|
Antropomotorika II - Rychlostní schopnostiAntropomotorika II - Rychlostní schopnosti( seminární práce )
- jejich definování je rozdílné. Jsou chápány jako určité pohybové předpoklady, dispozice, způsobilost, stránky, či znaky činnosti. - v cizí literatuře se nejčastěji setkáváme s pojmy: Motor - Physical Quality - Abilities (angl.) 48181xbx59tqt6u Motorische Eigenschaften (něm.) Dvigatělnyje - fyzičeskije kačestva (rus.) definice: Pojmem motorická schopnost rozumíme integraci vnitřních vlastností organismu, která podmiňuje splnění určité skupiny pohybových úkolů a současně je jimi podmíněna. (Čelikovský,1979) Základní pohybové schopnosti jsou uváděny nejčastěji síla, rychlost, vytrvalost a obratnost, k nimž přistupují z hlediska různých autorů ještě další např. pohyblivost, rovnováha apod. bq181x8459tqqt 2. Rychlostní schopnosti 2.1. Definice
ad a) - zásoby CP a ATP - typ svalových vláken (bílá - červená) Důležitá pro rychlostní činnosti je funkční zdatnost svalu, neboť existuje souvislost mezi velikostí síly produkované svalovou kontrakcí a funkční zdatností svalu. Funkční zdatnost svalu je určena aktivací rychlých vláken, okamžitou zásobou makroergních fosfátů adenozintrifosfátu (ATP) a kreatinfosfátu (CP) v nich, velikostí příčného průřezu svalových vláken a úrovní enzymatické aktivity. (Dobrý - Semiginovský, 1988) Při rychlostních činnostech jsou primárně zapojována rychlá oxidativně glykolitická a rychlá glykolitická svalová vlákna. (Máček - Vávra,1988) Podíl těchto vláken je podmíněn geneticky. U rychlostně disponovaných osob může být podle Ejema (1990) až 70%, podle Choutky - Dovalila (1991) až 90%. ( např. Lewis - více jak 90 % bílých - rychlých vláken v dolních končetinách) ad b) Rychlostní schopnosti závisí také na průběhu zúčastněných nervových procesů. Ty jsou ovlivněny kvalitou nervových drah, velikostí a typem podnětu, druhem analyzátoru, citlivostí receptorů a efektorů, aktuálním stavem jedince a dalšími činiteli. (největší „zpoždění“ je v nervových synapsích) . Po stránce biochemické závisí rychlostní schopnosti na úrovni a rychlosti mobilizace chemické energie a na její přeměně v mechanickou energii svalového stahu. Tato přeměna je podmíněna odpovídajícím množstvím ATP ve svalech, rychlostí jejího rozkladu vlivem nervových impulsů a resyntézou ATP. Vzhledem k tomu, že rychlostní činnosti trvají relativně jen krátkou dobu (max. do 20 s), probíhá resyntéza ATP téměř výlučně anaerobním (neoxidativním) způsobem. (Čelikovský, 1979)
Rychlostní schopnosti jsou významným činitelem v různých druzích tělocvičné a sportovní činnosti, např. ve sportovních hrách, úpolových sportech a v řadě dalších. V tomto smyslu se někdy mluví i o tzv. rychlostních disciplínách. Typickým příkladem je atletický nebo cyklistický sprint. Co se týče charakteru a struktury činnosti, v úvahu přicházejí jak jednoduché elementární pohyby (např. různé švihy, hmity, úhybné pohyby hlavy, končetin, trupu apod. ), tak i složité činnosti lokomoční (běh, jízda na kole) i nelokomoční (různé točivé pohyby okolo svislé osy těla) případně jejich kombinace (nejčastěji uplatňované ve sportovních hrách). Většina činností má komplexní charakter. Jako příklad komplexního chápání rychlosti lze uvést tzv. herní rychlost. Většina autorů ji definuje jako schopnost rychlé a efektivní reakce prostřednictvím odpovídající činnosti na určitý podnět v herní činnosti. 2.4. Struktura rychlostních schopností Velký počet činností a jejich různost z hlediska pohybového i z hlediska odpovídajících funkčních předpokladů odmítá pojetí jedné rychlostní schopnosti, která by byla univerzální a společná všem typům rychlostních projevů. Jde o komplex relativně nezávislých nebo jen málo mezi sebou korelujících dílčích schopností, které se projevují jako specifické. Odpovídají určitým typům činnosti a podmínkám, ve kterých se realizují. Při základním dělení uvažujeme dvě kvalitativně odlišné formy projevu rychlostních schopností:
Další dělení a podrobnější struktura jedné i druhé formy rychlostní schopnosti odpovídají větší specifikaci činností, předpokladů a podmínek. Celkový přehled podává obr.1. (podle Kovář, 1990) Následnost reakční a akční (realizační) rychlostní schopnosti při celkovém hodnocení pohybového projevu je uvedena na obr.2. (Čelikovský,1979) 2.4. A. Reakční rychlostní schopnost Definice: Reakční rychlost (rychlost reakce) představuje schopnost člověka reagovat na daný podnět v co nejkratším čase. (Kovář, 1990) Je to doba, která udává trvání přenosu signálu od receptoru k efektoru. Tento časový interval ovlivňuje výslednou rychlost pohybu, neboť v praxi je součástí konečného výsledku. Nejčastější jsou zvukové, vizuální a taktilní podněty. Z hlediska odpovědí se může jednat o jednoduchou reakci - obvykle na jednoduchý podnět, kdy vlastní odpověď je již předem známa a čas bývá krátký. V druhém případě se jedná o složité typy odpovědí (ve sportovních hrách), kdy se musí vybrat nejvhodnější řešení a také doba reakce je podstatně delší. Experimentální výsledky měření reakční rychlosti ukázaly, že určité typy reakcí mají obecnější charakter. Např. doba vedení - taktilních podnětů: 0.15 až 0.14 s - sluchových podnětů: 0.16 až 0.15 s - zrakových podnětů: 0.21 až 0.19 s Nalézáme zde však velké individuální rozdíly. (sprinteři....) Možnosti zlepšení reakční doby tréninkem jsou v rozmezí 10 - 15 %. (Havel,1993) Reakční rychlostní schopnost ovlivňuje ještě řada dalších faktorů. (síla podnětu, stupeň koncentrace, stav trénovanosti, únava...) Rozdíly v reakční době: horní a dolní končetiny (HK - kratší čas latence) rychlejší reakci pozorujeme také u dominantní končetiny 2.4. B. Akční (realizační) rychlostní schopnost Definice: Schopnost člověka provést daný pohybový úkol v co nejkratším čase od započetí pohybu, popřípadě maximální frekvencí. (Kovář, 1990) Rozlišujeme dvě úrovně:
podle Farfel (1975) a Kuchen (1972): frekvenční provedení dále dělí na jednotlivé typy: - akcelerace (zrychlení) - do 5 až 6 s, do 40 metrů - stabilizace - maximální rychlost - frekvence - udržení nejvyšší rychlosti do 20 s (déle trvající výkony považují za hybridní rychlostně - vytrvalostní schopnost)
Zaciorskij vyděluje 3 základní formy rychlosti:
-tyto projevy rychlosti považuje za navzájem nezávislé, především co se týče ukazatele reakční doby. Podotýká však, že v praxi se setkáváme nejčastěji s rychlostí celých komplexních celků, u nichž se nalézají všechny tyto projevy rychlosti. U většiny pohybů prováděných maximální rychlostí rozlišuje Zaciorskij dvě fáze: 1) akcelerace - zrychlení: fáze narůstání rychlosti 2) stabilizace - stabilizace rychlosti Godik k tomuto rozdělení ještě přiřazuje tzv. rychlost na začátku pohybu. Další členění uvádí také Havlíček. Viz. Obr. 3. - autor čerpal z velkého množství literárních pramenů a ve snaze pojmout do oblasti rychlost všechna uvažovaná hlediska a většinu identifikovaných složek však vznikla dosti složitá struktura. Po zjednodušení je uvedena v obr.3. Nejnovější poznatky o rychlostních schopnostech shrnul ve svém strukturálním modelu Schnabel (1994). Jeho členění zachycuje obr.4.
Charakteristiky akční rychlosti se liší od reakční rychlosti tím, že nejsou závislé jen na pochodech uvnitř řídícího a regulačního systému, nýbrž také na vlastnostech pohybové soustavy, na podmínkách provádění pohybu a na působení reaktivních a vnějších sil. Při sportovních hrách se využívá anticipace (předvídání): rychlost odraženého či odbitého míče často přesahuje rychlost 100 km/h a tedy interval letu je často menší než 0.20 s Þ teoreticky tedy nelze úspěšně přihrát či odehrát. (doba letu je kratší než reakční doba sportovce)
Oblast rychlostních schopností lze zjednodušeně rozdělit na dvě hlavní oblasti. Na oblast reakční rychlosti a na oblast akční (realizační) rychlosti. K tomuto dělení se přiklání většina autorů a proto se nám toto dělení stává základem strukturalizace rychlostních schopností. Jelikož má většina činností má komplexní charakter je proto vhodné hodnotit rychlostní schopnosti v celém komplexu. Proto tedy vzájemný vztah reakčních a akčních schopností je nevyhnutelný. Mezi komplexní - hybridní (smíšené) schopnosti řadíme: silově -rychlostní schopnosti, vytrvalostně - rychlostní schopnosti a koordinačně - rychlostní schopnosti. V dílčím dělení reakčních schopností se většina autorů také shoduje. Trochu odlišné to je u akčních schopností, kde se setkáváme s více pojetími. Zkoumání rychlostních schopností je velice složité a zahrnuje velké množství experimentálních prací nejrůznějšího charakteru a zaměření. Rozdílnost přístupu, metod, podmínek a pohybových úkolů způsobily, že výsledky těchto prací jsou často odlišné lze stěží nalézt objektivní kritéria pro jejich sjednocení. 4.Literatura
5. Příloha: Komplex rychlostních schopností
__________________________________________________________ Reakční rychlostní schopnost Akční -realizační rychlostní schopnost na podněty: při odpovědi: při jednorázovém při opakovaném - vizuální - jednoduché provedení provedení - - sluchové - složité frekvenční schop. - dotykové __________________ - jednoduchého (elementární- ho) pohybu - komplexního pohybového aktu (operace)
Komplexní - hybridní (smíšené) schopnosti _________________________________________________ Silově rychlostní Vytrvalostně rychlostní Koordinačně rychlostní schopnostschopnostschopnost Obr.1. Struktura rychlostních schopností - (Kovář, in: Čelikovský 1990) Podnět Reakce Skončení akce doba reakce _______________________________________ Reakční Akční (realizační) rychlost rychlost Obr.2. Následnost reakční a akční schopnosti při celkovém hodnocení rychlosti pohybového projevu Rychlostní schopnosti Rychlost pohybuRychlost reakce jednoduchého složitého jednoduchá složitá
Obr.3. Struktura rychlostních schopností podle Havlíčka Rychlost motorické Acyklická pohybová Cyklická pohybová činnosti rychlost rychlost Rychlost jednodu- - Rychlost lokomoce chých pohybů - Schopnost zrychlení Komplexní rychlost Reakční rychlostKoordinační rychlost
- frekvenční rychlost
Základní rychlost Obr.4. Model členění rychlostních schopností podle Schnabela (1994)
- úryvek z knihy E.Beyer: Worterbuch der sportwissenschaft (Verlag Hofmann, 1987) Schnelligkeitsbarriere - str. 329 Rychlostní bariéra Rychlostní bariéra je fenomén rychlostního tréninku, který se stává, když zlepšení v koordinaci má za následek dočasné modelování podmíněných reflexů a když následující tréninkové stimuly jsou příliš jednotvárné, co do velikosti a intenzity. Pohybová soustava v centrálním nervovém systému, např. pro sprint vzhledem k frekvenci kroků a délce kroků, zavede takovou cestu, že tato rychlostní bariéra předchází budoucímu růstu rychlosti. K prolomení této bariéry je zapotřebí změna dynamicko-motorického stereotypu. Toho může být dosaženo, např. pomocí pohybového provedení jiného (lehčího) cvičení, tak že atlet může odhalit nové pocity prostorového a časového schéma pohybového průběhu. |
