Název díla: Není římského lidu

Děj: Děj tohoto románu nás zanáší do starověkého Říma za vlády císaře Klaudia a jeho nevlastního syna Nera. Ústřední postavou je významný římský filozof a básník Petronius Arbiter. Autorka se dívá jeho očima a skrz ně popisuje život Petroniův, neřesti císařského dvora a také pronásledování křesťanů. Arbiter zde vystupuje jako kladná postava snažící se napravit všechno zlo své doby. Jeho vizí je získání vlivu na mladého císaře Nera (předchozího císaře Klaudia otrávila manželka. Nero je její syn z prvního manželství). Tady se však Petronius přepočítal. Nero je opojen nově získanou mocí a jeho panovačná povaha se konečně vymanila ze spárů nežádoucího vlivu vlastní matky. Aby si zajistil právoplatné nároky na trůn, zavraždí bratra (vlastního syna Klaudiova) a s ním i celou rodinu.

Vrcholem Nerova vládnutí je zapálení Říma. Prý kvůli křesťanům. Jak sám prohlásil: “Není římského lidu.” Druhého dne odjíždí s celým dvorem na své venkovské sídlo za Římem. Večerní program má být velké překvapení. Je doprovázen hrou na lyru a jeho vlastním zpěvem. O kulisu se mu postarala načervenalá záře přicházející od Říma. Hosté jsou zděšeni a Nero hraje a hraje.

Po “slavném požáru” je Nerova pozice silně oslabena. Stává se schizofrenickým a hledá strůjce vzpoury a nepřítele státu. Mnoho lidí zemře a brzy doje také na Petronia. A tak umírá ten, který chtěl všechno změnit.

Nerovi však za čas dochází, že je sám. Končí jako všichni. “Vyhrál” nad všemi, ale prohrál nad sebou samým. 33663jrs24zmu7n

Hodnocení:Velmi kladně bych hodnotil historické skutečnosti, kterých se autorka téměř bez výjimek držela. Neopomenout nelze ani velmi dobré nitřní vykreslování postav. Jednotlivé děje a jejich prolínání známkuji chvalitebně. V několika kapitolách se autorka až příliš zaměstnala vykreslováním všech postav. Probíhající děj byl tudíž odstaven na druhou kolej, a vznikl tak mírný zmatek a čtenářova orientace se blížila k nule.