|
FONETICKá TRANSKRIPCESeminární práce z předmětu FONETIKA A FONOLOGIE FONETICKá TRANSKRIPCE33289bty47upd1l 33289bty47upd1l 33289bty47upd1l 33289bty47upd1l 33289bty47upd1l 33289bty47upd1l 33289bty47upd1l Teoretický úvod Fonetika tp289b3347uppd = název souvisí s řeckým slovem FÓNÉ – hlas, zvuk = vědní obor zabývající se zvukovou stránkou lidské řeči, zkoumající artikulační, akustickou a percepční (vnímanou) povahu zvukových prvků. Fonetická transkripce = systém grafického přepisu zvukové stránky jazyka, kde se grafické znaky shodují se zvukovými realizacemi hlásek. Foném = minimální funkční jednotka fonologického systému mající rozlišovací platnost, může rozlišit význam slova. Hláska = základní jednotka fonetiky = akustická ralizace fonému Přízvuk
Ráz = v češtině vytvářený zvláště na začátku slova samovolně před artikulací následujícího vokálu. Jinde je fonémem s hrtanovou povahou, který je tvořený prudkým rozrážením hlasivkového závěru výdechem. Samohlásky = hlásky, při jejichž artikulaci má výdechový proud volný průchod. Vnímáme je jako tón, neboli pravidelné kmitání zvukových vrstev. Zpravidla tvoří centrum slabiky. Souhlásky = liší se od samohlásek jediným znakem – přítomností překážky nastavené do cesty výdechovému proudu. Překonám této překážky vzniká šum. Souhlásky dělíme z mnoha hledisek. Důležité je dělení na: ZNĚLÉ: je-li šum spojen s hlasivkovým proudem NEZNĚLÉ: není-li šum spojen s hlasivkovým tónem Fonetická transkripce textu „Zahajuji schůzku Rychlých šípů!“ pravil vážně Mirek Dušín a usedl za stůl. S ním zároveň usedli i ostatní hoši tohoto chlapeckého klubu, Jarka Metelka, který byl písařem, Jindra Hojer, Červenáček s nezbytnou červenou čapkou na hlavě a Rychlonožka. V útulné klubovně, která toho již tolik viděla a slyšela, nastalo chvíli ticho. Mirek se pohroužil očima do svých poznámek, v kterých měl – jako vždy – pečlivě sestavený program schůzky, a hoši mlčeli. Dnes se nikdo nesmál, nikdo nehovořil, ba ani Rychlonožka nepronášel své vtipy, kterými jindy neskrblil. Každý věděl, o čem bude Mirek hovořit – a přece čekali na jeho první slova jako na něco spásného, dychtivě a s nedočkavostí. Podivné věci se děly v poslední době! Stínadla, ta tajuplná a obávaná čtvrť, do které si netroufl jít odtud, z Druhé Strany, žádný chlapec, byla zase v pohybu! (Jaroslav Foglar: STíNADLA SE BOUŘí, PULS Ostrava 1967) [’zahajuji ’sgu:sku ’rigli:x ’ši:pu:¯# ’pravil ’va:žňe ’mirek ’duši:n# Va ’usedl ’zastu:l¯# ’sni:m ’za:roveň ’usedli Vi ’ostatňi: ’hoši ’tohoto ’xlapecke:ho ’klubu®# ’jarka ’metelka®# ’kterí: ’bil ’pi:sařem®# ’jindra ’hojer®# ’červena:ček ’snezbitnou ’červenou ’čapkou ’nahlavje®# a ’riglonoška¯# f V’u:tulne: ’klubovňe# ’která: ’toho ’jiš ’tolik ’viďela ’aslišela#’nastalo ’xvi:li ’ťigo¯# ’mirek se ’pohrou,žil ’očima ’dosvi:g ’pozna:mek#’fkteri:g ’mňel®#’jako ’vždi®# ’pečlivje ’sestaveni: ’program ’sgu:ski¯# Va ’hoši ’mlčeli¯# ’dnes se ’nigdo ’nesma:l¯# ’nigdo ’nehovořil¯# ’ba V’ani ’riglonoška ’neprona:šel ’sve: ’ftipi®# ’kterimi ’jindi ’neskrblil¯# ’každi: ’vjeďel ’očem ’bude ’mirek ’hovořit¯# Va ’přece ’čekali ’najeho ’prvňi: ’slova ’jako ’naňeco ’spa:sne:ho¯# ’digťivje®# Va ’snedočka,vosti:¯# ’poďivne: ’vjeci ’seďeli ’fposledňi: ’dobje¯# ’sťi:nadla¯# ta ’tajuplna: Va ’oba:vana: ’čtvrť®# ’doktere: si ’netroufl ’ji:t ’ottut¯# z ’druhé: ’strani# ’ža:dni: ’xlapec¯# ’bila ’zase ’fpohibu¯#] OZNAČENí: - neznělá souhláska - asimilace
Rozbor textu Frekvenční stupnice = udává četnost výskytu neznělých souhlásek v textu od nejfrekventovanější souhlásky po nejméně frekventovanou. Frekvenční stupnice
Poznámka: Čísla v tabulce odpovídají na otázku: „Kolikrát se daná souhláska v textu vyskytuje?“. Zvláštní fonetické jevy v textu Asimilace = je vzájemné připodobňování hlásek způsobené úsporou artikulačních pohybů. Podle směru působení rozeznáváme asimilaci postupnou (uskutečňuje se seměrem ke konci slova) a zpětnou (uskutečňuje se směrem k začátku slova). Dále rozeznáváme podle míry přizpůsobení asimilaci částečnou (asimilovaná hláska se přizpůsobuje pouze v některém artikulačním znaku) a úplnou (kdy je asimilovaná hláska totožná s asimilující nebo s ní dokonce splyne). Podle toho, čeho se asimilace týká, rozeznáváme asimilaci znělostí, způsobu a místa artikulace. Podle vzdálenosti obou hlásek rozeznáváme asimilaci dotykovou (kontaktní) a na dálku (distantní). Volné vyznění = je změna znělé koncové souhlásky nebo souhláskové skupiny v párovou neznělou na konci slova před pauzou, způsobná návratem hlasivek do klidové polohy.
Seznam použité literatury KURS OBECNÉ LINGVISTIKY Ferdinand de Saussure Odeon, Praha 1989 SLOVNíK LINGVISTICKÝCH TERMíNŮ PRO FILOLOGY Edvard Lotko Univerzita Palackého v Olomouci, 1999 ČESKá FONETIKA Lumír Klimeš Západočeská univerzita v Plzni, 1977 AKADEMICKÝ SLOVNíK CIZíCH SLOV I., II. Kolektiv autorů Academia, 1995 Poznámka autora: Tato seminární práce byla použita v zimním semestru akademického roku 2001/2002 na Západočeské univerzitě v Plzni, na katedře českého jazyka, u pana doktora Lumíra Klimeše.
|
