1.kompozice z českého jazyka

(domácí)

(LíČENí)

Z Petřína na Prahu

Osnova:

1. Úvod - pohled z Petřína

2. Stať - cesta přes Smíchov pod Vyšehrad

- zamyšlení nad řekou

- líčení starých domů

3. Závěr -pohled z Letné

Ve změti dnů umouněně šedivých, nepodstatných, ospalých a unavených, svou nevýrazností tak nepříjemných, jako když zapomenete, co jste chtěli říci, se zpravidla najdou dny přesně opačné, které brání, aby se nám rok, zvláště pak ten školní, spojil v jeden nevýrazný celek. Mnohdy není lehké najít cestu,kterou lze uniknout pryč z života tak všedního, jako dny od pondělí do pátku, a tak anonymního, jako výhružné dopisy .

A přitom někdy stačí jen, co by se za nehet vešlo. Stačí vylézt vysoko. Tak vysoko, aby na nás byly problémy rázem tak krátké, jako Skácelovy verše, jako školní přestávky našeho mládí, jako dopisy domů našeho mládí, jako prvomájové manifestace našeho mládí, jako vztahy našeho mládí, jako naše mládí... Nemusíme ani lézt na rozhlednu, na tu okultní záhadu města pražského. Dnes to není nutné... Stačí se natáhnout do trávy a pozorovat stromy okolo. Dívat se na nebe. Do slunce se zdánlivě dívat nemůžeme, stejně jako se nemůžeme zbavit svých problémů. Potřebujeme tmavé sklíčko. Hned uvidíme vše jinak. Nepříjemností budou stejně nepatrné jako lidé na Karlově mostě. Kolik je teček na mostě, tolik je i osudů. A můžeme cestovat dál. Z průmyslového Smíchova, kde nebe je rudé a na unavené dělníky z Tatrovky padají saze, opojeni vůní chmele a zlatavého moku dál po železničním mostě pod kdysi tak významné místo. Skály se však mění a my lidé jim v tom napomáháme. Vrtáme do nich tunely a sami, jak by mi dal filozof Herakleitos za pravdu, se přitom měníme. A podél plynoucí Vltavy hurá směrem na Nové město! A stejně jako Herakleitos, ani já nemohu podruhé vstoupit do té samé řeky, protože ta je tou dobou už někde za Mělníkem a já už jsem také někým jiným... Ruch ulic sem nedoléhá, a tak můžeme tuto lidskou komedii sledovat z povzdálí a těšit se z nádhery šedých kamenných pamětníků časů dobrých i lepších. A postupně se dostáváme i k těm, kteří toho mají na paměti více, leccos si už prožili a leccos je ještě čeká. Morové rány však snad už jejich základy neotřesou. A mezitím se nás zmocňuje vzácná lehkost.I ta neživá ohnivá blahodárná koule nad Prahou se jízlivě směje počínání lidiček v ulicích a já s ní. Vše dokáže být tak pěkné, když se na pomoc vydají paprsky našeho blahodárce.

Zbývá nám jen vyběhnout nahoru na Letnou a v blízkosti další okultní záhady našeho města, přísného a přesného metronomu, sledovat, jak si lze nepatrnou radostí, jakou je mal rozhlédnutí nad Prahou,zpřijemnit docela nedůležitý den roku...