SOFOKLÉS - Král Oidipús

Král Oidipús patří mezi antické tragédie. Příběh se odehrává za doby mytické v Thébách, kde propukl mor. K Oidipovi přišel kněz Diův a prosil ho o pomoc slovy:

Snad slyšels od kteréhos boha zvěst,

snad slyšels výrok moudrých lidských úst:

vždyť zřím,že rady mužů zkušených

jsou nejčastěji zdaru zárukou.

Nuž slyš,ty ze všech lidí nejlepší,

Vzkřis k novému zas životu náš stát,

buď dobrým strážcem!

Král vyslechl knězovi prosby a zarmouceně odpověděl, že již ví, co se děje a že již poslal Kreonta do Foibovy věštírny, aby se zeptal jakým slovem nebo činem moh by zachrániti stát. Když se Kreont vrátil řekl:

Nuž povím,co jsem slyšel od Foiba.

Bůh velí jasně,králi,poskvrnu,

jež vyrostla zde v zemi,vyhladit

a neživit ji ve zlo nezmarné.

A vrahy z jejichž rukou přijal smrt

Laios,nám ztrestat jasně nařizuje bůh.

A tak, aby zachránil stát ,začal Oidipús hledat Laiova vraha. Nejdříve hledal mezi Thébany, ale po té co mu náčelník sboru řekl, že mezi nimi vrah není a ani neví, kdo by to mohl být, poslal pro starého věštce Teiresiáse v naději, že se od něj dozví pravdu. Hned co věštec přišel, chtěl Oidipús vědět, kdo zavraždil Laia. Teiresiás mu nechtěl odpovědět a chtěl odejít. Oidipús ho však zadržel a dožadoval se odpovědi. Věštec po dlouhém zdráhání řekl:

Ty nechápeš,

že hledáš vraha, který jsi ty sám?

Oidipús se rozčílil, ale věštec pokračoval dál:

Jsi vidomý, a přece nevidíš

Své hanby, ani kde ses usadil,

s kým obcuješ-či víš snad, čí jsi syn?-

A netuše jsi protiven svým drahým

i pod zemí i tady na zemi.

A je dnou dvojí kletba rodičů

tě vyštve děsným krokem z této země,

a vida teď, do tmy budeš zřít!

Král Oidipús těmto slovům nevěřil a začal obviňovat Kreóna, že donutil věštce, aby lhal.

Nešťastný Kreón šel k Iokasté a povídal: 22915sxs33yur8x

Trest těžký, sestro, choť tvůj Oidipús

mi přisoudil mě hrozí dvojí zlo:

být vyhnán z vlasti nebo usmrcen.

Iokasté chtěla hned vědět, co se stalo, proč má být její bratr vyhnán. Oidipús jí řekl, co se stalo a Iokasté aniž by si cokoli uvědomila mu řekla, aby byl klidný, že jejímu mrtvému muži Laiovi také zvěstoval jeden z Folibových sluhů, že zemře synovou rukou, ale když děcku byli tři dny dal je zohavit na kotnících a pohodil je do hor. Oidipa tato slova znepokojila a ptal se, jak byl zabit a jak vypadal její muž. Dozvěděl se, že byl zabit na rozcestí, kde cesta z Delf a z Daulidi se sbíhá v jedinou. Laios byl velký, vlasy šedivé a podobu skoro jako Oidipús. Najednou se objevil Korynťan řka, že otec Oidipův zemřel. Oidipús nevěděl zda má smutnit nebo má být rád. Korinťanovi se svěřil se zlou kletbou. Korinťan mu však řekl, že Oidipa dostal od pastýře, který sloužil u krále Laia. Po této odpovědi zavolali toho sluhu. Sluha popíral, že kdy Korinťana viděl, natož aby mu dal dítě. Nakonec sluha nevydržel a přiznal se, že z příkazu královny vzal dítě a odnesl je do hor, neboť se královna obávala zlé kletby, která předpovídala zabití rodičů jejich dítětem. Dítěte se mu zželelo, a tak je dal cizinci. Když sluha odešel přišel posel se zprávou, že Iokasté zemřela. Když pobouřena vpadla do domu, zavřela se v pokoji, kde se oběsila. Jakmile ji Oidipús uviděl mrtvou vzal zlaté sponky z jejich rouch a vrazil si je do očí. Pak prosil Kreona, ať ho vyžene za hradby města, ale ať se postará o jeho dcery. Kreon mu slíbil, že se o ně postará a vyšli spolu ven, kde Oidipús řekl:

Občané mé vlasti Thébské,

hleďte, zde jest Oidipús,

který hádanky znal luštit,

nejmocnějším mužem byl,

k jehož štěstí kdekdo v obci

vzhlížel zrakem závistivým:

ejhle, v jakou propast hrůzy

srazila jej sudba zlá!