SEMINáRNí PRáCE Z MANAGEMENTU

Manažerské rozhodování

1. OBSAH

1. OBSAH1

2. Teoretická část2

2.1. Manažerská rozhodování2

2.1.1. Programovaná rozhodnutí2

2.1.2. Neprogramovaná rozhodování2

2.2. Rozhodovací proces3

2.2.1. Identifikace a specifikace problému3

2.2.2. Stanovení alternativ řešení3

2.2.3. Hodnocení alternativ řešení3

2.2.4. Výběr vhodné alternativy3

2.2.5. Implementace rozhodnutí3

2.2.6. Kontrola a vyhodnocení3

2. Teoretická část

2.1. Manažerská rozhodování

Každý manažer bez rozdílu musí rozhodovat. S rozhodováním souvisí i řešení problémů. Je potřeba zvolit vhodnou variantu řešení problému, případně hledat nové způsoby provádění prací.

2.1.1. Programovaná rozhodování

Jakmile se vyskytne problém, určuje manažer postup jeho řešení. Pokud lze použít běžný nebo rutinní, opakovatelný postup, jedná se o programované rozhodování. Těch dělají manažeři mnoho a neměli by na ně vynakládat nadbytečné úsilí a čas.

2.1.2. Neprogramovaná rozhodování

Pokud se jedná o problém nový, tzn. specifický a do určité míry neopakovatelný, který není nijak vázán s problémy minulými, je potřeba najít odlišné, ojedinělé řešení. Výsledky těchto řešení se nazývají neprogramovaná rozhodnutí.

Pro neprogramované rozhodování se nejčastěji užívají obecné rozhodovací postupy jako např. úsudek, intuice a tvořivost. Také je nutné mít odpovídající znalosti a zkušenosti. Je to potřeba proto, že neexistují žádné jiné techniky a metody na podporu rozhodování jako u programovaného rozhodování.

2.2. Rozhodovací proces

Existuje řada přístupů k rozhodování, které závisí především na charakteru problémů, čase a na schopnostech manažera. Rozhodování lze považovat spíše za prostředek než požadovaný výsledek. Je to proces, s jehož pomocí chce manažer dosáhnout požadovaného stavu.

Výsledkem rozhodování je rozhodnutí.

Každé rozhodnutí je výsledkem dynamického procesu, který je ovlivňován mnoha faktory ( organizační prostředí, manažerské dovednosti, motivace,...).

Čím více se jedná o ojedinělý problém a čím více budou výsledky ovlivňovány neurčitostí, tím bude realizován rozhodovací proces kompletněji. Z toho je jasné, že rozhodovací proces se využívá především pro neprogramovaná rozhodování

2.2.1. Identifikace a specifikace problému 15924fdg38fen6n

Základem k řešení jakéhokoliv problému je identifikace problému. Existuje několik indikátorů, které nás mohou na přítomnost problému ve firmě upozornit.

1. Odchylka od dřívější výkonnosti

2. Odchylka od plánu

3. Vnější kritika

Je snadné rozpoznat vznik problému, jestliže existuje výrazný rozdíl mezi požadovanými a skutečnými výsledky. Je však obtížné problém specifikovat z několika důvodů:

1. vnímání problému - každý vnímá problém individuálně, subjektivně de924f5138feen

2. specifikace problému podle řešení - někdy bývá problém specifikován až podle zvoleného řešení

3. identifikace příznaků jako problému - je potřeba nejprve identifikovat problém a posléze specifikovat příčiny.

2.2.2. Stanovení alternativ řešení

Pokud máme problém definován, můžeme začít hledat všechny možné alternativy jeho řešení. K tomu je potřeba shromáždit všechny relevantní informace, týkající se dané problematiky. Většinou platí, že čím víc máme alternativ řešení, tím rychleji je dosaženo konečného rozhodnutí.

2.2.3. Hodnocení alternativ řešení

V této fázi rozhodovacího procesu dochází k vzájemnému porovnávání jednotlivých navržených alternativ a k jejich vyhodnocení. Je potřeba najít nejpřijatelnější variantu, která přinese nejpříznivější výsledky a bude maximálně eliminovat nepříznivé důsledky její volby. Dále je vhodné využít další hodnotící kritéria jako např. minimalizaci nákladů, dosažení většího uspokojení zákazníka a další.

Při hodnocení alternativ přicházejí v úvahu tři následující situace:

• určitosti – rozhodovatel má k dispozici kompletní znalosti o možných důsledcích volby jednotlivých alternativ

• rizika – rozhodovatel má k dispozici pravděpodobné odhady vzniku možných důsledků volby jednotlivých alternativ

• neurčitosti – rozhodovatel nemá žádné informace o tom, s jakou pravděpodobností mohou nastat možné důsledky volby jednotlivých alternativ.

2.2.4. Výběr vhodné alternativy

Smyslem každého rozhodování je dosáhnout cíle řešeného problému, tzn. že rozhodování není konečný cíl, ale pouze prostředek k jeho dosažení.

Každá alternativa většinou ovlivňuje jak negativně, tak pozitivně další cíle. Je-li tedy dosaženo u jednoho cíle optimálního výsledku, u druhého cíle pravděpodobně nebude dosaženo nejlepšího možného výsledku.

Proto je nutné vzít v úvahu priority a počítat s tím, že lze optimálně uspokojit většinou pouze jeden cíl řešení daného problému.

2.2.5. Implementace rozhodnutí

Pokud má být dosaženo cíle řešení, je nutné každé rozhodnutí efektivně implementovat. Musíme si pohlídat, aby realizace rozhodnutí nebyla provedena ledabyle. Kvalita implementace je totiž mnohdy důležitější než samotná volby vhodné alternativy.

2.2.6. Kontrola a vyhodnocení

Každý efektivní management vyžaduje pravidelné vyhodnocování dosažených výsledků. Pokud je rozdíl mezi skutečným výsledkem a plánovanými hodnotami (cíli) výrazný, pak je potřeba učinit korekční opatření. Je potřeba se zamyslet nad změnou alternativy řešení, nad jiným způsobem implementace nebo nad tím, zda je cíl řešení problému vůbec reálný.

V případě, že cíle nejsou měřitelné, nelze hodnotit míru jejich dosažení.