KORUNA Z TRáVY - Colleen McCullough

Autor: Colleen McCullough

Kniha Koruna z trávy navazuje na svazek První muž Říma

Píše se rok 98 před Kristem. Sulla by se rád v tomto roce ucházel o úřad prétora. Jeho snahy jsou však zmařeny senátorem Scaurem. Scaurova žena Dalmatica touží po Sullovi a dává to nepokrytě najevo. Ač ani ona není Sullovi lhostejná, Sulla přesto neudělá nic v čem by si mohl politicky uškodit. Veškeré projevy přízně ze strany manželky prvního senátora ho navenek nechávají chladným. Přesto však neujde Scaurovu hněvu. Sullova politická kariéra byla zablokována. Proto se rozhodl odejít do Přední Hispánie jako legát jejího správce Tita Didia.

Gaius Marius odjel spolu se svou manželkou Julíí a synem mladým Mariem na dlouhý výlet na Východ, kde navštívil různé části Anatolie. Při své pouti se střetl s Mithridatem, kterého Marius jen svým sebevědomím a naprostou sebedůvěrou vykázal z Kappadokie.

Situace v Itálii však spěla ke krizi. Řím odpíral plné římské občanství svým Italickým spojencům a ti se začínali bouřit. Vůdcem Italiků se stal Quintus Poppaedia Silon. Římský senátor Marcus Livius Drusus se snažil jeho cíl podpořit. Drusus byl přesvědčen, že s jeho pomocí Italikové vytoužené občanství a rovnost získají. Když konečně měl Drusus dosáhnout vítězství, byl ve svém domě zavražděn. 39813juh74vyh9e

Válka s Italiky se pro Řím stala noční můrou. V prvních bojích utrpěl řadu porážek. Gaius Marius se snažil získat velení na severu, avšak neměl v senátě dostatečnou podporu. Byl nucen sloužit jako pouhý legát a musel poslouchat své neschopné nadřízené. Jeden po druhém však byli tito velitelé poráženi. Marius si budoval základnu z nováčků, které sám cvičil. Vyčkával na svou příležitost. Když nadešla, okamžitě se jí chopil a společně se Sullou, kterého si vyžádal, dobyli prvního významného vítězství v prospěch Ř9ma. Den po vítězné bitvě byl však Marius stižen druhým záchvatem mrtvice a musel se účasti v této válce vzdát. Sulla se po odchodu Maria stal samostatným vojevůdcem a získal za svou chrabrost korunu z trávy.

Když byl roku 88 před Kristem zvolen Sulla spolu s Quintem Pompeiem Rufem konzulem, dosáhl Řím ve válce s Italiky konečně vítězství. Musel však obětovat právě to, kdvůli čemu válku vedl. Italici získali – alespoň podle jména plnou rovnost s římskými občany.

Mladého Caesara, kterému bylo právě deset let, posílala maka Aurelia pravidelně k jeho strýci Mariovi. Měl mu být nápomocen v překonávání následků druhého záchvatu mrtvice. Marius hochovi vyprávěl o vše o vedení válek a mladý Caesar mu dychtivě naslouchal.

Po smrti senátora Scaura se Sulla rozvedl se svou dosavadní manželkou Aelií a oženil se s bývalou Scaurovou chotí Dalmatikou. uy813j9374vyyh

Řím, který byl zcela zaměstnán válkou s italickými spojenci se stal najednou v očích pontského krále Mithridata snadnou kořistí. Vtrhl v roce 88 před Kristem do římské provincie Asia a dal povraždit všechny římské a italické muže, ženy i děti. Když se zpráva o tomto krveprolití dostala do Říma sešel se senát a vyslal do boji proti zpupnému králi Sullu. Pro Gaia Maria to představovalo neodpustitelnou urážku. Sulla se tímto okamžikem ocitl na Mariově seznamu největších nepřátel.

Téhož roku se tribunem lidu stal Sulpicius. Poté, co se v Římě roznesla zpráva, že král Mithridates nedělal při masakru žádné rozdíly mezi Italiky a Římany, uvědomil si Sulpicius, že když ani barbarský panovník mezi nimi nevidí rozdíl, nemůže tento rozdíl existovat. Dospěl k názoru, že za neochotou udělit Italickým spojencům plné Římské občanství stojí senát. Rozhodl se, že senátu nepotřebný a je nezbytné se ho zbavit. Sulpicius se spojil s Mariem. Spolu prosadili zákon, kterým bylo odňato velení ve válce Sullovi a bylo přiřčeno Mariovi. Marius v této době již sedmdesátiletý a po dvou mrtvicích, však nechtěl připustit, aby válku vedl někdo jiný než on sám a zejména ne Sulla.

Když Sulla obdržel zprávu o svém odvolání rozhodl se, že se se svou armádou vydá na pochod proti Římu. Věc kterou nikdy za celých šest set let existence Říma žádný Říman neučinil se rozhodl vykonat Sulla. Když se Sulla před městem objevil vypukla panika. Poté co smetl obranu, která se proti němu postavila, zmocnil se Říma a přiměl Maria, Sulpicia a další muže k útěku. Sulpicius byl dopaden a sťat. Mariovi se povedlo získat azyl v Africe mezi svými veterány.

Sulla zrušil všechny Sulpiciovy zákony a nahradil je svými vlastními. Roku 87 před Kristem se Sulla vydal znovu na Východ, dokončit to co započal.

Jakmile Sulla odplul, rozpoutal se v Římě zápas o moc. Druhý konzul Cinna se postavil proti prvnímu konzulu Gneovi Octaviovi Rusovi a jeho stoupencům. Nato byl Cinna z Říma vypuzen a postaven mimo zákon. Cinna však sebral armádu a město oblehl. Marius se okamžitě vrátil z vyhnanství, ve kterém strávil téměř jeden rok a i on shromáždil vojsko a vydal se podpořit Cinnu.

Poté co jediná záchrana Říma v podobě Pompeia Strabona z Picena vzala za své, když vojevůdce zemřel na epidemii, kterou on a jeho nerozvážní vojáci znečistili vodu, Řím kapituloval. Cinna vstoupil do města ihned, ale Marius a jeho synovec Sertorius (který rozpoznal, že jeho strýc propadl šílenství a že druhý záchvat mrtvice měl zhoubný vliv na jeho mozek) zůstali před Římem, dokud nebyl zrušen rozsudek o Mariově vypovězení z Říma a dokud se v souladu s někdejším proroctvím posedmé nestane konzulem.

Cinna pochopil, že vojáci nepůjdou za ním, ale za Mariem, a tak mu nezbylo nic jiného, než prohlásit za konzuly „zvolené“ pro rok 86 B.C. sebe a Maria.

Následovalo krveprolití, jaké Řím dosud nezažil. Marius, zcela zbaven rozumu, nařídil bývalým otrokům povraždit všechny své nepřátele i mnoho z přátel.

Marius, který nechtěl, aby ho kdokoliv v budoucnu zastínil, rozpoznal v mladém Gaiu Juliu Ceasarovi velkého muže a pokusil se jeho vojenskou a politickou kariéru zmařit. Teprve třináctiletý Caesar se měl stát flaminem Dialis, osobním knězem Jova Nejlepšího Největšího. Flamen Dialis se nesměl dotknout čehokoli železného, neměl dovoleno jezdit na koni, zacházet se zbraní anebo být přítomen číkoli smrti. Neměl možnost účastnit se bitvy ani ucházet se o kterýkoli kurulský úřad. A jelikož musel být flamen Dialis v okamžiku svého zasvěcení spojen sňatkem s patricijkou, nařídil Marius patricijovi Cinnovi, aby dal Caesarovi za ženu mladší ze svých dvou dcer, sedmiletou Cinnilu.

Pár dnů po nástupu svého sedmého konsulátu byl Marius stižen třetíma posledním záchvatem mrtvice. Sertorius poté se svými vojáky pobil celou Mariovu hordu bývalých otroků a krveprolití bylo u konce.

Censor

Censor byl nevyšším z římských magistrátů (úředníků), třebaže neměl imperium, a nedoprovázeli ho proto liktoři. Censoři byli dva, voleni byli centurijním sněmem na období pěti let (které se nazývalo lustrum). Censorem se nemohl stát nikdo, kdo předtím nebyl konsulem. Kromě toho se o censorství ucházeli jen ti konsulárové, jejichž auctoritas a dignitas byly zcela mimořádné. Censoři zkoumali a regulovali členství v senátu a v jezdeckém stavu a řídili provádění censu, všeobecné sčítání občanů v celém římském světě. V jejich pravomoci bylo přesouvat občany z jejich tribue do jiné stejně tak jako z jedné třídy do druhé. Uzavírali také jménem státu veškeré hospodářské smlouvy. Roku 81 B. C. Sulla tento úřad podstatně omezil.

Imperium

Imperium představovalo stupeň autority. Muži, který měl imperium, nebylo možno odporovat (za předpokladu, že jedná v mezích svého imperia a v mezích zákonů určujících jeho pravomoci). Bylo udíleno prostřednictvím lex curiata a trvalo pouze jeden rok. Mohlo být však prodlouženo.

Liktor

Muž, jehož povinností bylo doprovázet kurulského magistráta, kamkoli šel za výkonem své funkce. Liktoři pochodovali před magistrátem v zástupu, aby mu razili cestu davem, a zdržovali se pak v jeho blízkosti pro případ, že by bylo třeba proti někomu zakročit anebo vykonat nějaký trest. Liktor musel být římským občanem a byl zaměstnancem státu. Společenské postavení liktorů však nebylo velké.

Svazky cyklu

První muž Říma

Koruna z trávy

Přízeň Fortuny

Caesarovy Římanky

Caesar