Referaty
Home
Anglictina
Biologie
Chemie
Dejepis-Historie
Diplom-Projekt
Ekonomie
Filozofie
Finance
Fyzika
Informatika
Literatura
Management
Marketing
Medicina
Nemcina
Ostatni
Politika
Pravo
Psychologie
Public-relations
Sociologie
Technologie
Zemepis-Geografie
Zivotopisy

loading...



Téma, Esej na téma, Referátu, Referát, Referaty Semestrální práce:

Seminární práce z fyziologie sportů - Účinky vysoce intenzivního intervalového tréninku v předstírané

Seminární práce z fyziologie sportů - Účinky vysoce intenzivního intervalového tréninku v předstírané nadmořské výšce na aerobní a anaerobní kapacity a odezva na supramaximální zatížení

Z anglického originálu : Effects of High-intensity Intermittent Training at Simulated Altitude on Aerobic and Anaerobic Capacities and Response to Supramaximal Exercise

Přehled



Fujimaki, T.,Asano, K.,Mizuno, K. a Okazaki, K., Účinky vysoce intenzivního intervalového tréninku v předstírané nadmořské výšce na aerobní a anaerobní kapacity a odezva na supramaximální zatížení. Adv. Exerc. Sports Physiol., roč.5, č.3 str.61-70, 1999. Účelem této studie bylo objasnit efekty vysoce intenzivního intervalového tréninku v simulované nadmořské výšce. Čtrnáct zdravých studentů mužského pohlaví dobrovolně podstoupilo tuto studii. Osoby trénovaly v hypoxickém (3000m, N=7, HTG) a normoxickém (N=7, NTG) okolí. Tréninkovým modelem byl intervalový typ skládající se z 20ti sekundového intenzivního ( 150% VO2max ) cvičení následovaného 20ti sekundovým odpočinkem. Osoby trénovaly 5 dní týdně po dobu 3 týdnů. Všechna měření byla prováděna v normoxii. Ventilační práh (VT) se nezměnil ani u NTG ani u HTG. VO2max vzrostlo u obou, u NTG z 49,3+-4,29 na 52,4+-3,27 ml/kg/min (P<0.05), a u HTG z 49.1+-2.14 na 54.0+-2.67 ml/kg/min (P<0.001). Anaerobní síla stanovená Wingate testem neukazuje žádné rozdíly ani u NTG ani u HTG. VO2max se během supramaximálního cvičení (120% VO2max) nezměnila u NTG, nicméně významný nárůst byl pozorován u HTG (P<0.01). Poměrný Vo2max každých 30s během a po cvičení neukazoval žádné odlišnosti u NTG, zatímco byl zaznamenán významný pokles u HTG. Na závěr, vysoce intenzivní intervalový trénink zapříčinil nárůst VO2max jak u normoxie tak i u hypoxie. Navíc, účinek hypoxie se rychleji přizpůsobuje supramaximálnímu cvičení.

Klíčové pojmy : hypoxie, intervalové cvičení, vysoce intenzivní trénink, VO2max, anaerobní kapacita.

Úvod

Hodnota tréninku v nadmořské výšce pro závodění na úrovni mořské hladiny je dobře známa mezi sportovci a trenéry. Ačkoliv bylo referováno o mnoha studiích tréninku v nadmořské výšce, výsledky jsou nekonsistentní a některá zjištění jsou kontroverzní. Jeden z důvodů, proč došlo k rozporu mezi dřívějšími studiemi, může být vysvětlován nedostatkem kontrolních skupin vykonávajícíhc trénink v podmínkách úrovně mořské hladiny. 18219ibv59xoe7n

Nedávno Levine a spolupracovníci navrhli strategii pro trénink v nadmořské výšce: život ve vysoké nadmořské výšce a trénink v nižší nadmořské výšce. Vyslovili hypotézu, že aklimatizace na nadmořskou výšku, jeden ze dvou prvků tréninku v nadmořské výšce, zvyšuje výkon systému distribuce O2. Na základě hypotézy Rusko a spolupracovníci vyvinuly „nadmořský dům“ za účelem předstírat nadmořskou výšku a studovat přístup života ve vysoké a tréninku v nízké nadmořské výšce. Terrados a kol. a Jansson a kol. trénovali osoby v nízkotlakové komoře za použití originálního protokolu: jedna noha byla trénována v normoxii a druhá byla trénována v hypoxii. Tyto studie odhalily důležitost dalšího prvku tréninku v nadmořské výšce, hypoxického cvičení. Byla popsána snížená glykolytická a zvýšená oxidativní aktivita enzymů tak jako nárůst koncentrace myoglobinu a kapilarizace. Tyto výsledky navrhly koncept „tkáňové hypoxie“ jako podnětu pro trénink v nadmořské výšce. Navíc bylo popsáno zlepšení nárazníkové kapacity svalů v důsledku tréninku v nadmořské výšce. Je zapotřebí dalšího výzkumu týkajícího se efektu tréninku v nadmořské výšce na anaerobní sílu a kapacitu.

Efekt vysoce intenzivního vyčerpávajícího cvičení na anaerobní a aerobní energii dodávající systém byl referován Tabatou a spolupracovníky. Osoby zlepšily svoje VO2max a anaerobní kapacitu, která byla stanovena maximálním akumulovaným O2 deficitem ve stejnou dobu.

Na druhou stranu prudké vystavení se hypoxii nemá účinek na anaerobní alaktátovou a laktátovou produkci energie. McLellan a kol. nenalezli pokles ve Wingate výkonu při akutní hypoxii, ačkoliv VO2 během testu bylo sníženo. Proto kyslíkový deficit během vysoce intenzivního cvičení v hypoxii může vzrůst více než v normoxii.

Proto účelem této studie bylo objasnit účinky vysoce intenzivního tréninku v simulované nadmořské výšce na aerobní a anaerobní kapacity a odezva na supramaximální cvičení. Vysoce intenzivní vyčerpávající cvičení bylo použito jako tréninkový podnět v nízkotlakovém simulátoru. Tréniková skupina trénující na úrovni mořské hladiny se také zúčastnila studie jako kontrolní skupina, zapojená ve stejném tréninkovém režimu jako hypoxická skupina. bo219i8159xooe

Potřeby a metody

Osoby

Čtrnáct zdravých studentů mužského pohlaví ve věku 18 až 21 let dobrovolně podstoupilo tuto studii. Všechny osoby byly členy universitního týmu amerického fotbalu. Dříve než se zúčastnili, byl jim vysvětlen záměr studie.

Osoby byly rozděleny do dvou skupin. Průměrné hodnoty maximalní spotřeby kyslíku a antropometrická data každé skupiny byla na začátku tréninku porovnávána. Proto se každá podskupina skládala ze sedmi osob. Jedna skupina trénovala v normobarickém (760 Torrů, úroveň mořské hladiny) prostředí (normobarická tréninková skupina; NTG), a druhá v hypobarickém prostředí (hypobarická tréninková skupina, HTG). Věk, výška a váha v NTG byly jednotlivě 19,4+-1,3 let (průměr +- odchylka), 172,1+-6,3 cm a 69,6+-10,1 kg. Tyto hodnoty v HTG byly jednotlivě 18,9+-0,4 let, 173+-7,0 cm a 71,1+-8,8 kg.

Trénink

Obě skupiny trénovaly v nízkotlakovém simulátoru Tsukubovy University (Shimazdu, 60 m3). HTG trénovala v předstírané nadmořské výšce 3000 m (526 Torrů). Pokojová teplota a relativní vlhkost byly udržovány na 24 stupních Celsia, resp. 60%.

Tréninkový režim se sestával ze submaximálního aerobního cvičení a intervalového anaerobního cvičení za použití elektricky bržděného bicyklového ergometru (Combi; Power Max V). Submaximální aerobní zátěž jako zahřátí byla prováděna na 50% VO2max po 20 min. Po tomto submaximálním cvičení 20ti sekundové intenzivní zatížení bylo následováno10ti sekundovou zotavovací periodou dokud se osoby nevyčerpaly.

Intenzita 20ti sekundového cvičení byla stanovena na 150% maximálního výkonu dosažené během VO2max testu. Osoby poté cvičily 7 až 10 opakování usilovného cvičení. Opakování cvičení bylo ukončeno, když počet otáček klesl po požadovanou úroveň 90 rpm za 10 sec. Pokud osoba byla schopna dokončit 10 opakování, míra zatížení intenzivního cvičení se zvýšila o 22,5 W. Osoby trénovaly 5 dní v týdnu po 3 týdny. Dietní příjem nebyl kontrolován.

Všechny parametry zahrnující aerobní kapacitu, anaerobní sílu a odolnost vůči supramaximálnímu zatížení byly měřeny v normoxii před tréninkem a po tréninku.

Krevní složky

Krevní složky byly měřeny za stálých podmínek brzy ráno a před tréninkovou priodou a po tréninkové periodě. Krevní vzorky byly odebírany za odpočinku z antecubitální žíly při v sedu. Z krevních vzorků byly analyzovány červené krvinky (RBC), hematokryt (Ht) a obsah hemoglobinu (Hb). Průměrná korpuskulární kapacita (MCV), průměrní korpuskulární hemoglobin (MCH) a průměrná korpuskulární koncentrace hemoglobinu (MCHC) byly vypočítány.



Aerobní kapacita

VO2max a ventilační práh (VT) se měřily ve stupňovaném zátěžovém testu za použití mechanicky bržděného bicyklového ergometru (Monark, Švédsko). Frekvence šlapání byla stanovena na 60 rpm. Během první minuty testu jízda začínala na 0 W. Třecí odpor byl zvyšován o 0,25 kp (15W) každou následující minutu. Vydechovaný plyn každého dechu byl analyzován respirometrem (Minato, RM-300i) a hmotným spektrometrem (Perkin-Elmer, MGI-1100). Data byla zjišťována každých 30 sec. Krevní vzorky se odebíraly 3 min po přírůstkovém testu, pro analýzu hladiny laktátu v krvi (Hla) bylo užito Laktátového analyzátoru (ZSL, Model123L). VT byl určován kritériem nelineárního vzrůstu ve ventilačním a CO2 výdeji a relativního poklesu vydechovaného O2 (FeO2), relativního nárůstu vydechovaného CO2 (FeCO2) a zvýšení respiračního výměnného poměru.

Anaerobní síla

Anaerobní síla byla stanovena 30ti sekundovým Wingate testem.. Použit byl elektricky bržděný bicyklový ergometr (TKK). Třecí odpor byl stanoven na 8,7 % tělesné hmotnosti zkoumaných osob. Maximální a průměrné výkony během 30ti sekundové zátěže byly užity jako ukazatele anaerobní síly.

Supramaximální cvičení

Měřeny byly hodnoty VO2 během a po 2 minutovém supramaximálním cvičení. Míra zátěže supramaximálního cvičení byla stanovena na 120 % maximální zátěže dosaženéběhem předtréninkového VO2max testu. Frekvence šlapání během dvouminutové zátěže byla stanovena na 90rpm. Hla po cvičení byla měřena následovně po splnění VO2max testu.

Statistika

Statistické rozdíly mezi hodnotami před a po tréninku v každé skupině byly testovány během Studentského párového t-testu. Hladina významnosti byla P<0.05.

Výsledky

Tělesná hmotnost NTG osob se po tréninku nezměnila. Ačkoliv byl pozorován mírný pokles (0,5kg) v průměrné tělesné hmotnosti v HTG, rozdíl nebyl statisticky významný.

Krevní složky

Individuální data RBC, Ht, Hb, a MCH měřená za odpočinku před tréninkem a po tréninkujsou zakreslena v grafu č.1. RBC vzrostlo u všech osob v NTG a rozdíl byl statisticky významný. Ht vzrostlo jak v NTG tak v HTG. Ačkoliv průměrné hodnoty Hb neukazují žádé rozdíly ani u NTG ani uHTG, vzrůst obsahu Hb byl pozorován u pěti osob v HTG. MCH pokleslo u šesti osob v NTG, zatímco osoby v HTG vykazovaly nárůst.

Aerobní kapacita

Ventilační práh před tréninkem byl 33,8 +-4,98 ml/kg/min v NTG, což odpovídá 66,7+-6,3 % jejich VO2max. VT v HTG byl 28,5+-1,60 ml/kg/min (58,1+-4,12 % VO2max) před tréninkem. VT po tréninku činil v NTG 33,8+-2,30 ml/kg/min (64,6+-4,36 % VO2max) a tato hodnota se statisticky neliší oproti hodnotě před tréninkem. Ačkoli v HTG byl pozorován po tréninku lehký nárůst střední hodnoty VT (31,6+-5,83 ml/kg/min, 58,3+-9,61 % VO2max), rozdíl nebyl statisticky významný. Dva subjekty v HTG nezvýšily svůj VT.

Individuální data VO2max ukazuje graf č.2. VO2max pře tréninkem byl 49,3+-4,29 ml/kg/min v NTG a významně vzrostly (P<0,05) po tréninku na 52,4+-3,27 ml/kg/min. I když u jedné ze sedmi osob v NTG, VO2max po tréninku lehce kleslo. HTG vykazuje významný nárůst ve VO2max, ze 49,1+-2,14 ml/kg/min na 54,0+-2,67 ml/kg/min, před a po tréninku (P<0,001). Hodnoty Hla po maximálním cvičení pro NTG byly 9,3+-1,7 mM před tréninkem a 9,4+-2,0 mM po tréninku. V HTG byl pozorován nárůst z 9,4+-1,4 mM na 9,8+-1,5 mM, což odpovídá 4,3 % pžředtréninkových hodnot Hla. I když rozdíl nebyl statisticky významný.

Anaerobní síla

Anaerobní síla byla stanovena třicetisekundovým Wingate anaerobním testem. Maximální síla projevená při Wingate testu a průměrná síla během 30 sec cvičení byla užita jako ukazatel anaerobní síly. Tabulka 1 ukazuje výsledky anaerobní síly. Žádné rozdíly v maximální a prměrné síle ani v NTG ani v HTG nebyly zaznamenány. Ačkoli maximální síla dosažená během Wingate testu ukazuje lehký pokles u NTG, hodnoty u HTG ukazují tendenci k nárůstu po tréninku.

Supramaximální cvičení

Supramální cvičení bylo vykonáváno při 120% hodnoty maximální zátěže ve VO2max testu. Graf č.3 ukazuje VO2max během první a druhé minuty supramaximálního cvičení. Hodnoty VO2max během první a druhé minuty cvičení byly v průměru 27,6+-3,23 ml/kg/min a 41,1+-4,90 ml/kg/min a to u NTG před tréninkem. Po tréninku v NTG činila průměrná hodnota pro první minutu 28,5+-4,49 ml/kg/min a nelišila se od předtréninkové hodnoty, zatímco průměrná hodnota pro druhou minutu činila 44,2+-3,45 ml/kg/min, což bylo významně více než předtréninková hodnota (p<0.01). U HTG činily průměrné hodnoty VO2max 26,9+-1,86 ml/kg/min a 43,1+-2,10 ml/kg/min během první a druhé minuty cvičení před tréninkem. Po tréninku VO2 významně v HTG vzrostlo, 28,8+-2,35 ml/kg/min pro první minutu (p<0,01) a 44,2+-2,43 ml/kg/min pro druhou minutu (p<0,01). Graf č.4 ilustruje VO2 pro každých 30 s během a po supramaximálním cvičení, vyjádřený v relativní hodnotì jejich VO2max. Žádný významný rozdíl v relativní hodnotì VO2max nebyl zjištìn u NTG, by jejich VO2max vzrostlo o 6,4% po tréninku. V HTG byly relativní hodnoty VO2 po tréniku nižší ve srovnání s hodnotami pøed tréninkem, kromì zaèátku cvièení.

Hodnoty Hla u NTG byly 8,34+-0,77 mM pøed a 8,71+-1,35 mM po tréninku. Hodnoty Hla u HTG byly 8,39+-0,80 mM a 9,30+-1,20mM pøed a po tréninku. Byla pozorována tendence k nárùstu Hla (10,8%) v HTG, ale rozdíl nebyl statisticky významný.

Diskuse