Referaty
Home
Anglictina
Biologie
Chemie
Dejepis-Historie
Diplom-Projekt
Ekonomie
Filozofie
Finance
Fyzika
Informatika
Literatura
Management
Marketing
Medicina
Nemcina
Ostatni
Politika
Pravo
Psychologie
Public-relations
Sociologie
Technologie
Zemepis-Geografie
Zivotopisy




























Téma, Esej na téma, Referátu, Referát, Referaty Semestrální práce:

Jan Weiss a jeho Dům o tisíci patrech

Jan Weiss a jeho Dům o tisíci patrech

Jan Weiss se narodil 10.května 1892 v podkrkonošském městečku Jilemnice. Studoval gymnázium nejdříve v Hradci Králové - od roku 1905 do roku 1908 - později ve Dvoře Králové, kde v roce 1913 maturoval.Po vypuknutí první světové války narukoval na italskou, potom na ruskou frontu, kde roku 1916 padl u Tarnopole do zajetí. Následující období jeho života víceméně odstartovalo a urychlilo zrání spisovatele, neboť jej velmi ovlivnily hrůzy prožité v zajateckých táborech Tockoje a Berezovka na Sibiři. Velká říjnová socialistická revoluce jej zastihla už jako legionáře u záložního pluku v Žitomiru.




Jeho první literární pokus se datuje z roku 1918 - drama Penza však zůstalo jen v rukopise.

Po návratu do vlasti roku 1920 se v meziválečném období živil jako úředník na ministerstvu veřejných prací, za okupace byl předčasně penzionován a po válce vykonával až do roku 1947 opět funkci ministerského úředníka. V roce 1957 byl jmenován zasloužilým umělcem a ač prožil duševně i fyzicky útrapy ruského zajetí, dožil se poměrně vysokého věku - zemřel v Praze 7.března 1972.

Ve své prozaické tvorbě rozvíjel nově vznikající sci-fi žánr, který zaznamenal v meziválečném období velký vzestup, stejně jako se pomalu začala objevovat díla fantastická (ve smyslu anglického slova 'fantasy') - nikoli zpitvořené infantilní rádoby pohádky s nádechem barokní upjatosti, ale seriózní romány - jejichž průkopníkem byl anglický profesor J.R.R.Tolkien, který se shodou okolností narodil ve stejném roce jako Weiss a zemřel o rok později. 11786ypz93mjt1u

Oba prožili traumata první světové války, oba poznali její hrůzy a přišli o mnoho svých přátel a příbuzných, a přesto se neuchýlili k 'destruktivní' a pesimistické tvorbě 'ztracené generace', ačkoli je v jejich dílech (hlavně Weissových) válka cítit.

Weissova prozaická tvorba je dosti rozsáhlá - zhruba dvacet knih - a dělí se do tří vývojových etap:v začátcích byla primární inspirace útrapami první světové války, ve třicátých letech začal prosazovat psychologické a fantastické aspekty a po druhé světové válce rozvíjel výše zmíněné sci-fi.

V mnoha případech podává v povídkách s válečnou tématikou halucinovaný obraz postmoderní společnosti a klade přitom důraz hlavně na psychiku postav, které stylizovaně prožívají stejné útrapy, jako kdysi sám autor.

U Weisse nemohlo být pochyb, že jeho snová vidění jsou zrozena a napojena zkušeností mučivě protrpěnou, která jej hluboce poznamenala. On sám za první světové války náležel v zajateckém táboře Tockoje k obyvatelům onoho 'baráku smrti', které tam jen o vlas unikl jednak při diletantsky brutální operaci umrzlých prstů, jednak jako oběť epidemie skvrnitého tyfu. pj786y1193mjjt

Viděl, jak peklo války, útrapa choroby, blízkost smrti znetvořuje lidi namnoze až k bestialitě; ironickou sebetrýzní podal v halucinovaných snech groteskně nestvůrné vidiny bezmoci, krutosti, strádání a zvrácenosti.

Takové zážitky daly popud k povídkám Barák smrti (1927), Bláznivý regiment (1930) a Weissovu prvnímu románu Dům o tisíci patrech (1929), který představuje v rámci jeho díla vyvrcholení (proti)válečné tvorby:

Ve svém pohnutém příběhu podal cosi jako chimérický film zimničně fantastického snění, zachycující pitvorné postavy, hned plné zrůdnosti, hned křehké něhy.

Bezejmenný Člověk procitá na sadisticky jednotvárném schodišti obrovského domu, neznaje svůj původ, svůj úkol, svoji minulost ani budoucnost.

V nevědomosti a záchvatu strachu běží výš a výš, probíhá monotónními patry tohoto domu, tohoto Mullerdómu, a snaží se zjistit, kým vlastně je. Při každém pokusu o oživení jakékoli vzpomínky vidí jen špinavou místnost a žluté světlo, v jehož mastnotě se k sobě v zimnici tisknou lidé.

Ve své kapse nachází jakési dokumenty a...vezme za své, že se jmenuje Petr Brok, je slavným detektivem a vydal se hledat zmizelou princeznu Tamaru. Vydal se ji hledat do Mullerdómu, domu, který má tisíc pater a pořád narůstá, domu, který je prý rájem pro všechny (kdo si to zaplatí), domu, jemuž vládne vždy neviděný Ohisver Muller - dobrodinec či satan? To se Brok vypravil také zjistit, stejně jako záhadu těžby solia - všemocného kovu - a importní společnosti 'Vesmír' (taktéž patřící Mullerovi), jež nabízí výlety ke hvězdám...na cizí světy.

Detektiv však nemá tělo. Vlastně, má jej...ale neviditelné - nejnovější vynález moderní techniky, s jehož pomocí má vypátrat Mullera a, jak později zjistí, jej i porazit.




S takto mocnou vlastností se mu podaří proniknout do centra Mullertonu, objevit taje 'Vesmíru' a kupčení s hvězdami, nalezne a zachrání Tamaru, pomůže povstání otroků a stane se opravdovým postrachem podvodníka, krutovládce a tyrana Mullera.

Ohisver Muller je poražen, Mullerdóm se hroutí, padá a uvnitř je Petr Brok. Podaří se mu uniknout? To se nikdo nedozví, poněvadž sen končí na nemocničním lůžku tyfem nemocného vojáka, který je vržen zpět do reálného života...

Weiss v tomto románu vytvořil podobenství rozvráceného světa, z něhož zvlčilá diktatura činí peklo. Kniha je předobrazem hrůz, které uvedl ve skutečnost fašismus.

Ve třicátých letech klade důraz na psychologii postav, přičemž do pozadí ustupují stránky fantazijní. V některých dílech je stále ještě patrný dozvuk války.

Vesměs se zabývá studiemi rozvrácené doby, která podporuje růst zla v člověku, a kritikou současné společnosti. Do některých románů promítá své přesvědčení, že jediným východiskem před "zlým" buržoazním prostředím a rozpory kapitalistického světa je cesta k socialismu, v němž člověk nalezne osobní svobodu.

Z této doby pocházejí romány Škola zločinu (1931, přepracován 1944 pod názvem Zázračné ruce), Mlčeti zlato (1933) a Weissův umělecky nejvyspělejší román, jenž je vybudován na principu fantastické grotesky - Spáč ve zvěrokruhu (1937) - a kritizuje společenskou realitu v období hospodářské krize. Zachycuje hrdinu nadaného neobyčejnou vlastností - totálním sepětím s ročním koloběhem přírody. Tento nezaměstnaný příslušník inteligence vidí potenciálního nepřítele ve světě kapitalistické technické civilizace, plném neupřímnosti a falše. Aby Weiss vyjádřil své přesvědčení, umístil hrdinu románu do prostředí rodícího se sovětského státu.

Tvorbu z válečných let představují knihy povídek Nosič nábytku (1941), Povídky o lásce a nenávisti (1944), román s pohádkovým zabarvením Přišel z hor (1941), v němž evokoval rodné Podkrkonoší. Atmosféra okupace doznívá v románu Volání o pomoc (1946), který je současně psychologickou studií nadané, avšak slabošské osobnosti.

V padesátých letech Weiss na čas opustil pole fantastické prózy knihou povídek Příběhy staré i nové (1954), z nichž nejznámější se stala próza "O věrnosti" (samostatně s názvem Lojzka, 1956). Tentokrát bez grotesknosti a fantastičnosti zde zobrazil životní příběhy současných lidí ovlivněných společenskou proměnou.

Návrat k fantastické tématice se u Weisse projevil snahou o zdůraznění lidskosti v přetechnizovaném světě a v obrazech moderní budoucnosti lidstva, o níž se velmi obává. Závěrečné období svého života se Weiss věnoval sci-fi literatuře, přitom ani zde však zcela neopustil pole současného života.

V povídkách Země vnuků (1957) lidé budoucnosti, obklopeni všemi vymoženostmi vyspělé techniky, řeší problémy týkající se základních otázek lidské povahy a lidského jednání, z kterého plyne varování, aby člověk za všech okolností zůstal člověkem. Družice a hvězdoplavci (1960) a Hádání o budoucím (1963) dosvědčuje, že vědecko-fantastická tematika sloužila Weissovi především k zachycení psychických problémů dnešního i budoucího člověka.

Také ona, jako tvorba období předcházejícího, i když nedosáhla jejích uměleckých kvalit, je prostoupena obavami o úděl lidstva a touhou zaštítit jeho budoucí vývoj.