Boris Godunov - A. S. Puškin

Autor: A. S. Puškin

(1799-1837)

Představitel ruského romantismu. Je považován za největšího básníka všech dob. Pocházel z ruské šlechty. Zemřel v souboji.

Psal lyriku, lyricko-epické skladby, prózu a dramata.

Díla: Ruslav a Ludmila 33838ric19vdl8t

Boris Godunov

Cikáni

Bachčisarajevská fontána

Měděný jezdec

Evžen Oněgin

Piková dáma

Kapitánská dcerka

Evžen Oněgin – nejznámější veršovaný román, pracoval na něm 7 let, převládají realistické prvky, obraz vysoké ruské šlechty, kdy Oněgin je typ zbytečného člověka.

Tento román zachycuje intriky a boj o uchvácení moci na rozhraní 16. – 17. století.

Boris Godunov v touze po moci nechal zavraždit malého následníka ruského trůnu. Zalekl se však svého činu a odjel do kláštera, kde činil pokání.

Lid však nechtěl být bez cara, a proto se vydal za Borisem. Ten se rád nechal přemluvit a se souhlasem všeho lidu nastoupil na uvolněný trůn. Tolik rozmarný lid je však nespokojen. Stále více se mluví o smrti mladého cara Dimitrije. id838r3319vddl

Tyto zvěsti dorazí do kláštera, k uším mladého Grigorie Otrepeva. Ten se rozhodne využít situace. Utíká z kláštera a prohlašuje se za mrtvého Dimitrije. Doufá, že s pomocí rozmarného lidu, kteří nyní Dimitrije oslavují, se zmocní carského trůnu.

Stává se z něj samozvanec. Nechává se oslavovat a nově nabytá moc se mu líbí. S několika přáteli kráčí směrem k Moskvě. Lid mu donekonečna provolává slávu. Nad Borisem Godunovem se stahují mraky.

Boris však nečekaně umírá. Svým nástupcem jmenuje svého syna Fedora. Ten nemá sílu bojovat s Otrepevem – samozvancem, který má podporu lidu. Fedor i se svou sestrou je zatčen a ve vězení zavražděn.

Stráže, jejich vrazi, oznámili lidu, že se oba otrávili jedem. Vyzývají lid, aby provolával slávu novému caru Dimitriji Ivanoviči. Lid však najednou zmateně mlčí.

Úryvek: „Boris:Kůň jezdce také shodí tu a tam,

syn otce také neposlouchá věčně.

Lid zvládneme jen pevnou přísností.

To věděl Ivan První, který zdusil

požáry vzpour, ten moudrý samovládce,

to chápal Ivan Hrozný, jeho vnuk.

Lid nemá smysl pro vlídnost, ne, ne:

čiň dobro – jeho díky neuslyšíš,

loupi a muč – a nebude ti hůř.“