřad při kapitule

PŘEVOR:

Představitel katolického kláštera

PYXIDA:

Nádoba z drahého kovu ve tvaru kalichu,uvnitř zlacená pro uchování nejsvětější svátosti oltářní ve svatostánku

RELIKVIáŘ:

Schránka na relikvie

REQUIEM:

Zádušní mše

ROCHETA:

Plátěný oděv katol duchovního po kolena

ALODIUM:

Středověké vlastnické právo šlechtické-plné vlastnictví mejetku majitele a dědicky přechází právoplatně na nástupce

BERNĚ:

Daně

BERNí REJSTŘíK:

Úřední rejstřík stavů,pro zachycení velikosti majetků a jejich výnosů pro daně-podle toho se určovaly daně

BRAKTEáT:

Jednostranná stříbrná mince,u nás zavedeny P. O. I. v 1210 nahrazují denárovou měnu

DEFENZOR:
obránce zájmů nekatolických českých stavů v 16. A 17 st.-česká konfese

15 defenzorů

Za Rudolfova majestátu usneseno 30 defenzorů-1O měšťanů,10 páni a 10 rytíři

DENáR:

Stříbrná mince ražena již Boleslavem r. 995

DESáTEK:

Naturální renta. Každý desátý díl z produkce, odváděný církvi. Později i jako peněžní.

DESKY DVORSKÉ:

Úřední knihy. Záznamy o změnách držení lenních statků. Od pol. 14. st. Vedeny u dvorského soudu. Půhonné desky a provolací (zboží propadlé do majetku krále).

DESKY MANSKÉ:

Knihy evidující manské statky, jejich držitele a povinnosti plynoucí feudální vrchnosti.

DESKY ZEMSKÉ:

Od 13. st. (POII). Písemnosti zemských soudů. D. půhonné, trhové, zápisné, památné (od Jagellonců). 1794 zavedena kniha hlavní (dle statků). 1851 konec.

DLOUHá MINCE:

Znehodnocená měna za Valdštejna.

DOMINIKáL:

Panská půda obdělávaná ve vlastní režii feudála nebo pronajmuta poddaným.. Svobodná půda až do 18. St.Zdaněná Tereziánským katastrem.

DOMINIUM:

Panství, pozemkové vlastnictví feudála. Generale – stavovské, speciale – královské.

DONACE:

Obdarování. Zbožné dary šlechty či panovníka církvi.

DUKáT:

Floren. Au mince ve Florencii. Od 1325. U nás razil Jan Luc.-aale díky málo zlata přetrval uherský dukát

DVORSKÝ SOUD:

Vznik za K.IV. Protiváha zemského soudu ovládaného šlechtou. Soudil jen pře náležející do pravomoci krále a pouze na území koruny české. Od 15. st. i odúmr&#