Referaty
Home
Anglictina
Biologie
Chemie
Dejepis-Historie
Diplom-Projekt
Ekonomie
Filozofie
Finance
Fyzika
Informatika
Literatura
Management
Marketing
Medicina
Nemcina
Ostatni
Politika
Pravo
Psychologie
Public-relations
Sociologie
Technologie
Zemepis-Geografie
Zivotopisy




























Téma, Esej na téma, Referátu, Referát, Referaty Semestrální práce:

HERMANN HESSE - STEPNí VLK

HERMANN HESSE - STEPNí VLK

-z něm.orig. Der Steppenwolf (1961) přeložil Vratislav Slezák

-vydal Odeon v r.1989

 

Hlavním hrdinou knihy je spisovatel Harry Haller, který nemá nikde domov, ačkoli ho stále hledá a touží po něm. Tedy typický umělec. Cítí příchod další války a ví, že vinu za ní nese lidská průměrnost, „neschopnost měšťáka vidět dál než za vlastní omezený obzor“. Ovšem Harry Haller je také trochu měšťák, ačkoli jedna část jeho duše měšťáctví nenávidí. Někdy touží po rodině, po spořádaném životě. Pak si ale ten „ohromně nudný měšťácký život“ vybaví (nechápe své okolí) a jeho světem je zase říše fantazie, ideje velkých myslitelů, hudba Mozarta apod. Rád měšťáky pozoruje, žije každý rok v jiném městě, navštěvuje koncerty, občas zajde i do hospody. Pije víno a kouří doutníky. U něj doma je velký nepořádek (žije v měšťáckém upraveném domě, miluje ten kontrast), kouř a knihy. Deprese, myšlenky na sebevraždu, bolesti z podlomeného zdraví a z jeho zklamání. Manželka mu zešílela. Touží ještě po štěstí, ale to by muset část sebe obětovat, aby si ho mohl vážit. A toho asi už není schopen. Má teď vlastní styl života, příliš nepodobný jiným lidem. Přál by si přítele. Být milován jako každý celistvě- ne jen pro něco. Žije proto docela beze smyslu, z výnosů akcií a publikováním článků, chce dát svému životu nový smysl a jen čeká na podnět zvenčí. 52881uxq22zen5v



Harry je velmi soustředěný na sebe, je velmi kritický k sobě i k ostatním. Myslí si, že jedna jeho část je člověk a že jeho jedinou druhou částí je stepní vlk. Vlk znamená osamělost, agresivitu, a vše další, „zvířecí“ vlastnosti. Tahle kniha ale dokumentuje jeho lehký přerod v průběhu asi jednoho roku. Je psána formou Hallerových zápisků.

Jednoho dne souhrou „náhod“ pozná bisexuální Hermínu. Ta je mu v mnohém podobná, žije po barech v lepší společnosti z darů jejích milenců. Od Harryho chce, aby se do ní zamiloval a pak jí zabil. Možná to tak chce. První mu ale ukáže svůj život, ukáže mu svůj bývalý recept na štěstí, život smyslný (sex, opium, smích, místy přetvářka), který ji už neuspokojuje. Má příliš velké ideály. Dá mu krásnou mladou milenku Marii, naučí ho tančit (zajímavá scéna na zábavě, když cítí přijmutí, on je všemi), seznámí ho se zdánlivě jednoduchým muzikantem Pablem. Hraje moderně, jazz a to se Harrymu nelíbí. Ale Pablo je duchovně velmi na výši a nebaví se s lidmi, co by mu ještě nedokázali porozumět. A tak Pabla Harry poznává až na konci románu. Prochází drogovým „magickým divadlem“, zbavuje se stresujících momentů ve vlastním životě, uvědomuje si je, vzpomíná. Slyší „smích nesmrtelných“ (potkává Mozarta, tvořil by v této době tu samou hudbu jako Pablo? Je potřeba nadhledu k tomu cítit všude vesmír), na konci zabíjí Hermínu. Udělal dobře?

Hesse věří v převtělování, v dobro i zlo v každém z nás. Jde o to se i se zlem vyrovnat a respektovat ho i v jiných. Měšťáctví chápe jako pokus o vyrovnání- například žití nějak mezi světcem a zpustlíkem. K tomu se váže pokrytectví a další lidské vlastnosti, které byly Hessemu vždy „proti srsti“. Jak viděli měšťáci Goetha? Jako měšťáka! Podobně Hermína smýšlí o obrazech svatých. Nejen pokrytectví, i do nebe volající hloupost. Atd.

Poslání knihy spočívá v tom, že duchovnost je třeba hledat nejen ve světě idejí, ale i mezi lidmi. A hlavně nás nutí se neustále zamýšlet nad Hesseho zajímavými podněty (duše dramatika je souhrn všech jeho postav). Hesse také nabádá nebrat se vážně)Kromě toho jsem se jako mnozí jiní s Hallerem ztotožnila, i když si Hesse myslil, že mladí nemohou této knize rozumět. Tím opět podkopal filosofii knihy- že člověk je shlukem osob, řadou inkarnací a to mi ukazuje, že Hesse, stejně jako Haller, nevěděl čemu věřit, neměl pevné názory a byl opravdu perfektně rozpolcený. xe881u2522zeen

Citáty:

 

„Den jsem usmrtil primitivním a plachým způsobem, jakým vedu svůj život.“ (1.věta; 27) (S tuctovými dny je nespokojen.)

„To nenávidím a proklínám ze všeho nejvíc: tu spokojenost, to zdraví, to pohodlí, ten pěstěný optimismus měšťáků, tohle tučné, zdárné plemeno prostřednosti, normálnosti, průměrnosti.“ (28)

„Vzpomněl jsem si na zašlá jinošská léta- jak jsem tehdy miloval takové temné a kalné večery na sklonku podzimu a v zimě, jak dychtivě a opojně jsem tehdy do sebe sál nálady osamění a melancholie, když zachumlán do kabátu jsem za deště a vichřice noci zpoloviny proběhal v nepřátelské přírodě zbavené listí, už tehdy sám, avšak pln hlubokého požitku a pln veršů.“ (30)



„Ani tady jsem nenalézal domov a společenství, jen klidné místo k pozorování, u jeviště, na němž cizí lidé hrají cizí kusy.“ (34)

„Mnoho umělců nemá vlastně žádný život, tj. jejich život není žádné bytí, nemá žádný tvar, nejsou hrdiny či umělci nebo mysliteli na ten způsob, jako jiní jsou soudci, lékaři, ševci nebo učiteli, nýbrž jejich život je věčný, strastiplný pohyb a příboj.“ (46)

„Žádnou představu víc nenáviděl a žádná ho víc neděsila než ta, že by musel vykonávat nějaký úřad, zachovávat denní a roční řád, někoho poslouchat: úřady, kanceláře, úřední místnosti nenáviděl na smrt, a to nejstrašnější, co mohl zažít ve snu, bylo zajetí v kasárnách.“ (47)

„Dělo se mu jako se to děje všem: co z nejvnitřnějšího puzení své podstaty tak tvrdošíjně hledal a oč se snažil, toho se mu dostalo, avšak v míře větší, než je člověku zdrávo.“ „Neboť každý silný člověk bezpečně dosáhne toho, co mu opravdový pud přikazuje hledat.“ „Samota a nezávislost již nebyly jeho přáním a cílem, nýbrž jeho osudem a prokletím.“ (48)

„Měšťák se zkrátka pokouší usadit uprostřed mezi extrémy a také se mu to daří, jenže na úkor oné životní a citové intenzity, kterou skýtá život zaměřený na bezvýhradnost a extrémy.“ (53) („Harrymu se líbilo mít své drobné neřesti a extravagance.“)

„Když obzvlášť nadaným a jemně ustrojeným lidským duším vzejde tušení jejich mnohostrannosti, jako svazek mnoha já, postačí jen, aby to vyslovily, a většina je ihned dá uvěznit, přivolá na pomoc vědu, zjistí schizofrenii,..“ (59)

„Návrat do kosmu, zrušení trýznivé individuálnosti, mluvíme tu o člověku ve vyšším smyslu, o cíli dlouhé cesty vývoje k lidství, o člověku královském, o nesmrtelných, ne o člověku, jak jej zná škola, národní hospodářství, statistika, ne o člověku, který v miliónech pobíhá po ulicích a o kterém se nedá soudit nic jiného než co o písku v moři.“ (64)

„Člověk schopný pochopit Buddhu, člověk, který tuší ráje a propasti lidství, by neměl žít ve světě, v němž panuje zdravý obecný rozum, demokracie a měšťácká výchova.“ (65)

„Tak jako se teď já obléknu a půjdu navštívit profesora a vyměním si sním více či méně vylhané zdvořilůstky, aniž to vlastně chci, dělá totéž a žije a jedná tak většina lidí z donucení den co den a hodinu co hodinu, aniž vlastně chce, koná návštěvy, účastní se zábav, odsedí si své úřední hodiny, všechno nuceně, mechanicky, nechtěně, všechno by to právě tak mohly dělat stroje anebo by se od toho vůbec dalo upustit.“ (77) (Pitomost a mělkost takového života)