Sociální balada v české literatuře

Dříve než si ujasníme, co je to sociální balada, je zapotřebí si zopakovat, jaký žánr a jak je obecně balda tvořena. Je to báseň, jež zvláštním způsobem spojuje epiku, lyriku i drama. Obvykle líčí ponurý a tragický děj, který je většinou hluboce citově podbarven, který je často vyprávěn s lyrickým zaujetím. Ve vypjatých místech pro zachování spádu je možné najít v baladách dialogy.

Původně, od raného středověku, se ovšem slovem balada označovala v Provencii a v Itálii lidová taneční píseň milostného rázu. Jak je patrné, ne náhodou je slovo ballare (tančit) podobné se slovem balada. Na základě této balady vznikla balada francouzská a italská. Italská balada má zcela charakteristickou stavbu, neboť má stejně jako sonet 14 veršů, ale rozdělených do dvou strof. Oproti tomu francouzská, neboli také villonská balada má 3 strofy o 7-12 verších. Právě F. Villon ji dovedl k dokonalosti.

Balada v našem slova smyslu má svůj počátek ve Skotsku. Zpívali je minstrelové (žongléři) a líčili v nich příběhy z válek a starých mýtů. Odtud se balada dostala do Německa, kde byla od konce 18.století mistrovsky rozvíjena. Věnovali se jí například spisovatelé G. A. Bürger, J. W. Goethe a F. Schiller. Postupem času se balada dostala i na naše území, kde společně s lidovými baladami velice zapůsobila na rozvoj baladické tvorby u F. L. Čelakovského, Karla Jaromíra Erbena a Jana Nerudy.

Romanticky fantastické náměty postupně vytlačila sociální tematika. Nejvýznamnějšími autory byli Petr Bezruč a Jiří Wolker, ovšem zasáhla i Vítězslava Hálka, Jaroslava Vrchlického a již zmiňovaného Jana Nerudu. Je však zcela samozřejmé, že i u ostatních autorů můžeme nalézt v baladické tvorbě sociální prvky, charakteristické pro onu dobu, ale ty se do dějin sociální balady nezapsali natolik jako zmiňovaní. Přeneseně se někdy také hovoří o baladicky laděné próze, románové baladě.

Jak už bylo řečeno, sociální balada je zvláštním typem balady, který se orientuje na vztahy ve společnosti a především se orientuje na nerovný boj chudých a bezmocných s životem, s bohatými. Ve většině sociálních balad je akcentováno právě utrpení a lopota dělníků či prostých lidí. 59387cck62tst5m

Karel Jaromír Erben se o sociální baladu a o sociální tematiku jen lehce opřel ve své Kytici z pověstí národních. V tomto díle jsou zachyceny především české báje a obrazy dávných lidových představ a názorů na život, psaných většinou ve formě klasické balady. Základními motivy je marný boj člověka s přírodou a s nadpřirozenými silami. Ovšem nalezneme i motivy popisující vztahy mezi lidmi, jedná se především o jejich narušení a následný konflikt. Například Zlatý kolovrat vypráví o maceše, která zabije nevlastní dceru, aby vlastní dceři zajistila štěstí a za to je stihne spravedlivý trest. Hlavním námětem pro Záhořovo lože byla vina a odpuštění a toto dílo Erben psal jako polemiku s Máchou - Erben odmítal vzpouru proti společenským a mravním zákonům. Erbenovo dílo bylo východiskem pro Nerudu, Vrchlického, Bezruče i Wolkera.

V díle Jana Nerudy bychom mohli nalézt sociální balady především v jeho sbírce „Knihy veršů" a to především v první části. Mezi nejznámější patří Dědova mísa, ve které vnuk poučil svého otce, že se chová k starci bezcitně. Před fortnou milosrdných je epická báseň se sociální tematikou. Je napsána ve formě monologu starce  vnukovi o chudobě, která vede k bezcitnosti. Sociální tematika je u Nerudy patrná i v některých jeho dalších dílech.

Vítězslav Hálek byl dalším ze série autorů, jež můžeme přiřadit k tvůrcům sociálních balad. Například v díle Na vejminku je zdůrazněn vztah rodičů a dětí, nebo v díle Na statku a v chaloupce je postaven kontrast blahobytu a chudoby. Ve své lyrické sbírce V přírodě kritizuje křivdy a násilí ve společnosti. Třídní rozbroje české vesnice bylo tématem sbírky Pohádky z naší vesnice.

Ve Vrchlického Selských baladách se jednoznačně projevuje vlastenecká a sociální tematika, sociální balady. Vrchlický podává působivý obraz selských bojů proti panskému útisku v 15.-18. století. Do protikladu staví postavu Matyáše Ulického a Jana Koziny s krutými feudálními pány, jakým byl např. Lorecký, Lomikar nebo Breda. Například v Baladě vánoční (z této sbírky) popisuje neúspěšné selské povstání v roce 1620, jehož účastníci byli bez soudu pověšeni na nejbližší stromy. cs387c9562tsst

Ve Slezských písních líčí Petr Bezruč především utrpení, bídu a útlak prostého lidu. Dokázal v nich dokonale popisovat krajinu, především oblast uhelných pánví (například  báseň Ostrava, ve které líčí utrpení obyčejného horníka). Také v nich barvitě popisuje život prostého lidu na venkově a v malých vesnicích Moravskoslezských Beskyd, zachycuje kruté pracovní podmínky obyvatel a bezprávnost chudiny vůči pánům. Ve svém díle vybízí těžkou prací trýzněný lid k neposlušnosti. Proto také asi psal pod pseudonymem. Jeho přáním bylo, aby se  i prostí lidé měli dobře, aby se dokázali bránit útisku a nejenom na něj naříkali.

Jiří Wolker se sociální tematikou zaobírá až ve svém druhém díle a přestože to byla zároveň jeho poslední sbírka, měla pro rozvoj sociální balady veliký vliv. Člověk, dle Wolkera, není utlačován neměnnou osudovostí, ale nespravedlivým společenským řádem, proti kterému se musí postavit, proti kterému musí bojovat. V této sbírce už pro něj není svět takovým ideálem, jak tomu bylo ve sbírce první, ba naopak kritizuje třídní rozdíly. Například v Baladě o snu podává obraz sociálních rozdílů - paláce x podkroví, sytí x hladovým;  zdůrazněna je touha po lepším, sociálně spravedlivějším světě. Obdobně je tomu v Baladě o očích topičových, U rentgenu. V básni Tvář za sklem popisuje život bohatých a jejich návštěvy kavárny. Oni sedí v teple a mají dostatek jídla, kdežto od reality krutého světa, jak ho vnímají chudí, je dělí jen sklo podniku. Samozřejmě to vyvolává nenávist u chudých a trpících.

Sociální balada je každým autorem zachycena charakteristickým způsobem, ale hlavní motiv - bída a utrpení, sociální nespravedlnost - se objevuje u všech zmíněných.