|
| |  KOMUNIKAČNí
PROCES
KOMUNIKAČNí
PROCES
|
KOMUNIKáTOR |
PŘíJEMCE |
|
MUSí MíT MAXIMUM INFORMACí |
motivace (proč chce informace)
intenzita, selekce sledování
způsob zakódování inf. v paměti
volba média
způsob využití sdělení v interpersonální komunikaci
forma
|
Komunikační model
= nástroje
= funkce
Příjemci jsou různí: ochota přijímat (zapping – vypínají reklamu); postoj ke komunikátorovi, inteligence a vzdělání, pohlaví + věk + psych. stav,… 33846dih57zqn3n
Podmínky pro reakci
zásah smyslových orgánů příjemce
informace je přijata jako část lidského poznání („aha efekt“) à zapamatování
sdělení je v souladu s cíli příjemce iq846d3357zqqn
vhodný motivační systém či kontrola
Etapy ve vývoji efektivní komunikace
identifikace cíl. posluchačů
určení cílů komunikace
= fáze připravenosti ke koupi
poznávání à reklama, publicita
ovlivňování
chování à os. prodej, podpora prodeje
„Obchod začíná prodejem.“
formulace sdělení
à vyvolání procesu AIDA (A=upoutání pozornosti, I=vzbuzení zájmu, D= vyvolání přání,
A=dosažení cíle)
obsah (CO říci) à apel racionální, morální, emocionální (strach, vina, stud, hrdost, štěstí)
struktura sdělení (jak to říci logicky)
rozhodnutí:
zda definitivní závěr zákazníkovi předložíme
zda to necháme na něm (používáme u inteligentních lidí, abychom je neurazili; když zák. propagátorovi nevěří; u osobních problémů…)
použití argumentace:
jednostranné (vyzdvihujeme klady)
dvoustranné (připustíme negativní detail, vzbuzuje pocit serióznosti, pro vzdělanější posluchače)
pořadí prezentace argumentace:
forma sdělení (jak to říci symbolicky)
titul, předloha, formát, kontrasty, umístění inzerátů v novinách, hlavní je kombinace barev…
zdroj sdělení (kdo by to měl říci)
účinnost závisí na přijatelnosti (kvalifikovanosti) a atraktivnosti (popularitě) osobnosti
volba způsobu komunikace
osobní (face to face/ telefonem)
nejúčinnější, okamžitá zpětná vazba, používá se u luxusních, riskantních a málo kupovaných výrobků
využívá se i tzv. opinion leaders = tvůrci veřejného mínění
neosobní (prostřednictvím médií)
neexistuje zpětná vazba, jde o tzv. dvoufázový způsob komunikace (získáváni náchylní lidé, kteří pak nevědomky ovlivňují své okolí)
sestavení celkového komunikačního rozpočtu
ve dvou variantách
nekouká se na peníze (znalosti tvůrce bez omezení fantazie)
promítnutí do cen Þ kompromis
možnosti rozpočtu (4):
co nám na reklamu zbude (špatné, ale podnik většinou nemá na vybranou)
předem stanované procento z obratu (paradoxem: tržby plodí komunikaci a ne naopak)
konkurenční rovnost (nelze, protože každá firma je něčím specifická a hlavně nemáme jistotu správného postupu konkurence)
cíl a úkol (nejlepší ale nejnákladnější, ne každý si tento postup může dovolit)
rozhodnutí o komunikačním mixu
vzájemná substituce reklamních nástrojů (4P):
reklama (R) = veřejná prezentace, schopnost proniknout i na větší oblast trhu, vytvoření firemního image, zajištění rychlejší prodejnosti
publicita (P) = důvěryhodnost, věrohodnost, neexistuje možnost obrany proti nesprávnému pochopení okolím, možnost dramatizovat sdělení
osobní prodej (OP) = nejnákladnější
podpora prodeje (PP) = soutěže, kupóny, výstavy, veletrhy, umí vyvolat emoce
faktory:
typ trhu
spotřebitelský – působí na něm emoce (důležitost 4P: R, PP, OP a P)
organizací (B2B) - nakupuje profesionál, nejlépe je zpracovat katalog, výsledné provedení materiálů může působit emoce)
typ použité strategie
„PUSH“ – výrobek tlačím pomocí intenzivní komunikace (V Þ VO Þ MO Þ S)
„PULL“ – výrobek táhne pomocí médií (S Þ MO Þ VO Þ V Þ S)
kombinace
připravenost zákazníka ke koupi
fáze:
uvědomování (R a P)
pochopení přesvědčení (OS a R)
rozhodování (čistě osobní tlak)
měření efektu komunikace
řízení komunikačních akcí
zodpovědnost jednoho člověka
vyřešení použití jednotlivých nástrojů (důležitost a rozsah)
sledování N na propagaci v různých etapách životního cyklu
koordinace propagačních aktivit z hlediska času
4. KOMUNIKACE SOCIáLNí
osobní (viz. další)
skupinová
masová
formy osobní komunikace (3):
informace - předávání informace, záleží na typu jedince, dochází ke zkreslování zpráv
stimulace - strhuje k určitému prožitku, člověk může být obohacen, rozptýlen nebo esteticky ovlivněn
regulace - záměrné informování, působení na mínění, ovlivnění chování, příkazy + výchova
masová komunikace
nepřímá, nesena médii (rozhlas, tisk, televize, výkladové skříně, obchody, letáky, opinion leaders…)
stránky (fce):
komunikační: výměna informací (neznamená jen přennos, ale i formování a rozvíjení inf., mění se vzájemný vztah mezi účastníky komunikace)
iterační: výměna aktivního působení lidí mezi sebou navzájem
spolupráce / kooperace
soutěžení / konkurence
vjemová (perceptivní): vzájemné vnímání, poznávání a pochopení
problémy:
co se vnímá a poznává
jak probíhá
jak se vytváří dojmy o lidech a mně
identifikace (ztotožnění, schopnost vžít se do role druhého a ve stejné situaci se chovat jako on)
empatie (opět vžití, ale řešení problému po svém)
interpersonální přitažlivost (vliv poznání na jednání s jiným člověkem)
63% prvního dojmu tvoří úprava zevnějšku
28% ostatní nonverbální projevy
dohromady 91%
9% verbální projevy
první dojem je zpravidla z 90% chybný, ale trvá léta, než je možné ho překonat
tachystoskop = promítačka, u které je možno nastavit délku projekce, je používána u reklam (jak rychle člověk rozená značku…)
„Není možno nekomunikovat!“
Nástroje (9):
mimika
práce obličeje, nejdříve ji zachytili umělci (malíři, sochaři…), později i psychologové, rozeznáváme přes 1000 výrazů obličeje
3 informace:
emoce
kulturně tradovaná gesta
instrumentální pohyby (kýchání, škytání a zívání)
emoce:
původní (primární, 7 základních): štěstí/ neštěstí, strach/ jistota, radost/ smutek…)
sekundární (kombinace primárních):
snadněji ovlivnitelné výchovou
splynutí (fúze) výrazu – emoce rychle přecházejí v druhou (míchání barev)
složené – 2 emoce (vytváří schizofrenie nebo LSD – úžas v očích, ale apatická ústa…)
zvláštní – levá strana obličeje představuje 1 emoci a pravá druhou (např. úžas a radost v jednom)
kladné (štěstí) – rozeznávají se snadněji než neštěstí
neštěstí
proxemika
horizontální
sdělování / oddalování se tomu, se kterým komunikujeme, jak se ke komu přibližujeme
každý z nás má určitou osobní zónu (extroverti ji mají menší)
sféry osobní zóny:
intimní (tvoří ji několik cm kolem osoby, pouštíme sem jen osoby blízké a děti)
osobní (max. vzdálenost držení se za ruce)
sociální (jednání s nadřízenými, žák u tabule, druhé osoby vidíme od hlavy po patu)
veřejná (hraní rolí dvou kolemjdoucích)
vertikální
podvědomá psychologická závislost (oči výše Þ pocit nadřízenosti)
haptika
… dorozumívání se dotykem
existuje pocit haptického hladu (zrak Þ hmat Þ sluch)
druzí se dotýkají raději žen než mužů
tlak, teplo,chlad, bolest, vibrace
rozpoznáme místo, ale i druh dotyku
nejpřátelštější je polibek
podání ruky (od pravěku – mám holé ruce)
posturologie
(postura) = nauka sochařů řeckých fyzických postojů, držení těla a polohových konfigurací
co se dělo/děje/bude dít
významná vzájemná poloha osob v bezprostředním osobním styku
základní polohy jsou stoj, sed, leh, klek a dřep
postoj nastává z:
kongruence
– podvědomá reakce ve skupině (zaujmu postoj jako můj vzor ve sporu)
vlivy na polohy:
kinezika
… řeč pohybů
pohyby určitých částí např. rukou nejsou nonverbálním projevem nýbrž znakovou řečí (CHIRONOMIE), GESTIKA je nonverbálním projevem
tentýž pohyb může znamenat různé věci a naopak
pohyby lze sdělit více než 26 sdělení (někdo odhaduje až 700)
důležitá je koordinace a souhrn pohybů
imitace = napodobování
gesta – tvořivá síla, kterou slova nemají, v pravěku ani nic jiného nebylo, mohou zvýšit názornost řečeného
prováděná:
formována vlivem:
„Oči jsou oknem do duše“
problémy:
„černé brýle“… překážka očí při hovoru (doba se zkracuje, hovor je strohý…)
tajnosti
účastnost (sociální posilování)
projevy očí:
zaměření pohledu na určitý terč
doba trvání bodového zaměření na terč
sled (sekvence) pohledu
celkový objem pohledů (ukazatelem sociálního zájmu)
nemůžeme zahrát průměr zornic (hormonální záležitost, tzv. pupilární reflex)
mrkací pohyby (rozrušení)
tvary vrásek okolo očí
pohledy:
příjemné (jen letmo, od známých 50% do očí, muž/žena)
nepříjemné (civění, pozná se dominantnost/ když se na nás někdo podívá)
pocity pozorovanosti (světlo, stáří, nadřízenost…)
vrcholem je vzájemné střetnutí pohledů
vyzývavé pohledy (2 neznámí lidé, zvýšení hladiny zájmu)
souboj dvou vyzývavých pohledů
paralingvistika
= přechod mezi verbální a nonverbální komunikací, svrchní tón řeči, kadence, síla a výška hlasu, vedle očí je druhým nejdůležitějším nástrojem rozhovoru
úprava zevnějšku
Co si sdělujeme…
jak chápat, co říkáme:
simulace (předstírání) = snaha podávat za pravdivé něco, co pravdivé není
disimulace (zastírání)
jak nám je a jak se cítíme
sdělujeme postoj k věci, o které mluvíme
„NELZE SE NIJAK NETVáŘIT!“ postoj k posluchači:
evalvace (vážíme si ho)
devalvace (neúcta)
své sebepojetí
za koho považujeme druhého (tebepojetí)
kvalitu vzájemného vztahu (sociální intimita/ distance)
pravidla vzájemného styku (dokud mluvím já…)
žádosti (buď se mnou…)
Jak si sdělujeme…
nonverbální komunikace:
emoce
nejdůležitější částí je tvář (oči) Þ přetvařování
dále pak paralingvistika
přitažlivost a touha k bližšímu kontaktu (proxemika, haptika)
zrcadlení (opakování gest)
moderátor
co nelze nonverbálně vyjádřit:
dilema buď a nebo
vztah jestliže… pak
zápor nic
|