BABIČKA

Děj se odehrává kolem roku 1825-1835. Odehrává se v Ratibořicích na Starém bělidle.

Babička- hluboce věřící křesťanka s upřímným vztahem k zemi, lidem, i tehdy vládnoucí třídě. Člověk srostlý s přírodou, zvyky, vždy ochotná každému poradit a pomoci svými zkušenostmi, moudrostí a upřímným vztahem. Proto se k ní obraceli s prosbou o pomoc staří i mladí.

Paní kněžna – v knížce se jmenovala Zaháňská. Skutečnou postavou je paní Eleonora hraběnka z Kounic, rozená hraběnka Voračická z Paběnic, které Božena Němcová věnovala své dílo. V Babičce je to postava kněžny, která se s babičkou stýká jako s člověkem sobě rovným, obdivuje její životní moudrost a respektuje její rady. 43117crz92kqq9f

Hortensie- adoptivní dcera paní Kněžny, která nachází u babičky porozumění a lásku. Babička jí také pomáhá překonat určitou životní krizi.

Míla, Kristla- typičtí venkovští zástupci mladé generace, prostí, upřímní, pracovití. I jim babička pomůže v těžké životní situaci, kdy Míla je nespravedlivě odveden na vojnu. Paní kněžna splní babiččinu prosbu a oba mladí lidé se opět setkávají.

Kudrnovic děti- pocházejí z nejchudší vrstvy, rodiče se o ně moc nestarají, jsou proto zanedbané a často se stávají terčem posměchu. Situace se obrací jejich prospěch v okamžiku, kdy otec Kudrna zásluhou babičky dostává práci.

Viktorka- venkovská dívka, která se zamiluje do vojáka, vzepře se všem tehdejším konvencím a jde za hlasem svého srdce. Její příběh bohužel končí tragicky, neboť otěhotní a její hoch ji opouští. Ona své dítě hodí do jezu a sama končí tragicky-zabije ji blesk. V jejím příběhu, jako by Němcová volala po spravedlnosti pro ženy, ktreré se rozhodnou převzít osud do vlastních rukou, ale společnost je odsuzuje k zániku. rq117c3492kqqq

Zvyky- kniha zachycuje všechna roční období. Zvyky velikonoční: sběr bylinek a květin ne věnečky k svátku Božího těla, pouťové slavnosti, svátek Všech svatých, adventní a vánoční zvyky. Velmi hezky jsou popsány i zvyky při pečení chleba. , i zvyky nedělní. (Také drobné denní zvyky, např. svícení hromničkou při bouřce, nabídnutí chleba se solí při příchodu návštěvy.)

Citace: “ Dost možná, milostivá paní, ale byly by se mi odcizily. Kdo by je tam učil milovat otčinu a mateřskou svoji řeč??- Nikdo. Byly by se cizí řeči, cizím mravům naučily a konečně zcela zapomněly na svoji krev. Jakpak bych se z toho mohla před Pánembohem zodpovídat? Ne, ne, kdo z České krve pochází, ať zůstane při českém jazyku.

Božena Němcová, Babička, rok vyd. 1971, strana 77