Referaty
Home
Anglictina
Biologie
Chemie
Dejepis-Historie
Diplom-Projekt
Ekonomie
Filozofie
Finance
Fyzika
Informatika
Literatura
Management
Marketing
Medicina
Nemcina
Ostatni
Politika
Pravo
Psychologie
Public-relations
Sociologie
Technologie
Zemepis-Geografie
Zivotopisy




Téma, Esej na téma, Referátu, Referát, Referaty Semestrální práce:

KULTURA MANAŽERSKÉ KOMUNIKACE

SEMINáRNí PRáCE

KULTURA MANAŽERSKÉ KOMUNIKACE

FaME, UTB Zlín

Lenka Borkovcová

Obsah

 

MANAŽERKY NEPOTŘEBUJí POUČOVAT3

PRáCE A RODINA4

PSYCHOSOCIáLNí STRES ŽEN4

ZáSADY DUŠEVNí HYGIENY PRO MANAŽERKY5



JAK JE TOMU S MANAŽERSKÝMI SCHOPNOSTMI ŽEN?6

MŮJ PODNIK JE MOJE RODINA!7

PROBLÉMY KOMUNIKACE8

TAJEMSTVí EFEKTIVNí KOMUNIKACE8

MANAŽERKA - MANŽELKA9

PRAMENY9

- 2 -

Manažerky nepotřebují poučovat

Ženy jsou stejně dobré manažerky jako muži. I když si nemálo mužů myslí něco jiného. Známá mužská ješitnost jim nedovoluje, aby uznali jiný způsob než ten, jenž je jim vlastní.

Ženy jsou zásadně jiné manažerky než muži. Řídí práci a vedou lidi odlišným způsobem, některé však přejaly mužský způsob. Všeobecně vzato, ženy v dnešní společnosti, kde záleží na kooperaci a rozvíjení tvůrčích schopností, mají pro manažerské aktivity lepší předpoklady než muži. Takové názory se nesetkávají u některých mužů s nadšením a stále se objevují předsudky. Ženy se totiž v obecném povědomí chápou spíše jako podřízené pracovnice, jako úřednice, prodavačky, zdravotní sestry apod. Je pravda, že tyto profese zvládají lépe než muži. Ti nejsou tak tolerantní a nedovedou tak dobře jednat s lidmi, kterým je třeba posloužit. Přesto však v celkovém průměru vydělávají naše ženy stále jen kolem 70% příjmů jejich mužských protějšků.

Proč? V podstatě má tento problém několik dimenzí:

  1. Mají ženy vůbec osobní předpoklady, aby mohly být na vedoucích místech?

  2. Vytvořila společnost podmínky k tomu, aby ženy zastávaly vedoucí místa – a aby při tom zvládly svoji rodinu?

  3. Chtějí být ženy na těchto pozicích?

Ženy mají lepší předpoklady k tomu, aby se staly manažerkami budoucnosti!

V minulých letech se velmi mluvilo o zapojení žen do zaměstnání jako o projevu emancipace a rovnoprávnosti. Vycházelo se ze zásady, že ženy v určitých povoláních (pokud nevyžadují hrubou tělesnou sílu, jako např. v hornictví) jsou z hlediska výkonnosti srovnatelné s muži.

V naší zemi byla snad nejvyšší zaměstnanost žen na celém světě – až 97%. (Ženy na mateřské dovolené se počítaly jako zaměstnané!) Pracovaly všechny ženy schopné práce, ne pouze ty, které chtěly. Přinutila je ekonomická situace, protože muž sám by v minulém režimu rodinu neuživil. Navíc žena v domácnosti byla považována za línou.

U mužů se po roce 1989 projevil opačný trend. Podle statistik by 16,1% mužů ze zemí EU nejraději vůbec nepracovalo (ovšem chtěli by brát plat). Ženy přejímají funkce mužů a ti se stávají línějšími. Ženy se staly v zaměstnání rovnoprávné, ale kolik žen se dostalo do takového vedoucího postavení, aby mohly reálně něco řídit? Stále ještě totiž panuje předsudek, že ženy k tomu nemají schopnosti. Je to zapřičiněno tím, že u žen vzniká rozpor mezi prací a rodinou, přičemž všechny ženy uvádějí, že rodina jim v jejich kariéře brání.

Z historických pramenů víme, že první organizací lidí byl matriarchát. S postupem zvyšování osobního vlastnictví se do vedoucích pozic dostali díky své fyzické síle muži, ale nyní naše společnost opět prochází transformací. Tak, jak bude ještě více klesat význam fyzické síly, a poroste význam informací, invence a kreativity, bude vzrůstat i význam feminní mentality pro vedení lidí. Feminní a maskulinní způsob managementu vystihuje lépe danou situaci než rozlišování mezi chováním mužů a žen, založeném na hodnocení tělesných či fyzických dispozic.

- 3 -

Až donedávna se za ideálního manažera pokládala osobnost, jejíž styl vedení byl dán maskulinní mentalitou, tj. styl vedení tvrdého, nelítostného a autoritativního vedoucího. Jenže čím více vzrůstá závažnost promyšleného kreativního myšlení a význam tvůrčího sociálního klimatu, tím více nabývá na důležitosti vedení způsobem mentality feminní.

Práce a rodina

Položili jsme si otázku, zda jsou ve společnosti vytvořeny podmínky k tomu, aby ženy mohly být vedoucími pracovnicemi – a aby při tom zvládly svoji rodinu.

Pro manažerky k tomu nejsou vytvořeny podmínky!

Lidská společnost je společností práce a rodiny. Tyto dvě složky od sebe nelze oddělit, to dělají pouze muži a tzv. domácí práce se automaticky předpokládají jako ženská činnost. Toto zatížení je jednou z podstatných překážek v kariéře ženy. Jen průměrně 35% mužů v EU se na domácích pracích podílí. V dnešní době jsou ženy vysoce pracovně zatíženy, což znamená, že mají méně času na relaxaci, musí čelit dlouhodobě stresům, a to má za následek snížení porodnosti. Zaměstnané ženy mají děti později a mají jich méně. U nás připadá na jednu rodinu 1,82 dítěte. Jediná možnost, jak toto zatížení snížit, je delegovat rodinné povinnosti na jiné. Největší zatížení koneckonců nepředstavuje práce sama, nýbrž neustálá nutnost myslet, co se má kdy v rodině udělat. To podráží jakoukoliv kreativitu. A jestliže si manažerka nevydělá tolik, aby si mohla dovolit pomocnou sílu v domácnosti je nasnadě otázka, proč to vlastně dělá?

Psychosociální stres žen

Nejčastěji stres u žen dlouhodobě přetrvává proto, že přenáší problémy z jedné role do druhé (pracovní záležitosti domů a naopak). Ženy se také velice podceňují. Je zjištěno, že ženy udělají stejnou práci lépe než muži, přitom si ji však ohodnotí slaběji. Také se zjistilo, že ženy jsou platově diskriminovány, dostávají nižší platy než jejich mužské protějšky.

Jak je možné, že navzdory většímu počtu stresových situací, jimž jsou ženy ve svém zaměstnání vystaveny, nepociťují celkově vyšší stres a nevyskytují se u nich hlubší následky jeho působení než u mužů? Kde hledat psychologické příčiny?

  1. Stres v zaměstnání odpovídá tomu, co ženy očekávají; počítají s určitostí, že budou stresovány.

  2. „Přelaďování“ z jedné role do druhé vede k větší flexibilitě a k přenosu uspokojení z jedné role do druhé. Posilují se tím zdroje zvládání stresu.

  3. Lepší způsoby překonávání stresu, pokud jde o taktiku (osobní chování) i strategii (využívání sociální podpory).

- 4 -

Uvedli jsme, že u manažerek byla zjištěna stejná reakce na výkonové úlohy jako u mužů, avšak na druhé straně úroveň fyziologické aktivace v době, kdy u mužů ve srovnatelné roli již klesla na klidovou úroveň, přetrvávala.

Při srovnávání expozice zátěže se zjistilo, že manažerky podstupují podstatně vyšší zátěž než muži. Obě sledované skupiny se přitom nelišily ve způsobu, jakým stresovou situaci kontrolovaly, tzn. že nešlo o rozdíly, které by souvisely s osobními rysy. Ženy uváděly více zdravotních potíží a nižší spokojenost v zaměstnání než muži. Měly také signifikantně vyšší skóre při posuzování stresu, jemuž jsou vystavovány, a stěžovaly si na problémy s diskriminací a s předpojatostí.

Ne všechny manažerky jsou však zatěžovány stejně. U žen ve výborně placených funkcích (které mají dostatek prostředků, aby si zajistily služby, které je chrání před přetěžováním) nebyly zjištěny žádné faktory způsobující jejich přetížení stresem. Zdá se, že takové manažerky si svůj život dovedou lépe kontrolovat a nestává se z nich takové invalidní a politováníhodné individuum, jaké představuje workholik. Právě pevná vazba na rodinu patrně přispívá k vyšší schopnosti žen než mužů stanovit si stupnici životních hodnot a dodržovat priority.

Z toho, co jsme uvedli, je zřejmé, že manažerky představují potenciální rizikovou skupinu z hlediska možného negativního dopadu stresu na zdraví. Je přirozeně rozhodující, nakolik se u nich ve vyšší míře projevuje konflikt jejich dvou rolí. Vyšší riziko možného zdravotního postižení souvisí se zjištěnou vysokou hladinou katecholaminů. Otázkou ovšem je, zda vyšší úroveň těchto hormonů, dosahovaná vlivem každodenního pracovního stresu, musí být škodlivá? Za negativní rizikový faktor musíme spíše považovat zvýšenou úroveň katecholaminů v době, kdy u manažerů a žen v podřízených pozicích se již tato úroveň navrátila do výchozích hodnot. Jako pozitivní se hodnotí jejich příznivý poměr v celém souboru stresových hormonů, ochranný vliv vyšší koncentrace ženských pohlavních hormonů a to, že ženy dokážou lépe využívat podpory svého okolí.

Zásady duševní hygieny pro manažerky

Mezi nejdůležitější problémy, s nimiž se ve vedoucím postavení musíte vyrovnat, patří:

  1. Viditelnost: ženy jsou viditelnější, více záleží na vizáži a chování

  2. Problém „superženy“: od ženy se očekává, že bude štíhlá a módně oblečená, úspěšná v zaměstnání a svoji domácnost bude mít dokonale zvládnutou včetně prospívajících dětí

  3. Problém kompetence

  4. Očekávané chování: od ženy se očekává, že se bude chovat ve shodě s tradičním stereotypem, jinak se vystavuje riziku kritiky či izolace

  5. Získání autority: pro ženy existují 3 způsoby manipulace:

  • chování mateřské,

  • chování závislé,

  • chování koketní.

  1. Soutěž s ostatními

- 5 -

  1. Vyjadřování pocitů: důležitý je nácvik asertivního chování



  2. Fyzická kondice: existuje podivné povědomí, že ženy nejsou vlastně nikdy úplně v pořádku (menstruace, těhotenství a klimakterium přestávají být často pokládány za běžný fyziologický stav)

Jak si poradit se stresem?

  • Vytvořit si pořadí důležitosti

  • Umět vyhnout se stresu

  • Naučit se „vypnout“

  • Pohybovat se, cvičit!

  • Pěstovat vztahy s druhými lidmi, navazovat nová přátelství

  • Dbát na správnou výživu

  • Naučit se relaxovat

  • Nepřehlížet varovné signály

Slaďte pracovní kariéru s rodinou!

Jak je tomu s manažerskými schopnostmi žen?

Ačkoliv ve vyspělých zemích je zastoupení manažerek téměř poloviční, u nás je to přes 10 000 žen! Chtějí vůbec ženy být vedoucími pracovnicemi? U mnohých se na první místo dostává rodina a to omezuje celkový zájem o vedoucí funkce.

Málokterá společnost je tak uzavřená, zkostnatělá, konzervativní a snobská jako společnost manažerů. Paradoxem je, že právě ti nejúspěšnější manažeři se odlišovali nejvíce. Však také byli ostatními nelibě přijímání – nedodržovali pravidla hry. Příkladem může být Tomáš Baťa, který nevycházel ani s odborovými organizacemi dělníků (není divu, vždyť byl vzorem kapitalisty) ani se Svazem průmyslníků (jeho sociální experimenty předčily dobu).

Rozlišujeme dva hlavní typy manažerů: 

Typ A

  • vysoká ctižádostivost, zvýšená soutěživost, agresivita až hostilita, netrpělivost, přetrvávající pocit časové tísně, malá tolerantnost k neúspěchům a prohrám. Chce mít vždy situaci pod kontrolou. Typickým znakem je vysoké životní tempo.

  • Jste-li osobou tohoto typu, máte mnoho nesporných výhod i nevýhod. Výhodou je vysoká výkonnost, nevýhodou možnost latentního ohrožení zdraví a musíte se naučit relaxovat.

Typ B

  • trvalý časový tlak a deficit, vstřícnost, trpělivost, poskytuje ostatním prostor

- 6 -

Ženy ve vedoucím postavení poskytují údajně větší prostor pro spolurozhodování, protože berou více ohledů na své spolupracovníky. Tvrdí se však, že vyvíjejí méně stimulačních aktivit než jejich mužští kolegové. Souvisí to s tím, že muži i ženy nepřijímají ochotně ženu v řídícím postavení jako tzv. tvůrce mínění, tj. nepřijímají její názor snadno za svůj. Takový předsudek tudíž významným způsobem omezuje možnosti žen ve využívání tohoto základního zdroje sociální síly. Traduje se také, že muži mají větší sklon k autokratickému stylu řízení, ženy k demokratickému.

Můj podnik je moje rodina!

Toto je pro ženu svádivá vize, ale je to také nejhorší názor! Podnik je místo, kde se tvrdě pracuje, nezáleží příliš na spokojenosti, protože placeni jsme především za to, že nás práce nebaví.

Který způsob vedení je pro manažerku nejvhodnější?

  1. Autokratický

Tento styl řízení je účinný tam, kde se zavádí nová koncepce, technologie, kde je potřeba udržet strategii a upevnit kázeň. Potlačuje iniciativu pracovníků a není přínosný pro jejich motivaci.

Pro energické ženy, znalé věci, je to způsob zcela přijatelný. Proti očekávání se muži takovému způsobu řízení manažerkou přizpůsobují dokonce lépe než ženy. Nezapomínejte, že více než deset let jsou muži i ženy vedeni ženou – matkou, a to v letech, kdy se formuje osobnost a něco v nich vždycky zůstane.

  1. Demokratický

Podstata úspěchu spočívá v tom, že všichni jsou přesvědčeni, že se vzal v úvahu jejich názor – což dobrá manažerka dokáže. Tento způsob je pro razantní manažery možná poněkud zdlouhavý, ale manažerce rychle získává autoritu, protože všichni vědí, že ta by se vlastně nikoho nemusela na nic ptát, a oceňují, že se přesto zeptá…

  1. Styl volného průběhu

Může se zdát, že tento způsob nikam nevede, ale osvědčuje se u skupiny tvůrčích lidí, nebo v počátcích manažerské práce v již zavedeném podniku, který má svůj pevný řád, dokud si nová manažerka nezíská dostatek zkušeností k autoritativnějším způsobům řízení.

Nejlepší způsob řízení není autoritativní. Nejlepší způsob má být pružný, brát ohled na smýšlení lidí, má k nim být tolerantní a mít formu odpovídající dané situaci.

- 7 -

Problémy komunikace

Základem úspěšného jednání je navázání kontaktu. Praxe ukazuje, že pro vytvoření kontaktu je nejdůležitějších prvních 5 minut, kdy se s někým setkáte. V nich se vytvoří vztah, pozitivní či negativní. Později se tento vztah dá jen obtížně změnit!

Naučte se přivítat toho, kdo k vám přichází!

6 zásad, jak dobře komunikovat s lidmi:

  • Opravdově se zajímejte o druhé.

  • Usmívejte se.

  • Pamatujte si, že každému zní jeho jméno příjemně a je pro něho tím nejdůležitějším.

  • Umějte naslouchat. Povzbuzujte druhé, aby hovořili o sobě.

  • Mluvte především o tom, co zajímá druhé.

  • Dejte druhému najevo, že si uvědomujete jeho osobní důležitost, a udělejte to upřímně.

Tajemství efektivní komunikace

Obecně rozeznáváme 2 způsoby komunikace. První je „Jak ty mně, tak já tobě!“. S tím souvisí druhá zásada, tzv. asertivita, v jejímž smyslu se doporučuje, aby se zúčastněné strany chovaly jako rovnoprávné.

Asertivní chování je rovné a spravedlivé pro všechny zúčastněné. V praxi ale muži nemají rádi, když vůči nim ženy vystupují asertivně. V mnohých z nich ne zakořeněn předsudek, že žena vůči muži má být v podřízeném postavení. Dali by přednost více či méně povolnějšímu chování. Ženy, jakožto slabší pohlaví z maskulinního hlediska, jsou pro některé manažery vhodným cílem pro agresi. To je důvod, proč vystupovat již od začátku jednání důrazně asertivně a ukázat, že vy nejste ta slabší strana!

Máme přirozenou tendenci chápat člověka jako jednotnou osobnost a vztahy během komunikace chápeme jako bezprostřední a racionální důsledek jednotného procesu. Tak tomu však není. Existují totiž 2 odlišné úrovně: vědomé, racionální a neuvědomované, emocionální či iracionální. Tam, kde žádné logické argumenty nestačí, docílíme úspěchu jedinou formou, a to tak, že využijeme podvědomých vztahů, přenosu a udeříme na ty nejvnitřnější struny lidské duše. V této schopnosti ženy daleko převyšují muže.

Komunikace se musí zakládat na 3 důležitých bodech:

  1. Lidé musí být ochotni vaši informaci použít!

  2. Lidé musí být schopni vaši informaci použít!

  3. Musíte podávat správnou informaci!

- 8 -

Manažerka - manželka

Nejhorší ze všeho může být „hra na rodinu“! Jenže jak zvládnou ten příval požadavků a problémů, kterým každou manažerku zahrnuje práce a rodina? Může si vůbec manažerka dovolit mít svoji rodinu? Mít fungující šťastnou rodinu?

Je zlé se obětovat své rodině i svému podniku. Zlatou cestou je být sobecká! Být sobecká znamená nestavět sebe samu na poslední místo. Možná že uznáváte zásadu: Nejdřív práce, pak rodina, a pak teprve já sama. Jestliže je tomu tak, pak proboha zastavte, takhle ne! Naopak! Vy jste na prvním místě! Hledejte místo, ve kterém se budete moci uplatnit, v němž budete moci být spokojená. Především vy, ale spolu s vámi celá rodina.

První zásada sobeckosti: Přijímejte svoji situaci pozitivně! Pracujte na sobě! Neděláte to pouze pro sebe, ale i pro druhé ve smyslu neslovní komunikace.

Když vstupujete do podniku jako manažerka, neberte funkci, která by vás nebavila. Nenechte se svést vidinou vysokého platu. Hledejte obor, v němž byste nejen mohla uplatnit to, co dovedete, nýbrž co vás i těší.

Druhá zásada sobeckosti: Stanovte pevně své kompetence!

Třetí zásada sobeckosti: Stanovte si pro sebe priority! Nejdůležitější by měly být děti, manžel, podnik a na posledním místě domácnost. Na tu si někoho zjednejte!

Prameny

J. Dvořák, I. Šolcová – Vademecum moderní manažerky

D. Carnegie – Jak získávat přátele a působit na lidi

K. Blanchard, S. Johnson – Minutový manažer

J. Dvořák, V. Šedivá – Vademecum dokonalé sekretářky

- 9 -