Dekameron

Dekameron je kniha, která se skládá ze sto příběhů. Bocaccio psal tuto knihu v roce 1348, t.j. v roce, kdy v Itálii zuřil mor. Byl to jeden z největších morů, jaký kdy středověká Evropa vůbec zažila. Od tohoto tématu se rozvíjí celý příběh Bocacciovi knihy, který se začíná odehrávat v italském městě Florencii, kde vládl také mor. Všichni lidé se snažili před touto zákeřnou nemocí utéci. Jedni se schovávali ve svých domech v domnění, že se k nim nemoc nedostane, druzí pak se snažili uprchnout z tohoto města před morem pryč. Stejně tak  se  rozhodlo i deset hlavních postav Bacacciovi knihy. Bylo to sedm žen - Pampinea, Fiammentta, Filomena, Emilia, Laureta, Neifile, Elisa a tři muži - Pamfilo, Filostrato a Dioneo, kteří se náhodně potkali v kostele a domluvili se, že už dále nebudou snášet útrapy spojené s morem. A tak se rozhodli, že společně odjedou z města na opuštěné sídlo plné klidu, a tam budou společně trávit chvíle radosti a veselí až do té doby, dokud se jim nebude zdát příhodné vrátit se zpět do Florencie.

Na tomto sídle spolu trávili čas po dobu čtrnácti dnů. Nejstarší ze všech, Pampinea, byla zvolena na první den královnou. Vždy v podvečer se všichni scházeli a obveselovali se různorodými příběhy. Byly to příběhy moudré a zároveň plné humoru a zábavy. Takto si vždy vyprávěli v podvečer po dobu deseti dnů, podle kterých je rozdělena Bocacciova kniha. Pod každým dnem se skrývá deset příběhů. A právě proto od nich je odvozen i název knihy - DEKAMERON (DEKA = deset, HEMERA = den).

První den

Prvnímu přisoudila královna Pampinea vyprávění Pamfilovi. Vyprávěl o Ser Cappellettovi, který dělal vše za co mu kdo zaplatil, ale také to co přineslo prospěch jemu samému. Byl to ten nejzvrhlejší člověk, jakého kdy Florencie vůbec znala. Zhotovoval falešné listiny, podával křivá svědectví, lhal a vraždil. Byl ostudou společnosti. Pohrdal jakoukoliv vírou a především vírou v Boha.

Jednou jel Cappelletto na cesty s váženým obchodníkem do Itálie a měl tam za úkol vymáhat dluhy. Jeho práce se mu dařila až do té doby dokud neonemocněl. Žádná medicína mu nepomáhala a tak k němu byl zavolán jeden velice zbožný mnich na poslední pomazání. Tento mnich nevěděl nic o jeho neřestech a tak k němu přistoupil bez předsudků. Prolhaný Cappelletto mu při celé své zpovědi tak dokonale lhal, že po jeho smrti bylo jeho tělo dovezeno do kostela a Ser Cappelletto byl považován za světce. 19731egn57dmp8z

Druhý den

V tento den započala své vyprávění Neifile. Bylo to za vlády královny Filomeny.

Do města Irevisu přijeli tři komici právě v době, kdy tam probíhal velký svátek na počest svatého Jindřicha. Všichni se sem sjížděli, aby se mohli přijít pomodlit k jeho truhle v kostele a prosit o odpuštění. Ti tři mládenci se rovněž rozhodli, že se za sv. Jindřichem vydají, ale přes ten dav lidí se k němu nemohli dostat. A tak jeden z nich, Marttelino, vymyslel, že bude předstírat ochrnutí. A tak i učinil. Jeho dva přátelé, Marches a Stechimio, ho nesli a šli k sv. Jindřichovi. Nakonec se k němu přeci jen dostali. U jeho hrobu se Marttelino jakoby zázrakem uzdravil.

Jeho podvod byl však zanedlouho odhalen a Marttelino byl postaven před soud a poté i před samotného vladaře. Ten si jeho příběh vyslechl a s chutí se mu zasmál. Marttelinovi udělil milost a nakonec se všichni tři komici vrátili živi a šťastni domů. gm731e9157dmmp

Třetí den

Začal třetí den, během něhož se pod vladařením Neifile vypravuje o lidech, kteří svou obratností dosáhli něčeho po čem velice toužili. Jako první začal svůj příběh vyprávět Filostrato.

Vyprávěl o Massettovi, který se dozvěděl od svého přítele, který pracoval v jednom klášteře jako zahradník, že je klášter plný rozverných a mladých jeptišek. Massetto se tam tedy vydal rozveselit dívky podle svých představ. Když se k nim vydal musel však předstírat němotu, aby se k jeptiškám vůbec dostal. V klášteře pracoval tedy jako němý zahradník.

Za nějaký čas začali jeptišky přepadat nemravné představy a začali mít na němého zahradníka určité prosby. Ten jim všem velice rád vyhověl a splnil všechna jejich přání. Nakonec se k nim přidala i sama matka představená, kterou posedly tytéž choutky na zahradníka stejně, jako její mladé svěřenkyně. To už však zahradník nesnesl a na úkor toho promluvil. Když matka představená zjistila, že zahradník mluví, musela se s ním dohodnout, aby nikde o věcech, které se v klášteře děly, nikdy nikomu nevyprávěl. Ostatním lidem pak namluvila, že díky jejím modlitbám se zahradníkovi vrátila řeč.

Za dobu svého pobytu v klášteře zahradník zplodil mnoho malých řeholníčků. A když už byl starý, rozhodl se vrátit domů. A tak tedy odešel starý a bohatý, s mnoha dětmi, které nemusel živit a pečovat o ně. Zároveň měl dobrý pocit v srdci, jak dobře dovedl využít svého mládí.

Čtvrtý den

V tento den pod vladařením Filostrata se vypravuje o lidech, jejichž láska vzala nešťastný konec. První začala vyprávět Fiammetta.

Příběh vypovídá o knížeti Tankrédovi a jeho dceři Ghismondě. Ghismonda se vdala již pár let po překročení hranice věku pro vdavky, ale sňatek dlouho nevydržel. Zanedlouho ovdověla a vrátila se zpět domů ke svému otci. Z nudy a možná z touhy si našla mladého milence. Byl však z toho nejnižšího stavu, ale jeho mravy jí přišly mnohem urozenější než kteréhokoliv šlechtice. Po čase to otec zjistil a nechal Guiscarda, Ghismondina milence, zavřít. Potom si šel o tom promluvit s dcerou. Ta mu řekla, že cokoliv její otec udělá jejímu milému, udělá ona i sobě.

Otec tomu nevěřil a poslal Ghismondě Guiscardovo srdce ve zlaté míse. Ghismonda na něj nalila lektvar z  jedovatých bylin, který si připravila již minulý den. Potom vše vypila. Zemřela s přáním, že chce být pohřbena s Guiscardem. Otec jí toto přání splnil.