Referaty
Home
Anglictina
Biologie
Chemie
Dejepis-Historie
Diplom-Projekt
Ekonomie
Filozofie
Finance
Fyzika
Informatika
Literatura
Management
Marketing
Medicina
Nemcina
Ostatni
Politika
Pravo
Psychologie
Public-relations
Sociologie
Technologie
Zemepis-Geografie
Zivotopisy




























Téma, Esej na téma, Referátu, Referát, Referaty Semestrální práce:

Cvičení z literárního semináře: - Pavel Kohout – Katyně

Cvičení z literárního semináře: - Pavel Kohout – Katyně

Seminární práce:

Osnova:

  • 1. Autor a dílo

  • 2. Katyně a) místo a čas příběhu

b) děj

c) charakteristika postav

d) způsob zpracování díla

  • 3. Celkové hodnocení



Literatura:

Pavel Kohout – Katyně, Praha, Čs. spisovatel 1990

Učebnice literatury pro 4. ročník středních škol Česká literatura po roce 1945, nakladatelství FORTUNA, Praha

Slovník českého románu 1945 – 1991, nakladatelství SVINGA, Dokoupil - Zelinský

Zpracoval:

Petr Kořínek

Pavel Kohout se narodil 20. 7. 1928 v Praze. Po maturitě studoval v letech 1947 – 1952 na filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Během pracoval jako redaktor Čs. rozhlasu, kulturní atašé v Moskvě a šéfredaktor Dikobrazu (humoristickosatirický časopis). V redaktorské práci pokračoval i po ukončení studia do roku 1957, pak se stal spisovatelem z povolání. Spolupracoval s divadly, často vyjížděl do zahraničí, psal divadelní hry, adaptoval cizí náměty pro divadlo, psal verše i rozsáhlejší románové prózy.

Stal se dramatikem, prozaikem, básníkem, publicistou, scénáristou, filmovým režisérem i překladatelem. 49126egh15pox9e

Od počátku 70.let patřil k nejvíce angažovaným osobnostem proti totalitní moci a stal se jedním z neúspěšnějších představitelů naší kultury v zahraničí. U nás nemohl publikovat.

V roce 1978 pracovně pobýval v Rakousku, byl zbaven českého občanství a ve Vídni zůstal natrvalo.

Dílo:

1952 – Dobrá píseň - div. poezie

1953 – Verše a písně

1954 – Čas lásky a boje

1955 – Zářijové noci – hra s kritickým zaměřením

1956 . Chudáček – satirická hra

1957 – Sbohem, smutku – hra

Taková láska –hra

1962 – Cesta kolem světa - podle J. Verna

1963 – Válka s mloky - podle Čapka

1972 – Ubohý vrah - adaptace

  1. – Ruleta - adaptace

1963 – Dvanáct

60. léta - August, august, august – původní hra

70. léta – Život v tichém domě

1970 Válka ve třetím poschodí

  1. Pech pod střechou

  2. Požár v suterénu

  • tři aktovky absurdního typu

1979 – Atest

1979 – Marie zápasí s anděly

1969 – Z deníku kontrarevolucionáře

1979 – Katyně

1982 – Nápady svaté Kláry

1982 – Kde je zakopán pes

1989 – Hodina tance a lásky

1990 – Konec velkých prázdnin

KATYNĚ

Praha, Edice Petlice 1979

Kolín nad Rýnem, Index 1980

Praha, Čs. spisovatel 1990

„Osoby, místa i děje této knihy jsou , bohužel, volně smyšleny, zato historické odkazy, věcné údaje i citovaná odborná literatura jsou bohudík, přesně autentické“.

Autor

 

Kniha se odehrává z velké části v Praze a jejím okolí v době nedávno minulé, nejspíše koncem 60. a začátkem 70. let. Autor jedno ani druhé nevypisuje přímo. Přesto u některých postav vysledujeme vzpomínky na okupaci, inscenované politické procesy, období totality.

„Vždy jsou zapotřebí kati.“

Děj začíná rodičovskou starostí, kam po ukončení základní školy umístit sice velmi krásnou, ale umělecky nenadanou dceru, která se nehodí dokonce ani na gymnázium. Za každou cenu je třeba ji „někam dát „ , aby „ měla alespoň tu maturitu“.

Matka konečně nalezne obor. Na který nádherná Lízinka složí úspěšně přijímací zkoušky, je to učiliště pro budoucí katy. Založili je profesor popravčích věd Bedřich Vlk s docentem Pavlem Šimsou, aby vychovali katy, kteří by mistrovsky ovládali staré i moderní popravčí techniky.

Máme možnost sledovat první rok existence ročního katovského učiliště od výběru studentů, průběh přijímací zkoušky, vznik dokumentů (plán roční výuky, plán měsíční výuky, plán denní výuky), přes zařizování odborných učeben, až po maturitní a mistrovské zkoušky.

Na pozadí školního roku jsou nám předkládány (vždy na základě příběhu),osudy jednotlivých studentů ) je jich celkem sedm) i pedagogů, podle toho jak vstupují do života hlavní hrdinky – katyně – Lízinky Tachecí.

Každý ze „sedmero děcek“ – studentů podivné školy, je zajímavou, neobvyklou osobností , a dohromady svou výjimečností tvoří výjimečný kolektiv..

Velmi pěkný, dobře urostlý chlapec Richard má tvořit s Lízinkou dokonalý, sehraný pár. Byl objeven na zabíjačce, kdy zaskočil za řezníka. Svým zákrokem doslova ohromil své budoucí učitele. Byl synem hrubého otce a matky, která svou lásku a něhu vyjadřovala zvláštním způsobem.




Viz ukázka ze Štědrého večera:

„- Kam čumíš? Zeptala se ho matka, žer, budeš to mít jako psí chcanky. Věděl, že je to svérázný projev starostlivosti, ale přesto se v něm všecko vzbouřilo. Obklopen nejbližšími, u stolu přetékajícího pamlsky, při stromku, na který matka místo ozdob navěšela šperky,“ aby se aspoň jednou za rok proluftovaly“, as pod nímž jako vždy ležela hora luxusních dárků…….“

Z takového prostředí vychází chlapec, který je duší něžný básník, bezhlavě milující Lízinku Tachecí.

František, stejně dobromyslný jako tlustý, IQ je při spodní hranici průměru, vzdor obezitě zdatný, jeho otec je oblíbený vězeňský dozorce, o přijetí syna požádal sám.

Dvojčata, jednovaječná a rozlišená pouze umístěním pěšinky, IQ ve středu normy, otcové byli dva - okresní soudce a okresní prokurátor.

Albert, byl favoritem, otec byl sadistický vrah, matka byla jediná z obětí, která znásilnění přežila, když se však dítě narodilo s hrbem, odmítla je.

Šimon, IQ nezachytitelné, jediný z kolektivu byl katovského původu.

A konečně Lízinka. Je andělsky krásná. Omračuje svým zjevem i nezájmem, přitahuje spolužáky i pedagogy spolehlivostí, se kterou perfektně plní školní povinnosti.

První její obětí je krasavec Richard Mašín, spolužák, který z neopětované lásky ke sličné apatické katyni brutálně umučí jejího příležitostného obdivovatele Dujku a sám spáchá sebevraždu.

Docent Šimsa, dřívější žák a obdivovatel profesora Vlka (popravčí špičky) , tvrdý a neústupný muž , který dobyl co a kterou si umanul, mučivě toužil i po dobytí žákyně. Noc strávená na chatě s ní bez vytouženého výsledku se stala základem pro vykonání nejvyššího trestu. Popravu vykonala ONA jako vrchol mistrovské maturitní zkoušky.

Šimsa jako odchovanec dětského domova nastoupil na vojenskou školu. V sedmnácti letech dokázal vybít teletník a dokonce v této práci nalezl zalíbení. Jeho dráha tím byla určena, stal se pro svou chladnokrevnost oblíbencem nadřízeného, tím byl právě sám profesor Vlk.

Poslední obětí v knize je sám profesor Vlk, který je sice šťastně a bezproblémově ženatý, ale přesto se do žačky bezhlavě zamiluje. Za tragikomických okolností ji v kupé železničního vozu zbaví panenství a chystá sňatek. Nehodlá se však vzdát ani dosavadní ženy Markéty, a představuje ji proto na maturitním večírku Lízinčiným rodičům jako svou matku.

Těžko říct, zda Lízinka je katyní jen povoláním nebo zda stejně bez pohnutí mysli milosrdně usmrcuje všechny, kteří se dostanou do její blízkosti.

Postava profesora Vlka je v díle poměrně dobře charakterizována jak přímo, tak nepřímo.

Citát: „Vlkův opravdový vztah k oboru krystalizoval skoro čtvrt století, dovedl ho k výšinám profesionality i k hlubinám filozofie.“

Jedná se o fanatického obdivovatele popravčího řemesla, který má bohatě nastudovánu literaturu o popravách ve všech dobách a kulturách. Cílem jeho života je vychovat stejně dobré mistry jako je on sám, proto zakládá učiliště, jehož vznik a provoz je podporován z nejvyšších míst. „Vlk neměl děti. Jediná žena, kterou kdy miloval a s níž je toužil mít, potratila ve chvíli, kdy jí oplátkou za její sladké tajemství prozradil své, od té doby byla Markéta neplodná.“

Na místo vlastního syna vychovával a učil Šimsu, svého zástupce.

Kniha se stává ze 64 číslovaných kapitol seskupovaných do větších celků, které jsou vždy uvedeny prologem.

Kompozice je poměrně náročná. Střídá se průběžný děj se vzpomínkami a se zamyšleními, které platí pro obě časové roviny.

Neobvykle působí dlouhé uvozovací věty. Zasazené do přímé řeči. Při četbě dochází až k neporozumění textu. Připomíná to spíše scénické poznámky, které patří na levou stranu scénáře.

Často se v textu setkáváme s citáty z odborné i krásné literatury, které se týkají poprav a jejich technik, nejčastěji jsou vkládány do úst profesoru Vlkovi.

Do knihy je vložena i část pod názvem Dokumenty, což jsou tabulky „Plánkonceptů“, tedy učební plány. Je překvapující, jak se autor pečlivě této části knihy věnuje.

Celé dílo je psáno jako vypravování, autor užívá spisovnou češtinu. Pouze v přímé řeči vkládá představitelům do úst hrubé a vulgární výrazy, jimiž chce dokreslit jejich hrubé a vulgární charaktery.

Formou je kniha román.

Kniha vznikala poměrně dlouhou dobu od roku 1972 do roku 1978. Autor prostudoval množství literatury z dějin mučení a popravování, po této stránce je jistě velmi fundovaná.

Hlavním tématem je výchova mladých lidí pro katovské povolání.

I když byla přeložena do mnoha jazyků a vydána v zahraničí, nelze říct, že by nepřekročila na mnoha místech únosnou míru vkusu. Černý humor je často příliš černý.