Kulička - Guy de Maupassant

Autor: Guy de Maupassant

(1850 – 1893)

Francouzský prozaik, jeden z nejvýznamnějších představitelů naturalismu. Pracoval jako ministerský úředník. Svou literární kariéru zahájil povídkou Kulička (1880). Tímto příběhem o nevěstce, jež svým nefalšovaným vlastenectvím zahanbí měšťáky, přispěl do Zolova sborníku protiválečných povídek. Tak během desíti let napsal na 300 povídek, 6 románů, 3 svazky cestopisů, několik divadelních her a spoustu článků.

Získal uznání i světovou slávu, ale později u Maupassanta propukla duševní choroba, z níž ho vysvobodila až smrt. Jeho tvorba je založena na pronikavém vidění. Chtěl, aby jeho příběhy byly kusy lidské existence. Nechtěl analyzovat, ale jenom popisovat, vypravovat.

Trpěl úzkostí ze samoty, hrůzou před smrtí a pesimismem. Tragický pocit života promítl už do svého prvního románu Příběh jednoho života (1883) a autobiografické rysy nese i Miláček (1885). 46378iid85ngf1i

Ve svých povídkách kreslil postavy lidí z rodné Normandie. Líčil příběhy z prusko-francouzské války 1870-71, jíž se sám zúčastnil jako voják, dále zážitky sportovní i milostné, vysokou společnost a v pozdější fázi i chorobné duševní stavy, posedlosti a halucinace, jimiž sám trpěl.

Napoleonu Bonaparte se přestává dařit a Francie je obsazena Prušáky. Chovají se zde jako vítězové a nic jim není svaté.

Není divu, že mnoho lidí opouští Paříž. V jednom dostavníku se setkává šest bohatých lidí, dvě jeptišky, jeden demokrat a povětrná děva Kulička. Její pravé jméno bylo Alžběta Roussetová, ale pro svou tloušťku se jí začalo přezdívat Kulička.

Cesta jim ubíhala spokojeně, až do chvíle, kdy je zastavil mladý pruský voják. Donutil je zůstat přes noc a vzkázal si pro Kuličku. Ta byla vlastenka a odmítla setkání s nepřítelem. Ale na úpěnlivé prosby svých spolucestujících, jejichž životy byly ohroženy, ke schůzce svolila. Po chvíli však celá rozrušená přiběhla. ig378i6485nggf

Příští den byl cestujícím zakázán odjezd. Nikdo nevěděl proč a tak na řadu přišly dohady. Až Kulička jim vše osvětlila. Mladý němec je propustí v té chvíli až mu Kulička bude po vůli. Ta však odmítá a tím prodlužuje nucený pobyt.

Spolucestující ji přesvědčí o tom, že její povinnost je Prusovi vyhovět a je osvobodit. Na jejich prosby a naléhání Kulička znovu svolí. Když jsou konečně volní, všichni Kuličkou opovrhnou.

Úryvek:Nikdo se na ni nedíval, ani si na ni nevzpomněli. Cítila, jak tone v opovržení těchto počestných hlupáků, kteří ji nejdříve obětovali a pak odhodili jako špinavou a neužitečnou věc.

Zlost náhle opadla, jako když praskne příliš napjatá struna. Chtělo se jí plakat. Přemáhala se násilím, namáhala se, polykala vzlyky jako děti, ale slzy se jí hrnuly do očí, zazářily na okraji víček a brzy se dvě velké kapky utrhly a skanuly pomalu po tvářích. Jiné následovaly rychleji, splývaly, jako když voda vyvěrá ze skal, a padaly pravidelně na klenutou křivku prsou. Seděla vzpřímeně, dívala se upřeně před sebe, tvář měla napjatou a bledou. Doufala, že ji nikdo nevidí.