KSČM

Komunistická strana Čech a Moravy je levicovou politickou stranou působící podle zákona. Pro své označení používá zkratku KSČM.

KSČM je právnickou osobou, působící na území České republiky.

Sídlem ústředních orgánů KSČM je Praha.

Program KSČM vychází z marxistické teorie otevřené dialogu s mezinárodním komunistickým a levicovým hnutím. Programovým cílem KSČM je socialismus a usiluje o to, aby byla stranou masovou, která pracuje na základě kolektivnosti jednání a rozhodování.

Po listopadu 1989 byla postavena Komunistická strana Československa (KSČ), do té doby vládnoucí politická a ekonomická síla v ČSSR, před rozhodnutí, jak dál. Tehdejší vnitropolitická situace, mezinárodní poměry a vznik Občanského fóra (OF) donutily nové vedení strany v čele s Vasilem Mohoritou rozejít se s bývalou KSČ a pokusit se stranu transformovat do podoby moderní levicové strany. Tento politický trend se v roce 1990 projevil mj. tím, že v červnových volbách sice podle očekávání zvítězilo OF s více jak 50 % odevzdaných hlasů, ale druhé místo obsadila KSČ s 13,5 % voličů tehdejšího Československa. V říjnu téhož roku uváděla KSČ 800 000 členů oproti 1,5 milionu z doby před listopadem 1989. 16345rlo17spd2q

31. března 1990 vznikla KSČM programově se hlásící k myšlence sociálně spravedlivého státu.V listopadu roku 1990 se konal první ustavující sjezd KSČM v Olomouci, a to mj. i proto, že na základě začínajícího a postupně narůstajícího politického hnutí mezi Českou a Slovenskou republikou tehdejší ČSFR a potřeby vetší samostatnosti v rámci KSČ byly obě tehdejší komunistické strany (KSČ a Komunistická strana Slovenska) osamostatněny, pro koordinaci činnosti obou stran byla vytvořena Federální rada Komunistických stran Čech a Moravy a Slovenska a česká část KSČ se ustavila jako KSČM. Předsedou KSČM byl zvolen filmový režisér Jiří Svoboda. V té době působilo v ČSFR vedle KSČM dalších 16 levicových subjektů, mj. ČSSD, Levá alternativa, Československá strana socialistická, Obroda – Klub za demokratický socialismus, Kluby sociálních demokratů OF. Do voleb v roce 1992 vstupovala KSČM jako součást Levého bloku spolu s Demokratickou levicí a společně získali 13,5 % voličských hlasů jako druhé nejsilnější politické seskupení po ODS , která vznikla z OF.

II. sjezd KSČM v prosinci 1992 se konal na Kladně ve zjitřené atmosféře atentátu na předsedu KSČM Jiřího Svobodu i v atmosféře počínajícího vnitrostranického štěpení. Sjezd přijal tzv. Kladenský program orientující stranu na překonání vnitrostranických problémů a na obranu národních ekonomických zájmů jako reakce na probíhající proces privatizace. Situaci, kdy se zánikem Federálního shromážděni po rozpadu ČSFR přišla hlavní část politické reprezentace KSČM v rámci Levého bloku o své poslanecké funkce, začali hrát prvořadou roli poslanci zvoleni do České národní rady, a to zvláště předseda poslaneckého klubu LB Jaroslav Ortman, který se chtěl stát lídrem levicové opozice po zraněném Jiřím Svobodovi. Odtrhl se proto od KSČM a spolu s poslanci Mečlem, Masopustem a Řezáčem založili stranu Levý blok. Z Demokratické levice vznikla Strana demokratické levice (SDL) pod vedením Vasila Mohority, konzervativci pod vedením Miroslava Štěpána založili Stranu československých komunistů. Tento vnitřní spor v KSČM nebyl v evropském měřítku ničím mimořádným, připomínal vývoj v komunistických stranách Itálie a Francie.

Proto byl v roce 1993 svolán III. sjezd KSČM do Prostějova s cílem vyřešit vnitrostranické poměry. Den před jeho konáním Jiří Svoboda oznámil, že se vzdává všech stranických funkcí a nebude se již dále účastnit politického života. Na sjezdu oznámil profesor Mečl vznik nové strany – Strany demokratické levice. Sjezd potvrdil vyloučení z řad KSČM Miroslava Štěpána. Za předsedu KSČM byl zvolen doc. PhDr. Miroslav Grebeníček, CSc., místopředsedy se stali doc. PhDr. Zdeněk Klanica, DrSc., RNDr. Václav Exner, CSc. a PhDr. Miloslav Ransdorf, CSc. Sjezd potvrdil další orientaci na koalici KSČM, SDL a SLB v rámci Levého bloku.

V dalších volbách roku 1996 však všechny tyto hlavní subjekty levice (kromě ČSSD) kandidovaly samostatně. SDL i SLB ve volbách zcela propadly, KSČM obdržela přes 15 % voličských hlasů. LB jako politická koncepce přestal existovat. lp345r6117sppd

III. sjezd KSČM v roce 1993 obhájil Kladenský program z II. sjezdu na Kladně jako program vycházející z Marxova učení. Byla zachována komunistická identita a orientace strany v nových podmínkách, především proti menšinovým skupinkám ve straně.

IV. sjezd KSČM se konal v prosinci 1995 v Liberci. Byl sjezdem konzolidované jednotné strany, která překonala krizi. Vzhledem k tomu, že i nadále klesala výkonnost české ekonomiky a prohlubovala se celková krize, orientovala se strana hlouběji na obhajobu základních zájmů sociálně slabších vrstev a na program národní záchrany ve všech sférách společenského života. Vytyčila heslo “Jiní o lidech, my s lidmi”.

I v duchu tohoto hesla se sešel poslední V. sjezd KSČM v prosinci 1999 ve Žďáru nad Sázavou. Sjezd přijal řadu dokumentů, mj. Program obnovy, Informační materiál o programových závěrech V. sjezdu KSČM – Lepší cesta pro lepší zemi, Deklaraci V. sjezdu KSČM k mládeži. Sjezd přijal rovněž strategii činnosti KSČM na přelomu tisíciletí a v horizontu 10 až 20 nejbližších let. Předsedou KSČM byl opět zvolen Miroslav Grebeníček, místopředsedy RSDr. Vlastimil Balín, RNDr.Václav Exner, CSc., JUDr. Zuzka Rujbrová, Ing. Jiří Dolejš a PhDr. Miloslav Ransdorf, CSc.

Za člena KSČM může být přijat občan starší 18 let, který se ztotožňuje s programem a Stanovami KSČM a není členem jiné politické strany nebo politického hnutí. Právo přijímat nové členy má základní organizace KSČM (dále již ZO KSČM). Členství, práva a povinnosti s ním spojené vznikají dnem rozhodnutí členské schůze ZO KSČM o přijetí žadatele za člena. Osvědčením o členství v KSČM je členský průkaz, jehož součástí je příspěvková karta, které člen na požádání předkládá ke kontrole příslušnému orgánu strany. Členství v KSČM zaniká vystoupením člena, vznikem členství v jiné politické straně, v politickém hnutí nebo ukončením členství za jednání, které je neslučitelné s programem a stanovami strany nebo stranu poškozuje na veřejnosti. K základním právům člena KSČM patří: zvolit si ZO KSČM, ve kterém bude pracovat; podílet se na formování politiky strany ve své ZO KSČM a v dalších orgánech a aktivech KSČM; svobodně vyjadřovat své názory, připomínky,návrhy a stanoviska na stranických jednáních nebo je podávat písemně příslušnému stranickému orgánu; na jednáních stranických orgánů kritizovat kteréhokoliv člena nebo orgán KSČM; volit, být volen, navrhován a delegován do orgánů KSČM, doporučován do veřejných funkcí. K základním povinnostem člena KSČM pak patří: dodržovat Stanovy KSČM; aktivně se podílet na činnosti strany, především v ZO KSČM, kterou si zvolil; hmotně podporovat stranu, platit členské příspěvky; podílet se na uskutečňování programu KSČM, získávat pro něj další stoupence, objasňovat politiku strany mezi občany, propagovat levicové myšlenky na veřejnosti, politicky a odborně se vzdělávat; svědomitě vykonávat stranické a veřejné funkce.

Nejvyššími orgány jsou samosprávné orgány, což jsou členská schůze ZO KSČM, konference a sjezd KSČM. Sjezd svolává ÚV KSČM zpravidla 1krát za čtyři roky. Z rozhodnutí okresní konference a sjezdu KSČM mohou být ustaveny i jiné územní orgány. Tyto samosprávné orgány KSČM na svých jednáních v rámci své působnosti formulují a schvalují zásady politiky KSČM, rozhodují o způsobech její realizace přijímají další rozhodnutí v souladu se stanovami. Dále si tyto orgány na dané úrovni vytváří řídící orgány (výbor ZO KSČM, městský, okresní a ústřední výbor KSČM), které jsou jim ze své činnosti odpovědné. Na tyto orgány mohou přenést část svých pravomocí. Členské schůze volí revizory, konference a sjezd KSČM revizní a rozhodčí orgány. Orgány KSČM jsou schopny se usnášet, je-li přítomna nejméně polovina jejich členů, pokud stanovy neurčují jinak. Usnesení je přijato souhlasem nadpoloviční většiny přítomných členů. Tato přijatá ustanovení a závěry jsou pro členy KSČM a stranické orgány závazná. Stranické orgány sestavují kandidátní listiny pro volby do zastupitelstev a zákonodárného sboru na základě primárních voleb, jejichž pravidla schvaluje ÚV KSČM. O zásadních otázkách KSČM rozhodují členové strany v referendu. Referendum vyhlásí OV KSČM na žádost alespoň jedné třetiny ZO KSČM, ÚV KSČM na žádost nejméně jedné třetiny OV KSČM, anebo z vlastního rozhodnutí OV či ÚV KSČM. Referendum může vyhlásit i sjezd KSČM. Orgány KSČM se vzájemně informují o své činnosti.

ZO KSČM vytvářejí podmínky pro uplatňování práv, povinností a politických aktivit členů strany. Vznikají dobrovolným rozhodnutím nejméně tří členů KSČM v územních celcích nebo jejich částech po registraci příslušným OV KSČM, který vydá o registraci osvědčení. V souladu s územním členěním státu působí okresní organizace KSČM, které sdružují všechny ZO KSČM. Zásadní otázky stranické práce v okrese posuzuje a řeší okresní konference KSČM, kterou svolává OV KSČM zpravidla 1krát za dva roky na základě rozhodnutí ÚV KSČM. Tato konference zejména volí předsedu OV KSČM, volí nebo potvrzuje OV KSČM, dále volí revizní komisi a jejího předsedu. OV KSČM organizuje činnost okresní organizace v období mezi konferencemi. Svolává jej předseda OV KSČM nejméně 1krát za čtvrtletí. Nejvyšším orgánem mezi sjezdy KSČM je ÚV KSČM. Tento orgán mj. volí a odvolává Výkonný výbor ÚV KSČM a jeho členy, což je výkonný orgán ÚV KSČM, který plní usnesení sjezdu a ústředního výboru strany. Svolává jej VV ÚV KSČM nebo předseda ÚV KSČM nejméně 1krát za čtvrtletí.

V Parlamentním shromáždění OBSE má KSČM zastoupení od roku 1995 (Vratislav Votava, Jan Navrátil – od r. 1996 Václav Exner), v Parlamentním shromáždění Rady Evropy od roku 1996 (Taťána Jirousová), v Evropském parlamentu od roku 1996 (Zdeněk Klanica, Jiří Maštálka – od r. 1998 místo Jiřího Maštálka Jaromír Kohlíček), v Meziparlamentní unii od roku 1996 (Alena Svobodová, stejně tak i ve Středoevropské iniciativě (Vojtěch Filip – od r. 1998 Miloslav Ransdorf). 

Jak vyplývá z tabulky, KSČM získala ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 11,03 % , což znamenalo zisk 24 mandátů. Poslanci za KSČM se stali:

JUDr. Vojtěch Filip (je předsedou Poslaneckého klubu KSČM), RNDr. Václav Exner, CSc., PaeDr. Květoslava Čelešová, Ing. Ludmila Brynychová, Ing. Karel Vymětal, Miroslava Vlčková, doc. RSDr. Jaroslav Štrait, CSc., doc. PhDr. Alena Svobodová, CSc., JUDr. Zuzka Rujbrová, RSDr. Ing. Svatomír Recman, PhDr. Miloslav Ransdorf, CSc., JUDr. Dalibor Matulka, MUDr. Jiří Maštálka, Ing. Josef Mandík, Ing. Pavel Kováček, Ing. Jaromír Kohlíček, CSc., doc. PhDr. Zdeněk Klanica, DrSc., MUDr. Taťána Jirousová, Josef Honzák, Ing. Pavel Hojda, doc. PhDr. Miroslav Grebeníček, CSc., Václav Frank, Ing. Stanislav Fischer, CSc.

V Senátu Parlamentu ČR má KSČM 3 senátory, kterými jsou: Rostislav Harazin, Jaroslav Doubrava, Mgr. Antonín Petráš.

Vedoucí funkcionáři ÚV KSČM:

Doc. PhDr. Miroslav Grebeníček, CSc – předseda ÚV KSČM

RSDr. Vlastimil Burian – 1. místopředseda ÚV KSČM

JUDr. Zuzka Rujbrová – místopředsedkyně pro územní politiku a přípravu voleb ÚV KSČM

Ing. Jiří Dolejš – místopředseda pro odborné zázemí ÚV KSČM

RNDr. Václav Exner, CSc. – místopředseda pro řízení ekonomiky ÚV KSČM

PhDr. Miloslav Ransdorf – místopředseda pro zahraniční styky ÚV KSČM

RSDr. Otakar Zmítko – předseda Ústřední revizní komise KSČM

Dana Hrábková – předsedkyně Ústřední rozhodčí komise KSČM