Etnologie Oceánie

POLYNÉSIE A MIKRONÉSIE

Tyto dvě oblasti se výrazně odlišují od kultury Melanésie. Společenské orgány jsou zde na vyšším stupni než v Melanésii. Na rozdíl od Melanésie na území tomto nehrají významnou úlohu kmeny.

Výjimky:

Nový Zéland – na jihu Polynésii; dělení na kmenová území. Příslušnost ke kmenu se odvozovala od člunu, ve kterém se z Polynésie dostali obyvatelé na Nový Zéland. Posádka jednoho člunu a její potomci = jeden kmen. Tyto kmenové tvořili důležitou společenskou jednotku v rámci Nového Zélandu. Mezi jednotlivými kmeny byly časté boje, které ovšem nebyly založeny na nedostatku půdy, ale spíše se zdá, že bojovnost vychází z psychologie domorodcův – důraz na to, který kmen jest lepší.

Markézy – ve střední Polynésii a na Novém Zélandu. Kmeny byly omezeny lokálně. Jeden kmen = jedno údolí. Jen v v údolích je totiž dostatek zemědělské půdy, která šla obdělávat. Další údolí = další kmen. Mezi jednotlivými kmeny byly neustále boje – ty byly zapříčiněny nedostatkem výše zmíněné zemědělské půdy. Byla snaha získat zemědělské pozemky kmene sousedního. 24474fqs64qxg9r

Na ostatních ostrovech a v ostatních částech Polynésie kmeny nehrají důležitou roli. Maximálně tvoří společenskou jednotku vyšší než je klan, ale členství nedává nijaké výhody.

Příbuzenský systém a společenský systém

Nejdůležitější společenskou jednotkou je párová rodina. Ta se skládala z muže a ženy. Bylo ale možno uzavírat i polygamní rodinu, kdy si muž vzal několik žen najednou. To se ale vyskytovalo hlavně u náčelníkův. Polynéská rodina žije ale v rámci rozšířená rodina. Ta se skládá z rodičů + jejich ženatí synové + děti. Pod „jednou střechou“ tedy žijí tři generace pohromadě. Obývaly jednu chýši, která měla buď (a to nejčastěji) čtvercový půdorys, jen na ostrově Samoa v západní Polynésii byly stavby o kruhovém půdorysu.

Odvozování příbuzenství bylo patrilineární. V západní Polynésii na ostrově Samoa a Tonga byly ovšem jisté matrilineární vzory a zvyklosti. Pro děti měl větší význam než otec bratr jejich matky. Ten zastával funkci otce. Otec poté zastával zase funkci otce pro děti své sestry. qx474f4264qxxg

Rozšířená rodina byla základní jednotkou vlastnící zemědělskou půdu. Členové spolupracovali na jejím obdělávání. Půdu měli buď ve vlastnictví či byla v pronájmu od náčelníka.

Nejvyšší autoritou v rodině byl stařešina, kterýmž byl nejstarší mužský představitel rodu. Jeho rozhodování musí respektovat všichni členové rodiny. Byl též správcem celého majetku rodiny.

Rozšířená rodina byla též nejvyšší sídelní jednotkou. Několik rozšířených rodin = jedna vesnice (cca 10 – 12 rozšířených rodin). Příslušnost do jedné vesnice, kteráž se skládá z rozšířených rodin byla spojována v příbuzenství, ale nemuselo to vždy platit. Byla zde vždy možnost, že v každé vesnici byly rozšířené rodiny, které nebyly nikterak příbuzné se zbylými rozšířenými rodinami.

Vesnice byly vždy samostatnou politickou a hospodářskou jednotkou. V čele stála rada starších. Ta se skládala ze stařešinů jednotlivých rozšířených rodin. Krom tohoto v čele stál náčelník. Někdy měl větší a někdy měl menší vliv. Například na ostrově Samoa o všem rozhoduje rada starších; náčelník je jen formalitou.

Náčelník získává od členů rodin část jejich zemědělské produkce, neb jeho hlavním úkolem bylo representovat vesnici a přijímat hosty. Musel také zajistit ubytování a potraviny pro návštěvníky. K tomu právě složily ony „daně“. Náčelník je též důležitou osobou při uskutečňování náboženských a společenských obřadů, přispívá na hostiny v rámci obřadů.

Na mnoha ostrovech byly vesnice seskupeny do větších celků. Ty byly buď jako politické útvary či tvořily jakési okresy – počáteční formy států.

Na ostrově Tonga v západní Polynésii moc nad celým souostrovím měl v rukou král. V jednotlivých „okresech“ měl zástupné náčelníky, kteří vybírali daně a starali se o správu území.

Společnost v Polynésii a Mikronésii bylo děleno do vrstev. Příslušnost k jednotlivých vrstvám není daná majetkem, ale byla dědičná a podmíněná genealogicky. Společnost byla rozdělena do tří vrstev:

1. Aristokracie – mnohde byla aristokracie dělena dále do dalších vrstev. Členové nejvyšší vrstvy byly náčelníky celého souostroví či ostrova. Nižší vrstva aristokracie byla tvořena mladšími příbuznými náčelníků či potomků z vedlejších linií. Byla snaha, aby představitelé nejvyšší třídy byly schopni dokladovat a dovodit svůj původ a svoji příbuznost k mýtickým předkům či až k Bohům samým. Členové níže postavené aristokracie se stávají knězi nebo se jednalo o nejvyšší představitelé určitých řemesel (např. stavba člunů – stavby dálkových člunů byly výhradně prací aristokracie, popř. měli privilegovaný rybolov určitých druhů ryb.

2. Svobodní občané – početně největší skupina občanů. Tato neodvozuje svůj původ od mýtických bytostí. Mají v pronájmu zemědělskou půdu (ta je majetkem krále či náčelníka). Mohli vykonávat řemesla (krom řemesel privilegovaných). Základním způsobem obživy bylo zemědělství a rybolov (mohli lovit všechny mořské potvory, krom privilegovaných). Do této kategorie patří i tzv. bezzemkové, kteří nemají žádné půdy. Ale mohou pracovat na půdě aristokratické. Svobodní občané se mohli volně pohybovat po celém ostrově či souostroví. Ale nesmějí vstupovat do manželských svazků s aristokracií.

3. Otroci – relativně malá skupina na rozdíl od antického světa. Nikdy nebyli zaměstnáváni v zemědělství. Obvykle vykonávali méně významnou a pomocné domácí práce. Jejich postavení nebylo příliš odlišné od postavení svobodných občanů. Ale v případě potřeby lidské oběti vždy byla vybírána oběť z jejich řady. Slouží oběma dvěma předchozím skupinám. Otroci byli většinou váleční zajatci. Možné ovšem bylo také to, že otroky se stali dlužníci. Ti se mohli ovšem ze svého otroctví vykoupit, když nashromáždili dostatek prasat či zemědělských plodit a dluh věřiteli umořili. Váleční otroci měli ovšem otroctví s definitivou. Zabíjení otroků z libovůle bylo nemožné.

Příklad společenského uspořádání na ostrově Samoa:

Nejvyšší společenskou jednotkou je rozšířená rodina. Ta je spravována stařešinou, který měl titul ALI´I. Několik rozšířených rodin = vesnice. Ty spojovala rada starších – FONO. V čele rady starších stál náčelník vesnice. Skupina sousedních vesnic – vyšší správní politický útvar řízen náčelníkem (TUPU či TUI). Byl-li náčelník mocný, tvoří ještě vyšší útvar – zárodečná forma státu. Poté náčelník získal titul TUITANA. Náčelník každého okrsku stanovuje jakéhosi svého „řečníka“, který je poslem mezi jednotlivými vesnicemi.

Obyvatelé jsou zde rozděleni do oněch třech základních výše zmíněných vrstev. Ženy na Samoa nevykonávají těžší práci. Jsou v domácnosti, starají se o děti, připravují potraviny a tapu a vyrábějí pletivo z palmových listů.

Významnou postavou jsou TAU POU – dospělé neprovdané dívky z nejvyšších rodin, které representují vesnici při významných příležitostech. Starají se o hosty a připravují obřadní nápoj kava a tančí společenské tance.

Na ostrově Tonga dávno před příchodem prvních Evropanů existoval politický systém s nejvyšším představitelem – králem ovládajícím celé souostroví. Nejvýše stála aristokracie. V čele byl král – nositel titulu TUI TONGA. Tento titul byl ustaven kolem roku 1300 – dle výpočtu generačního. První král odvozoval svůj původ od boha TANGALOA. Tui Tonga byl nejvyšší náčelník s téměř božským postavením. Pouze jeho sestra jej převyšovala. Platí zde pravidlo, že nejvýše postavenou členkou společnosti mohla být sestra krále, která pocházela od stejných rodičů. V průběhu let moc Tui Tonga slábne a významná část moci (později veškerá moc) se přenáší do rukou nižšího držitele hodnosti. Tui Tonga. Tento představitel se nazývá TUI HAA TAKALAUA. Tato hodnost byla pro bratra Tui Tonga, který měl na starost odvádění poplatků. Postupně se však dostal na jeho místo. Poslední představitel Tui Haa Takalaua byl roku 1789 zabit a na jeho místo se dostal úředník TUI KANOKUPOLU. V ½ 19. století byl ostrov obsazen Angličany. Hodnost byla zrušena. Dnes je však ostrov samostatný a vládne zde král George III Tupou, nositel titulu Tui Kanokupolu.

Stejné rozdíly ve společnosti jsou i ve střední Polynésii – na Tahiti

1. Arii – Aristokracie (vrchní náčelníci, nižší náčelníci, nižší aristokracie).

2. Manahune – prostí svobodní občané.

3. Otroci – je jich nesmírně málo.

V průběhu 18. století na celých Společenských ostrovech získává moc náčelnická rodina POMARE a na konci 18. století POMARE I. Sjednotil pod svoji vládu celé Společenské ostrovy. Rod zde vládl zde až do roku 1880, kdy byl POMARE V., kdy byly ostrovy anektovány a staly se kolonií Francie.

Existovala zde jakási tajná náboženské skupině podobná organizace zovoucí se ARIOI (AREOI). Objevuje se ve 14. století. Úkolem je propagace kultu boha ORO. Jedná se o boha války, syn vysoce postaveného potomka boha TONGAROA. Vliv této společnosti dosahoval až na Markézy. Společnost se stará o to, aby se konaly obřady a slavnosti. Objížděli na lodích ostrovy, kde vyžadovali dary, ubytování a dávky. Všude byl vystavěn zvláštní dům. Členem společnosti se mohli stát všichni s výjimkou otroků. Dlužno zaplatit vstupní poplatek. Společnost byla dělena do 7 až 8 vrstev. Po zaplacení poplatku novic získává označení POO. Musí být svobodný a bezdětný. Při slavnostech tito POO zpívali úrovní partii. Po určité době se postupuje do následující třídy. Nejvyšší stupně jsou vyhrazeny aristokracii. V čele stál muž a žena – ARIOI MARO URA. Od ostatních členů se odlišují oděvem, zdobením a tetováním. Ve společnosti byly i ženy, nebyly-li provdány. Ženy ovšem musely zabíjet všechna svá narozená děcka, krom nejvyšší představitelky. Navzájem se mohli ve společnosti ženit a vdávat. Společnost fungovala až do počátku 19. století, kdy podlehla evangelizaci.