Referaty
Home
Anglictina
Biologie
Chemie
Dejepis-Historie
Diplom-Projekt
Ekonomie
Filozofie
Finance
Fyzika
Informatika
Literatura
Management
Marketing
Medicina
Nemcina
Ostatni
Politika
Pravo
Psychologie
Public-relations
Sociologie
Technologie
Zemepis-Geografie
Zivotopisy




























Téma, Esej na téma, Referátu, Referát, Referaty Semestrální práce:

Krev. Transfůze vs její alternativy.

Krev. Transfůze vs její alternativy.

Co je krev?

Krev je tekutina protékající srdcem, tepnami, žilami, vlásečnicemi, rozvádí živiny, hormony, vitamíny a pomáhá udržovat tělesnou teplotu, okysličuje tkáně a odvádí od nich odpadní látky a oxid uhličitý. Obsahuje také protilátky, které poskytují obranu proti infekcím.

Složení:

Erytrocyty- u zdravého člověka krev obsahuje průměrně 5 mil.erytrocytů

Celkové množství ery. u člověka průměrné postavy je asi 25 bilionů 34216ysm77gif6s



Jejich f-ce je přenášet kyslík.

Procento erytrocytů na objemovou jednotku krve se nazývá hematokrit. Množství hemoglobinu v   si216y4377giif objemové jednotce krve je známo jako koncentrace hemoglobinu.

Pokud jsou tyto hodnoty nízké hovoří se o anémii. To je stav, při němž lékaři často chtějí pacientovi dát krev.

  si216y4377giif

  si216y4377giif
Muž
Žena
Hematokryt
Ø 0,43
Ø 0,41
  si216y4377giif
Rozmezí 0,37-0,49
Rozmezí 0,36-0,46
  si216y4377giif
  si216y4377giif
  si216y4377giif
Hemoglobin
Ø 150 g/l
Ø140 g/l
  si216y4377giif
Rozmezí 130-170 g/l
Rozmezí 120-160g/l

Lékaři již dlouho zastávají stanovisko, že za bezpečnou dolní hranici pro běžné chirurgické výkony lze považovat asi 100 g Hb/l. Mnoho lékařů cítí potřebu podat transfuzi jakmile hodnota klesne pod tuto hodnotu považovanou za bezpečný limit. Ve skutečnosti je velké množství Hb v   si216y4377giif těle rezervou pro případy, kdy člověk vykonává mimořádnou námahu. Proto pacientovi, který je upoután na lůžko stačí ve skutečnosti pouhých 50-60 g/l. Navíc s   si216y4377giif moderním technickým vybavením lze zákrok úspěšně dokončit i při koncentraci Hb 20-30 g/l.

Leukocyty- Jejich nejdůležitější úlohou je bojovat proti infekci. Poměr erc. a leu. je přibližně 500:1

Trombocyty-Hrají významnou roli při srážení krve a zástavě krvácení. Jestli že je počet trc. snížen nebo je-li narušena jejich f-ce, může dojít ke krvácení. K   si216y4377giif poruchám trc. patří snížení jejich počtu-tento stav se nazývá trombocytopenie. Abnormální zvýšení počtu trc. se nazývá trombocytóza.

Plazma-Prostředí, v   si216y4377giif němž obíhají krvinky. Zajišťuje chemickou komunikaci mezi různými částmi těla.

Bílkoviny v   si216y4377giif plazmě-Pomáhají zachovávat stálý objem plazmy.

Imunoglobuliny-jsou podskupinou bílkovin, které jsou produkovány lymfocyty typu B a které chrání člověka před infekcemi.

Všechny složky krve jsou za normálních podmínek v   si216y4377giif dokonalé rovnováze a přizpůsobené potřebám organizmu. Krev je nedílnou součástí organizmu a proto bychom se o krvi měli bavit spíše jako o tkáni, nežli o tekutině. Ale co se stane pokud je tato harmonie narušena buď nemocí nebo úrazem? Tím se zabývá lidstvo už asi od druhé poloviny 17. století. Na dvoře francouzského krále Ludvíka XIV působil význačný lékař Jean-Baptist Denis. K němu přivedli v zimě roku 1667 zuřivého šílence, který se jmenoval Antoine Mauroy. Na Mauroyovu zuřivost měl Denis ideální léčbu“ — transfuzi telecí krve, která měla podle jeho názoru tohoto pacienta uklidnit. Věci se ale nevyvíjely pro Mauroya příznivě. Je pravda, že po druhé transfuzi se jeho stav zlepšil, ale brzy u něj šílenství propuklo znovu a zanedlouho tento Francouz zemřel.

Nakonec byl tento postup v roce 1670 zakázán. Časem stejný zákaz vydal anglický parlament, a dokonce i papež. Krevní transfuze upadly na dalších sto padesát let v   si216y4377giif zapomnění.

V devatenáctém století se krevní transfuze objevily znovu. Přispěl k tomu hlavně přední anglický porodník James Blundell. Tento lékař vylepšil postup, zdokonalil nástroje a trval na tom, že používat by se měla výhradně lidská krev. Tím se transfuze opět staly středem pozornosti. Ovšem i při těchto postupech více než polovina transfuzí skončila smrtí. Když se to dověděli význační lékaři, začali krevní převody odsuzovat. Transfuze opět přestaly být populární.

Ovšem na začátku 20.století nečekaně vzrostl zájem.

Rakouský patolog Karl Landsteiner objevil v roce 1900 krevní skupiny a zjistil, že ne vždy jsou vzájemně slučitelné. Nelze se divit, že tolik krevních převodů v minulosti končilo tragicky! Nyní se to mohlo změnit jednoduše tím, že se zajistí, aby krevní skupina dárce odpovídala krevní skupině příjemce. Toto zjištění obnovilo důvěru lékařů k transfuzím — a to krátce před první světovou válkou.. A tak ještě po objevu protisrážlivé látky který uskutečnil dr. Richard Lewisohn, nazývaná citrát sodný, nic nebránilo masovému používání této metody při válečných a jiných akcích. V   si216y4377giif průběhu 2.sv války bylo jen v   si216y4377giif USA darováno asi třináct milionů jednotek krve. Odhaduje se, že v Londýně bylo shromážděno a distribuováno více než dvě stě šedesát tisíc litrů krve.

Od této doby se transfůze krve směle používá ve všech zemích a stále je užívána jako standardní léčba. Lékaři jsou si vědomi toho, že spolu s   si216y4377giif krví se přenášejí i bakterie. Na základě toho, se po celé zemi zavedla opatření, aby se tomuto zabránilo. Avšak byla úspěšná?

Podle U.S. News and World Report (z 1. května 1989) asi 5% lidí, kteří ve Spojených státech obdrželi krev dostalo hepatitidu-175   si216y4377giif 000 lidí za rok. Asi polovina z   si216y4377giif nich se stalo chronickými nosiči a nejméně u jednoho z   si216y4377giif 5 se vyvinula jaterní cirhoza nebo rakovina. Odhaduje se, že 4000 jich zemře za rok. To přinutilo lékaře, aby byly prováděny kvalitnější testy a aby se možnost nákazy mohla vyloučit. V   si216y4377giif pozdějších letech se díky lepšímu testování a pečlivějšímu výběru dárců počet případů kontaminace krve virem hepatitidy B snížil. Potom si však mnoho obětí vyžádala nová a někdy smrtelná forma viru, který způsoboval hepatitidu C. Odhaduje se, že tímto virem se nakazily 4 miliony Američanů a několik set tisíc jich virus dostalo krevní transfůzí. Je pravda, že přísným testováním se podařilo výskyt hepatitidy C snížit. Ale existuje ještě jedno nebezpečí-tzv. diagnostické okno. Označuje období mezi infikováním dárce a okamžikem, kdy je přítomnost infekce detekovatelná (tělo si ještě nestihne vyrobit protilátky, a tak nelze zjistit, zda je v   si216y4377giif těle virus nebo ne) Toto nebezpečné okno trvá u HIV v   si216y4377giif průměru 22 dnů, u hepatitidy C asi 82 dnů a u hepatitidy B se udává rozmezí od 1-6 týdnů. Národní zdravotní institut uvádí riziko přenosu AIDS 1 : 500   si216y4377giif 000 a pro hepatitidu platí poměr 1 : 103   si216y4377giif 000. Problémem zůstávají infekce, jejichž původce nelze současnými testy zjistit. Např: Cytomegalovirus, EB virus, hepatitida G, malárie a další se tvoří. World Health Organization pod zprávou OSN uvádí: „Jen v   si216y4377giif nemocnicích vznikne denně odhadem asi 1 milion bakteriálních infekcí a většina z   si216y4377giif nich je rezistentní na léky.“

V   si216y4377giif zemích s   si216y4377giif vyspělým zdravotnictvím, k   si216y4377giif nímž z   si216y4377giif hlediska úrovně transfůzní služby jistě patříme, je riziko přenosu zmíněných onemocnění nízké, je však zvyšováno nepředvídatelnými administrativními chybami. Ty zřejmě byly důvodem, proč například v   si216y4377giif listu The New York Times z   si216y4377giif 20. října 1998 byl publikován otevřený dopis následujícího znění: „Důležitá informace z   si216y4377giif New York Blood Center pro všechny, kdo přijali transfuzi červených krvinek, destiček nebo plazmy v   si216y4377giif nemocnici v   si216y4377giif New Yorku nebo New Jersey v   si216y4377giif období mezi lednem 1991 a prosincem 1996. V   si216y4377giif tomto období se mohl ve způsobu, kterým bylo v   si216y4377giif New York Blood Center prováděno testování krve na virové infekce, vyskytnout určitý problém. V   si216y4377giif důsledku toho ti, kdo v   si216y4377giif tomto období přijali dárcovské krevní produkty, mohou být vystaveni potencionálnímu riziku transfuzemi přenášených infekcí, jako jsou HIV a hepatitida. Prosíme, abyste se na nás obraceli se svými dotazy nebo abyste využili možnosti být zdarma vyšetřeni.“ A toto se opakuje rok co rok. Lidský faktor stále působí, a tak každým rokem umírají lidé třeba proto, že se zkrátka zamění skupiny a dojde k   si216y4377giif transfuzi krve s   si216y4377giif jinou krevní skupinou. Nastává homologická reakce. Jaká je úmrtnost? 100%




Ovšem i když byste se nenakazili žádnou z   si216y4377giif těchto nemocí a krev byla dokonale zbavena jakýchkoliv bakterií budete čelit jednomu problému vždy. V   si216y4377giif úvodu jsem už hovořil, že krev není jen tekutina, ale můžeme ji považovat za tkáň. Tudíž jakýkoliv krevní převod je de-facto transplantací tkáně-cizí tkáně. A co se děje s   si216y4377giif tím, co do těla nepatří? Příjemce může rozpoznat cizí tkáň a ta je odmítnuta. I krev, která projde všemi zkouškami a podle lékařů je plně vyhovující může být odmítnuta nebo potlačit imunitní systém. A jaké to má dopady na organizmus, když potlačen imunitní systém?

Prvořadým úkolem imunitního systému je odhalit maligní (rakovinné) buňky. Může potlačení imunity vést k   si216y4377giif rakovině a smrti? Povšimněte si dvou zpráv.

Časopis Cancer uvedl výsledky studie provedené v   si216y4377giif Nizozemí: „U pacientů s   si216y4377giif rakovinou tračníku byl pozorován nepříznivý účinek transfůze na dlouhodobé přežití. Pětileté celkové přežití činilo v   si216y4377giif této skupině 48% pro transfundované pacienty. 74% pacientů, kteří nedostali transfuzi přežilo.

Lékaři z Univerzity jižní Kalifornie sledovali stovku pacientů, kteří byli operováni na rakovinu. U 14% pacientů, kteří neobdrželi krev se rakovina hrtanu opět vrátila a u pacientů. kteří ji dostali rakovina opět propukla v   si216y4377giif 65%. Pro rakovinu ústní dutiny, hltanu a nosu nebo vedlejší dutiny byl podíl rekurentních onemocnění 31% bez transfůzí a 71% s   si216y4377giif transfúzemi.

Co naznačují takové studie ohledně transfúzí? Ve svém článku „Krevní transfúze a chirurgické zákroky při rakovině“ dr. John S. Spratt došel k   si216y4377giif závěru: „Chirurg u rakoviny by se měl stát chirurgem bezkrevním.“

Dalším prvořadým úkolem našeho imunitního systému je obrana proti infekci. Podobná studie jako v   si216y4377giif následujícím případě byla vypracována doktorem P. I. Tartterem zabývající se výsledky při různých chirurgických zákrocích. Infekce se rozvinula u 25% pacientů z   si216y4377giif těch, kteří obdrželi transfůzi, ve srovnání se 4% z   si216y4377giif těch, kteří žádnou nedostali. Viz příloha. Na závěr byla podána zpráva: „Krevní transfůze byly doprovázeny infekčními komplikacemi, ať byly podány před, v   si216y4377giif průběhu nebo po operaci… Riziko pooperačních infekcí rostlo úměrně počtu podaných jednotek krve.“

Transfuze krve jsou stále bezpečnější – přesto jich odborníci chtějí stále méně. Titulek, který uváděl před osmi lety zprávu o konferenci amerických transfuziologů v   si216y4377giif časopise JAMA je výstižný i v   si216y4377giif současnosti. Vědomí o rizicích spojených s   si216y4377giif transfuzemi a jejich akceptování podnítilo odborníky a lékaře, aby našli bezpečnější možnost. Existuje? Ano.

Dne 28. března 1998 byla v   si216y4377giif Rakouském Grazu založena mezinárodní společnost „Network for Advancement of Transfusion Alternatives (NATA). Jejím účelem je podporovat vzdělávání a praxi v   si216y4377giif klinickém používání alternativ k   si216y4377giif transfuzním přípravkům, a také lékařský a vědecký výzkum v   si216y4377giif souvisejících oborech. Mezinárodně uznávaní chirurgové, anesteziologové, transfuziologové, právníci specializovaní na medicínské právo a odborníci na lékařskou etiku spojují své síly a vycházejí vstříc přání řady odborníků, aby se informace o způsobech šetření krví a vhodných alternativách k   si216y4377giif transfůzím šířily rychleji a na nejvyšší možné úrovni.

A že je ke komu tyto informace šířit dokazuje, že téměř 100   si216y4377giif 000 lékařů na celém světě poskytuje lékařskou péči bez podávání krve.

Více než 195 nemocnic v   si216y4377giif různých zemích má zvláštní střediska, která se specializují na bezkrevní medicínu včetně chirurgie. Bez použití krevních produktů jsou prováděny i transplantace jater či srdce.

Přání odborníků je podporováno rovněž zvýšenou poptávkou ze strany pacientů.

V   si216y4377giif roce 1996 provedl Gallupův ústav průzkum mezi obyvateli Kanady a z   si216y4377giif výsledků vyplynulo, že 89% dotázaných by dalo přednost alternativám ke krevní transfůzi.

Bezkrevní medicína je přitažlivá i po finanční stránce. Ředitelka Centra bezkrevní medicíny v   si216y4377giif Ohiu Sharon Vernonová řekla o bezkrevní léčbě pacientů:

„Tento trend roste, protože lékaři si uvědomují, že bezkrevní medicína je základní normou tam, kde se omezují výdaje. Máme zkušenost, že i pojišťovny, které s   si216y4377giif námi normálně nespolupracují, nám posílají lidi, protože vědí, že jim ušetříme peníze.

A opravdu, náklady na jednu transfuzi jsou přibližně 500$ plus další administrativní výdaje, takže celková suma dosahuje 1-2mld dolarů ročně. Naproti tomu, alternativní postupy, jsou o 25% levnější. Kdyby se využívaly v   si216y4377giif plné míře, ročně by svět ušetřil kolem 375mil.

Vezmeme-li v   si216y4377giif úvahu, že léky používané v bezkrevní medicíně jsou na rozdíl od krve 100% sterilní (nehrozí žádna infekce), nedochází ani k   si216y4377giif potlačení imunitního systému, tak teprve zjistíme, proč je o bezkrevní medicínu takový zájem a jakou má cenu pro zkvalitnění lékařské péče.

A jak se to děje? Co je podstatou bezkrevní medicíny, jaké postupy se používají?

Jeden z   si216y4377giif hlavních pilířů bezkrevní medicíny je: Minimalizování krevních ztrát.

To se může dít i při předoperační péči. Na jednotce intenzivní péče ztratí pacient při provádění krevních zkoušek asi litr krve, přitom se jí většina vůbec nepoužije. Proto byly vytvořeny mikroanalyzátory, jimž stačí k   si216y4377giif testování méně jak desetkrát menší objem krve při běžných postupech.

Tady se, spolu s   si216y4377giif pečlivým naplánování chirurgického zákroku, začíná šetřit pacientova krev. I rozdělení jedné velké operace do více menších má méně negativních následků.

Ovšem na pravidlo minimalizování krevních ztrát je nejvíce dbáno při samotném zákroku.

Ukažme si, jakých technik se používá:

Například kryochirurgie využívá extrémního chladu k   si216y4377giif odstranění tkáně. V   si216y4377giif opačném případě a možná častěji se užívá Argonového koagulátoru- Je to vyspělý elektrokauter (nástroj pro elektrické ničení tkání), který využívá paprsek ionizovaného argonu, aby spálil tkáň, čímž dochází ke koagulaci-(sražení) a lépe se tak kontroluje krvácení z   si216y4377giif malých tepen. Toto zařízení se používá především při chirurgických výkonech na orgánech, které snadno krvácejí, jako jsou játra nebo slezina. Stejné užití má i elektrický skalpel, laser, elektrokauter, mikrovlnný koagulační skalpel nebo ultrazvukový resektor a ultrazvukový skalpel. Specifické zařízení slouží v   si216y4377giif radiochirurgii. Tzv. Leksellův Gama nůž používá úzký paprsek vycházející ze zdroje silné radiační energie. Používá se ke zničení nádorů a cévních anomálií mozku, jako jsou například výdutě, aniž by muselo být použito postupů klasické chirurgie. Jeden z   si216y4377giif mála radiochirurgických přístrojů je v   si216y4377giif Praze Na Homolce.

Využívá se však taky mnohem jednodušších metod.

Embolizace tepen-což je způsob mechanického uzavírání cév nebo nástroje, které současně s   si216y4377giif řezem uzavřou cévy. K   si216y4377giif podobnému účelu slouží turnikety. Ty ale vyvíjejí vnější tlak na místo, kde se uzavřou cévy a zastavuje se krvácení.

K   si216y4377giif zastavení krvácení ze rovněž používají Tkáňová Lepidla-jsou to látky, které zacelují tkáně a zastavují lokální krvácení.

Další možností je polohování při operaci- operovaná část těla se jednoduše vyzdvihne, a tak se sníží přítok krve.

Při větších ztrátách krve se zavádí tzv. Cell Saver ®-to je zařízení pro sběr krve během operace. Do operační rány se zavede speciální odsávačka, jejíž pomocí se krev shromažďuje, filtruje a potom se zavádí zpět do pacientova těla. Takovým sběrem krve je možné využít až 60% krve, kterou pacient ztratí.

Všechny tyto prostředky účinně pomáhají, aby tělo předešlo velkým ztrátám krve.

Avšak mnozí lidé se dívají na   si216y4377giif netransfuzní léčbu s jistou skepsí. Zvláště pokud jde o úrazy spojené s   si216y4377giif velkou krevní ztrátou. Co se dělá v   si216y4377giif tomto případě?

První věcí, kterou chirurg musí udělat po příjezdu pacienta s   si216y4377giif akutním krvácením je zastavit krvácení a doplnit celkový objem v   si216y4377giif cévním systému, neboť v   si216y4377giif opačném případě nastává šok. A proto se musí jednat co nejrychleji. Různé bezkrevní tekutiny účinně doplňují objem. Nejjednodušší je fyziologický (solný) roztok. Existují také tekutiny se zvláštními vlastnostmi jako je dextran, Ringer-laktátový roztok a další. Ty mají tu výhodu, že jsou ihned k   si216y4377giif dispozici, jsou poměrně levné, mohou se skladovat při pokojové teplotě, není třeba je zdlouhavě testovat na snášenlivost a jsou bez rizika spojené s   si216y4377giif chorobami přenášenými transfuzí.

Dá se ovšem namítnout: „Proč ale slouží bezkrevní náhradní tekutiny, když přece potřebujeme erytrocyty, aby zásobovaly naše tělo kyslíkem? Jak již jsem uvedl, máme pro přenos kyslíku rezervy. Jestliže ztratíme krev, uvedou se do chodu podivuhodné kompenzační mechanizmy. Naše srdce pumpuje více krve každým tepem. Jelikož ztracená krev byla nahrazena vhodnou tekutinou, zředěná krev tak nyní proudí snadněji i v   si216y4377giif malých cévách. V   si216y4377giif důsledku chemických změn se do tkání uvolňuje také více kyslíku. Tyto úpravy jsou tak účinné, že když zbude jen polovina našich ČK, dodávka kyslíku může činit 75% normálu. Pacient v   si216y4377giif klidu využívá jen 25% kyslíku, který je k   si216y4377giif dispozici v   si216y4377giif jeho krvi. A většina celkových anestetik snižuje tělesné potřeby kyslíku. A to ještě není vše.

Jakmile je objem doplněn mohou lékaři podat kyslík ve vysoké koncentraci.

Podáním preparátů obsahující železo do svalů nebo žil se docílí toho, že naše tělo tvoří červené krvinky až 4x rychleji. Což je asi 9,5milionů erytrocytů za jednu sekundu. Užitím erytropoetinu, se tato rychlost ještě zvýší tak, že kostní dřeň doslova chrlí každou sekundu do krevního řečiště miliony červených krvinek nahrazujících dřívější ztrátu.

Poslechněte si prosím případ zaznamenaný v   si216y4377giif časopise Time: Henry Jackson, u něhož došlo k   si216y4377giif rozsáhlému vnitřnímu krvácení, kdy ztratil 90% krve a hladina hemoglobinu u něj klesla na hodnotu 17g/l byl převezen z   si216y4377giif nemocnice v   si216y4377giif New Jersey, kde mu odmítli poskytnout bezkrevní léčbu, do englewoodského zařízení. Byl v   si216y4377giif péči dr. Aryeha Shadera, kde dostal vysoce účinné směsi železa a vitaminů spolu s   si216y4377giif vysokými dávkami syntetického erytropoetinu. Konečně dostal i nitrožilní tekutiny, jenž byly podány s   si216y4377giif cílem podpořit to málo, co zůstalo v   si216y4377giif oběhu.

Časopis Time uvedl, že o několik dnů později volali z   si216y4377giif té první nemocnice, zda Jackson zemřel. Dr. Shader jim s neskrývaným   si216y4377giif uspokojením řekl: „Nejenže nezemřel, ale daří se mu dobře, chystáme se ho z   si216y4377giif nemocnice propustit a brzy se bude věnovat své běžné činnosti.“

Na tomto případě můžeme pozorovat, jaký postoj k   si216y4377giif bezkrevním alternativám má lékařský svět. A tak doufejme, že se odvětví bezkrevní medicíny bude nadále rozrůstat rovněž jako zkušenosti a praxe lékařů. Tak totiž můžeme dosáhnout opravdu kvalitnější lékařské péče.

Použitá literatura:

Zahraniční zajímavost, 25/99

Praktický lékař, 2002

Spojení zachraňující životy-Watch Tower Bible and Tract Society of Pennsylvania, 1999

Probuďte se!, 2002, 2001, 2000