|
| | 
Karel
Havlíček Borovský (1821
– 1856)
Karel
Havlíček Borovský (1821
– 1856)
pocházel z Borové, studoval gymnázium, pak kněžský seminář v Praze, z něhož byl vyloučen pracoval jako vychovatel v Rusku – OBRAZY Z RUS – kritika carské samovlády v české politice patřil mezi liberály (společně s Palackým) účastnil se revoluce roku 1948, ale vídeňská vláda ho za jeho názory pronásledovala roku 1851 byl odvezen do vyhnanství do Tyrol do Brixenu, zde vznikly jeho satirické skladby 13447fgv75goq4p
Novinář
přispíval do mnoha novin Pražské noviny a Česká včela Národní noviny a Šotek – otiskoval zásady liberální strany a austroslavismus, založil časopis Slovan v Kutné hoře go447f3175gooq
Literární kritik
Překladatel
Básník, satirik, epigramik (krátká útočná báseň)
CíRKVI, VLASTI, SVĚTU, KRáLI, MÚZáM
Satirik společnosti (smíšené básně)
TYROLSKÉ ELEGIE
vycházejí z jeho vlastního zážitku: zatčení, cesta do Brixenu, život ve vyhnanství, tragédie osobní i národní kritizuje policejní systém, rakouskou vládu, pokrytectví užívá satiru a ironii
KŘEST SVATÉHO VLADIMíRA
nechal se inspirovat nestorovým Letopisem ruským kritizuje absolutismus, církev, pokrytectví a zištnost pro oklamání censury napsal tento děj jakoby v dávných dobách vznikajícího ruského státu za knížete Vladimíra, ale aktuálně kritizuje rakouskou vládu vytvořil kontrast – car Vladimír (absolutistický vládce) x pohanský bůh Perun (ubohý sluha, nenápadný) Car Vladimír je prototyp absolutistického vládce se vší odpudivostí. Jádrem příběhu je jeho spor s bohem Perunem, kterého posléze nechá utopit. Pak musí čelit neposlušnosti poddaných, kteří nechtějí platit desátky. Situaci vyřeší konkurz na boha, který však skončil neúspěšně.
KRáL LáVRA
Společné znaky satir
vyjadřuje odpor x násilí, útlaku, kritizuje absolutistickou vládu (Rakouska a Ruska) kritizuje policii, politiky a využívá k tomu zkušenosti z historie
Božena Němcová
(1820 1862)
dívčí jméno Barbora Panklová narodila se ve Vídni pak se dostala do Ratiboře na Náchodsku ke své babičce Magdalíně Novotné v 17 letech se vdávala, velice mladá, měla muže Josefa Němce, pracoval jako úředník finanční stráže, pro vlastenectví byl často překládán z místa na místo (Praha, Chodsko, Červený Kostelec, Litomyšl, Slovensko) velice citlivě přistupovala k sociálním otázkám, je patrné úsilí o spravedlivější společnost a lepší postavení ženy ve společnosti. Projevila velké vlastenectví a odvahu
Do literatury vstoupila s poezií
VLASTENECKÉ VERŠE – ŽENáM ČESKÝM (báseň)
Pohádky
NáRODNí BáCHORKY A POVĚSTI – PRINC A VEČERNICE, PRINC BAJAJA
SLOVESKÉ POHáDKY A POVĚSTI
Národopisné studie
- Němcová velice ráda pobývala na venkově, vyprávěla si se selkami, hospodyňkami
OBRAZY Z OKOLí DOMAŽLICKÉHO
- život chodského lidu, kultura, zvyky, kroje
Publicistická činnost
Stať SELSKá POLITIKA (1848)
- tato stať obsahuje postoj venkovana ke konstituci
Povídky
CHUDí LIDÉ
PAN UČITEL
DOBRÝ ČLOVĚK
ROZáRKA
BARUŠKA
DIVá BáRA
Bára je označována vesničany za divou, protože si myslí, že je to dítě polednice. Její přítelkyně Eliška si nechce vzít nemocného rychtáře, a proto ho Bára vystraší. Za to je zavěřena do umlčí komory, tam ji našel myslivec. Na závěr jsou dva sňatky. Eliška a lékař a Bára a myslivec.
CHÝŠE POD HORAMI
V ZáMKU A PODZáMČí
Je to povídka o zámecké zbohatlické paní, která se stará víc o svého pejska Joliho než o svoje poddané. Sirotek Vojtěch zachrání Joliho před vzteklým psem a zato může na zámku zůstat jako jeho opatrovník. Paní onemocněla chorobou a úplně se změnila.Vojtěchovi dala peníze, založila nemocnici a syročinec, přijala na zámku syna svého muže.
KARLA
POHORSKá VESNICE
BABIČKA (1855)
skutečná osoba, která byla velice milá po smrti syna začíná psát Babičku měla hmotný nedostatek vrhá se do svých vzpomínek na dětství, které doplňuje poznatky z lidového života
|