Vývoj a inovace letounů Zlín typové řady 26.

Zlín Z-126

Konstrukční a vývojové práce na školním a akrobatickém dolnoplošníku Zlín Z-26 Trenér, který byl určen pro výcvik vojenských pilotů, vedl v Otrokovicích Ing. Karel Tomáš. Specifikace ministerstva požadovaly školní letoun schopný ve dvojím obsazení létat akrobacii, pilotní prostory umístěné "za sebou" měly mít oba kompletní přístrojové vybavení, letoun musel být schopen létat v noci a splňovat další požadavky. Konkurenčním typem byl letoun Praga E-112. Letoun Z-26 Trenér měl oproti typu E-112 nižší hmotnost a tudíž dosahoval lepších výkonů. Zlín Z-26 Trenér, označovaný Čs. vojenským letectvem jako Zlín C-5, se stal školním letounem tehdy mladého poválečného Československého letectva. Byl smíšené konstrukce, měl trup svařený z trubek, potažený plátnem a celodřevěné křídlo a ocasní plochy.

Vývojem původního letounu Zlín Z-26 Trenér, jehož prototyp poprvé vzlétl 20. října 1947, vznikl letoun nových kvalit. V zimě 1952-53 vzniklo celokovové křídlo a o něco později i celokovové ocasní plochy. Konstrukční práce na novém letounu již vedl ing. Svatopluk Zámečník.

Tak vznikl nový typ Zlín Z-126 Trenér II, který poprvé vzlétl 8. října 1953. Olejová instalace motoru Walter Minor 4-III se zdokonalila, aby lépe vyhovovala při akrobacii a změnil se i podvozek - místo hydraulických brzd se montovaly jednodušší mechanické. Poněkud vzrostla maximální vzletová hmotnost letounu, jinak se ostatní technické drobnosti vcelku nelišily od Zlínu Z-26 a celková podoba tohoto letounu se udržela stejná.

Letoun Z-126 měl obsah hlavních nádrží 2 x 35 litrů paliva, olejová nádrž měla obsah 9 litrů. Později byla do některých "stopětek" namontována přídavná nádrž, umístěná za zadním pilotním sedadlem, o obsahu 45 litrů. Přídavná nádrž však byla využitelná pouze při sólovém létání.

Letoun prošel úspěšně továrními zkouškami a na přelomu roku 1953 a 54 se rozběhla sériová výroba. Za dva roky výrobní produkce bylo postaveno 169 kusů. Mimo Československa, nejpočetnějšího uživatele letounů Z-126, létaly "stopětky" například v Austrálii (1 kus), Číně (1 kus), Finsku (2 kusy), Indonésii (2 kusu), Jemenu (10 kusů), Kanadě (1 kus), NDR (18 kusů), NSR (7 kusů), Rakousku (6 kusů), Švýcarsku (2 kusy) a USA (1 kus).

V roce 1958 zakoupilo rakouské vojenské letectvo čtyři letouny Z-126 Trenér II, které nesly trupové kódy 2A-AK, 2A-AL, 2A-AM a 2A-AN. Zde nahradily zastaralé a neekonomické Jaky 18 a sloužily u vojenského letectva jako školní letouny. V polovině šedesátých let byly převedeny do majetku aeroklubů, kde sloužily jako vlečné.

Různé přestavby a úpravy se nevyhnuly ani "stopětkám". Mezi známější patří verze Zlín Z-126T, což byly původní Zlíny Z-226B Bohatýr a Z-226T Trenér 6 se zástavbou motoru Walter Minor 4-III. Tuto úpravu si vynutil v polovině sedmdesátých let akutní nedostatek šestiválců Walter Minor 6-III, které poháněly sériové Z-226. Úpravu prováděl podnik Aerotechnik Kunovice a do podoby Z-126T bylo upraveno přibližně 12-15 kusů Z-226B a Z-226T. Jediným, snadno rozpoznatelným rozdílem mezi "klasickou" Z-126 a Z-126T byl vstup vzduchu k olejové nádrži v náběžné hraně levé poloviny křídla u Z-126T. V průběhu osmdesátých let byla většina Z-126T přestavěna na verzi Z-226M a MS s motorem Avia M-137A, popřípadě se stavitelnou vrtulí V-503A. Přesto je několik kusů Z-126T zachováno do dnešních dnů.

Další zajímavou úpravou je instalace motoru M-332 o výkonu 103 kW (140 koní) a elektricky stavitelné dvoulisté vrtule Avia V-410 do draku letounu Z-126 Trenér II, který byl následovně označen jako Zlín Z-126M Trenér II. Přestavbu provedla společnost Inteco ve Starém Městě u Uherského Hradiště.

Patrně nejzajímavější je však přestavba letounu Zlín Z-126 Trenér II imatrikulace OH-TZA (výrobní číslo 847), který byl vyroben v roce 1955 jako standardní typ Z-126 s invertním řadovým čtyřválcem Walter Minor 4-III o výkonu 77 kW (105 koní). V roce 1961 byl exportován do Finska, kde létal s imatrikulací OH-TZA. Později byl do druke "stopětky" instalován plochý motor a kapoty motoru, převzaté ze staršího letounu Cessna. Nově vzniklá modifikace byla zařazena do kategorie "Experimental

Celkem pět původních Zlínů Z-26 Trenér bylo přestavěno do podoby Z-126 Trenér II s celokovovým křídlem a ocasními plochami. Naopak, šest letounů Z-126 bylo přestavěno do podoby Zlínu Z-226, v pěti případech Z-226MS.Ačkoliv koncem osmdesátých let létaly v naší republice tři nebo čtyři "stopětky", současné době činí počet letuschopných Zlínů Z-126 a Z-126T skvělých 22 kusů. I to svědčí o kvalitách a přednostech konstrukce letounu, jehož sériová výroba byla započata před 47 lety.

Z – 226

V polovině padesátých let vypsal Ústřední výbor Svazarmu konkurs na konstrukci nového vlečného letadla. Tato skutečnost byla dána končící životností dosud v aeroklubech používaných letadel C-104, C-106 a K-65 Čáp.

Tato výzva nezůstala bez povšimnutí ani v otrokovickém Moravanu. Omezené kapacity zdejší vývoje však neumožňovaly uvažovat o návrhu nového speciálního vlečného letounu.

Proto bylo přistoupeno k úpravě sériového letounu Z-126. Trup letounu byl odlehčen, byla odstraněna část elektrické instalace a vztlakové klapky se ovládaly mechanicky. Řízení bylo instalováno pouze v zadním pilotním prostoru a přední sedadlo bylo nahrazeno jednoduchou sedačkou pro případnou dopravu plachtaře. Do draku byl zastavěn silnější šestiválcový motor Walter Minor 6-III o výkonu 118 kW (160 koní) při 2 500 ot./min. V trupu byla instalována přídavná nádrž paliva o objemu 40 litrů a pro nový letoun byla vyvinuta nová vlečná vrtule o průměru 2 050 mm. Takto bylo na hmotnosti prázdného letounu ušetřeno 52 kg.

První prototyp letounu označeného Zlín Z-226B Bohatýr, přestavěný z letounu Z-126 OK-JFA výr. č. 830, byl v Otrokovicích zalétán 19. 4. 1955. Brzy následoval i druhý prototyp OK-JFB výr. č. 831. Stoupavost u nového letounu byla téměř dvojnásobná než u Z-126 - 7,3 m/s. Rozsah povolených násobků se snížil na +4 až -2 g. Typové osvědčení o letové způsobilosti vydala Státní letecká inspekce pod č. j. 5150-1956 dne 25. 10. 1956. Poté bylo v létech 1956 až 58 vyrobeno celkem 77 kusů letounů Z-226B Bohatýr a jeden letoun určený pro lámací zkoušku. V našich aeroklubech létalo 76 kusů, jeden Bohatýr byl exportován do NDR, kde létal jako DM-WAW. Koncem osmdesátých let byl dva původně aeroklubové Z-226B odprodány do USA.

Při letových zkouškách nového letounu se také projevily výborné akrobatické vlastnosti. Původně vlečný letoun měl přímo vynikající schopnosti pro akrobacii, které nezhoršovala ani poněkud těžkopádnější vlečná vrtule. V obratnosti a ovladatelnosti výrazně překonával i letoun Z-126 a výkonnější motor mu navíc dával dostatek rezervy výkonu i při nejsložitějších figurách, zejména vertikálního charakteru.

Tak vznikl v zimě 1955 - 56 nový typ vycházející ze šestadvacítky - Zlín Z-226T Trenér 6. Jeho prototyp s poznávací značkou OK-JEB výr. č. 870 byl zalétán továrním šéfpilotem Moravanu Leopoldem Brabcem dne 12. 4. 1956. Nový letoun si zachoval hlavní úpravy vyzkoušené u Bohatýra, měl však úplné dvojí řízení. Byl certifikován 25. 10. 1957 Státní leteckou inspekcí. Povolené násobky přetížení byly v sólo obsazení +6 až -3 g, ve dvojím obsazení +4 až -2 g. Několik kusů Trenérů 6 sloužilo i v naší armádě pod označením Zlín C-205, celých 50 kusů Z-226T pak létalo v Egyptě u egyptské letecké akademie v Bilbeis.

Od března 1957 do prosince 1961 bylo v otrokovickém podniku vyrobeno celkem 283 letounů Z-226T Trenér 6. Nové stroje létaly nejen u nás, ale i v zahraničí. Nejvíce jich odebral Sovětský svaz - 72 kusů. Dalších 104 letounů bylo dodáno například do Anglie, Argentiny, Belgie, Egypta, Finska, Iráku, NSR, NDR, Rakouska a Švýcarska, jeden kus létá i v Jihoafrické Republice.

Vynikající letové vlastnosti nových modifikací Trenéra nezůstaly ovšem u nás nepovšimnuty. Především Svazarm projevil zájem o tato akrobatická letadla, která potřeboval pro výcvik a kondiční létání sportovních pilotů. Svazarm odebral 85 kusů dvoumístných Zlínů Z-226T. Postupem doby se požadavek upřesnil na speciální jednosedadlové akrobatické letouny vyšší kategorie a byl předán Moravanu. V rekordně krátké době vyrobil podnik na počátku sériové stavby Bohatýrů čtyři prototypy jednomístných Trenérů, označených jako Zlín Z-226A Akrobat. Nesly imatrikulace OK-KMA až OK-KMD. Právě prototyp OK-KMD byl zalétán jako první dne 22. 9. 1956. Největší změnou byl krátký kryt kabiny, který zůstal omezen jen na zadní pilotní prostor a odsouval se dozadu. Z-226A Akrobat, jehož výpočet poprvé odpovídal i britským předpisům BCAR pro přetížení +6 až -3 g, byl vybaven opět šestiválcem Walter Minor 6-III o výkonu 118 kW (160 koní) při 2 500 ot./min. a pevnou dřevěnou vrtulí o průměru 2 050 mm. Některé letouny (např. OK-KMB) nesly aerodynamické kryty podvozku.

V roce 1963 byly čtyři Zlíny Z-226A upraveny na zdokonalenou verzi Zlín Z-226AS Akrobat Speciál. Mimo drobných úprav se tato verze lišila především nově tvarovaným krytem kabiny, který se nyní odklápěl na pravou stranu a stavitelnou kovovou vrtulí V-500. Později byly instalovány autonomní vrtule V-503 a V-503A o průměru 2 000 mm.

Celkem bylo postaveno devět Akrobatů, pět přímo, další čtyři vznikly přestavbou Z-226B a T. V současné době je první Akrobat Speciál OK-KMA uložen ve sbírkách Leteckého muzea v Praze-Kbelích. Druhý letoun, původně umístěný také v expozici Leteckého muzea v Praze-Kbelích, byl před nedávnem uveden do letuschopného stavu a je provozován Aeroklubem Kolín.

V polovině sedmdesátých se začal projevovat nedostatek motorů Walter Minor 6-III, jehož sériová výroba byla ukončena již v roce 1963. Tohoto problému se ujal podnik Aerotechnik Kunovice. Ten využil pohonnou jednotku letounu Z-126 - Walter Minor 4-III, která byla instalována do draku letounu Z-226T a nově vzniklá verze byla označena jako Zlín Z-126T.

Na konci sedmdesátých let byl do draku dvěstěpětky zastavěn motor Avia M-137A o výkonu 132 kW (180 koní) při 2 750 ot./min. Vznikla tak modifikace, označená jako Zlín Z-226M. První upravená emka byl zalétána 14. 7. 1978. Letoun mohl být vybaven buď vlečnou vrtulí Z42.6313 nebo cestovní vrtulí Z42.6411, obě o průměru 2 050 mm.

Další vlekařskou modifikací Zlínů Z-226 vyvinutou v podniku Aerotechnik Kunovice je Zlín Z-226MS. Do draku je opět zastavěn motor Avia M-137A o výkonu 132 kW (180 koní) při 2 750 ot./min. Ten je doplněn dvoulistou kovovou, automaticky stavitelnou vrtulí Avia V-503A o průměru 2 000 mm. První letoun verze Z-226MS imatrikulace OK-MRA byl zalétán dne 9. 4. 1986.

Poslední verze, vyvinutá z původní dvěstěpětky, vznikla podle požadavků plachtařů z Leteckého sportovního centra v Moravské Třebové. V roce 1984 začal vznikat pod vedením Jaroslava Přikryla a Jiřího Valného nový vlečný letoun přestavěný z Bohatýra, ve které dosloužil původní motor Walter Minor 6-III. V roce 1986 byl v podniku Aerotechnik Kunovice zastavěn do draku Z-226B plochý šestiválcový motor Textron Lycoming AEIO-540-D4B5 o výkonu 191 kW (260 koní) a třílistá, hydraulicky stavitelná vrtule Hoffmann HO-V123K-F/200AH. Letoun byl zalétán dne 10. 3. 1987 a dostal označení Zlín Z-226SL Viktorie. Maximální rychlost je 290 km/h, cestovní rychlost je 210 km/h a stoupavost při rychlosti 120 km/h je 10 m/s. Nádrže o celkovém objemu 130 litrů paliva zajišťují vytrvalost 2,5 hodiny, dolet 600 km a praktický dostup 6 600 metrů. Průměrná spotřeba paliva LB 100 při cestovní rychlosti je 45 litrů na hodinu letu.

V současné době létá v České a Slovenské republice ještě téměř stovka letuschopných Zlínů Z-226. Většinu tvoří modifikace Z-226MS s počtem 71 kusů a Z-226M s počtem 15 kusů. Zbytek doplňují dnes již spíše rarity - Z-226T (4 kusy), Z-226B (2 kusy), Z-226AS (1 kus) a Z-226SL (1 kus).

Zlín Z-326

Značné exportní úspěchy letounu Zlín Z-226T Trenér 6 především do Sovětského svazu a nové požadavky sovětské branné organizace Dosaaf inspirovaly pracovníky otrokovického Moravanu k vývoji nového letounu vycházejícího opět z již osvědčené konstrukce letounu řady Z-26. Začátkem roku 1957 začal v Moravanu vznikat nový letoun, který měl řadu nových konstrukčních prvků. Jeho podvozek se zatahuje elektricky dozadu, tak, že polovina kola vyčnívá ze spodní plochy křídla. Ostruha zůstává nezatažena, je však řiditelná společně se směrovým kormidlem. Zatahovací podvozek je hlavním rozlišovacím znakem Z-326 oproti všem předchozím verzím, avšak úprav bylo více. Zvětšilo se rozpětí o 30 centimetrů, zdokonalil se kryt kabiny a obohatila se vnitřní instalace, včetně kompletního rádiového vybavení. Hlavním účelem nového typu byl pokračovací výcvik sportovního nebo vojenského pilota včetně létání podle přístrojů a akrobacie.

Dne 12. srpna 1957 byl zalétán první prototyp nového letounu Zlín Z-326 Trenér Master s imatrikulací OK-LHA a výrobním číslem 301. Z-326 Trenér Master mohl akrobacii vykonávat při vzletové hmotnosti 900 kg, to znamená s plným obsazením. Pokud se létalo sólově, zůstává pilot v přední kabině. Zasunutím podvozku se pochopitelně zvýšila i rychlost letounu, dosahující nyní 260 km/h. Stoupavost u země se v důsledku zvýšené hmotnosti poněkud snížila na 5 m/s. Podle očekávání dosáhl letoun Z-326 Trenér Master skutečně pozoruhodných exportních úspěchů. Vyráběl se v období let 1959 až 1968 a je z celé rodiny Trenérů nejpočetnější - vzniklo 420 kusů. Z nich většina opustila naši republiku v rámci exportních zakázek do 25 zemí světa.

Zlín Z-326A Akrobat

Někteří zahraniční zákazníci požadovali rovněž jednomístnou speciální verzi tohoto letounu. Dne 13. dubna 1960 byl zalétán první prototyp letounu Zlín Z-326A Akrobat s imatrikulací OK-OND a výrobním číslem 586. Po ukončení zkoušek dostal pokusně automatickou vrtuli Avia V-503 a později byl prodán do Maďarska. Celková výroba čítala 15 kusů, z nichž 10 kusů odebraly Sovětský svaz a NDR. Zlín Z-326A Akrobat sice neměl vybavení pro let podle přístrojů (IFR), nesl však radiostanici UKV. Zmenšila se vnitřní zásoba paliva, ale na konce křídla se podle přání zákazníka montovaly dvě přídavné palivové nádrže. Jejich obsah 35 litrů je stejný jako u dvou nádrží v křídle (původně dvě po 45 l.). Podobné vnější koncové nádrže bylo možno namontovat i na dvoumístné Z-326 Trenér Master, které nejen prodlužovaly dolet, ale také zvyšovaly eleganci letounu. Z mála letuschopných Z-326A můžeme vidět například na jaře 1999 Moravanem opraveného Akrobata imatrikulace D-EWTR výrobního čísla 555 pana Wernera Tommeka ze SRN.

Ani letounům Z-326 Trenér Master se nevyhnuly různé úpravy a přestavby. Mezi ty nejzajímavější patří letoun postavený techniky Moravanu Otrokovice přímo na Kubě v roce 1978. Původní Z-326 Trenér Master byl upraven na speciální jednosedadlovku určenou pro vlekání větroňů. Do jeho draku byl nainstalován motor Avia M-337AK o výkonu 154 kW (210 koní), který poháněl dvoulistou dřevěnou vrtuli. Dostal označení Zlín Z-326MR a podle "žraločí tlamy" namalované okolo vstupního otvoru přívodu vzduchu k motoru dostal jméno "Tiburon" - žralok.

Z celkové produkce 420 kusů bylo deset letounů Z-326 Trenér Master dodáno tehdejšímu Československému vojenskému letectvu pod označením Zlín C-305. 1960 a u letectva dostaly. Letoun v. č. 611 během služby u letectva v roce 1965 havaroval. Zbylých devět letounů bylo na přelomu šedesátých a sedmdesátých let předáno Svazarmu. "Vojenský prototyp" v. č. 572 byl odprodán do Belgie, kde létá s imatrikulací OO-CSA. Zbylé letouny byly předány do aeroklubů. Některé letouny Z-326M dostaly při další generální opravě v roce 1985 přídavné nádrže převzaté z typu Z-526.Další úpravou je instalace dvoulisté kovové hydraulicky stavitelné vrtule Avia V-503A. Takto vznikla verze označená jako Zlín Z-326MF Trenér Master. Přestavbu provedla firma Zlin-Avion Service v Holešově pod vedením pana ing. Milana Jančáře. Letoun dostal imatrikulaci OK-SEN a poněkud zvláštní marking. Zmíněný letoun létá ve Slezském aeroklubu Zábřeh u Hlučína. Druhým letounem, přestavěným na verzi Z-326MF je původní Z-326M s imatrikulací OK-OTB.

Zlín Z-526

V roce 1964 se v Moravanu rozhodli využít novou dvoulistou kovovou, automaticky stavitelnou vrtuli Avia V-503 i pro letoun Z-326 Trenér Master. Tato vrtule umožnila zahájit výrobu další vývojové řady. Montáž vrtule V-503 s vyšší hmotností než dosavadní typy vrtulí, používané na Trenérech, si však vyžádala některé konstrukční změny. Tak bylo hlavní pilotní sedadlo opět přeneseno z předního pilotního prostoru do zadního, změnilo se přístrojové vybavení a tvary motorové kapoty. Výsledkem byl nový letoun, který dostal tovární označení Zlín Z-526 Trenér Master, upravený ze staršího Z-326 imatrikulace OK-SND. Letoun byl vybaven invertním řadovým, vzduchem chlazeným, čtyřdobým šestiválcovým motorem Walter Minor 6-III o výkonu 118 kW (160 koní) při 2 500 ot./min. Dne 3. září 1965 zalétal prototyp letounu Z-526 šéfpilot podniku Moravan Otrokovice pan Vlastimil Berg. Sériová výroba typu Z-526 probíhala v letech 1966 až do roku 1969. Továrna v Otrokovicích postavila celkem 61 kusů letounů Z-526 Trenér Master včetně prototypů. Byly exportovány do Anglie (5 kusů), Belgie (3 kusy), Bulharska (9 kusů), Dánska (1 kus), Francie (7 kusů), Itálie (1 kus), Jugoslávie (10 kusů), Maďarska (7 kusů), Rumunska (6 kusů), SRN (3 kusy) Švédska (1 kus), Švýcarska (3 kusy) a USA (2 kusy).

Počátkem roku 1969 navrhli konstruktéři Moravanu instalaci motoru Avia M-137A do draku letounu Z-526. Hlavní změny se týkaly hnací skupiny, u níž byla například zvětšena olejová nádrž a vůbec celá olejová instalace prodělala značnou rekonstrukci. Změnila se i palivová instalace a použila se nová vrtule Avia V-503A, která má o 50 mm větší průměr. Tak vznikl letoun Zlín Z-526F Trenér, jehož prototyp poprvé vzlétl 24. dubna 1969. Z-526F je dvousedadlovka velmi univerzálního použití. Díky výkonnějšímu motoru a účinnější vrtuli se mohla používat pro základní i pokračovací a pro vleky větroňů. Co však bylo zvlášť oceňováno, letoun Z-526F poprvé v historii typové řady Trenérů umožňoval plný akrobatický výcvik ve dvoumístném obsazení. S maximální přípustnou vzletovou hmotností 940 kg měl povolené násobky přetížení +6g až -3g, vyhrazené dosud pouze jednomístným Trenérům nebo strojům létaným s jedním pilotem.

V letech 1969 až 1974 vyrobil Moravan 172 kusy letounů typu Zlín Z-526F Trenér, které slouží pilotům v 15 zemích světa. Letouny Z-526F létají u nás, v Polsku, Rumunsku, Maďarsku, Bulharsku, Iráku, Jihoafrické republice, Německu, Švýcarsku, Španělsku, Belgii, Itálii, Velké Británii, Francii a USA.

Dosud plně akrobatický letoun Z-526F imatrikulace OK-ZRD, výrobní číslo 1179 létá u Leteckého sportovního centra v Moravské Třebové. Druhý letoun Z-526F imatrikulace OK-ZSA, výrobní číslo 1096 byl zničen při tragické havárii dne 24. května 1997. Třetím letounem Zlín Z-526F létajícím v naší republice je letoun imatrikulace OK-CRA, provozovaný u Aeroklubu Kladno v kategorii Normal.

Základní dvoumístné letouny Z-526F byly v prodeji úspěšné a není divu, že se podnik Moravan Otrokovice snažil o velkou prodejnost letounu Z-526 v západních zemích, kde byl československý motor "na závadu". Vyšel přitom z poznatku, že mnohým zákazníkům by se letoun hodil a rádi by využili jeho vynikajících vlastností, kdyby byl poháněn osvědčeným motorem západního původu, zabezpečeným širokou servisní sítí. Navíc se pak naskytla možnost zástavby motoru o takovém výkonu, který zatím u nás nebyl běžně k dispozici.

Lycomingy v Z-526

V roce 1969 vznikl prototyp letounu Zlín Z-526L. Písmeno L v jeho označení symbolizovalo zástavbu amerického motoru Textron Lycoming AIO-360-B1B o výkonu 147 kW (200 koní) při 2.700 ot./min. Vrtule byla dvoulistá kovová, stavitelná, typu Hartzell C2YK-4R/C. Prototyp s výrobním číslem 1069 byl zalétán v srpnu roku 1969 s tovární značkou OK-95, kterou později nahradila imatrikulace OK-YRB. Letoun již během prvních letů vykazoval výborné letové vlastnosti.

Moravan Otrokovice i Omnipol jako podnik zahraničního obchodu měly s letounem Z-526L dalekosáhlé plány. S francouzskou firmou Reims Aviation v Remeši byl v lednu 1970 uzavřen kontrakt na monopolní licenční výrobu těchto letounů včetně prodejních práv pro Francii. V ostatním kapitalistickém světě a v zemích tzv. třetího světa se měla o prodej letounů Z-526L postarat prodejní síť firmy Cessna, se kterou byla společnost Reims Aviation obchodně spojena a vyráběla v Francii některé její typy. Byl již vybrán obchodní název Zlín Z-526L Skydevil, mimochodem zcela výstižný, a mluvilo se o počátečním bloku 250 kusů. Z této obchodní akce však nakonec sešlo.

Moravan pak postavil v Otrokovicích šest sériových letounů Z-526L a dodal je do Rakouska - dále do Švýcarska, do Jugoslávie - imatrikulace - nyní v USA a do Španělska .

Další verzí "pětsetdvacetšestky" s motorem Lycoming je Zlín Z-526ML. Tento letoun vznikl v roce 1995 u holešovské firmy Zlin Avion Service pod vedením pana ing. Milana Jančáře. Letoun byl upraven z letounu Z-326 Trenér Master. Do jeho draku byl zabudován motor Textron Lycoming AEIO-540D4B5 o výkonu 194 kW (260 koní) při 2 700 ot./min. a třílistá hydraulicky stavitelná vrtule Hoffmann HO-V-123 K-V/200AH o průměru 2.000 mm. Motor má demontovanou akrobatickou úpravu a prodloužený resurs do generální opravy. Byla také zabudována nová elektroinstalace, nové ovládání pohonné jednotky, nové palivové a olejové instalace a motorové kryty.

Zlin Z-526ML zalétal dne 21. května 1996 zkušební a zalétávací pilot ing. Svatopluk Vlček. Po ukončení zkoušek a posouzení všech předložených podkladů TI-SLI bylo dne 20. 6. 1996 letounu Zlín Z-526ML vydáno schválení modifikace číslo M-175. Stroj se pak představil na mistrovství Evropy v letecké akrobacii kluzáků v Maďarsku a po nalétání prvních deseti hodin a prohlídce byl v Holešově předán novému majiteli, aeroklubu Rybnik v Polsku, kde létá ke spokojenosti tamních pilotů.

Ještě jedna, téměř neznámá modifikace s motorem Lycoming létá v USA. Vznikl přestavbou Zlínu Z-526F Trenér výrobního čísla 1129 na jednomístný stroj s motorem Textron Lycomig.

Původní letouny Zlín Z-326 a Z-526, do kterých byl dodatečně zabudován motor Avia M-137A jsou známy pod označením Zlín Z-526M Trenér. Celkem bylo do podoby "emky" přestavěno asi 10 kusů Z-326 a Z-526.