Referaty
Home
Anglictina
Biologie
Chemie
Dejepis-Historie
Diplom-Projekt
Ekonomie
Filozofie
Finance
Fyzika
Informatika
Literatura
Management
Marketing
Medicina
Nemcina
Ostatni
Politika
Pravo
Psychologie
Public-relations
Sociologie
Technologie
Zemepis-Geografie
Zivotopisy

loading...



Téma, Esej na téma, Referátu, Referát, Referaty Semestrální práce:

Jaroslav Vrchlický - Mythy, cyklus prvý

Jaroslav Vrchlický - Mythy, cyklus prvý

 

Tato básnická sbírka patří do epické tvorby Jaroslava Vrchlického k rozsáhlému cyklu Zlomky epopeje. Pojem Mythu zde značí někdy báj ve vlastním smyslu slova, jako je tomu třeba u Šárky a nebo také historickou pověst nebo legendu.

Ve sbírce najdeme tři básně. Šárka, která nás zavede do slovanského starověku, velice rozsáhlou legendu o svatém Prokopovi, která nám přináší jakýsi asketický a světecký středověk a Kříž Božetěchův nás přenáší z období středověkých pověstí až do problémů novověku.

Původně Vrchlický zamýšlel vydat první i druhý díl Mythů dohromady, ale později rozdělil sbírku na dvě části, kde cyklus prvý obsahoval mythy z českého prostředí. Vydáním prvního dílu udělal radost hlavně vlastencům, kteří si mysleli, že se kosmopolitní básník dává na pokání a začíná básnit národně.

Šárce Vrchlický ukazuje pohanský obraz slovanského starověku. Doba nebojácných hrdinů již končí. Zanechává jen zestárlého Bivoje a jeho přítelkyni Kašu. Báseň působí velice monumentálně hlavně ve vylíčení přírody a vyniká silou vášní. Vlasta je hrozivá a divá, Šárka nejdřív také, ale pak se láskou a utrpením povznáší k pravé ženskosti. Báseň je zakončena velice mythicky, když Děvín padne a Bivoj spálí Šárku na skále nad lesy a tam se usadí, přemýšlí dokud nezapadne Slunce. 44776obc99ypz4z

Legenda o svatém Prokopu je zdaleka nejrozsáhlejší básní celé sbírky. V tomto mythu nejde ani tak o křesťanskou askesi, nýbrž spíše o přechod od pohanství ke křesťanskému spiritualismu ve střední Evropě. Opět se setkáváme s mírně vlasteneckým námětem postavy sv. Prokopa, slovanského mnicha, který bojoval s Němci i démony. Vrchlický zachoval původní dějovou kostru legendy, tak jak se uchovala v lidovém vyprávění. Báseň se dělí na osmnáct zpěvů.

Kříž Božetěchův je pro mne asi nejzajímavější básní sbírky. Jedná se o jakousi zpověď člověka utápějícího se na pochybách o nejvyšších záhadách lidské existence. Nejde tady již o historickou postavu, Božetěch je individuální člověk, trochu umělce, který trpí jakýmsi bolem života. Ubírá se přes Alpy, které symbolizují jakési výšiny života, s křížem, jakýmsi životním břemenem pro ty, kteří chtějí poznat pravdu, Boha a mír. Toto břemeno v podobě kříže může symbolizovat určitou askesi, pomocí které právě chce dosáhnout vytčených hodnot. Cesta je daleká a cíl jakoby se nedal dosáhnout. Přemýšlí, ale nenachází východisko a klesá pod břemenem. Vtom se mu zjevuje Ahasver, věčný žid, který se dopustil rouhání na Kristu a byl odsouzen k věčnému bloudění na Zemi. Vrchlický tuto postavu chápe spíše jako symbol věčně štvaného, ale i živého ducha lidstva. Ahasver radí Božetěchovi, aby rezignoval snášel břímě, protože nikde a nikdy na světě nebyl smír. Božetěch se snaží vyzvědět odpovědi na své otázky, ale Ahasver je nemá, místo nich poukazuje na velkolepý a monumentální hlas přírody, který na ně doléhá v blízkosti hvězd na horských vrcholech. Jenže Božetěcha to zcela logicky podněcuje k dalším otázkám, místo aby mu to navrátilo sil k pokračování své započaté cesty s břemenem na ramennou. Ahasver se nakonec sám mění v jakési proroctví nebo legendu lidstva a po jejím vyložení mizí v propasti jako by byl jen snem. Nakonec si ten symbol kříže můžeme vyložit jako věčnou touhu lidstva po dokonalosti a vševědoucnosti, zkrátka po božství.