Lion Feuchtwanger (1884-1958)

Německý romanopisec dramatik a překladatel se narodil 7.7.1884 v Mnichově do početné rodiny židovského továrníka. Studoval germanistiku, filozofii a antropologii v Mnichově a Berlíně (1903-07), hodně cestoval, především do Itálie a Francie.

V r.1908 se stal vydavatelem vlastního literárního časopisu Der Spiegel a divadelním kritikem časopisu Die Schaubühne. Roku 1912 se oženil a o dva roky později byl internován do Tunisu, uprchl do Německa, žil v Mnichově, psal protiválečné básně a překládal indická, řecká a španělská dramata. Z let 1918-19 se datuje jeho přátelství s Brechtem. Od 1925 do 1933 žil v Berlíně, po nástupu Hitlera emigroval do Francie. Účastnil se protiválečných a protifašistických kongresů, patřil k nejaktivnějším činitelům antifašistických hnutí, 1936 s Brechtem a Bredelem (o 13 a o 16 let mladšími) založil a vydával emigrantský časopis Das Wort.

V roce 1937 navštívil SSSR a později označil tuto cestu- vedle první světové války- za rozhodující prožitek pro svůj život a literární dílo. Cestopis Moskau (1937) je psán se sympatiemi k socialistickému státu a mj. polemizuje se známou knihou A.Gida. Při cestě z Moskvy se zastavil v Praze, jeho chystaná přednáška však byla policejně zakázána. Roku 1940 byl ve Francii internován a jen s velkými potížemi se dostal za hranice a posléze do USA. Od r.1941 žil v Kalifornii. Po válce byl vyznamenán státní cenou NDR (1953) a Humboldtova berlínská univerzita mu udělila titul doktora h.c. (1954)- ‚Humansiticky a ostře protifašisticky orientovaný spisovatel, znamenitý vypravěč‘.

Začal jako překladatel, překládal například Aischyla, Aristofana, vedle protiválečných básní napsal i drama Váleční zajatci (1919), které bylo zakázáno. (Feuchtwangerovy další hry: Julius Farnes, Vasantasena, Žid Süss, Thomas Wendt, Kupec holandský, Život Eduarda XI.) Jeho díla vycházejí ze současných problémů společnosti, řeší je z hlediska buržoazního humanismu. 49243yos89xtl6c

Napsal řadu dějově velmi poutavých historických románů (projevil zde nejen znalost doby, ale i svou fantazii), často čerpal že židovských dějin. Proslavil se romány Ošklivá vévodkyně (1923) a Žid Süss (1925), který původně napsal jako drama. Jsou naplněny všelidským humanismem, přesto byl Žid Süss za fašistického režimu zfilmován a hrubě zneužit k antisemitské propagandě. Po roce1933 došel Feuchtwanger k závěru, že proti vládě násilí je třeba vystoupit také násilím. Přímou reakcí na rozmach fašismu byla románová trilogie z německé současnosti Čekárna (1930-1940; skládá se z částí Úspěch, Oppermannovi a Vyhnanství). Značný ohlas měl i historický román Nepravý Nero (1936) a trilogie Josephus Flavius (1932-1942; části Válka židovská, Synové a Zaslíbená země), kde Feuchtwanger na příkladu židovského historika Flavia a protiřímském židovském odboji na počátku 20.století, kdy se pod tlakem křesťanství začala rotpadat antická civilizace, vytvořil monumentální dílo, skýtající mnohé paralely se současností. Hlavní hrdina prožívá situaci společenských krizí, zvratů a neustálého napětí- obdobně jako protagonisté dalších jeho románů- jako hluboký niterný konflikt. Podle Feuchtwangera autor historických románů ví, že „síly uvádějící národy do pohybu jsou dodnes stejné od doby, co existuje zaznamenávaná historie. Postihnout tyto zákony je parně nejvyšším cílem, jehož může historický román dosáhnout.“ Autor historického románu „chce vylíčit přítomnost, nehledá v historii popel, ale oheň.“ Lion Feuchtwanger přistupuje k historické látce tedy stejně jako např. Heinrich Mann. Dobrodružné okolnosti internace ve Francii a dramatického útěku do USA zachytila vzpomínková reportáž Neblahá Francie (1942) s titulem Ďábel ve Francii (1954). V USA vznikly další romány: příběh fašistického jasnovidce Lautensacka (Bratři Lautensackové- 1943, což tematicky navazuje na trilogii Čekárna), dále příběh válkou postižené dívky Simone (1944), historická trilogie Lišky na vinici (1947-8), což vyšlo také pod titulem Zbraně pro Ameriku (1953) a jedná se o rozměrný román z období před Velkou francouzskou revolucí. Bláznova moudrost čili Smrt a slavné zmrtvýchvstání (1952) pojednává o J.J.Rousseauovi. Goya, čili Trpká cesta poznání (1951) vypráví životní příběh velkého španělského malíře 18.a počátku 19.století. V románu Goya i v Židovce z Toleda (1955)dokládá autor Aristotelovu tezi, že literatura dokáže lépe postihnout historii než věda.

Další díla přeložená do češtiny: Římský Žid (volně navazuje na Válku židovskou), Wetchecksova americká kniha písní, Američan anebo Město kouzla zbavené, spolu s Brechtem napsal Život Eduarda II. Anglického a dílo Kalkutta, dále Petrolejové ostrovy, Dostane Hill amnestii?, Ďábel v Bostonu, Vdova Capetová, Jefta a jeho dcera, Osamělí, Marianne v Indii, Benátky, Oddyseus a prasata, jeho eseje vyšly pod titulem Desdemonin dům.

Jen do r.1934 vyšlo v různých světových jazycích: 1 100 000 výtisků knihy Žid Süss (!), 810 000 výtisků Ošklivé vévodkyně, 330 000 výtisků románu Úspěch, 480 000 výtisků Židovské války a 180 000 výtisků románu Oppermannovi. (Přičemž v Německu byly poslední tři knihy zakázány.) ot243y9489xttl

Z českých překladatelů se Feuchtwangerem nejvíce zabýval Bohuslav Rovenský, Valter Feldstein a Vladimir Procházka.

Lion Feuchtwanger zemřel 21.12.1958 v Pacific Palisades (USA).