Karel Hynek Mácha - Máj

Máj, je lyricko epická báseň, která ve čtenáři probouzí příjemný pocit z popisovaného prostředí, avšak zároveň nutí čtenáře k přemýšlení nad otázkami života, viny či neviny apod.

Snadno si člověk představí vnímavého Máchu sedícího v posledním zpěvu na popravčím pahorku a přemýšlejícího o vině či nevině vězně a o důsledku jeho odsouzení. Mácha se možná cítil být tak trochu součástí celého příběhu o čemž vypovídá i přiřazením autorova jména na konci básně k jménům postav příběhu.

“Hynku! - Viléme!! - Jarmilo!!!”

Mácha užívá četné kontrasty vedle sebe položených slov například “večerní máj”, “prasklé struny zvuk!, “bílých skví šatů stín” či “vy hvězdy rozplynulé, stíny modra nebe” avšak i kontrasty ve vnímání krásy přírody a hrůzy popravy ve třetím zpěvu.

Děj má rychlí spád. Mácha dokázal některé důležité dějové uzle vtěsnat do několika málo veršů. Například : 14951kzt36ddk5p

“Sok - otec můj! Vrah - jeho syn
on svůdce dívky mojí! -
Neznámý mně. - Strašný můj čin
pronesl pomstu dvojí”

Nebo :

“Tiché jsou vlny, temný vod klín
vše lazurným se pláštěm krylo,
nad vodou se bílých šatů skví stín
a krajina kolem šeptá: “Jarmilo””

Skladba má čtyři dějství, dvě intermezza a předzpěv. V prvním zpěvu Jarmila čeká Viléma, ale dovídá se, že bude nazítří popraven. Druhý zpěv je naplněn úvahami vězně Viléma v noci před popravou. Přemýšlí o spravedlnosti trestu, o tom co číhá za prahem smrti. Následuje první intermezzo kde příroda a sbor duchů očekávají odsouzencův návrat do lůna matky země. Třetí zpěv nám přináší kontrast rozkvetlé přírody a rušného života a smutného vězně, který to vše musí nedobrovolně opustit. Druhé intermezzo je nářkem Vilémových druhů nad ztrátou vůdce. A v konečném čtvrtém zpěvu se objevuje sám básník, aby navštívil místo dávné tragédie. zd951k4136dddk

Máchův verš zní velmi zpěvně - např. po “modrém blankytu bělavé páry hynou...”

Myslím si, že myšlenkami je Máj velmi blízký i dnešnímu čtenáři.