Inovační strategie v podmínkách globalizace na začátku XXI. století

Současné proměny ve světovém okolí přinášejí výrazné změny v příležitostech i hrozbách pro formování tržní konkurenceschopnosti jednotlivých států při získávání podílu na domácím i zahraničním trhu.

Konkurenceschopnost státu záleží na inovační kapacitě svého průmyslového potenciálu. Společnosti mohou získávat konkurenční výhodu proti špičkové světové konkurenci, když správně využijí všech tlaků a výzev pramenících ze silné domácí konkurence, agresivních tuzemských dodavatelů a náročných místních zákazníků. M.E. Porter podtrhuje v době významných a silných globalizačních trendů rostoucí význam národních ekonomik. Rozdíly v národních identitách, kulturních a ekonomických strukturách, institucích a historickém vývoji přispívají k úspěchu při udržování a zvyšování konkurenceschopnosti podnikatelských subjektů. Žádný stát nemůže být totiž konkurenceschopný ve všech tržních komoditách. Při stanovování dlouhodobých strategií se musí vyhledávat nové nástroje zabezpečující konkurenceschopnost, která pramení z analýzy mezinárodně úspěšných oborů a to bez ohledů na tradiční ideologie nebo současné módní intelektuální vzory a teorie. Je zapotřebí pochopit principy úspěšnosti a pak je jednoduše aplikovat.

Dosud neexistuje jednoznačné a uspokojivé vysvětlení ustavování konkurenční pozice oborů v rámci hranic států. Jediný smysluplný koncept konkurenceschopnosti na úrovni státu je založen na produktivitě. Základním cílem státu je zabezpečovat vysokou a stoupající životní úroveň. Schopnost tento cíl naplnit závisí na produktivitě, se kterou jsou kapitál a fond pracovních sil využívány. Pod pojmem produktivita se přitom rozumí hodnota výstupu produkovaná jednotkou práce nebo kapitálu. Produktivita závisí jak na kvalitě produktu, tak i na jeho vlastnostech (což určuje tvorbu tržních cen), tak na efektivitě výroby. Produktivita je prvotní determinantou dlouhodobého vývoje životní úrovně státu a vyvozuje národní příjem na hlavu. Produktivita lidských zdrojů určuje úroveň mezd zaměstnanců, produktivita, se kterou je zapojen kapitál určuje jeho návratnost vlastníkům. Životní úroveň státu závisí na kapacitě jeho společností dosáhnout vysokou úroveň produktivity. Národní společnosti musí zlepšovat produktivitu v existujících odvětvích zvyšováním kvality produktu, zlepšováním výrobních technologií a dosahováním výrobní efektivity. Musí rozvíjet své schopnosti být konkurenceschopné ve více sofistikovaných průmyslových segmentech, kde je produktivita obecně vysoká. Konečně musí prokázat schopnost konkurovat ve zcela novém sofistikovaném odvětví.

Mezinárodní obchod a zahraniční investice mohou jak zlepšit produktivitu ve státě, tak ji ohrozit. Podporují růst produktivity ve státě tím, že umožňují specializaci v těch segmentech, kde jsou tuzemské společnosti produktivnější přičemž tam, kde mají tuzemské společnosti produktivitu menší rostou dovozy. Pokud stát ztrácí schopnost konkurovat v řadě vysoce produktivních oborů, je jeho životní standard ohrožen. Nárůst exportů způsobený oslabením měny, při současném dovozu sofistikovaného zboží, které tuzemské firmy nedokáží konkurenceschopně vyrobit sice může ustavit rovnováhu v obchodní bilanci, nedokáže však zabránit poklesu životní úrovně.

Nová teorie musí rozlišovat, že v mezinárodní moderní konkurenci společnosti soutěží s globálními strategiemi zahrnujícími nejen obchod, ale rovněž i zahraniční investice. Nová teorie musí vysvětlit, proč stát nadále poskytuje pro své společnosti, které působí v mezinárodní konkurenci nezbytnou domácí základnu. Domácí základna je prostor, kde má společnost sídlo a kde vzniká primární produkt a primární technologie, kde jsou aplikovány nejpokrokovější znalosti a dovednosti. Přítomnost domácí základny ve státě má velice pozitivní vliv na další rozvíjející se domácí obory čímž navozuje pro státní ekonomii synergický efekt. Dlužno podotknout, že národnost vlastníků má při tom druhotný význam. 34879pcq22jdy3e

Nová teorie musí vycházet z premisy, že konkurenční strategie je dynamická a rozvíjí se. Musí odpovědět na otázky: ”Proč některé společnosti se sídlem v některých státech inovují více a některé méně? Proč některé státy jsou schopny poskytnout prostředí, které umožňuje společnostem provádět inovace rychleji než zahraniční konkurenti?”

Ovšem dosažení finální konkurenční výhody je plně v kompetenci samotných firem. Především musí uznat ústřední úlohu inovací a nepohodlný fakt, že inovace vyrůstají z tlaku a výzev. Je zapotřebí pevného vedení, aby se utvořilo dynamické vyzývatelské prostředí nakloněné inovacím. Několik příkladů strategií podporujících toto úsilí:

1.Utvořit tlak na inovace

Toto úsilí může být podpořeno vytvářením záměrného tlaku na vyhledávání nejsofistikovanějších zákazníků s nejsložitějšími požadavky, vyhledávat nejprogresivnější dodavatele, zabezpečovat stabilní rozvoj zaměstnanců. cd879p4322jddy

2.Vyhledávat nejschopnější konkurenty jako motivační faktor

Schopní konkurenti musí být neustále respektováni a sledováni. Ty společnosti, které se spoléhají na stávající zákazníky a dodavatele a jsou inertní k počinům konkurence se vystavují riziku ztráty tržní pozice. Aby byla společnost schopna konkurence v mezinárodním měřítku, potřebuje zdatnou domácí konkurenci. Mnohdy je lepší zaměřit úsilí na zahraniční trhy, než se spolčovat s leadrem domácího trhu.

3.Ustavit systém, který signalizuje nebezpečí

Společnosti při sledování signálů zhoršení dynamiky sledovaných ukazatelů mohou podniknout akce, které jim pomohou včasně rozpoznat signály umožňující změnu a přizpůsobit své chování nadcházející příležitosti.

4.Globalizací vznikají selektivní výhody v jiných státech

Nalezení zahraničních zákazníků s patřičnou náročností pomáhá společnostem porozumět rozdílným potřebám a vytváří tlaky, které mají za následek zrychlení tempa inovací. Společnosti mohou dokonce přenést svá sídla a klíčové technologické operace tam, kde jsou více sofistikovaní zákazníci, důležití dodavatelé nebo významné univerzity či výzkumné laboratoře. Zvýšit návratnost výzkumných činností znamená umožnit přístup k výsledkům vlastní práce. Konkurenční výhoda vzniká totiž z kontinuálních zlepšení s nikoli z úzkostlivého utajování dnes aktuálních faktů.

5.Konkurenční výhody jsou utvářeny z platformy domácí báze

Jedním z nejzávažnějších strategických rozhodnutí nadnárodních společností je vybrat vhodný stát za svoji domácí základnu pro příslušnou podnikatelskou aktivitu. Takových domácích základen může být vzhledem k portfóliu podnikatelských aktivit společnosti i více. Pojem ”domácí” se pak vztahuje k lokalitě, kde se utváří strategie, vzniká primární produkt a technologie a je umístěn kritický objem výroby. Prostředí v domácím státě musí podporovat inovace; jinak musí společnost přesunout sídlo do země, která stimuluje inovace a poskytuje nejlepší prostředí pro globální konkurenceschopnost. Tým managerů pak musí ovšem změnu sídla následovat.

Vytváření konkurenčních výhod je nepřetržitý variantní proces podmiňující formulování relevantních strategií a dynamizující proces jejich implementace. Fundovaná analýza stávajícího prostředí, reálné zhodnocení příležitostí a hrozeb, posouzení silných a slabých stránek podniku postaví jasné a měřitelné cíle pro budoucnost. Všechny úspěšné strategie mají jeden společný podtext - být úspěšný = být lepší než konkurence. To platí o nákladech společnosti stejně jako o spokojenosti zákazníka s produktem a zájmu subdodavatelů podílet se na finální dodávce. Turbulentnost prostředí připouští korekce a aktualizace zvolených strategií, které však musí být vždy v souladu se sledovanými cíli podniku. Proces formulace strategie nelze odtrhnout od fáze implementace.

Globalizace prostředí je nezvratný trend podporovaný bouřlivým rozvojem informačních technologií. Internacionalizace obchodních činností představuje přechod k managementu znalostí s důrazem na týmovou práci ve prospěch konečného efektu. S poznáváním podnikatelského prostředí v cizích zemích souvisí i hledání podnětů a výzev k posilování konkurenční pozice a etablování diferencovaného strategického přístupu v teritoriích.

Používání progresivních technologií a přístupů souvisí s akcentováním inovačních trendů. Pouze ty subjekty, které si vědomě stanovily cíle být konkurenceschopný i v budoucnosti mají naději na úspěch. Inovační úsilí je nepřetržitý proces založený na aplikacích výsledků vědy a výzkumu. Perspektivní společnosti musí počítat s průběžnými investicemi do této oblasti.

Zákaznická orientace firem se promítá do spoluúčasti zákazníka na inovačním procesu a jeho centrální úlohy při inicializování tvorby strategií.

Zachování domácí základny v prostředí globalizace znamená sledovat a podporovat vzdělanostní růst zaměstnanců a využívat intelektuální potenciál země. Schopnost zachovat stálý inovační potenciál tkví podle M.E. Portera ve čtyřech atributech, které každý stát rozvíjí pro své obory. Tyto determinanty utvářejí prostředí státu ve kterém firmy vznikají a učí se jak soutěžit.

1.Nejdůležitější faktory

Každý stát staví na svých výrobních faktorech zahrnujících např. infrastrukturu, pracovní dovednosti, vědeckou základnu a samozřejmě i přírodní bohatství, kapitál, případně jiné příhodné využitelné zdroje.

2.Poptávka

Náročnost povahy domácí poptávky se projeví v úrovni nabízených produktů a služeb.

3.Příbuzné a podpůrné obory

Zvláště ceněny jsou obory s mezinárodní konkurenceschopností. Dodavatelé lokalizovaní v blízkosti výrobce mají možnost rychlé komunikace a bezprostředního toku informací.

4.Firemní strategie, struktura a konkurence

Jsou to podmínky, za kterých společnosti vznikají, existují a svoji existenci obhajují.

Prosperita státu se vytváří, není děděna. Vyrůstá z nitra státu podmíněna jeho zdroji a umocňována jeho konkurenceschopností. Podnikatelský subjekt je základní stavební jednotkou spoluvytvářející prosperitu státu. Kvalitní strategie je předpokladem úspěchu podnikatelského subjektu. Úspěch tkví v naplnění či překročení stanovených cílů. Formulovat, implementovat a hodnotit taková rozhodnutí, která zaručí dosažení stanovených cílů je náplní procesu tvorby strategie podniku.