Shakespeare William

Shakespearovo dramatické dílo tvoří 39 her, jež většinou obsahuje první souborné vydání Shakespearových Komedií, tragédií a historií z roku 1623.

V prvním období své tvůrčí činnosti, tedy zhruba do roku 1600, psal Shakespeare především komedie a historické hry. Patří sem Komedie plná omylů (1593), Zkrocení zlé ženy (1594), Marná lásky snaha (1594) a Dva šlechtici veronští (1595). Dále to je vrchol raných Shakespearových komedií, duchaplný příběh o rozmarech lásky Sen noci svatojanské (1595), potom Mnoho povyku pro nic (1598), Veselé paničky windsorské (1600), Jak se vám líbí (1600) a Večer tříkrálový (1600 – s postavou směšně ctižádostivého sluhy Malvolia). Ve většině těchto komedií se spletitým a leckdy až neuvěřitelným dějem vždy vítězí jako nejkrásnější lidské hodnoty spravedlnost a láska. Velmi se o to zasazují i Shakespearovy ženské postavy , hrdinky rázné a cílevědomé. Historické hry tohoto období tvoří dvě tetralogie tak zvaných královských her, jejichž titulními hrdiny jsou angličtí panovníci minulosti. Jsou to třídílný Jindřich VI. (1591 – 2) a Richard III. (1593), jehož titulní postava je opravdový zločinec povoláním, předurčením, vášní a láskou k svému úkolu a dále Richard II. (1596), dvoudílný Jindřich IV. (1598) s vynikající komickou figurou Falstaffa a Jindřich V. (1599). Tematikou se sem řadí také Král Jan (1595). Do prvního období Shakespearovy tvorby patří i tři jeho rané tragédie. Vůbec první, Titus Andronikus (1594), je příliš plná hrůzy a krve, zatímco další Romeo a Julie (1595), vyprávějící příběh nešťastně končící velké lásky, prostupuje taková poezie, že přes všechnu tragiku konce nepůsobí bezůtěšně. Třetí, Julius Caesar (1599), se vrací do dějin antického Říma a vyniká zejména skvěle psychologicky propracovanou postavou Caesarova vraha Bruta. Poněkud zvláštní místo má Benátský kupec (1596), který, ač je komedií o lásce a překážkách, uvádí i v podstatě tragickou a hluboce lidsky pojatou postavu žida Šajloka.

Druhé období Shakespearovy tvorby (1601 – 08) začíná Hamletem (1601) a pokračuje řadou dalších vrcholných děl, v nichž Shakespeare vylíčil nejhlubší lidské vášně a city: Othello (1604), Král Lear (1605), Makbeth (1605) a Coriolanus (1606) o osudném nedorozumění mezi vůdčí osobností a lidem. Kromě těchto komedií patří do tohoto ponurého a pesimistického období Shakespearovy tvorby i takzvané „temné komedie“ ( Konec vše napraví – 1602, Veta za vetu – 1604, Troilus a Kressida – 1602) a další antické příběhy ( nedokončený Timon Aténský – 1607, Antonius a Kleopatra – 1606 a Perikles – 1608).

V posledním období, které tvoří romantické hry Cymbelín (1609), Zimní pohádka (1610) a Bouře (1611) a poslední nedokončená historická hra Jindřich VIII. (1613), autorův temný pohled na svět ustupuje touze po usmíření a harmonii. V tomto období vychází také nejlepší z Shakespearových básnických děl, sbírka 154 Sonetů (1609), jež vznikaly v delším časovém údobí a jsou odrazem básníkových milostných a přátelských citů.

Shakespeare je autor veskrze renesanční: jeho dílo nenese ani stopy po antické osudovosti nebo středověké podřízenosti víře, je světské, jeho neobyčejně rozmanití hrdinové jsou sami strůjci svého osudu, jejich činy vyplývají z jejich charakterů. Nejsou to také jen nositelé idejí, ale složité a často rozporné, živoucí povahy. Shakespearův dar pro vybroušené fráze je nenapodobitelný, a často bývá citován - i lidmi, kteří jeho hry nikdy neviděli ani nečetli. Jeho díla rozdávají radost čtenářům a divákům již téměř čtyři století. A protože již obstála ve zkoušce času, je logický předpoklad, že jeho díla vydrží populární ještě mnoho staletí. 28329fyx25koc3m