Referaty
Home
Anglictina
Biologie
Chemie
Dejepis-Historie
Diplom-Projekt
Ekonomie
Filozofie
Finance
Fyzika
Informatika
Literatura
Management
Marketing
Medicina
Nemcina
Ostatni
Politika
Pravo
Psychologie
Public-relations
Sociologie
Technologie
Zemepis-Geografie
Zivotopisy




Téma, Esej na téma, Referátu, Referát, Referaty Semestrální práce:

Anotace na knihu: „Sociologie bydlení“

Anotace na knihu: „Sociologie bydlení“

Použitá literatura: MUSIL, Jiří, „Sociologie bydlení“, nakladatelství Svoboda, Praha 1971

Kniha se zabývá jedním z našich vážných sociálních problémů, také to autor často zdůrazňuje, a tím je problémem je bydlení.

V pojetí této knihy je sociologie bydlení chápána více doširoka než v ostatních knihách – je do ní zařazen i soubor témat, která lze nazvat sociologií bytové politiky. Jiní autoři a jiné knihy zdůrazňují vztah mezi rodinou a bytem, rodinou a rodinou skupinou, popř. většími celky. Jiní zkoumají bydlení jako fenomén převážně kulturní a další jen jako jev ekologický. Bytová otázka je velmi starým sociálním problémem. Sociologie pohled na otázku bydlení rozšířila: přestala se zabývat bydlením jen těch vrstev, pro které bylo získání bytu obtížné, ale začala se tím zaobírat bez ohledu na sociální vrstvy.



Kniha začíná kapitolou „Počátky sociologie bydlení“ s podnadpisem „Sociologie bytové politiky“, kde autor píše, že sociologie by měla zejména přispět k hlubšímu pochopení toho, jakou roli hraje v ekonomickém a sociálním vývoji. Zkoumá systematicky trh bytů, pohyb domácností uvnitř bytového fondu, příčiny stěhování a výměn bytů, investice do bydlení. Jako styčné body uvádí zkoumání závislosti úrovně bydlení na fázích rodinného cyklu, na povolání, příjmech a vzdělání, mobilitě obyvatelstva a studium sociálních norem.

Další část je o bydlení, rodině a společenství, kde je zahrnuto (jako ostatně v celé knize) mnoho postřehů jiných spisovatelů k tomuto tématu a odkazů na jejich knihy a výzkumy. Část o společenství pojednává o sociologii sousedství a soc. územního společenství, kde se autor zaměřuje na zkoumání důsledků hmotného uspořádání obytného prostředí na chování lidí a na síť jejich sociálních vztahů. 47592yio93uif4v

Kniha obsahuje velmi názorné náčrtky, které se týkají bytových systémů. Funkční celky navzájem propojených institucí, které zajišťují akumulaci prostředků na stavbu bytů, byty staví, rozdělují a spravují. Naleznete v ní také stanoviska antropologů, kalkulujících ekonomů, sociologů a praktiků, kteří analyzují a zkoumají bytové potřeby obyvatelstva.

Mnoho stránek autor věnoval srovnávání minulé, přítomné a budoucí potřebě bytů, z čehož samozřejmě většina zemí rozlišuje při vyčíslování bytů jen mezi potřebou přítomnou a budoucí. (nutnost vytvářet rezervu bytů). V knize je velmi podrobně a sáhodlouze popsána bytová situace od roku 1950 – 1980. Je zde i na pár stranách zmíněna krizová situace v poválečném Československu a v Evropě.

V jedné celé kapitole je tu i zmíněn problém rovnováhy – téměř každá země v Evropě je postavena při odhadech svých budoucích bytových potřeb bytů před úkol uvést do optimální rovnováhy dva hlavní požadavky: postavit dost bytů pro vznikající rodiny a zbourat co nejrychleji nevyhovující byty. Tato skutečnost je názorně ukázaná v mnoha tabulkách.



Údaje jsou sice již zastaralé, ale protože toto téma je pro nás stále aktuální, myslím, že i teď je to velmi zajímavé srovnání. ii592y7493uiif

V knize je potom veliká část věnována „Funkční a interakční teorii bydlení“. Funkční teorie chápe bydlení jako soubor činností především uvnitř bytu a v jeho bezprostředním okolí. (Funkce znamená také uspokojování lidských potřeb). Jen touto funkční teorií se kniha zaobírá kolem 50. stránek. Druhá část této kapitoly – interakční teorie- už je podstatně kratší. Pro vysvětlení: interakční teorií se v sociologii rozumí vzájemné kontakty mezi lidmi a prostředím, ve kterém žijí. (prostředí a lidské chování, způsob bydlení a chování lidí...)

V závěru jsou uváděny příklady praktického použití sociologie bydlení, která je rozčleněna do 11 fází, ve kterých se popisuje význam životního cyklu a změny chápání na bydlení a prostor. První fáze začíná od miminek do 1 roku a jedenáctá fáze končí imobilními, starými osobami. Mimino neví o ničem kolem něho mimo svoji postýlku, čím ale člověk stárne, tím víc si uvědomuje a rozšiřuje vědomí o svém okolí.

Dále je kniha o problematice bytových poměrů starých lidí, ukazuje, že polovina z nich nebydlí ve svém domě nebo bytě, ale je umísťována do domova důchodců. Velmi rozsáhle a i názorně je uvedeno, že když staří lidé bydlí ve svých bytech, nájemné zabere většinu jejich důchodu a podle výzkumů najdeme staré lidi ve starých domech, na čemž podle mě není vůbec nic zvláštního.

Úplný konec knihy je to tom, jak a kde by chtěli staří lidé bydlet, o otázkách bydlení na venkově a různé náměty na řešení problémových a bytových situací.