Referaty
Home
Anglictina
Biologie
Chemie
Dejepis-Historie
Diplom-Projekt
Ekonomie
Filozofie
Finance
Fyzika
Informatika
Literatura
Management
Marketing
Medicina
Nemcina
Ostatni
Politika
Pravo
Psychologie
Public-relations
Sociologie
Technologie
Zemepis-Geografie
Zivotopisy




Téma, Esej na téma, Referátu, Referát, Referaty Semestrální práce:

KTB

KTB

Na přelomu dvacátého a jedenadvacátého století bychom se těžko setkali s někým, kdo by nikdy neslyšel pojem manažer. Přesto tato profese může být chápána různými lidmi jinak a je zřejmě pravdou, že manažer v západní Evropě či Spojených státech dělá trochu jiné věci než stejně nazývaný profesionál u nás. Zatímco západní teoretikové již před delší dobou upustili od nazírání na manažera jako na plánovače a člověka direktivně rozhodujícího takřka o bytí či nebytí svých podřízených a chápou jej spíš jako osobu pracující pod velkým tlakem, rozhodující se většinou dílem okamžiku, naše pojetí by se dle mého názoru mohlo blížit právě onomu původnímu americkému . Obávám se dokonce, že leckdy si v České republice lidé pletou pojem manažer a ředitel či pouze vedoucí, nehledě k tomu, že ve valné většině případů, kdy se na něčí vizitce coby profese objeví v nejrůznějších slovních spojeních pojem manažer, jedná se pouze o „módní“ záležitost, protože nositel oné vizitky pak má pocit, že vypadá o něco důležitěji, očekává, že se na něj lidé budou dívat s větší úctou a respektem a že mu ono slovíčko zkrátka přinese větší prestiž a lepší společenské postavení, potažmo vyšší finanční ohodnocení. Přitom kolikrát ani netuší, co slovo manažer vlastně znamená a už vůbec nemá ponětí o tom, co by jeho práce (jako manažera) měla obnášet a co by od něj jeho případný šéf mohl vlastně očekávat.



Jaký by tedy měl být „pravý“ manažer, aby se název této profese mohl objevit na jeho vizitce aniž by se musel stydět?

 

Na začátek uvedu stručnou citaci z literatury: 11882ryu52yhd5f

„Manažer je především profese a její nositel je zodpovědný za dosahování cílů svěřené mu organizační jednotky s využitím kolektivu spolupracovníků a poskytnutých zdrojů, včetně tvůrčí účasti na stanovení cílů a jejich zajištění.“

Charakteristika snad až příliš stručná, ale docela výstižná. Je z ní podle mého názoru celkem dobře patrné, že manažer sice může, ale zdaleka nemusí být vždy člověkem na nejvyšším místě organizace (záleží samozřejmě na úrovni managementu). Dále z definice jasně vyplývá, že manažer rozhodně nemusí (a pravděpodobně by ani neměl být) dominantním šéfem s armádou podřízených, ale člověkem, který musí umět využít znalostí a schopností svých spolupracovníků a to rozhodně ne formou direktiv a nařízení jako spíš uměním sestavit a řídit tým, který by navíc s použitím svěřených zdrojů dosáhl vytyčených cílů organizace. Asi nejdůležitější části dané definice je zřejmě zmínka o faktu, že manažer je především profese, z čehož pro mne vyplývá, že manažerem není pouze člověk s bystrým úsudkem, nadáním řešit problémy a jinými psychickými či fyzickými dispozicemi, ale především odborník disponující celou řadou schopností, dovedností a znalostí, získaných náročným studiem a praxí.

Přesto, že i nadále mezi klasické funkce manažera patří plánování, organizování, rozhodování a řízení, ať už řízení práce a organizace nebo lidí, jeho přístup by se neměl orientovat příliš direktivně. V této souvislosti mi připadá zajímavý názor Petera F. Druckera, že totiž manažer ani nemůže „rozkazovat“ svým podřízeným co mají dělat, protože mu ve velké většině zkrátka chybějí odborné znalosti specifického tématu, které však perfektně ovládají právě podřízení. Jeho úkolem tedy není poučovat podřízené o tom co a jak mají vlastně dělat, jako spíš dokázat je správně motivovat k tomu, aby pro něj (a potažmo pro organizaci) vytěžili maximum ze svých, leckdy úzce specializovaných znalostí. Napadá mě příklad managera hotelu. Těžko si dokážu představit, že by dokázal perfektně načepovat pivo, ukázkově ustlat lůžko, že by pro něj byla maličkost nafotit interiéry svěřeného podniku, vymyslet firemní slogan, navrhnout logo a pak to vše hodit na papír a osobně s tím zajít do inzertního oddělení regionálních novin. Opravdu si (stejně jako pan Drucker) myslím, že většinu z toho manažer rozhodně neumí, a bůhví, že i kdyby to uměl, neměl by asi dost volného času na to, aby takové činnosti osobně realizoval. Ostatně bylo by to zbytečné, protože je to právě manažer, kdo umí sestavit tým, který dostane za úkol zorganizovat reklamní kampaň, je to právě manažer, který si dokáže sehnat informace o tom, která z prádelen má nejkvalitnější a cenově přitom nejpřijatelnější služby a je to on, který správnou volbou platové politiky pro zaměstnance hotelu zajistí, že číšník v restaurace natočí poctivě dobrou míru piva. Manažer v tomto případě ani jednou nerozkazuje co má kdo a jak dělat, snaží se jen organizovat, zjišťovat a zajišťovat, motivovat lidi v týmu k dosahování výsledků. Tuto manažerskou dovednost bychom spolu s panem Druckerem mohli nazvat Jedinou správnou metodou řízení lidí, která může být zjednodušena takto: „Lidi se ‚neřídí‘. Úkolem je lidi vést. A cílem je produktivní využití konkrétních předností a znalostí každého jedince.“

Techniky rozhodování, organizování či vedení lidí však nejsou ani zdaleka plným výčtem dovedností manažera vedoucích k dosahování cílů vytyčených svěřenou organizací. Základním úkolem manažera totiž je splnění požadavků vyplývajících z tzv. analýzy 4E, což jsou: yh882r1152yhhd

  • účelnost (effectiveness) čili dělání správných věcí

  • účinnost (efficiency) tj. provádění věcí správným způsobem

  • hospodárnost (economy) znamená dělání věcí s minimálními náklady

  • odpovědnost (equity) neboli dělat věci spravedlivě a podle práva

K dosažení splnění těchto požadavků musí být manažer dostatečně kompetentní, tj. ovládat nejen praktické dovednosti, ale mít i odborné znalosti a specifické charakterové vlastnosti.

Například pro již zmíněnou dovednost vedení lidí musí být manažer schopen s těmito lidmi vůbec pracovat a lidově řečeno „vyjít“. Aby toho dosáhl neobejde se bez vybroušených dovedností komunikace a prezentace. To vyplývá z už zmíněného předpokladu, že manažer neštěká rozkazy, ale přesvědčuje své spolupracovníky o nezbytnosti provedení té či oné činnosti. Chcete-li přesvědčit, musíte prezentovat, chcete-li prezentovat, neobejdete se bez umění komunikovat, komunikujete-li, je váš celkový projev rozhodně přesvědčivější, ovládáte-li dokonale tak zvanou řeč těla, to jest mimiku, gesta, správný postoj. Rozhodující je samozřejmě tón hlasu, artikulace, správné frázování a intonace. Dobrý manažer se jistě zdaleka vyhne otřepaným frázím a klišé, jakož i zbytečným vulgárnostem a familiárnosti. Nadměrnou trému při projevu by mu mohlo pomoci překonat přirozené charisma. Ačkoliv se z výše uvedeného dá leccos naučit či osvojit praxí, síla osobnosti, nutná pro uplatňování charismatu a osobního šarmu, je vrozená a získat se nedá.



Manažer samozřejmě neprezentuje pouze své ideje a záměry svému týmu, často je nucen prezentovat dosažené výsledky před svými nadřízenými a snad ještě častěji musí pro své záměry získávat nové potenciální spolupracovníky nebo zákazníky. Pak, aby bylo vůbec komu se prezentovat, se manažer neobejde bez získávání kontaktů, kontakty se nejlépe získávají společenským stykem a být úspěšným ve společnosti může být jen člověk znalý etikety, společenského chování a vystupování.

Když už manažer ví komu a jak cokoliv sdělovat, musí především vědět co sdělit. Ačkoliv jsem možná ze začátku eseje působil dojmem, že nahlížím na špičkového manažera jako na člověka, který o práci svých „podřízených“ vlastně neví zhola nic a snaží se je jen přesvědčit, aby vůbec něco dělali, nepodceňuji samozřejmě odborné znalosti manažera, které jsou pro výkon jeho profese dokonce nezbytné. Nemyslím si však, že by měly být úzce specializovány, manažer by měl mít všeobecný přehled prakticky o všem, co se může bezprostředně dotýkat ať jeho samotného nebo jeho týmu (do značné míry asi opět záleží na úrovni managementu ve kterém manažer působí jakož i na odvětví, kterému má být manažerem). Všeobecného přehledu se dá podle mého názoru pouze celoživotním vzděláváním. Aby se člověk dokázal celoživotně vzdělávat, musí ovládat další z důležitých manažerských dovedností, tj. sebeřízení, které obnáší jednak účelné nakládání s vlastním časem jakož i schopnost analýzy problémů, které potřebuji sám v sobě vyřešit nebo umění plánování svého budoucího života, kariéry a profesního růstu.

Manažerských dovedností, technik a schopností je samozřejmě nepoměrně více, o tam je však již napsáno velké množství knih. Já jsem se pokusil napsat esej, ve které bych nastínil zřejmě nejdůležitější princip práce manažera, to jest způsob řízení a práce s lidmi a pár dalších, dle mého názoru nejužívanějších technik.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Použitá literatura:

 

Drucker, Peter F.: Výzvy managementu pro 21. století. Management Press, Praha 2000

Lednický, Václav: Základy managementu. Akademie J. A. Komenského, Ostrava 2000

Veber, Jaromír: Management. Management Press, Praha 2000