Referaty
Home
Anglictina
Biologie
Chemie
Dejepis-Historie
Diplom-Projekt
Ekonomie
Filozofie
Finance
Fyzika
Informatika
Literatura
Management
Marketing
Medicina
Nemcina
Ostatni
Politika
Pravo
Psychologie
Public-relations
Sociologie
Technologie
Zemepis-Geografie
Zivotopisy




























Téma, Esej na téma, Referátu, Referát, Referaty Semestrální práce:

Vítězslav Nezval

 

 

Seminární práce

 

Vítězslav Nezval

… jméno … 17542vcf61tdi1t

… škola …

… třída …



 

OBSAH : cd542v7161tddi

Úvod str.2

Hlavní rysy osobnosti str.3

Životopis str.3

Období tvorby a jejich charakteristika str.4

Dílo str.5

Seznam díla str.8

Seznam použité literatury str.8

Úvod

Myslím si, že by nebylo na škodu, kdybych si hned z kraje položil otázku - Proč právě Vítězslav Nezval? Lhal bych, kdybych odpověděl, že je Nezval mým nejoblíbenějším básníkem a proto jsem si vybral zrovna jeho verše ... Právě náhoda tomu chtěla, že se mi do rukou dostaly sbírky tohoto básníka, který mi zpočátku, abych řekl pravdu, ani nic moc neříkal. Až s odstupem času, když jsem tuto seminární práci tvořil a seznamoval jsem se tak s básníkem blíž a blíž, jsem pochopil, proč byl Nezval jako básník a v menší míře také jako dramatik, pro českou literaturu tak významný. Ať už to byl poetismus na jehož vytvoření se básník sám podílel a pro nějž vytvořil klíčovou báseň Podivuhodný kouzelník, nebo surrealismus, který u nás v pozdější době prosazoval a ovlivnil tak další vývoj české literatury. Kromě těchto nových básnických směrů, které přinesl, vložil Nezval do české literatury svůj bytostný optimismus, nesmírně živou obrazotvornost a nejen to. Například za okupace Nezval svou sbírkou Pět minut za městem povzbuzuje český národ a dodává mu onu potřebnou naději v době pro český národ nejtěžší. Skutky určitě nemalé a neopomenutelné, a právě díky nim se Nezval nezapomenutelně zapsal mezi nejvýznamnější české básníky.


Hlavní rysy osobnosti Vítězslava Nezvala

Těžko bychom hledali v moderní české poezii dvacátého století srovnatelnou básnickou osobnost. Pro renesanční šíri a mnohostrannost své osobnosti, přímo milenecký vztah k životu, bytostný optimismus, mistrovské ovládání nejrozmanitějších způsobů básnického umění i spontánní lehkost tvorby bývá někdy Vítězslav Nezval srovnáván s Jaroslavem Vrchlickým. Velikost Nezvalova umění však spočívá především v tom, jak jím tvůrce do hloubky a působivě postihl složitý svět prožitků člověka moderní doby a postavil se na stranu těch, kteří usilovali o svobodu a štěstí pro všechny, na stranu revoluční proletářské třídy. V. Nezval patří mezi nejpřednější tvůrce socialistické literatury. Nezvalova tvorba se vyvíjela v souvislostech domácí literární tradice i evropských avantgardních uměleckých směrů, inspirovala se civilizačním pokrokem, obracela se však zároveň i k trvalým jistotám rodného domova. Nezvalova poezie je zdravá, robustní, plná života, radostná, smyslová i myslitelská najednou. V samotném svém základu byla vytvářena konkrétním zážitkem a ten byl téměř zpravidla podnětem, východiskem k rozvíjení bohaté obraznosti, imaginace a fantazie; ,,pravým ohňostrojem básnických představ“ (B.Václavek). Nezval obšťastňuje svého čtenáře, je ,,svému národu strůjcem radosti; a to není malá věc. Je tak důležitá jako chléb, a snad důležitější ještě“. (F.X. Šalda)

Životopis Vítězslava Nezvala (1900 - 1958)

V. Nezval se narodil v učitelské rodině v Biskoupkách u Oslavan na Moravě. Harmonické dětství prožil v blízkých Šamikovicích. Za studií na třebíčském gymnáziu prošel vlivem Macharovým, Hlaváčkovým, Březinovým, seznámil se také s moderními francouzskými básníky. Nejvíc však získal z otcovských rad básníka Jiřího Mahena, s nímž se seznámil za Krátkého období studia práv v Brně. Po jednom semestru odešel do Prahy. Studia na filozofické fakultě však také nekončil, jen krátce byl zaměstnán v redakci naučného slovníku a poté se věnoval již pouze literatuře. Ve dvacátých letech byl Nezval jedním z umělecky nejiniciativnějších členů Devětsilu. Již od mládí se hlásil ke komunismu a bylo tedy zcela přirozené, že v roce 1924 vstoupil do KSČ. Ani v pozdější době z ní však, na rozdíl od ostatních spisovatelů, nevystoupil. Obdivoval totiž Rusko. V době krize se zúčastnil stávkových bojů severočeských horníků. V roce 1934 založil Nezval spolu s Karlem Teigem Surrealistickou skupinu, jejímiž dalšími členy byli vedle Konstantina Biebla hlavně výtvarníci (Štýrský, Toyen,Makovský), divadelníci a hudebníci (Honzl,Ježek). Téhož roku Nezval referoval na prvním sjezdu sovětských spisovatelů v Moskvě a roku 1935 byl přítomen pařížskému sjezdu na obranu kultury. Přes protesty některých jejích členů rozpustil Nezval roku 1938 Surrealistickou skupinu, když francouzští surrealisté zaujali v souvislosti s moskevskými procesy protisovětský postoj. Po roce 1948 se stal V. Nezval oficiálním komunistickým básníkem.

Období Nezvalovy tvorby a jejich charakteristika

V prvním období je možno ještě sledovat různé vlivy, které působily na jeho básnické zrání. V tomto období, které trvalo jen krátce, vychází pouze jediná sbírka, a to sbírka Most.

V dalším období Nezvalovy tvorby můžeme vidět začátek našeho poetismu, jehož byl sám autor zakladatelem. Poetismus byl naší českou podobou meziválečné avantgardy. Avantgardní (průbojná, průkopnická) literatura reaguje na situaci člověka ve vrcholném stadiu kapitalismu. Nekompromisně odmítá starý společenský řád, i když není jednotná v konkrétních představách o řádu novém. Spolu s odmítáním strnulých společenských forem odmítá i konvence v oblasti umělecké a odvážně hledá nové výrazové prostředky. Útočí také proti měšťanskému vkusu a dělá jí dobře dráždit měšťáka odvážností svých uměleckých výbojů. U nás ovládl poetismus básnické pole v roce 1923. Sdružením našich avantgardních umělců se stává Devětsil. Mezi nejvýznamnější sbírky tohoto období patří sbírky Pantomima, Menší růžová zahrada a Básně noci.

Několik Nezvalových sbírek z počátku třicátých let můžeme označit za tvorbu postpoetistickou. Bezstarostná hravost původního poetismu se v ovzduší hospodářské i politické krize mění v znepokojení nad situací člověka. Patří sem zvláště Nezvalovy sbírky Skleněný havelok, Zpáteční lístek a Sbohem a šáteček.

Postupem času přechází Nezval plynule k novému básnickému směru a to k surrealismu. Ten vznikl roku 1924 ve Francii a jeho zakladatelem a hlavním teoretikem byl André Breton. Surrealismus se opírá o některé teorie vídeňského psychiatra Sigmunda Freuda, zejména o jeho učení o podvědomí a snu. Surrealismus odmítá v umění logiku, myšlenku, úvahu. Snaží se svobodně a bez zábran vyslovit základní lidské instinkty a touhy, jak žijí v člověkově podvědomí a jak se uvolňují v oblasti snu a tvůrčí fantazie. Významné místo ve Freudových teoriích i v tvorbě surrealistů mají představy sexuální. Nezval přijal některé teze francouzského surrealismu, protože dávaly teoretický výraz tomu, k čemu jeho vlastní tvorba spontánně směřovala. Osobitostí Nezvalovy surrealistické metody je jeho zaměření na svět dětství. Mezi surrealistické sbírky patří Praha s prsty deště, Žena v množném čísle, Absolutní hrobař a 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida (tu vydal Nezval anonymně).

Sbírka Absolutní hrobař naznačovala, že Nezval vyčerpal možnosti, které mu tato metoda poskytla. Začalo se mluvit o Nezvalově tvůrčí krizi. Tehdy sám život přinesl Nezvalovi nový silný tvůrčí podnět - byla jím jeho maminka, která těžce onemocněla a musela se podrobit těžké a nebezpečné operaci. V tomto období vzniká sbírka Matka Naděje.

Za období okupace mohl Nezval vydat jen jedinou sbírku Pět minut za městem. Po osvobození zahájil Nezval svou tvorbu ne právě nejšťastněji sbírkami Historický obraz a Veliký orloj, které nesplnily mnohá očekávání.

Ani Nezval, který spolu s Bieblem úporně hájili socialistickou poezii proti mladým vulgarizátorům, se zcela neubránil dobovému schematismu. Uměleckých vrcholů své meziválečné poezie po válce však již nedosáhl. Mezi básně obsahující již zmiňovaný schematismus patří básně Stalin, Zpěv míru a poéma Z domoviny, která je oproti dvěma předchozím umělecky vyrovnanější.

Nezvalova básnická tvorba byla doprovázena i pokusy v jiných žánrových oblastech, ať už to byla nedokončená kniha vzpomínek Z mého života, nebo některé Nezvalovy divadelní hry.

Dílo Vítězslava Nezvala

Po prvotině Most, jež byla ještě knihou vyrovnávání se s cizími vlivy, knihou přípravy a zrání básníka, vydal Nezval své první zcela osobité dílo, poému Podivuhodný kouzelník, která se stala klíčovou básní našeho poetismu. Jedním z impulsů k napsání této básně bylo Nezvalovo nadšení pro básnickou metodu Guillauma Appollinaira. Nezvalův Kouzelník přichází na svět, aby učil lidi žít v souladu s jejich lidskou přirozeností, aby jim odkrýval krásy života, kouzla jeho proměn. Zde je poprvé vysloveno Nezvalovo přesvědčení o osvobodivé síle poezie (protože právě poezie je tím podivuhodným kouzelníkem). Ale žít šťastně a v souladu s lidskou přirozeností znamená také odstranit zábrany, které společnost nastavěla člověku do cesty. Proto je čtvrtý zpěv zpěvem o revoluci

,,Zelený stůl podpíral ruce staré vládě

patnáct tisíc revolucionářů“

,,Revoluci? Vyhrát? Ty se opovažuješ pochybovati?

Kdo to ví?“

Ta však u Nezvala nesouvisí jen s oběťmi, které musí padnout pro dobro příštích generací, ale je naopak nějakou veselicí, slavností, jíž je radost se zúčastnit. V Nezvalových představách o nastolení spravedlivé společnosti působí naivní, mladistvý radikalismus, velice silně tady působí jeho třídní stranické uvědomění

,,Dejte mi zbraň ať mohu také stát!

největší kokardu mně dejte udělat

Něco mne přesahuje a něco mi chybí

a Komunistický manifest ten se mně strašně líbí

Největší kokardu mi dejte udělat

S bohem s bohem s bohem“

Nezval zde nezapomíná ani na smrt, ale sní hlavně o šťastné budoucnosti, v níž dělníci stejně jako básníci budou svobodnou tvůrčí prací měnit svět

V této básni se již objevují Nezvalovy základní osobité rysy. Je to např. konkrétní a smyslově názorné vidění skutečnosti, dále nesmírně živá obrazotvornost, která mu dovoluje rozvíjet celé řetězce obrazů spojených volnou asociací. Nedivme se tedy, že Nezvalovi tak vyhovovala metoda apollinairovského pásma. Jeho živá obraznost z něho dělá i mistra metafory. Jeho metafory jsou nekonvenční a mnohem dynamičtější, než bylo zvykem.




Ze značného počtu Nezvalových poetistických sbírek bych uvedl aspoň sbírky Pantomima a Menší růžová zahrada. Do sbírky (sborníku) Pantomima zařadil Nezval kromě již dříve zmiňované básně Podivuhodný kouzelník také drobné divadelní a pantomimické scénky, jako například Depeši na kolečkách, kromě toho také hravá a vtipně komponována čtyřverší nebo dvouverší s asociacemi představ na tvar jednotlivých písmen - Abecedu.

,,A nazváno buď prostou chatrčí

Ó palmy přeneste svůj rovník nad Vltavu

Šnek má svůj prostý dům z nějž růžky vystrčí

a člověk neví kam by složil hlavu“

Asociaci na předchozí stránce např. Nezval ve své sbírce Moderní básnické směry vysvětluje takto: Z velmi volného přirovnání tvaru písmene A se stříškou vzniká první verš. Asociací chatrče a divošských stanů přeskočí fantazie na rovník a přeje si přenésti jeho klima do našich věčně deštivých krajin. Z rýmu chatrčí - vystrčí se zrodí představa šneka, vystrkujícího růžky z domu, který nosí s sebou. A za pomoci rýmu nad Vltavu - hlavu si vybaví obraznost ubohé lidi bez přístřeší. Vidíme tedy, že se báseň nezrodila z nějakého předběžného plánu, nýbrž během složitého rozvíjení obraznosti omezované i podporované rýmem. Pantomima ale obsahuje také básnické manifesty, jako byl např. Papoušek na motocyklu. I svou a vůbec básnickou tvorbu Nezval velmi brzy chápal především jako práci. V závěru Podivuhodného kouzelníka ji najdeme ve verších

,,A zůstal jsem státi nad svou prací

jak strojník nad kotlem v němž stoupá vařící olej

a když už ručička na vodoměru se zastavila

ozval se prudký výkřik sirény

a já odcházeje mezi halenami železných lidí

dokončil jsem svou báseň“

A v Papoušku na motocyklu následuje za heslem ,,umění“ hned heslo ,,práce“:...,,ta předcházela. Otažte se tanečnic a polykačů ohně...“ - Toto pojetí sdílel Nezval s Vladislavem Vančurou, který soudil, že v novém umění ,,je nutno pracovat všedně, po dělnicku“ a že báseň ,,není zjevení, ale dílo těžké a neveliké jako dělnická práce“. Do Pantomimy zařadil Nezval i báseň Památce V.I. Lenina, která vznikla bezprostředně po Leninově smrti. Po Pantomimě Nezval vydal rychle za sebou několik básnických sbírek, v nichž s nevšedním elánem a vitalitou sobě vlastní dál rozvíjel radostný a optimistický program poetismu. Změnu přinesla až báseň Akrobat. Toto básnické podobenství o osudu poezie v soudobém světě svědčilo o tom, že Nezval cítil původní poetistický program, který sám spoluvytvářel jako pouto, jako něco co už neodpovídá změněné tváři doby. V době, kdy přituhovalo v oblasti ekonomické a mezinárodně politické, začínala hravost a radostnost původního poetismu znít falešně. Do poetistické poezie začíná pronikat problematika soudobého světa. Tento proces ,,prohloubení“ poetismu vyvrcholil u Nezvala v jeho poémě Edison. Impulsem k napsání Edisona bylo, podle Nezvalova výroku, okouzlení nočním velkoměstem ozářeným Edisonovými žárovkami a ,,závrať z neklidu, jenž nás nutká k věčnému úsilí objevovat“, tedy tvůrčí závrať. Je to lyrická báseň vyslovující životní pocit tvůrčího člověka (nejen vynálezce, každého tvůrce, i básníka). Edison je polytematická báseň s epickými prvky - jen druhý ze čtyř zpěvů přináší pásmo příběhů z Edisonova života. Základním tématem básně je autorův životní pocit, jeho závrať z tvorby. K životnímu pocitu tvůrčího člověka patří i depresivní stavy pochyb a nevíry ve smysl vlastní práce, tísnivý pocit, jímž tvůrce reaguje na tíži doby, i chvíle vrcholného štěstí a radosti tvůrčích úspěchů. Oba protikladné póly životního pocitu tvůrčího člověka tu mají své refrény, které se v básni nepravidelně střídají

,,Bylo tu však těžkého co drtí

smutek stesk a úzkost z života a smrti“

,,bylo tu však něco krásného co drtí

odvaha a radost z života i smrti“

Báseň Edison spolu s Podivuhodným kouzelníkem, Akrobatem a několika dalšími básněmi např. krásnou Smuteční tryznou za Otakara Březinu zahrnul Nezval do souboru Básně noci.

Do Nezvalova postpoetistického období bych zařadil sbírky Skleněný havelok, Zpáteční lístek, který odráží sociální krizi a zároveň Nezvalův obdiv k Sovětskému svazu, a Sbohem a šáteček. Postupně přechází Nezval k novému básnickému směru a tím je surrealismus. Nezvalovy tři surrealistické sbírky jsou Praha s prsty deště, Žena v množném čísle a Absolutní hrobař. V tomto období cítil Nezval potřebu protestu bezprostřednějšího a otevřenějšího. Takové básně najdeme i v jeho surrealistických sbírkách, ale vydat celou sbírku bojovné politické lyriky, to by bylo příliš velkým prohřeškem proti základním článkům surrealistického vyznání víry. Proto vydal Nezval svých 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida anonymně. Pak následovala sbírka Matka Naděje, ve které se odráží strach o matčin život a naděje na její uzdravení, stejně jako úzkost a naděje, s nimiž Nezval spolu s celým národem prožíval politickou krizi r.1938, jejímž objektem byl náš stát. Václav Pekárek roku 1938 o této sbírce říká: ,,Matka naděje nám přibližuje Nezvala jako dávno ne žádná jeho kniha, především svou něhou a lidskostí, která je tak vzdálena křečovité surrealistické tvorbě...“ V této sbírce Nezval, např. v básni Až budeš stařičká, vyjadřuje také svůj vztah k matce - má ji rád stejně jako ona jeho, ale slovy si to nedokážou říci, neboť se stydí. Nezval doufá, že se to změní

,,...Až budem schýleni oba dva k téže zemi

Kde (odkud se tu vzal) zazáří náhle klíč

Snad potom přestanem být oba hluchoněmí

Snad potom odložím svůj stud svůj stud svůj bič“

Za okupace mohl Nezval vydat již jen jednu básnickou sbírku a tou byla sbírka Pět minut za městem. Právě ona patřila k těm statečným činům naší poezie, jimiž naši básníci v době, kdy tisk byl usměrněn, mluvili k národu řečí básnických obrazů. A jak to u nás bývá, útisk naučil tenkrát naše lidi číst s vnímavou pozorností verše svých básníků. Svou tvorbu po osvobození zahájil Nezval ne právě nejšťastněji sbírkou Historický obraz. K její první části, obsažené již ve sbírce Pět minut za městem a zachycující ovzduší kolem Mnichova, přikomponoval Nezval po válce dvě části, básnický obraz let nacistické okupace a osvobození. Většina básní nese stopy chvatné improvizace. Ani ve sbírce Veliký orloj si Nezval ještě nevyřešil vztah mezi svými osobitými prostředky a novou tematikou. Po únoru 1948 dal Nezval svou poezii do služeb politického zápasu. Věřil, že začíná realizace jeho velkého snu. Jeho víra a bytostný optimismus mu dovolovaly přenášet se i přes takové jevy našeho poúnorového vývoje, jež byly zcela v rozporu s jeho představou socialismu. Novým směrem, schematismem, jsou ovlivněny jeho básně Stalin a Zpěv míru. Umělecky vyrovnanější je však až poéma Z domoviny, ve které chtěl Nezval předvést současnou etapu soc. výstavby jako logický důsledek dosavadního společenského vývoje. Aby se mu podařil důkaz co nejkonkrétnější, vrací se v básni do Šamikovic svých dětských let. Autor provází čtenáře historií své vesničky, která odráží historii celého národa. Nezvalova poéma končí výhledem do šťastné budoucnosti združstevněné vesnice. Z dvou sbírek, které shrnuly Nezvalovy drobné básně z padesátých let, Křídla a Chrpy a města, je významnější druhá sbírka. V ní nás zaujmou básně inspirované pobytem ve Franci a hymnické zpěvy vyznívající oslavou moderní vědy a technické civilizace, která otevírá lidstvu netušené perspektivy i přesvědčení o vítězství myšlenky míru a lidského sbratření. Nezvalova rozsáhlá tvorba básnická byla provázena i pokusy v jiných žánrových oblastech. Jako příklad bych uvedl nedokončenou knihu vzpomínek Z mého života. Většina Nezvalových divadelních her jsou básnické adaptace starších látek dramatických nebo románových. Nejúspěšnější z nich je přebásnění jedné z Calderonových komedií, kterou Nezval nazval Schovaná na schodech. Mezi další patřil Manon Lescaut a hra Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou, která Nezvalovu dramatickou tvorbu ukončila.


Seznam Nezvalova díla

.

1922 - Most

1924 - Pantomima

1930 - Básně noci

1931 - Signál času

1932 - Skleněný havelok

- Milenci z kiosku

1933 - Zpáteční lístek

1934 - Sbohem a šáteček

- Moderní básnické směry

1936 - Žena v množném čísle

- Praha s prsty deště

- 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida

1937 - Absolutní hrobař

1938 - Matka naděje

1940 - Pět minut za městem

- Manin Lescaut

1945 - Historický obraz

1950 - Zpěv míru

1951 - Z domoviny

1952 - Křídla

1955 - Chrpy a města

1956 - Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou

1957 - v časopise Kultura začal vycházet cyklus - Z mého života

Seznam použité literatury

Literatura pro 3. ročník středních škol - přehled vývoje a směrů (SPN - 1986)

Literatura pro 3. ročník středních škol - pracovní antologie textů (SPN - 1986)

Literatura pro střední školy - pracovní antologie textů (SPN - 1987)

50 českých autorů posledních padesáti let - Vítězslav Machálek (Československý spisovatel - 1969)

Moderní básnické směry - V. Nezval (Československý spisovatel - 1989)

Dílo I - Most, Pantomima, Menší růžová zahrada, Básně na pohlednice, Nápisy na hroby, Blíženci - V. Nezval (Československý spisovatel - 1957)

Dílo II - Básně noci - V. Nezval (Československý spisovatel - 1952)

Dílo VIII - Pět minut za městem - V. Nezval (Československý spisovatel - 1954)