Znalostní management a inovace

Schopnost porozumět a využívat vztahy mezi managementem znalostí a inovačním procesem nabývají v dnešním globálním konkurenčním prostředí na významu. Pozorování a analýza znalostního managementu inovací poskytuje pro společnosti návod jak podniknout praktické kroky ke zlepšení své odezvy překonáním tradičních omezení týkajících se inovací utvářených kulturou a historií vývoje společnosti. Postupy managementu znalostí jsou definovány jako signifikantní aktivity způsobující provádění podnikatelské činnosti aplikováním poznatků vědy a výzkumu, který staví mosty mezi tradicí a budoucností. Analýza managementu znalostí staví na klasifikaci typu znalostí. Tato analýza je typická diskusí, zda „privátní“ znalost, kterou disponuje jedinec, může být efektivně sdílena jako explicitní znalost, kterou je možné sdílet v čase a prostoru, například v počítačových databázích a sítích. Taková diskuse se pak stáčí na úlohu celého systému znalostního managementu při vytváření a dosahování konkurenční výhody podniku.

Inovační aktivity na druhé straně sloužily k vytváření specifických postupů, které zřetelně rozlišovaly způsob, jakým jednotlivé firmy angažovaly znalosti a vědomosti při vytváření inovací. To předznačuje závislost na evoluční cestě determinované akumulovanými vědomostmi a zkušenostmi uvnitř dané firemní kultury, stylu managementu a nastavení prováděcích postupů. Z tohoto pohledu je „závislost na cestě“ vytvářena jako vnitřní cyklus etablující jisté subjekty jako nositele znalostí, kteří jsou zavazovány ke sdílení pochopení pro firmu a poskytují standardní přístupy tyto znalosti rozvíjející.

Tyto tradice jsou vzájemně kompatibilní v mnohých aspektech. Samozřejmě se ostře liší ve stupni s jakým je firma na své cestě slibující nové dimenze rozvoje limitována závislostí na obsahu a zaměření své znalostní základny. Přístupy managementu znalostí jsou sledovatelné rutiny zahrnuté do rozvoje a aplikací vědomostí. Zavedením a zdokonalováním těchto přístupů může společnost realisticky modifikovat a rozvíjet své hranice inovování, čímž si otvírá další dimenze podnikatelských příležitostí. Toho je dosaženo zvyšováním schopností firmy vytvářet variety za použití současných praktik a schopností jako platformy výzkumu nových příležitostí.

Hmatatelná podstata managementu znalostí umožňuje diskusi, jak se zaměřit na efektivní zlepšování inovačního potenciálu společnosti s cílem vystihnout klíčové praktiky ovlivňující její výkonnost. Měření výkonnosti je obtížně stanovitelné jak ve znalostním managementu, tak i v inovačních tradicích. Tak například tiché rozměry znalostí jsou kritické pro inovační potenciál, ačkoli jsou nejobtížněji identifikovatelné. Objevování vztahů mezi vědomostmi a inovacemi prostředky managementu znalostí nabízí firmám příležitost jak zaostřovat jejich tradiční inovační dovednosti a otevírat si nové cesty k podnikatelským úspěchům.

Praktiky managementu znalostí jsou řádné opakovatelné aktivity, které aplikují nějakým způsobem získané vědomosti. Mohou být formální i neformální, v klasické i elektronické formě, iniciovány lidmi nebo systémem. Ztělesňují nesmírnou šíři aktivit jako: 44462ksl66sbj6u

• strukturování a archivování zpráv týkajících se nových technických postupů

• umisťování výsledků výzkumu na webové stránky

• vyhotovování dokumentů vztahujících se ke vědě a vývoji

• diskutování o novém technickém rozvoji na seminářích a po internetu sb462k4466sbbj

• zasílání informací e-mailem

• rozšiřování zpráv vně projektového týmu

• sledování odborných periodik, patentových zpráv a všeobecně novinek majících význam vzhledem k technické konkurenceschopnosti společnosti

Hlavní zaměření je na přispívání přístupů managementu znalostí k novým podnikatelským příležitostem. Toto probíhá ve třech hlavních rovinách:

1.Rovina technologií

Znalosti o technologiích užívané a rozvíjené v rámci společností zrovna tak jako ty, které jsou dostupné z výsledků výzkumů v jiných společnostech.

2.Rovina tržní

Tržně orientované znalosti znamenají:

- požadavky zákazníků, jejich chování a tržní příležitosti, které mohou být v budoucnosti realizovatelné

- současné nabídky a plány konkurentů

- regulační mechanismy a normy rozvoje ovlivňující všechny zúčastněné

3.Rovina rozvoje společnosti

Znalosti interní administrativy, technických a řídících procedur, jejichž pomocí společnost identifikuje a dodává své produkty a služby.

Primární účel managementu znalostí je něco jiného než jeho role ve tvorbě a popisu znalostní báze. Například psaní technických zpráv je často vyžadováno před naplňováním potřeb specifického předmětu výzkumu týkajícího se projektu. Přístupy managementu znalostí včetně procesu inovací obsahují široký rámec činností jako například psaní a zveřejňování technických zpráv, závěry pracovníků ve vědě a vývoji a hlavně používání informačních technologií. Samotný management se může pomocí těchto nástrojů zaměřit na zlepšení provádění inovačního procesu:

• přístupy jsou pozorovatelné, čímž poskytují hmatatelný rámec pomoci společnostem reagovat na trendy managementu znalostí uvnitř inovačních procesů

• jsou identifikovatelné společné znaky přístupů managementu znalostí v různých společnostech a ty jsou pak dále přenositelné

• pravidelné provádění auditů implementovaných přístupů managementu znalostí může pomoci rozšiřovat a kontinuálně zlepšovat praktiky, které přispívají provádění inovací

• porozumění roli, kterou hrají přístupy managementu znalostí pomáhá posunout úspěšně společnosti ze směru definovaných dosavadní kulturou a technickými tradicemi firmy.

3.1Hlavní skupiny postupů managementu znalostí

3.1.1.Proces řízení vědy a výzkumu

Postupy managementu znalostí zaměřené na inovace se vyžadují pro vybudování, údržbu, sdílení a řízení znalostí a zkušeností získaných z vědy a výzkumu, například při široce popisných výstupech zpráv projektů. Činnosti řízení vědy a výzkumu lze aplikovat rovněž v přístupech managementu znalostí k podnícení široké výměny znalostí za účelem multidisciplinárních inovací. Tyto praktiky vyrůstají přímo ze samotné praxe vědy a výzkumu a jsou typicky zosobňovány osobnostmi vědeckých pracovníků a jejich formální i neformální schopností komunikace.

Příklady tohoto zaměření:

• „Stručné technické zprávy“ formulované tak, aby vzbudily netechnickou pozornost, jsou sestavované a rozesílané členy týmu pro vědu a výzkum.

• Některé společnosti zřizují technické, zákaznické a konkurenci sledující stevardy označované jako „klíčníci“ (gatekeeper) pro aktualizaci databází, zodpovídání problémových dotazů, šíření tematicky zaměřených analýz, hodnotících zpráv a ostatních informací relevantních jejich kompetencím.

• Společnost, která se účastní řady rozsáhlých projektů a jejíž týmy se po završení úkolu rozpouští, mají značný počet pracovníků ve vědě a výzkumu, jejichž prvotní odpovědností je analyzovat zkušenosti z projektů; výstupem pak mohou být například obsažné zprávy o projektu publikované po jeho ukončení. Zpětná vazba vystavěná na základě výsledků těchto analýz se používá k aktualizaci aktuálních praktik skrze příručky, pozměňující návrhy a ostatní publikační formáty.

• Personál z jiných oddělení, který pracuje na projektech vývoje a vědy je umístěn ve stejných prostorách, aby byla zajištěna dynamika chodu projektu, jakož i efektivita při jeho implementaci.

• Průběžně je prezentován přehled výsledků činnosti zaměřený na přispívání výzkumu a vědy k celkové strategické linii společnosti.

• „Terénní výzkum“ prováděný ve společnosti mapuje širší horizonty každého projektu v dimenzích technických, obchodních a rozhodovacích. Tyto podklady se zúročují při vytváření studií proveditelnosti, jejichž výstup je zaměřen na aktualizování dění v terénu.

3.1.2.Mapování znalostních souvislostí

Tento bod souvisí s koordinováním interních a externích možností výzkumu a vědy, vnitrofiremních vztahů a požadavků trhu. To často vyžaduje disciplinární rozšíření organizačních hranic společnosti při používání „možnostních map“ identifikujících umístění v rámci vědomostní základny společnosti, jejích dovedností podložených vybavením a službami. Tento druh činností má zvláštní důležitost ve vztahu k inovacím v době, kdy probíhají rozsáhlé organizační, tržní nebo technické změny. Při takových změnách je obvyklé, že mnoho důležitých údajů o zákaznících, konkurenci a tržních segmentech se může objevit uvnitř organizace bez kontextu na příslušné oddělení nebo projekt.

Příklady mapování znalostních souvislostí:

• Je mapován obrázek technologického portfólia výzkumu a vědy podle požadavků interních divizí, kteří jsou potenciálními zákazníky. Podobným způsobem produktové portfólio je mapováno podle trendů na trzích konečných uživatelů.

• Uživatelské studie vedoucí k identifikování slibných charakteristik produktu a tržních segmentů jsou vypracovávány pracovníky oddělení vývoj a výzkum spolu s výrobní divizí za užití aplikačních technik přístupu (ergonomie, metody engineeringu a pod.)

• Vytvářejí se formální diskusní skupiny, kde se interpretují témata znalostního přístupu s cílem generovat nové náměty, řešení a přístupy.

• Cenný zdroj vědomostí týkající se probíhajícího a potenciálního externího rozvoje v rámci společnosti skýtá podpůrný tým, který je v úzkém kontaktu s externími standardy a orgány s rozhodovacími kompetencemi.

• Konají se kontrolní zasedání zaměřené na specifické disciplíny a dovednosti a jejich návaznost na požadavky vyplývající z procesu.

• Nové vědecké, technické a komerční myšlenky jsou zaváděny do revizních systémů společnosti za účelem zkrácení rozhodovacích procedur.

• Klíčové závěry promítané do podnikových strategií jsou generovány na expertních komisích pravidelně ve společnosti připravovaných a řízených, kde se účastní špičkoví experti ze všech sfér aktivit společnosti.

3.1.3.Management lidských zdrojů pro vědu a výzkum

Znalostní management zaměřený na rozvoj inovací musí řešit problematiku motivace a odměňování pracovníků zabývajících se vědou a výzkumem. Motivace má za cíl aktivovat proces sdílení vědomostí a rozvoj interdisciplinárních kvalifikací. Toto je úzce svázáno s personální politikou managementu týkající se kariérního růstu, zvyšování odbornosti uvnitř podniku, ale pouze s částečným zaměřením na dovednosti, které prohlubují inovační potenciál firmy prostřednictvím sdílení vědomostí a rozvojem multidisciplinárních zkušeností.

Příklady personálního managementu inovací:

• Pracovníci oddělení pro vědu a výzkum jsou dočasně (na dobu 6 měsíců) překládáni do výrobních divizí. Toto se považuje za předpoklad kariérního růstu, jakož i hledání a výměna znalostí různé provenience.

• Pracovníci oddělené pro vědu a výzkum poskytují konzultace jednotlivým střediskům uvnitř podniku, kde zároveň se řeší i dotazy a stížnosti. Vynořující se témata jsou zaznamenána, čímž se posiluje zpětná vazba z tržního a externího prostředí, což současně pomáhá upevňovat pověst vysoké odborné úrovně střediska.

• Vedení oddělení zpracovává matici dovedností podchycující oblasti, ve kterých jsou fundováni jednotliví pracovníci. Jejich schopnosti lze podchytit a využít při zaškolování nových příchozích a rovněž je mohou využít i projektoví manageři při sestavování týmů.

• Vědečtí pracovníci ve společnosti jsou veřejně oceňováni za přínosy a zásluhy mající dopad na průběh projektu.

• Výsledky a závěry vědecké a vývojové činnosti v rámci podniku jsou medializována na intranetu a e-mailu se snadným přístupem pro vedení podniku i pracovníky různých oblastí činnosti podniku s cílem zvyšovat univerzální odbornost vedení i zaměstnanců a poskytovat jim zdroj rychlých informací.

3.1.4.Hospodaření s intelektuálním bohatstvím firmy

Intelektuální bohatství firmy vztaženo k managementu změn a inovací jsou ti pracovníci, kteří přispívají k řízení společné substance vědomostí s cílem zlepšit výsledky ve výzkumu a vědě a tím i samotném podnikání. Tato definice vyjadřuje fakt, že se pracovníci tvořící intelektuální bohatství firmy odkloňují od tradiční role, kde se od nich očekávalo formulování patentů a návody na jejich aplikaci. V managementu znalostí se úloha této skupiny vyhraňuje na ovlivňování zaměření aktivit vědy a výzkumu během toku projektu organizací.

Příklady zaměřování intelektuálního bohatství firmy na inovace:

• Úzká spolupráce mezi pracovníky vědy a výzkumu a odborníky v oblasti aplikace umožňuje rychlou informovanost a interpretaci týkající se patentových strategií konkurence. Tak se vymezí pole „svobody návrhu“ dostupného pro vznikající technologické nápady.

• Specialisté firmy pomáhají formulovat alternativní varianty řešení a postupů, dále pomáhají předvídat překážky a mezery, které se mohou stát bariérami obchodního využití inovací. S výsledky je aktuálně seznamován management.

• „Proces Prior Art“ znamená vypracovávání studií proveditelnosti na základě zhodnocení intelektuálního bohatství firmy a dalších příbuzných informací.

• Společnost zjišťuje údaje o intelektuálním bohatství konkurence, především s ohledem na současný vývoj.

• V případě zamýšlené akvizice či utvoření aliance s jinou firmou je věnována identifikaci možností pramenících z intelektuálního bohatství analyzované firmy prioritní pozornost.

• Jednou z aktivit členů předmětného týmu je pátrání v oblasti patentových a licenčních strategií firmy i jejích externích konkurentů.

3.1.5.Management informačních technologií

Současný rychlý rozvoj informačních technologií a komunikačních technologií nabízejí příležitosti transformovat činnosti informačního managementu, jakými jsou např. přístup k databázím či publikování novinek, které ovlivňují činnosti ostatních struktur podniku. Komunikační technologie v rámci přístupů znalostního managementu působí jako roznětka spouštějící tvorbu nebo změnu postupů managementu znalostí. Signifikantně současný nárůst mnohostrannosti vědy a výzkumu a elektronicky podpořená tvorba virtuálních projekčních týmů pro vědu a vývoj způsobil, že specialisté v informačním managementu obracejí svoji pozornost na aplikace, rychlou difúzi a tříbení komunikačních technologií do aktivit obklopujících management změn.

Příklady činností managementu informačních technologií:

• Umožnění řízeného externího vstupu pro zákazníky a externí spolupracovníky firmy v oblasti vědy a výzkumu za účelem identifikování a akcelerace klíčových vývojových aktivit ve sledovaných oblastech.

• Zakládání „virtuálních týmů“ produkujících novátorská řešení.

• Vymezení adresovaného prostoru pro poskytování „navigace pomocí informací“ mající význam pro management především v časných stadiích projektů.

• Zavádění webového výzkumu, tzv. „bílých stránek“ na intranetu.

• Rozšiřování hranic dosahu působnosti vně podniku s interfacem umožňujícím sdílení informací jak v organizačních strukturách, tak i směrem k zákazníkům.

Výše uvedených pět oblastí popisuje přístupy managementu znalostí. Některé přístupy přesahují více než jednu vyjmenovanou oblast, ale porozumění hlavním inovačním aspektům znamená správně zhodnotit jejich přínos a důležitost. Tato klasifikace vznikla na podkladě podnětů, které vzešly z četných diskusí k provedeným případovým studiím. Proto je nelze považovat za fixní a jasně ohraničené kategorie nepodléhající dalšímu vývoji.

Literatura:

Rod Coombs, Malcom Peltu, Richard Hull: Knowledge management practices for innovation: an audit tool for improvement, Int. Technology Management, Vol. 20, Nos. 5/6/7/8, 2000