|
Odraz tělocvičné aktivity ve výtvarném umění ( seminární práce - Teorie tělesné kultury )Odraz tělocvičné aktivity ve výtvarném umění ( seminární práce - Teorie tělesné kultury )
1. Umění pravěku Sportovní náměty se začali objevovat již v samotných počátcích pravěkého umění. Jeskynní malby a kresby (kolem roku 30 000 př.n.l.) představují díla pravěkých lovců. Kromě zobrazování lovné zvěře, které mělo magickou funkci, neboť zajišťovalo úspěšný lov, se vyskytují také drobné sošky ženských postav, tzv. Venuší. Postupně se upouští stále více od magické a symbolické funkce a usiluje se spíše o výtvarný záznam činnosti. V tvorbě už převládají lidské figury, které se zabývají nejčastěji lovem. K loveckým výjevům zanedlouho přibývají i další scény z kolektivně prováděných činností, tance, oslav .... Zatímco se původní “zvěrné umění” vyznačovalo výrazně realistickým zaměřením, charakterizuje styl loveckého umění snaha po stále větší stylizaci lidské figury, zejména těch částí těla, které byly nezbytné pro provádění příslušné činnosti (např. rychlost běžícího lovce je znázorněna široce rozkročenýma nohama, zveličením stehna a zeštíhlením lýtka) 26218xgr63obn7v
V neolitu dochází k podstatnému obratu ve způsobu života. Lovci a sběrači se postupně stávají zemědělci a pastevci. Nastává období tzv. městských zemědělských států s vyspělou civilizací a kulturou, která má již výhradně třídní charakter. Před umělce byla postavena řada nových požadavků, které téměř výhradně uspokojovaly potřeby vládnoucích vrstev. K původním úkolům přistoupila zvláště funkce reprezentativní. Spočívala především v oslavě panovníka. Pro celé toto období jsou typické výjevy zápasícího, bojujícího či lovícího panovníka. Lov zvěře ve vyšší společnosti není již nezbytnou činností, která je nutná pro obstarání jídla. Představuje složitý společenský jev, který vykazuje rysy sportu, zábavy i divadla. Z válečných scén stojí za zmínku asyrský reliéf, zobrazující bojovníky plavající v řece a dýchající z měchů. Tento výjev je často uváděn v knihách o historii potápění.. gb218x6263obbn Egyptské umění obsahuje podobná témata ve kterých chybí taková krutost zobrazovaných námětů. Mladší egyptské umění již vyjadřuje smysl pro harmonii a jistou eleganci pohybu. Rozšiřuje se pole námětů z královských zábav a sportů, například o lov na hrochy, ptáky a ryby, projížďky na člunech a společenské pohybové hry. Mimořádně bohaté jsou malby s výjevy různých akrobatických cvičení, šplhu, plavání a her. V minojském umění se stal častým námětem zvláštní druh náboženských her s býky, které mladí muži a ženy rozličným způsobem přeskakovali. Tento typický motiv je ještě obohacen o herní, taneční a zápasnické scény.
Skutečným mezníkem v uměleckém ztvárnění sportovních výkonů byl zrod antického řeckého umění. Práce otroků umožnila svobodným občanům řeckých městských států, aby se mohli plně věnovat umění, kultuře a vědě, stejně jako tělesné výchově a sportu. Vzniká ideál harmonické všestranné výchovy, tzv. kalokagathie, výchovy duševní i tělesné. Jsme svědky počátků sportů, který se stává i podívanou a zábavou pro diváky. Největší pestrostí námětů překvapuje malba na keramice. Vesměs neznámí umělci zobrazují přípravu sportovců, ale i vlastní závody, hygienickou očistu a koupání, hry dětí a rozvášněné diváky. Sportovní výkon byl v Řecku vždy spjat s hudbou, která měla - stejně ovšem jako prut - povzbudit sportovce k co největšímu výkonu. Vedle sportovce je často zachycen trenér s prutem a hudebníci. Malířská díla z období antiky se nám do dnešní doby nezachovala, nepočítáme-li ovšem vázové malby. Těch bylo objeveno nespočetné množství a jsou spolu se sochařstvím hlavním zdrojem informací o antické historii. Spolu s úpadkem řecké tělesné kultury, v době, kdy se Řecko dostalo pod makedonský a později římský vliv, došlo k úpadku sportovní etiky. Sportovci se změnili v čisté profesionály, putovali od her k hrám a živily je vlastní výkony. Množily se také případy podvodů, úplatků a roste i brutalita. Řecká kultura ovlivnila v období helénismu celé Středomoří.
Římské umění navazovalo na tradice etruské a řecké. Etruské umění bylo nejprve hodnoceno jen jako osobité rozvinutí řeckých vlivů. Dnes se však oceňuje originální etruský přístup, snaha o odvážnou stylizaci a dynamismus pojetí. Významným rysem je i využití živých barev. Nejvýrazněji se Etruskové projevili především v malbě. Objevy hrobů ze 6. Století př.n.l. zpřístupnily rozsáhlé nástěnné malby se scénami, bohatými na rozličné sportovní činnosti a akce. S velkým smyslem pro pozorování detailů postihují různé momenty z činnosti zápasníků a atletů (diskařů, běžců, skokanů, oštěpařů...). Na vyobrazeních se střídají scény dramatické (vůz vozataje se převrací), s přípravami na závod, vášnivým tancem a osobní hygienou závodníka. Od závodníků se odlišují oděvy rozhodčích. Sportovní utkání sleduje obecenstvo, kde na rozdíl od řeckých her nechybějí ženy.Námětem jsou pochopitelně i lovecké a bojové scény. Římané přejímali také některé prvky etruské a řecké tělesné kultury, což se nutně promítlo i v námětech uměleckých děl římského období. Od Etrusků Římané převzali především gladiátorské hry, které rozvinuli do mnoha podob a rozšířili po celém Středomoří. Dalším důležitým námětovým zdrojem byla válečná tažení, příprava na ně a lov. Dále se nám poměrně dobře zachovaly nástěnné malby zejména v pompejských domech a vilách. Náměty jednoznačně upřednostňují pasivní způsob trávení volného času.
Románské umění představuje slohové období, v němž církev upevnila svou moc. Proto se také - alespoň zpočátku - stává výlučným objednavatelem uměleckých děl. Románské umění se vyznačuje sjednocením dvou základních vlivů. Na jedné straně je to dekorativní umění a na druhé straně zastupuje směr figurálního umění, které navázalo na antiku. Zobrazení postav nebylo vytvářeno na základě skutečných vzorů, nýbrž se podřizovalo racionálně pojímaným geometrickým principům. V polovině 12. století se objevuje nový motiv, jezdec na koni se sokolem v ruce, který překračuje ležící postavu. (symbol hrdiny, vítěze, který překračuje poraženého odpůrce církve) Nástěnná malba se nachází většinou uvnitř chrámů. Zobrazené výjevy nahrazují biblický text, který je většině věřících nepřístupný. Světský motiv je proto v tomto druhu výtvarného umění velmi vzácný. Knižní malba je na světskou tematiku bohatší. Nacházíme tu např. bohatě ilustrované výjevy ze života Davidova. Dříve než podstoupil boj s Goliášem, osvojoval si základní rytířské ctnosti a dovednosti, zápas, jízdu na koni, střelbu atd. Světské umění opěvuje hrdinské činy rytířstva, které je v té době na vrcholu své slávy. Nejbohatší tvorba s náměty rytířských sportů byla na předmětech denní potřeby, tj. na věcech neoficiálních, převážně užitého umění. Ty jsou zdobeny výjevy z lovů, turnajů, ale i scénkami ze společenských zábav a her.
6. Umění gotiky Gotické umění tvoří vrchol středověkého umění. Vedle církevního umění stoupá vliv společenské objednávky ze strany feudálů. Církevní monopol umělecké tvorby postupně přebírají městské cechy a dílny. Objevují se nové rysy ve vyjádření postav, které nezapřou inspiraci lidovými typy. Nové tvarové cítění a myšlení dokládá skicář Honnecourta z poloviny 13. Století. Člení a rozkládá lidskou postavu do základních stereometrických tvarů, které jsou značně vzdáleny románským představám. Podobně pojímá i figury zápasníků a jezdců na koni. Šlechta si zdobí svá sídla uměleckými díly s náměty převážně ze života a zábav rytířského stavu, Jeho zlatý věk se však chýlí ke konci. Vytváří se nový typ rytíře, který na rozdíl od drsného válečníka vykazuje rysy vysoké kulturnosti a oduševnělosti. Ve 13. století vzniká ve Francii tzv. dvorský styl, který také přináší nový kánon lidské postavy. Ta se vyznačuje protáhlým tělem s vyznačenou modelací tvarů a zvýšenou smyslovostí. Rozvíjí se též knižní malba. Ilustrované knihy se staly předmětem četby a vzdělávání příslušníků šlechty. A tak se i do náboženských knih postupně dostávají světské motivy. Realismus gotiky vrcholí ve vlámské malbě. Jeden ze zakladatelů a objevitelů olejomalby byl van Eyck, který namaloval několik obrazů se světskými náměty, které byly bližší vkusu měšťanstva. Od něho pochází dvojice aktů Adama a Evy z první poloviny 15.století. Zejména Eva se vyznačuje držením těla příznačným pro gotiku. Je charakteristické zvýšeným prohloubením předozadní křivky páteře a svalovou ochablostí, především v břišní partii. Představuje dobový typ ženské krásy. Dílo, které stojí na pomezí středověku a novověku a jež zcela neobvyklým způsobem postihuje dramatičnost tohoto přechodného období, představuje tvorba H.Bosche. Nejznámější je jeho triptych Rajská zahrada (okolo roku 1500). Střední deska obsahuje rozličné výjevy s pohybovými činnostmi (hrami, plaváním, koupáním, jízdou na koni a rozmanitými obratnostmi na zemi).
7. Renesance Toto období je provázeno četnými změnami v oblasti ekonomické i společenské. Nový pohled na svět si vynucuje nový způsob života a přehodnocení vztahu k člověku. V bohaté objednávce výtvarných děl sice stále ještě přetrvávají náboženské motivy. Postupně jsou však nahrazovány náměty z antické mytologie. Jejím prostřednictvím se dostává ke slovu i sportovní tematika. Pozvolný průběh renesance v různých zemích dokládá cestopis Václava Šaška z Bířkova a tím i odlišné pojetí některých sportovních disciplín u nás a v zahraničí. Z nástěnných maleb v paláci Schifanoia ve Ferraře se dozvídáme o sportech a hrách, které se provozovaly v určitých měsících. (závody v běhu, štafetový běh, lov, závody na oslech a koních...) V jeho velkých sálech určených ke hrám a slavnostem se nám dochovaly malby Sebastiana Filippi (např. Házení velkým míčem, Rohování, z roku 1560). Najdeme zde i další sportovní disciplíny jako: míčové hry, hod diskem, hra s obručí, hod těžkým kamenem, zápas ve volném stylu, koňské závody, plavání i tanec. Nový vztah k životu a jeho pozemským radostem, osvobozených z přísných norem středověké společnosti, se odráží v pořádání velkolepých slavností a her jako např. závody gondol, vystoupení žonglérů, kejklířů a divadelních představení. Po dlouhém odmlčení obnovuje renesanční umění také kult nahého těla. Je podrobeno nejen anatomickému zkoumání, ale je také proměňováno, aby se objevily ideální proporce a nebo základní anatomické míry. Z autorů zabývajících se anatomií těla jmenujme alespoň Leonarda da Vinciho a Albrechta Durera. Typickým hrdinou zobrazovaným renesančními umělci byl Herkules. Dočkal se však několika podob, protože do jeho ztvárnění se čím dál tím více promítá stupňující se individualismus umělce. I biblické postavy byly zidealizovány do atletických postav či siláckých vzezření. V tomto období se tedy umělci zaměřili na zobrazování kultu lidské krásy, her šlechty, slavností, lovu, koňských závodů a míčových her. Nejlepším dochovaným dokladem nám mohou být nástěnné malby v sálech paláců, fresky, koberce, ale i malé obrázky na truhlách.
8. Baroko Vliv náboženství se promítá i do uměleckých děl tak, aby působilo na co nejširší vrstvu lidí po citové stránce. Postavy nejsou zachycovány ve statické poloze, ale v dramatickém okamžiku po vzoru biblických a mytologických příběhů. Toto období je tedy velmi chudé na díla se sportovní tematikou. Dokonce i lov, nejoblíbenější sport šlechty, se odehrává v antických kulisách a kostýmech a lovci jsou ztělesňováni postavami z antických bájí. Baroko se v každé zemi projevovalo jinak. Například nizozemské baroko se vyznačuje realističtějším pojetím her a zábav než francouzské. Nizozemští umělci zachycují hrající si děti, bruslící venkovany, lovy a jiné zimní hrátky. Za všechny jmenujme alespoň R. de Hoogheho a jeho dílo Hráč golfu na ledě z roku 1700. Oblíbeným tématem malířů jsou i procházky, výlety do okolí a rekreační aktivity. Francouzské baroko se drží spíše klasických estetických norem a je umírněnější. Umělci se zaměřili také na krajinomalbu obohacenou o pohybové aktivity, na hry a slavnosti dvorské společnosti v přírodě, ale i na koupelové výjevy žen. Pohyb lidského těla se stal nejčastějším námětem, ale také podnětem pro další jeho výtvarné zpracování v oblasti tzv. grotesek. Mezi umělce tvořící mimo dvůr patřil např. Jan Baptise Chardin, který maloval realistické výjevy ze života měšťanstva. K jeho dílům patří např. Dívka s opeřeným míčkem z roku 1741, které dokládá oblibu této hry. Celkově lze tedy říci, že baroko je umírněnější, projevuje se tu vliv antiky i náboženství a nejčastěji se zobrazuje krajina s lidskými postavami věnujícími se rekreačním aktivitám.
9. Klasicismus Tento sloh se až absolutisticky snažil vymezit pravidla, podle kterých se má malovat a stavět. Ve výtvarném umění převládaly portréty a historická malba, která mnoho sportovních námětů neobsahovala. Zobrazovaly se opět koně a jejich drezúra, koupající se osoby, lovecké výjevy, rekreační procházky a výlety i první lety balónem. České výtvarné umění v období klasicismu nepřineslo žádné dílo se sportovní tematikou. Mohli bychom sem zařadit snad jen některé “veduty” = výtvarným způsobem ztvárněné pohledy na město či krajinu. Často přebírají funkci faktografických záznamů. Některé z nich zachycují sváteční procházky, slunění, dětské hry i koupání ve Vltavě.
10. Romantismus Romantismus vystupuje proti svazujícím normám a zvyklostem klasicismu a dovolává se práva umělce na svobodu tvorby a individuálnost výrazu. Nejčastějším námětem výtvarných děl se stala příroda a její krásy. Romantici se tak mohli v klidu zahloubat do svého podvědomí a nikým nerušeni tiše trpět. Dokladem toho může být obraz P.J.Loutherbourga Lavina v Alpách, v jejímž podtextu vyzní “hrůzná krása přírody”, která je blízká romantickému cítění. Pozvolna se zvyšuje cestovní ruch, který je především zaměřen na horské masivy. Do popředí se dostávají snahy objevovat místa, kde ještě nikdo nebyl. Objevuje se výrazná dobová tendence - “být prvním anebo dosáhnout cíle jiným, novým svérázným způsobem”. To jsou vlastně začátky sportovní motivace. Pozvolně vzestupuje éra moderního sportu. Zachycují se profesionální boxeři, hráči kriketu, veslaři, starty balónů, ale i dětské a lidové pohybové hry a zábavy. Nákladnou olejomalbu mistrů vystřídala kolorovaná kresba a zejména tzv. sportovní tisky. Byly to grafickou technikou pořízené originály olejomaleb. Později převzaly funkci jakési sportovní obrazové reportáže. Krajinomalba se stále více zaplňuje postavami provádějících nějakou aktivní činnost. Závěrem lze tedy říci, že romantismus je velmi bohatý na díla se sportovní tematikou. Ke rozvoji nových sportů též velkou měrou přispěla společenská a politická situace. Jako další příklady si uveďme několik dalších romantických obrazů se sportovní tematikou. (veslař, profesionální boxeři, plachetnice..)
11. Moderní umělecké směry V druhé polovině 19. Století začínají umělci nacházet novou krásu v bezprostředním záznamu současného života běžného občana v jeho volném čase. Mezi ty nové směry patří jako první impresionismus. Impresionisté kladli čisté barvy vedle sebe tak, že vznikal dojem barevného a světelného chvění. Dlouho nebyli pochopeni. I když hlavním motivem je obraz sluncem prozářené krajiny, nalezneme v ní mnoho tehdy oblíbených pohybových aktivit (plavání, koupání, člunkování - veslování, plachtění, slunění a procházky). Umělci se nevyhýbali ani zimním sportům jako je bruslení. O počtu děl se sportovními náměty a tedy i oblibě tohoto vznikajícího žánru svědčí skutečnost, že rok před poslední výstavou impresionistů, tj. v roce 1885, byla v Paříži uspořádána pravděpodobně první výstava s názvem Sport ve výtvarném umění. Impresionistická malba okouzlila také umělce mimo Francii. Za všechny jmenujme alespoň Maxe Liebermanna a jeho dílo Hráči tenisu u moře (1903). Dalším navazujícím směrem se stal neoimpresionismus. Ten byl teoretickým a logickým domyšlením spontánní impresionistické malby. Byly zde položeny základy nové techniky malby - pointilismus, která spočívala v nanášení drobných teček na plátno v doplňkových barvách. Jako příklad si uveďme Seuratovo dílo Koupání (1883). Další prvenství v nové technice výtvarného pojetí pohybu nesmíme upřít Henri de Toulouse-Lautrecovi, který položil základy prvnímu sportovnímu plakátu svým dílem Cyklistický peloton (1896). Symbolismus Umělecký směr z konce 19. Století. Hlavním představitelem byl H.Rousseau. Jeho postavy sportovců jsou veliké a zaujímají celou plochu obrazu. Zobrazuje rekreační procházky a vyjížďky občanů do přilehlých parků a lesů. Jeho dílo Hráči s míčem (1908) nese všechny základní rysy naivně poetického pohledu laika na hru. Secese Je to jeden z posledních všeobecně zaměřených slohů. Její sklon ke stylizovanému ornamentu v ploše a obliba lomených barevných odstínů ovlivnila řadu umělců. Časté byly výjevy koupání v přírodě. Obnažené, popřípadě nahé tělo bylo vhodným objektem pro tvarové a barevné řešení plochy obrazu a světelných kontrastů. Mezi umělce secesního stylu patřili například F.Kupka a J.Preisler. Expresionismus Sportovními náměty se nejvíce nadchl německý expresionismus zastoupený M.Beckmannem. (např. jeho dílo Hráči rugby,1929) Futurismus Tento umělecký styl se objevuje v době počátku filmu a nových fotografických technik v Itálii. Svým pojetím měl velmi blízko ke sportu. Pokouší se totiž výtvarným způsobem zachytit pohyb tak, že ho rozkládá do dílčích fází, kterým pak v ploše obrazu usiluje dát dojem celistvosti. Kubismus Umělci se snaží namalovat věci nikoli tak, jak se jeví smyslům, ale tak, jak je známe a co o nich víme. Zobrazovaný jev je zprvu kubisty rozkládán do malých geometrických těles a stereometrických tvarů. Zde bychom mohli uvést za příklad tvorbu Roberta Delaunayho. Jeho dílo Běžci (1926) je rozděleno na pravoúhlé obrazce. Běžci jsou oblečeni do pestrobarevných dresů, které kontrastují s pozadím. Vzniká tak dojem pohybu běžců směrem k divákovi. Dadaismus Tento směr se snažil šokovat diváky, navyklé na běžný způsob vnímání akademické a tradiční tvorby. Do výtvarného umění přináší “dada” nový výtvarný objekt - ready made. Jeho vynálezcem byl Marcel Duchamp. Vzniká tak spojení rozličných předmětů denní potřeby v nový celek, se kterým se v běžném životě nesetkáme, neboť je zcela nesmyslný. (např. kolo upevněné na barové stoličce)
Surrealismus Současník a pokračovatel dadaismu. Tyto dva směry se vzájemně doplňovali. Jeden z hlavních surrealistů byl Salvator Dali, který svými díly často šokoval celou veřejnost. V jeho technicky dokonalých a fantazijních obrazech nalezneme neobvyklé téma ze světa sportu, se kterým jsme se ještě nesetkali. Dílo Hrůzy sportu (1929) přináší ponurý pohled na výjev dvou střetávajících se ragbistů. Jedna z postav drží dýku a zraňuje svého soupeře. Pop - art Tento směr reagoval na stoupající vliv užitého umění a sílící tlak masových sdělovacích prostředků, které využívají především obrázkových forem vizuální kultury k ohromení masového diváka. Z autorů děl pop-artu můžeme jmenovat např. Richarda Hamiltona a jeho obraz s názvem Co to vlastně je...? z roku 1956, který podává kritický pohled na jednostranný kult tělesné krásy. V této obrázkové koláži vystupuje svalnatá postava kulturisty, který se vynořuje z obklopujících ho předmětů, jež vytvářejí méně zřetelné pozadí.
Závěrem leze říci, že jsme zdaleka nevyčerpali všechny umělecké slohy a styly. K většině z nich dále ještě patří různé individuální pohledy na svět. A jelikož lidská fantazie je nevyčerpatelná, vznikají stále nové a nové umělecké směry, které více či méně zachycují sportovní tematiku. V současné době toto téma v umění ovládá film a fotografie.
Závěr: Jak jsme si v této seminární práci mohli všimnout, je spojení sportu a umělecké tvorby nevyhnutelné. Toto spojení vzniklo již na počátku lidské civilizace a je čím dál tím více prohlubováno. Z historického hlediska jsou umělecká díla cenným dokladem o způsobu života a trávení volného času v minulých dobách. Často se lze z těchto děl poučit a poměrně přesně jde z výtvarného umění studovat historie tělesné kultury. V naší seminární práci jsme se převážně zabývali jednotlivými uměleckými směry a jejich vztahem k tělocvičné aktivitě člověka a to zejména v oblasti malířství. Širší pohled by přesahoval rámec této seminární práce. V současné době bychom našli celou řadu spojení sportu a umění. Jako příklad lze uvést diplomy, medaile, poháry, architektura, design, film, fotografie a plno dalších. Lze tedy obecně říci, že nyní umění spíše podléhá komerčnímu využití a umělec je tak nepřímo nucen tvořit to, co je potřebné. Přesto i v současné době lze najít umělce hledající ve sportovní tematice stále něco nového.
Použitá literatura:
Vilém Hohler, Jiří Kossl: Sport v umění, Olympia Praha, 1989 Věra Olivová: Lidé a hry, Olympia Praha, 1979 V. Kožinov: Druhy umenia, Osveta Bratislava, 1961 D.E. Strong: Antické umění, Praha 1970 Vilém Hohler: Tělesná a estetická výchova, Praha 1982
Příloha - obrázky:
- Míčová hra. Černofigurová malba na lékythu, počátek 5. Století př.n.l.
- Plavci. Římská mozaika ze 3. - 2. století př.n.l. - Pětibojařky. Detail římské mozaiky ze Sicílie, polovina 4.století.př.n.l.
Rohování (okolo 1560)
Hra francouzské šlechty koncem 17.století
Angličtí profesionální boxeři (1860) Thomas Eakins: M.Schmitt na veslici (1871) Winslow Homer: Vítr se zvedá (1876)
Henri de Toulouse - Lautrec: cyklistický plakát (1896)
Obsah:
|
