Čachtická paní

Tato kniha popisuje osudy obyvatel jedné malé slovenské vesničky. Především se zaměřuje na osobu hraběnky Alžběty Báthoryové, která byla vdovou po hraběti Ferenci Nádasdym. Příběh je konkretizován do let 1610 až 1614. Jsou zde popsány všechny důležité události, které se v těchto čtyřech letech odehráli v Čachticích.

Příběh začíná návratem Jana Kaliny ze studijí, které mu platil hrabě Nádasdy. Po smrti hraběte se již Kalina netěšil takové přízni panstva a dokonce měl být uvězněn. Před žalářem uprchl a vrátil se až po několika letech. Cestou potkal Pavla Lederera, který se také vracel do rodných Čachtic a ke své milé Barboře Repášové. Barbora byla dcerou Pavlova zámečnického mistra. Než se však Pavel vrátil, mistr zemřel a Barbora byla nucena vdát se za jednoho jí velice nepříjemného otcova bývalého učně. Pavel se za ní šel sice podívat, ale prohodili spolu jen pár slov. Barboře to bylo vše moc líto. Pavel šel zpět do hostince. Jan Kalina se šel podívat také domů ke své matce a ke své sestře. Našel tam bohužel jen matku s Maryšou Šútovskou. Jeho sestra se již před několika dny ztratila. Nikdo nevěděl kde je, ale většina si myslila že ji zavřeli do podzemních kobek pod čachtickým zámkem.Celá vesnice věděla, že čachtická paní zavírá na svůj zámek mladé dívky (panny) a koupe se v jejich krvi. Bylo o ní také známo, že mučí své služebné.

Kalinu objevil s vojáky Ficko. Byl to schrbený a velice ošklivý sluha hraběnky Báthoryové. Chtěli Kalinu odvézt na zámek, ale přišli mu na pomoc zbojníci v čele s Andrejem Drozdem. Andrej Ficka hravě přepral tak, jako se to ještě nikomu nepovedlo. Jan Kalina se rozhodl, že se přidá ke zbojníkům. Čachtický farář, Jan Ponicenus, vycházel s čachtickou paní dobře, protože nevěřil pomluvám o ní. Jednoho dne se však sám přesvědčíl o pravdivosti těchto řečí. Našel kroniku města Čachtic po svém předchůdci. Tady si přečetl, že  před několika lety byl farář nucen tajně pohřbít devět těl mladých děvčat. Farář tedy s pomocí zbojníků odkryl hrobku, ve které mělo být devět rakví. Tyto rakve vynesli ven před kostel a nechali je tam, aby je každý viděl. V jedné rakvi byl dopis, ve kterém bývalý farář popisoval onu událost blíže. Napsal tam svůj nesouhlas s tímto tajným pohřbem a také, že dívky umučila k smrti hraběnka Alžběta Báthoryová se svými služebnými. Hraběnka měla kromě Ficka ještě tři věrné služebné, které znaly všechna její tajemství. Byly to Anna, Ilona a Dora. Všechny se předháněli v tom, která dovede na zámek víc děvčat a tím si získá přízeň zámecké paní.

Pavel Lederer byl v pokoji nad hostincem, když někdo vstoupil bez zaklepání a řekl ať se Pavel neotáčí. Ten dotyčný nabídl Pavlovi práci na zámku a za ni mnoho peněz. Také chtěl informace o Janu Kalinovi, ale ty mu Pavel nedal. Nechal se tedy odvézt se zavázanýma očima do podzemí zámku a tam poznal Ficka. Měl opravit železnou pannu, která usmrcovala nevinné dívky. Pavel chtěl nejdříve tuto práci odmítnou, ale pak si to rozmyslel, protože se tak mohl vetřít do přízně hraběnky. Tímto činem chtěl pomoci zbojníkům zničit Alžbětu Báthoryovou. Dokonce se mu povedlo obelhat i Ficka, který si myslel, že je Pavel jeho nejlepším přítelem. Pavel byl tedy zámečníkem hraběnky a většinu peníze, které si vydělal posílal Janu Ponicenovi, aby pomohl chudým lidem.

Jednou, když se hraběnka vrátila ze své každodenní ranní projížďky na svém koni Viharovi, objevil se na zámku Andrej Drozd a slíbil ji, že ji zničí. Potom ji ukradl jejího koně a ujížděl pryč. Na cestě potkal mladou dívku na koni, která se polekala. On ji chtěl nejprve okrást, ale když se jí zadíval do očí, zamiloval se do ní a když zjistil kdo to je tak jí dokonce vrátil i Vihara, aby ho odvedla zpět hraběnce. Byla to Eržika Příborská dcera zbohatlého zemana a mladá přítelkyně hraběnky. 14476ddq51xcc5k

V dalších dnech byl zatčen Jan Kalina, ale Pavel ho vysvobodil, protože již měl čas k dokonalé prohlídce podzemních chodeb. Také se hraběnka svěřila Eržice, že je její nemanželskou dcerou a u Příborských byla jen na vychování. Jejího otce prý hraběnka viděla potom již jen jednou ve Vídni a to s ním už nemohla mluvit. Lidé a zbojníci se v Čachticích stále více bouřili a to přispělo k tomu, že hraběnka odjela se svou dcerou do Prešpurku za palatinem Jurajem Thurzou. To, že je Eržika její dcerou tajila před všemi a v Prešpurku jí chtěla najít manžela. Jejím hlavním důvodem této cesty však bylo požádat palatina, aby poslal do Čachtic vojsko, aby tam udělalo pořádek.

Ještě před odjezdem povolala na zámek pandury z okolních vesnic, aby pomohli hajdukům pochytat zbojníky. Udělali několik výprav na zbojníky, ale nemohli najít jejich skrýš. Jednou, když mezi nimi přeci jenom došlo k  potyčce, tajně u toho byla i Eržika se svým bratrem a zachránila život Andreji tím, že prostřelila Fickovi ruku. Po této události se oba do sebe ještě víc zamilovali. Po rvačce zbili a svázali zbojníci Ficka a kapitána pandurů Imricha Kenderessyho a hodili je do příkopu. Našel je až hajný, otec Pavla Lederera. Ten je odvezl k sobě domů, kde se Ficko setkal s Magdou Kalinovou, která se zde ukrývala. Ficko byl do ní zamilován a to jí od něj odpuzovalo více než jeho vzhled. Imrich Kenderessy se do Magdy zamiloval a také to dal Fickovi najevo. Ficko řekl panu Ledererovi, že jeho syn zradil své kamarády. Potom se Pavlův otec rozhodl odjet z kraje a Magda jela s ním.

Po odjezdu hraběnky Ficko vykradl její šperkovnici a také otrávil Vihara. Otrávení koně svedl na Doru a vykradení šperkovnice na Kenderessyho. Ten se rozhodl přidat ke zbojníkům a také požádal Jana Kalinu o ruku jeho sestra. Ten mu bez okolků svolil.

Hraběnka donutila svou dceru k zasnoubení s hrabětem Štefanem Nyárym, ale ani ten neměl na svatbě zájem a tak se oba dva snažili všemi možnými způsoby svatbě vyhnout. Nakonec to skončili tak, že před oltářem se hrabě vyměnil s Andrejem a ten si s chutí vzal Eržiku za svou ženu. Hrabě se chtěl za vydírání hraběnce pomstít a tak pomáhal zbojníkům jak mohl. Dokonce jim poskytl svůj lovecký zámeček jako útočiště. Zbojníci zde oslavovali svatbu Andreje s Eržikou a byly zde také Magda, Barbora i matka Jana Kaliny a Maryša Šútovská, milá Jana Kaliny. . dc476d4151xccc

Po svatbě hraběnka zavrhla svou dceru, ale snažila se sblížit s jejím otcem, kterého po letech potkala v Prešpurku. Dělal tajemníka Juraje Thurzi a neměl žádnou chuť žít s Báthoryovou, jak si to ona přála. Po sňatku své dcery odjela hraběnka na svatbu dcery palatina. Tady se poodhalilo její tajemství. Vděčila za to Janu Kalinovi, který se vydával za knížete, kterého nikdo osobně neznal. Dosáhl toho, že vojsko bylo od té doby v Čachticích na náklady hraběnky a ne obyvatel. Po oslavách se palatin Juraj Thurza vydal se svým tajemníkem, který mu svěřil tajemství o své dceři, do Čachtic, aby zjistil co je pravdy na pomluvách o hraběnce Alžbětě Báthoryové. Přistihl ji zrovna při mučení několika mladých služebných a tak mu bylo ihned vše jasné. Hrabě Nyáry se přimlouval za spravedlivý soud, ale palatin dal hraběnku a všechny její pomocníky rovnou uvěznit do podzemních hrobek, protože se chtěl vyhnout skandálu. Dále chtěl potrestat zbojníky a tak je dal uvěznit také. Eržika se setkala se svým otcem a ten když zjistil, že Andreje Drozda opravdu miluje přimlouval se u palatina o milost pro zbojníky. Palatin ho zbavil funkce. Nakonec propustil všechny kromě Andreje, který byl jejich vůdcem a kterého chtěl dát příkladně potrestat. Po přimlouvání Eržiky i ostatních nakonec propustil i jeho.

Kniha končí zápisem do kroniky města Čachtic v jejímž psaní Jan Ponicenus pokračoval. Psalo se v něm o smrti Alžběty Báthoraové, která zemřela ve vězení dne 15. srpna roku 1614.

Kniha mne velice zaujala i když v ní je popisováno velmi kruté mučení mladých dívek. Je to až neuvěřitelné, že by taková žena, jako byla hraběnka Alžběta Báthoryová, někdy vúbec žila. Dříve byl jistě čachtický zámek honosný, i když byl opředen takovým příběhem. Dnes z něj zbylo jen pár zdí a vesnička Čachtice je také velmi chudá.