Referaty
Home
Anglictina
Biologie
Chemie
Dejepis-Historie
Diplom-Projekt
Ekonomie
Filozofie
Finance
Fyzika
Informatika
Literatura
Management
Marketing
Medicina
Nemcina
Ostatni
Politika
Pravo
Psychologie
Public-relations
Sociologie
Technologie
Zemepis-Geografie
Zivotopisy




























Téma, Esej na téma, Referátu, Referát, Referaty Semestrální práce:

Starověká literatura

Starověká literatura

Orientální literatura

Mezopotamská: Jedním z nejstarších písemnictví je písemnictví mezopotamské. Mezopotámie se nacházela v úrodné oblasti mezi řekami Eufratem a Tigridem na území dnešního Iránu. Již 4000 let př.n.l. používali obyvatelé Mezopotámie, Sumerové, písmo. Šlo o písmo klínové, které zaznamenávali trojhranným rydlem do hliněných destiček. Z tohoto období pochází literární památka epos o Gilgamešovi, cyklus epických básní o postavě krále Gilgameše, napůl Boha, napůl člověka, který hledá nesmrtelnost, ale nakonec zjistí, že ta není v žádných posvátných bylinách, ale ve skutcích a v tom, co po sobě člověk zanechá. Některé události z tohoto eposu se později dostaly též do Bible (např. Uta-napištim = Noe).



Egyptská: Dalším písemnictvím je písemnictví egyptské. Egypťané používali 4000 let př.n.l. hieroglyfické písmo, které psali třtinovým perem na papyrus. Jejich písemnictví je velmi bohaté. Vznikala jak naučná, tak i zábavná a milostná literatura. Později byla dokonce v Alexandrii založena velká knihovna. Jednou z egyptských literárních památek je Achnatonův Hymnus na slunce.

Hebrejská: Hebrejské písemnictví tvoří most mezi kulturami Předního východu a kulturami evropskými. Snad nejznámějším dílem je hebrejská bible (Starý zákon), která obsahuje historické, liturgické, právnické a literární texty odrážející politický a duchovní vývoj Palestiny od nejstarších dob až do počátků křesťanství. Vznikala od 10. do 2.století př.n.l. Je složena ze tří částí: Tóra – 5 knih Mojžíšových, soubor Proroků – z dějin Izraele, svaté spisy - básnické knihy: Žalmy, Jób, Přísloví, Pět svitků (Píseň písní – připisována Šalamounovi, Rút, Kazatel, Jeremiášův pláč, Ester), Kniha Danielova (biblické příběhy, mýty o stvoření světa,...). Později byl ke Starému zákonu připojen ještě Nový zákon, který je však psán již řecky.

Indická: Nejvýznamnějšími díly písemnictví Indického jsou posvátné knihy védy (hinduistické chvalozpěvy psané védským jazykem, později sanskrtem) a hrdinské eposy Mahábhárata, Rámájana, Kalidása a Bhagavadgíta psané v rozmezí 4.st.př.n.l. až 4.st.n.l. 14769ozd75ypd3j

Čínská: V Číně se používalo a dodnes používá písmo znakové, které bylo malováno štětcem na papír nebo hedvábí. Byl zde významný vliv filozofie (konfucianismus, taoismus) a náboženství (Buddhismus). V písemnictví vynikl především filozof Konfucius, který napsal Knihu písní (umělá i lidová tvorba).

Perská: Písemnou památkou písemnictví Perského je Avesta, která obsahuje náboženské texty, modlitby, mýty, legendy. Jejím autorem je Zarathuša (Zoroaster), který je považován za zakladatele staroperského náboženství.

Antická literatura

Antické písemnictví se rozvíjelo mezi 3.stol.př.n.l. a 5.stol.n.l. Zahrnuje řeckou a římskou literaturu. Zeměpisné postavení Řecka bylo velmi výhodné, neboť stálo na spojnici tří kultur: kultury Středního a Předního východu a egyptské kultury. V období antiky si Řím podmanil Řecko mocensky a naopak Řecko si podmanilo Řím intelektuálně. V období svého rozkvětu pak Řím rozšiřoval řeckou kulturu do Egypta, Malé Asie a jiných zemí. Římská kultura je dnes zprostředkujícím činitelem mezi řeckou a západoevropskou kulturou. zp769o4175yppd

 

Řecko

Archaické období: V tomto nejstarším období (8.-6.stol.př.n.l.) vzniklo velice málo písemných památek. Rozšířena byla především ústní slovesnost. Vyhranila se epika a lyrika díky aiodům (potulní zpěváci hrdinských písní). Nejznámějšími písemnými památkami jsou Homérovy eposy Ilias a Odyssea. Ilias pojednává o desátém roce trojské války, kdy Řekové dobyli maloasijské město Tróju (jinak také Ilion) lstí pomocí dřevěného koně, Odyssea líčí návrat ithackého krále Odyssea do své vlasti, při kterém mu bohové připravují různé nástrahy (Kyklop, Sirény). Oba eposy mají jednotné vyprávění, stejný náhled na svět, prostou a jednoznačnou morální hodnotu. Znaky homérského eposu:

  • rozsáhlá veršovaná skladba o významných událostech,hlavní postavy hrdinové

  • mnoho postav, více dějových linií, určité místo

  • členěn do zpěvů, kapitol, popisné pasáže i lyrické vložky

  • prvky epické šíře (přirovnání, detailní popisy) – zpomalují děj – retardace

Ve slovesném umění se objevovaly různé lidové moudrosti (Aisopos=Ezop - Ezopovy bajky), Začala se zde uplatňovat i lyrika. Řekové rozeznávali lyriku:

  • elegickou - vážné skladby, nejen smutné, ale i poučné (Archilochos)

  • monodickou - Anakreón - hravé básně oslavující lásku a životní radosti, Sapfó - básnířka, milostné básně, předurčila hloubkou citu všechny řecké lyriky

  • sborovou - sborový zpěv, PindarosÓdy

Atické období: V tomto období (5.-4.stol.př.n.l.) dochází k velkému rozvoji prózy a dramata. Náměty byly přejímány z mýtů, nešlo o původnost, ale o zpracování. Hrdinové byli odvážní a stateční nebo krutí a samolibí, konflikt se silnějšími konči tragicky, veršované, jednota času, místa, děje. Starořecké drama se vyvinulo z obřadních her, které se konaly v kultu boha Dionýsa. Původně měly tyto hry tři dny na tragédie, připojen však byl čtvrtý den pro komedii (zesměšňuje život, šťastný konec, nevázaný žert, dialog, politické narážky). Řecké divadlo se hrálo v amfiteátrech, herci byli pouze muži.




  • tragédie: Eurípidés - střet lidských sil (Herakles, Elektra, Médea), Aischylos - náměty z řeckých mýtů, řešil otázky mravní povahy, osudovost (Peršané, Oresteia), Sofokles - zakladatel dialogu, náměty z řeckých mýtů a z trójské války (Král Oidipus, Antigona)

  • komedie: Aristofanes - společenské a lidské problémy (Ptáci, Mír, Jezdci)

  • literární próza: filozof Platón (Ústava, Symposion, Faidros), Aristoteles - věnoval se také poetice a řečnictví (Poetika, Rétorika)

  • řečnictví: velmi rozšířené, především řečnictví soudní, politické (Démosthénes) a oslavné (ísokratés)

  • dějepisectví: Hérodotos - “otec historie“, ve svém díle Dějiny popisuje události řecko-perských válek. Současným dějinám Řecka se věnoval Thúkididés.

Helénistické období: Řecká kultura se v tomto období (4.-1.stol.př.n.l.) díky dobyvatelské činnosti Alexandra Velikého upevňuje i v dalších zemích. Objevuje se kosmopolitismus (světoobčanství), který klade důraz na příslušnost člověka k lidstvu, ne k vlasti či k národu. Nastal také rozvoj exaktních věd (Archimédes, Eukleidés). Vzniká nový druh komedie, který klade důraz na dialog, zápletku a individualizaci postav. Jejím představitelem byl Menandros. Poezie - Theokritos - Pastýřská idyla. Próza - vzniká dobrodružný román.

 

Řím

Období archaické: 3.stol.př.n.l. Hodně písemných památek vzniká překladem z Řečtiny a na základě řecké komedie se vyvíjela komedie římská. Představitelem římské komedie byl Plautus (komedie Chlubný voják, Komedie o hrnci), na nějž později navazoval Moliére.

Období klasické: 1.stol.př.n.l. Dochází k velkému rozvoji rétoriky. Významným rétorem byl Cicero. Vzniká tzv. Cicerónská latina – základ krásného klasického jazyka, vrchol dokonalosti latiny. V tomto období působil CaesarZápisky o válce galské, Catullus – milostná lyrika věnovaná Lesbii, a také dějepisec Titus Livius. Třemi největšími představiteli klasického období, kteří měli vliv na evropský klasicismus, byli:

  • Publius Ovidius Naso

  • nelehký život, 26 let ve vyhnanství v Tomidě, zpracoval staré řecké báje a pověsti

  • sb. Proměny (Metamorfózy) – 250 řec. a řím. bájí, společný znak proměna

  • sb. Listy Héroin – o ženách, které v opuštěnosti píší dopisy svým blízkým

  • sb. Umění milovati – humorná, o vztazích v římské společnosti

  • Žalozpěvy (Tristia) – deník vyhnancův

  • Publius Vergilius Maro

  • Bukolika (Zpěvy pastýřské), Georgika (Zpěvy rolnické) – oslava práce rolníka, venkova, přírody

  • epos Aeneis – největší římský epos, mnohokrát vydán, největší vliv na novodobou Evropu, Aeneus si jako jediný z vůdců obránců Tróji zachránil život – do Itálie, založil město Lavinium (později Řím)

  • Quintus Horatius Flaccus

  • psal hymny a ódy, je hlasatelem zlaté střední cesty, politický podtext

  • Satiry, Ódy

Období postklasické: do 5.stol.n.l., filozof Seneca, historik Tacitusletopisy, Historie, básník Petronius, satirici Martialis a Iuvenalis