|
Co jsou to vlastně pověry, o výběru a koncepci práce, Pověry (podle Bocheńskiho)
Co jsou to vlastně pověry, o výběru a koncepci práce, Pověry (podle Bocheńskiho)Obsah:
b) lásce c) nesmrtelnosti d) ženách
b) o víře pohanů, že ženy pojídají lunu, aby se zmocnily lidských srdcí
ad I. Co je to vlastně pověra? Názor, přesvědčení, které je ve značné míře zjevně nepravdivé, falešné a které je přesto s jistotou považované za pravdu. Vzhledem ke značné obšírnosti tohoto tématu jsem byl nucen upustit od teoretického posuzování pověr a raději jsem se soustředil na výběr zajímavějších kapitol a statí z literatury, která mi pro přípravu mého referátu posloužila. Práce je tedy založena na čistě praktických ukázkách “síly” pověr, která bude právě na jednotlivých příkladech dokumentována. Práci jsem rozdělil do tří obsáhlejších kapitol, podle knih ze kterých jsem čerpal. ad II. a) Astrologie – systém vycházející z předpokladu, že vzájemná konstelace slunce, měsíce a planet v okamžiku narození člověka rozhoduje o jeho osudu a že z ní lze předvídat budoucnost. Je to jedna z nejrozšířenějších pověr. Že je astrologie pověra, vyplývá ze tří důvodů. Za prvé všichni vědci kompetentní a v této oblasti, jmenovitě astronomové, astrofyzikové a psychologové, astrologii jednohlasně odmítají jako pověru. Za druhé jsou všechna tvrzení astrologů naprosto nepodložená, uváděné “důkazy” jsou zcela v rozporu se zásadami vědecké metodologie. Za třetí je známo, že lidé, kteří se narodili v tomtéž okamžiku a v témže místě, a kteří by tudíž měli podle astrologie mít stejný úděl, mají ve skutečnosti zcela odlišné osudy. (Příklad ukázek z astrologické příručky F. Wagnera) : Měsíc: Dává nám velkou bystrost, intuici, mediativní schopnosti, pasivitu. Reguluje chod ženských orgánů, plodnost, těhotenství, porody, pohlavní dispozice… Merkur: Planeta inteligence a ducha, určuje budoucí profesi, planeta podnikání. Rozhoduje o roli, jakou bude hrát jednotlivec ve společnosti… Saturn: Naplňuje osud, je planetou bolesti a pocitu vázanosti… X O výše zmíněných planetách víme pouze to, že jde o neživá seskupení hmoty, která se pohybují vesmírnými prostorami ve shodě se zákony mechaniky. Příčinou obliby astrologie je určitě mj. i skutečnost, že astrologové jsou často obdařeni bystrou intuicí, znalostí lidské duše a nejspíše také mediativními vlastnostmi, což jim umožňuje dovědět se o klientech různé věci zcela nezávisle na jakémkoli postavení nebeských těles. Své úspěšné diagnózy pak připisují astrologické “vědě”. ad II. b) Láska – překvapivě i tak krásný a dostupný požitek jako láska se stal předmětem pověr. Předmětem lásky je vždy konkrétní osoba a nikoli anonymní; a to v míře, nakolik je s námi identická. Už od doby starověkých států odlišujeme 4 typy či druhy lásky: lásku rodinnou (storge), přátelství (filia), lásku milostnou (eros) a lásku duchovní (agapé). Navíc, protože v člověku můžeme odlišovat přinejmenším tři různé vrstvy )rostlinnou, zvířecí a duchovou) může se láska objevovat v každé z nich. Přitom úplná láska je všechny v sobě zahrnuje. První pověra o lásce souvisí s jejím předmětem: je jí altruismus, který je láskou k jinému člověku in abstracto, láskou k anonymnímu člověku – to všechno proto, že tento člověk je jiný, nám cizí. Jinou pověrou, bohužel dnes velice rozšířenou, je redukce lásky na některou z jejích podob. Někteří lidé vidí lásku např. pouze v rovině vegetativní, pohlavní: ve francouzštině “dělat lásku” (faire l’amour) znamená prostě a jednoduše souložit. Jiní zase – a to je nejrozšířenější pověra – lásku redukují na cit. Láska je nepochybně i cit, ale nejenom cit. Je-li úplná, potom nutně zahrnuje i vůli sloužit a vůli sledovat dobro milované osoby. ad II. c) Nesmrtelnost – v souvislosti s nesmrtelností se vyskytují přinejmenším dvě pověry. Jedna z nich, velice rozšířená mezi věřícími, spočívá v představě, že lidská duše žije dál po smrti prakticky stejným způsobem, jakým žil člověk před svou smrtí. Extrémním případem této pověry jsou například obyčeje starých Egypťanů, podle kterých bylo třeba mrtvé vybavovat jídlem, oblečením, pracovními nástroji apod., protože Egypťané byli přesvědčeni, že v záhrobí budou žít přesně stejným způsobem, jakým žili na zemi. Často ovšem tuto pověru přejímají i křesťané. Avšak duše není věc, není také natolik úzce spjata s tělem, a třebaže představa její existence po smrti neobsahuje žádných “protimluv”, musí být tato existence zcela odlišná od existence nynější. Existuje-li duše i po smrti, potom její existence a činnost je zcela jistě odlišná od její existence v těle. Naše myšlení je například velice úzce spjato s fyziologickými, tj. tělesnými funkcemi – myšlení bez představ, což jsou psychofyzické fenomény, neexistuje. V duši bez “těla” nemůže k podobným myšlenkám docházet. Představa duše žijící po smrti přesně týmž způsobem, jakým existovala za života zde, je tudíž pověra. Jinou pověrou v souvislosti s nesmrtelností je vykládání o “nesmrtelném duchu národa”, o “nesmrtelných bardech”, “nesmrtelných hodnotách” atd. Je jen málo pověr, které by byly v takovém rozporu s pravdou: vždyť svět je kromě jiného velikým hřbitovem národů, jež přestaly existovat. S velkým úsilím se v něm dopátráme nějakých zbytků mrtvých kultur a národů, abychom si mohli učinit alespoň vzdálenou představu o tom, co vlastně znamenaly. ad II. d) Ženy – kolem žen se vytvořily dvě pověry. První spočívá v tom, že ženy jsou považovány za lidi nižšího druhu, někdy dokonce (jako např. v Koránu) za bytosti postrádající duši. Druhá pověra považuje v podstatě ženy za muže a usiluje o to, aby se jim co nejvíce podobaly. K první pověře. Žena je zcela evidentně úplný člověk a má v zásadě tytéž možnosti a schopnosti jako muž. Navíc, lidská přirozenost dosahuje podle všeho svého vrcholu právě v ženě, a zejména v tzv. matróně, tj. ženě po klimaktériu. Tehdy dochází k něčemu, co jako by mělo ženy odškodnit za vše, co pro lidský druh podstoupily ve svém mládí: matróna je svým způsobem nadmuž. Jediný problém, který tu vyvstává, je sama skutečnost, že bylo vůbec možné, aby po celá dlouhá staletí lidé jinak rozumní tuto samozřejmost nebrali v úvahu a ženám plnost lidství upírali. Druhou pověrou je převádění žen na muže. Žena je člověk, ale není muž – tvoří “druhou stránku” člověčenství. Její role je v životě odlišná od role mužovy. Z tohoto důvodu je požadavek, aby žena plnila ve společnosti přesně tytéž funkce jako muž – pověra. Stačí se přesvědčit, že ženy jsou svou přirozeností (k tomu stačí vzít v úvahu stavbu jejich těla) uzpůsobeny pro mateřství, jež je jejich prvním a základním posláním. Proto názor, že se mladé ženy mají zabývat věcmi, jež ze své samotné podstaty jsou mimo jejich hlavní poslání, je pověra. Společnosti, které například nutí ženy k pravidelné výdělečné práci mimo domov, jsou nejspíše odsouzeny k zániku. Situace matróny je však zcela odlišná. Zdá se, že překonání těchto pověr je jasné odlišení úlohy mladé a starší ženy. ad III. a) Ochranné amulety – církev zapovídá druh amuletů, talismanů, jejichž ochranné moci a čarovné působivosti křesťanský lid důvěřoval podle pohanského obyčeje. V církevních památkách bývají tyto talismany nazývány “phylacteria”. Phylacteria byla původně zhotovena tak, že na kovové destičky, kamenné úštipky, na dřívka, na pergamenové nebo papírové lístky byly v určitých hodinách a za určitých konstelací souhvězdí rýsovány tajemné črty, symbolické obrazy, aby pak domnělí, personifikovaní ochránci těchto souhvězdí dodali talismanu účinnosti; tj. kouzelnou moc. Této původní souvislosti prostý lid nerozuměl a přičítal ochrannou sílu přímo tajemným, neznámým značkám na kovu, na dřevě…, jež potom nosil na krku, pod paží, ovinoval je kolem těla, všíval je do šatu, doufaje, že bude jejich účinností chráněn před nemocí, pohromou, před čaroději, před otrávením, před šalbou atd. Proti těmto pohanským talismanům záhy horlila křesťanská vrchnost duchovní i světská. Křesťanský lid se však nechtěl vzdát pohanského obyčeje. Aby si ho směl nadále uchránit, snažil se dodat těmto amuletům křesťanský ráz. (Pomocí črtání křesťanských jmen a symbolů. Dalším druhem amuletů byly tzv. “ligaturae”, což byly stužky, pásky z rostlin, z všelijakých látek, které byly z rozličných příčin zavěšovány na krk, na tělo, nebo přímo ovinovány kolem těla. Později skutečné ovazování nití, páskou látkou, provázené lekovacími, zažehnávacími formulemi ustoupilo “vázání” symbolickému, vázání domnělou mocí zaříkadel, jimiž pak lid “vázal” nepřítele, zloděje, kupce (aby nic nezískal), zbraně (aby neškodily), snažil se tímto roznítit lásku i zášť, přivodit zdraví i chorobu, překazit čáry. Příkladem síly amuletů budiž příběh jedné ženy, které velmi těžce onemocněly oči, takže takřka oslepla, proto požádala jednoho studenta, aby jí poradil, že mu dobře zaplatí. On proti té nemoci nic neměl, ale kvůli penězům vzal kus papíru, na který napsal “nechť to vyžene všechny ďábly z těla”. Žena si potom proužek papíru uvázala jako škartu kolem krku, nosila ji a uzdravila se. Když se potom na škartu po roce podívala a zjistila, co je na ní napsáno, lze se rozhněvala a škartu vyhodila. Nemoc očí se zase vrátila… ad III. b) Víra pohanů v to, že ženy pojídají lunu, aby se zmocnily lidských srdcí – lid ve středověku věřil, že ubývání měsíce a hlavně zatmění bylo působeno čarodějnými bytostmi, které vyjídají měsíc. Církev kárá v zápovědi lid, že věří v moc čarodějnic. Lid dále věřil, že čarodějnice lidem zachvacují srdce, že ho mohou ovládat a řídit podle své vůle. Šlo určitě o pověru, neboť čarodějnice určitě neuměly vyrvat lidem srdce, pojídat je, sát jim krev a jíst lidské maso. Vždyť bylo vydáno nařízení, aby čarodějnice, které se dokáže, že ujídala člověka, byla pokutována peněžitou pokutou. Za Karla Velikého se hrozí trestem smrti tomu, kdo by věřil podle zvyku pohanského, že by muž nebo žena čarodějnice pojídala lidi. Ani trest smrtil lidi nezastrašil. Dnes je patrno, že tato pověra patří do skupiny skazek o upírech (vampýrismu). ad IV. Těhotenství:
Porod:
Lůžko:
Pupečník:
O šestinedělce:
O chlapci:
O děvčeti:
O dítěti:
Porodní asistentka:
ad V. V komentáři k referátu budu postupovat postupně podle témat, která jsem popisoval. To, že je astrologie pověra asi nemá cenu obhajovat, na druhou stranu je řada lidí, kteří by asi bez svých horoskopů, které jsou sestrojovány právě na základě vědy zvané astrologie, nemohli vůbec existovat. Určitě není náhodou, že valná většina horoskopů od astrologů plynoucích obsahuje v zásadě příznivé zprávy pro to, či jiné znamení zvěrokruhu, a to samo o sobě dodává lidem (alespoň těm méně průbojným a pověrčivějším) jistotu, energii a dostatek odvahy udělat věci, kterých by bez své pozitivní předpovědi nedokázaly udělat. Co se týče tématu láska, nejsem si jist, zda mohu s autorem souhlasit. První pověra, kterou je altruismus, čili láska k cizímu člověku, by měla být přeci naprosto samozřejmou věcí, vždyť i v Bibli se říká “Miluj bližního svého!” Co se týče druhé pověry, která “napadá” lásku mezi lidmi, tak pravá láska je určitě spojením obou principů, jak tělesného tak citového, na druhou stranu myslím, že citová rovina lásky by měla převyšovat tu rovinu tělesnou. K autorově koncepci nesmrtelnosti bych nemám žádné výhrady, co se ovšem týče pověr ohledně žen, dovolil bych si jednu poznámku k autorově vizi společnosti, která “nutí” ženy k pravidelné výdělečné práci, nemyslím si, že by tato společnost byla nutně odsouzená k zániku, tento “model” je především prosazován v Evropě, kde sice v některých státech klesá natalita, na druhé straně klesá ovšem i mortalita. V naší zemi je sice v posledních letech přirozený přírůstek nižší, než tomu bývalo a počet obyvatelstva v naší republice mírně klesá, ale to je kupříkladu dáno nejasnou a nejistou ekonomickou situací, která nutí mladé páry odkládat příchod potomka až do doby, kdy jej budou moci hmotně zabezpečit. Přesto bych nebyl natolik v tomto směru skeptický. Co se týče komentáře k Zíbrtově pověrám, tak bych jen uvedl čistě technickou poznámku, a to tu, že kniha vyšla již před více než sto lety, ale přesto většina věcí v ní obsažených má i dnešním lidem stále co říci a “zub času” se na její aktuálnosti prakticky nepodepsal, což vlastně dokumentují obě ukázky z této knihy. Konečně k poslední části referátu, ve které jsem uvedl několik pověr a pranostik z oblasti porodnictví, sesbíraných dr. Gálou bych jen poznamenal, že tyto mi posloužily spíše jen jako prostředek pobavení čtenářů resp. posluchačů a jejich hlavním cílem bylo pobavit. Snad jen poznámku k důvodu, proč se dochovaly někdy snad až jen těžko uvěřitelné pověry. Je jasné, že v tomto případě má většina těchto pověr skutečnou předlohu. V dobách ještě ne úplně dávno minulých nebyla kupříkladu medicína ještě na takové úrovni, jak je tomu dnes a daleko častěji proto docházelo k úmrtím novorozenců a malých dětí. Vždy když se tato smutná událost přihodila, hledala se záminka, proč se toto stalo, a tak vznikla většina pověr z tohoto odvětví. ad VI. I v dnešním “osvíceném” věku se setkáváme s pověrami prakticky na každém kroku. Nic nepomohla obrovská technická a technologická revoluce, pověry tu byly, jsou a pravděpodobně i budou. Snad ani neexistuje člověk, který by nebyl na něco pověrčivý, ať už se jedná o pověry zažité a z generace na generaci se dědící (např. černá kočka přes cestu, rozbité zrcadlo = 7 let neštěstí aj.), nebo o pověry novější, jako je vyhýbání se hranatým kanálům, překračování spár v chodníku, či “poskočení” projede-li okolo nás zelený trabant, kterýžto akt nám má přinést štěstí. Některé z těchto pověr jsou zcela určitě nejen přehnané, ale především úsměvné, ne-li směšné. Pověrčiví jsou sportovci i studenti. Jedni před každým důležitým kláním spoléhají nejen na to, co je v nich, ale svou naději v úspěch vloží kupříkladu do svého nejoblíbenějšího předmětu, dárku od milované osoby, nebo prostě do symbolu, který by měl přinášet štěstí. Na podobné talismany spoléhá i většina studentů u zkoušek, jiní třeba chodí vždy v určitém oděvu, do dveří ke zkoušejícímu vstupují levou nohou, nebo třeba jako já tahají otázku vždy zásadně levou rukou a oč je víra v takovouto pověru silnější, tím bývá i úspěch pravděpodobnější. ad VII. Použitá literatura: BOCHEŃSKI, J.M.: Stručný slovník filozofických pověr ZíBRT, Čeněk: Seznam pověr a zvyklostí pohanských z VIII. Věku GáLA, Cyril: České lidové pověry a pranostiky o ženách a z porodnictví Doporučená literatura: HASSEL, Kurt: Kouzlo pověry |
