Referaty
Home
Anglictina
Biologie
Chemie
Dejepis-Historie
Diplom-Projekt
Ekonomie
Filozofie
Finance
Fyzika
Informatika
Literatura
Management
Marketing
Medicina
Nemcina
Ostatni
Politika
Pravo
Psychologie
Public-relations
Sociologie
Technologie
Zemepis-Geografie
Zivotopisy




























Téma, Esej na téma, Referátu, Referát, Referaty Semestrální práce:

Paměti v osobním počítači.

Paměti v osobním počítači.

Paměť realizovaná pomocí paměťových integrovaných obvodů je součástí PC pro ukládání dat. Paměť je součástí základní desky, ale i většiny rozšiřujících desek a periferních zařízení (např. tiskárny). Paměť je součástí mikroprocesoru, kde mj. tvoří registry.

Hlavní paměť – RAM (Random Access Memory) – paměť s přímým přístupem. Paměť do které lze zapisovat a také číst její obsah. Její obsah se vypnutím počítače vymaže. Rychlá (méně než 1 mikrosekundu) paměť, ze které CPU (procesor) může číst a do níž může zapisovat. Na desce plošných spojů je uspořádána buď jako blok (bank) osmi nebo devíti malých čipů, nebo je tvořena minideskou s několika čtvercovými čipy, zvanou SIMM (Single Inline Memory Module – jednořadový paměťový modul). Používá se zejména jako operační paměť počítače, proto před vypnutím PC je nutné data uložit na disky. Jestliže dojde k výpadku energie, dojde vždy také ke ztrátě dat uložených v RAM. Operační paměť je paměť, kam se před spuštěním zavádějí programy, které ji po spuštění dále využívají.



Paměť ROM (Read Only Memory) – má předem naplněný obsah, během práce PC lze její obsah pouze číst. Obsah je zachován i po vypnutí PC. Do paměti ROM se umísťují neměnné údaje (např. BIOS operačního systému, popisy písem apod.).Některé typy pamětí ROM lze po vyjmutí z desky PC na zvláštním zařízení vymazat a znovu nahrát. Jedná se zejména o obvody EPROM či EEPROM.

Operační systém MS-DOS dokáže přímo využívat pouze prvních 640kB paměti, tento úsek je označován jako konvenční paměť.

Vyrovnávací paměť - paměť pomocí které se předávají data mezi programem a souborem. Vyrovnávací paměť vytváří OS a dává ji k dispozici programům. Požaduje-li program větu ze souboru, OS přenese do vyrovnávací paměti s požadovanou větou i další část souboru (u disku blok o 512kB). Další věty se pak mohou číst z vyrovnávací paměti. Vyrovnávací paměť zrychluje práci PC, protože operační paměť má podstatně kratší vybavovací dobu než vnější paměť. 25819cxi89urv6s

CMOS - zálohována baterií, uchovává informace i po vypnutí PC - čas a datum, parametry disket a disku, parametry a režimy práce monitoru, klávesnice

Uživatel má možnost obsah CMOS přečíst a modifikovat pomocí Setup (stiskem kombinace kláves při zapnutí.

Základní paměť- 0-640KB-MS-DOS má do ní přímý přístup. Paměť určená pro uživatele a jím spouštěné programy. Navíc je v ní trvale umístěna tabulka přerušovacích vektorů, část, nebo i celé jádro OS, rezidentní a tranzientní část comand.com, případně další ovladače.

Extended memory - XMS - rozšířená, operační paměť nad 640KB je mapována do logického paměťového prostoru nad 1MB. Tato paměť je přímo přístupná procesorům 80386 a vyšším. xr819c5289urrv

Expanded memory - EMS - přídavná, překryvná, zvláštní přidaná paměť, která pracuje se stránkováním. Vždy čtyři 16KB stránky se mapují do 64KB rámce v adresním prostoru 640KB-1MB.

High memory - HMA - je to prvních 64KB extended memory. Tato část paměti je přístupná pomocí findy v interprataci hodnoty dvacátého bitu adresní sběrnice.MS-DOS ji umí využít pomocí ovladače himem.sys a část OS lze umístit do této paměti.

Upper memory je paměťový adresní prostor 640KB-1MB. Leží zde obrazová paměť(video RAM), popř. rozšířená obrazová paměť, rozšíření BIOSu pro HD, diagnostika, ROM BIOS,ROM Basic, může zde být stínován BIOS atd. Není sem mapována běžná operační paměť

1088-
XMS
1024-1088
HMA
640-1024
UMB
0-640
zákl. paměť
  1. Sběrnice a řadiče.

Sběrnice – pro komunikaci CPU s pamětí, přídavnými deskami, koprocesorem, klávesnicí apod. Původně se zásuvka jmenovala omnibus conector (zkráceně bus).

Sběrnice AT (ISA) – Industry Standard Architecture (průmyslová standardní architektura busu).

Sběrnice počítačů PS/2 MCA (Micro Channel Architecture – architektura mikrokanálu) – zahrnuje Programmable Option Select (programovatelný výběr voleb – POS), což umožňuje elegantnější interakci přídavných desek s počítačem.

EISA (Extended Industry Standard Architecture – architektura rozšířeného průmyslového standardu)

Řadiče - zařízení obstarávající komunikaci mezi periferními zařízeními (vnější nebo vnitřní) a počítačem. Obyčejně se nazývají řadiče (controller), stykové obvody (interface), porty nebo adaptéry. Řadič je v podstatě překladač mezi CPU a periferním zařízením. Zajišťuje funkce:

  • izoluje hardware a software

  • vzájemně přizpůsobuje rychlosti zařízení, která pracují s rozdílnými rychlostmi

  • převádí data z jednoho formátu do druhého

  1. Pevný a pružný disk – fyzická a logická struktura, formátování.

Disky se používají k uložení dat z operační paměti PC. Data po vypnutí PC na disku zůstávají.

Disk-data jsou umístěna v soustředných kruzích - stopách, na každé stopě je pevný počet úseků - sektory, každý obsahuje 512 bytů informace.Sektory jsou sdružovány do skupin zvaných clustery.

Pevný disk - velká kapacita - 850-3,1GB, možnost dělení na partitions,ochrana proti zápisu nebo vymazání pouze programová-jde vždy obejít, data nelze utajit-pouze kódováním

Pružné disky - 3,5´ a 5,25´

logická struktura diskety: 4 části -1. Zaváděcí záznam-Boot- na nultém sektoru. Obsahuje základní informace o celé disketě a kód systémového zavaděče 2. Tabulka obsazení diskety- uložena od 1.sektoru- obsahuje informace o zaplnění diskety soubory. 3. Hlavní adresář- obsahuje informace o souborech a adresářích na disketě 4. Datová oblast- prakticky využitelná oblast pro uložení vlast. dat

logická struktura disku - rozdělení disku – vytvoření partitions pomocí FDISK. Rozdělí disk na několik logických disků, z hlediska uživatele se pak chovají jako samostatné disky. Log. Struktura je dvouúrovňová: 1.úroveň-fyz.disk se rozdělí na log. oblasti (partitions), které jsou zcela samostatné- informace o rozdělení jsou v sektoru 1, povrchu 0 a stopě 0 (master boot) 2. Úroveň-po zformátování a obsahuje stejné čtyři části jako disketa.

Fyzické formátování – formátování na nízké úrovni (low-level), obvykle od výrobce.

Formátování – programem FORMAT. Ten vytvoří zaváděcí záznam (boot record), tabulku FAT a hlavní adresář disku (Root Directory).

Logické označování - skládá se z písmene následovaného dvojtečkou- A: a B: pružné disky, C: je první pevný disk, ostatní D-Z.

Položka adresáře obsahuje jméno souboru, příponu (extension), atributy souboru, nevyužité byty, datum a čas poslední aktualizace, číslo prvního clusteru a FAT (kde se nalézá zbytek souboru), 4 byty obsahující velikost souboru.

Alokační tabulka souboru (FAT – File Allocation Table) – obsahuje adresy stopy umístění souborů. Položka tabulky FAT může obsahovat číslo ukazující na další cluster, indikaci nepoužitého clusteru, označení vadného sektoru (bad sector) nebo označení konce souboru (EOF).

  1. Zobrazovací soustava.

Displej počítače je základním výstupním zařízením. Displejový systém má dvě části – displej a displejový řadič (grafický zobrazovací adaptér). Obrazovka je řízena přídavnou deskou - grafický zobrazovací adaptér- musí být volen tak, aby mohl spolupracovat s obrazovkou.

Zobrazení : Grafický režim, kdy se z počítače předávají informace o každém jednotlivém bodu mozaiky, ze které se znak skládá (značné množství informací mezi PC a tiskárnou)

Textový režim, kdy adaptér (resp. tiskárna) , ví, z jakých bodů jednotlivé znaky jsou a stačí přenést pouze kód znaku.

  1. Tiskárny, paralelní rozhraní.

Do tiskárny počítač předává informace, které se mají tisknout a informace, jak se má tisknout. Druhá skupina předávaných informací se nazývá řídící příkazy tiskárny (ESC-sekvence).

Paralelní rozhraní je vyvedeno na 25ti špičkový (female) konektor.

  1. Vstupní zařízení (klávesnice, myš, trackbal, joystick, tablet).

Klávesnice - vstup alfanumerické informace do PC po stisku klávesy, základní vstupní zařízení. Aktivní jednotka obsahující mikroprocesor. Každá klávesa má svůj kód. Je několik typů - americká, německá a česká, liší se rozložením některých důležitých kláves. Klávesnice je rozdělena na část funkčních klíčů, alfanumerickou část a numerickou klávesnici.

Klávesy živé a mrtvé. Části klávesnice: alfanumerická, numerická, samostatné klávesy pohybu kursoru, spec. klávesy ( insert,home) funkční klávesy F1-F12,

Myš je zařízení pro rychlou obsluhu pohybu kurzoru po obrazovce. Pomocí tlačítek na myši je možný výběr z nabídek na obrazovce. Na spodní straně myši je gumová kulička, která se posouváním myši otáčí. Otáčivý pohyb kuličky se snímá ve dvou kolmých směrech a přenáší se do počítače.

Trackbal- hlavně u notebooků. Kulička a dvě tlačítka vedle.

Tablet - podložka, po které se pohybuje speciálním ukazovátkem. Jeho pohyb je snímán a souřadnice se přenášejí do počítače. Využití pro obkreslování obrazců, vzorů z předlohy.

Joystick (pákový ovladač) - analogové zařízení - předává analogová data.

  1. Scannery, plottery.

Scanner je zařízení na snímání textu nebo obrazu z papírové předlohy. Základním parametrem scanneru je jeho rozlišovací schopnost, tj. kolik bodů rozlišuje na čtvereční palec. Lacinější od 100x100 do 400x400 bodů, lepší 1200x1200. Nasnímané obrázky lze editovat. Lze je upravovat grafickými programy.

Plotter – souřadnicový zapisovač. Umožňuje kreslit rychle, přesněji než tiskárny a na větší formáty papíru, kreslí i barevně. Pro kreslení používá plotter pero, které je vloženo do kreslící hlavy. Pera lze v kreslící hlavě měnit. Při kreslení se hlava pohybuje, pero se dotýká papíru.

  1. Typy sítí, topologie sítí, zpráva, rámec, paket.

Podle územní rozlehlosti:

LAN (Local Area Network) – zahrnuje oblast jedné budovy nebo areálu jednoho podniku, propojuje vzdálenosti řádově stovek metrů až několika kilometrů.

MAN (Metropolitan Area Network) – vytváří síť v rozsahu jednoho města, ve vzdálenostech do několika desítek kilometrů.

WAN (Wide Area Network) – propojuje uživatele ve více městech, vzdálenost od desítek kilometrů výše.

Topologie sítí – způsob vzájemného propojení uzlů sítě (přičemž neuvažujeme detaily připojení uzlů na přenosové médium). Topologii lze vyjádřit grafem, v němž uzly grafu představují uzly sítě (datové stanice) a spoje představují přenosové médium spojující příslušné uzly.

Topologie hvězda, kruh, sběrnice, strom

Neomezená topologie – používá se u rozsáhlých sítí. Jednotlivé uzly sítě musí být schopny realizovat algoritmy řešící výběr vhodné cesty

Zprávy obsahují jednotku přenášející ucelenou informaci. Jejím obsahem mohou být jak data některého diskového souboru, tak i žádost o jejich zaslání, potvrzení správného příjmu nebo jiné datové a řídicí informace. Délka zprávy může být velmi rozdílná. To je z hlediska provozu po síti nevhodné a proto se zprávy u většiny sítí přenášejí po úsecích pevné nebo omezené délky, nazývaných pakety. Delší zprávy se dělí na více kratších paketů, naopak velmi krátké zprávy mohou být doplňovány na minimální délku. Aby mohl být paket přenesen po síti mezi dvěma stanicemi, musí být doplněn o další údaje. Typicky se jedná o synchronizační posloupnost, cílovou a zdrojovou adresu a o kontrolní znak. Takto rozšířený paket se označuje jako rámec. Synchronizační posloupnost přitom slouží k označení začátku rámce a sfázování generátoru hodin přijímající strany. Cílová adresa informuje o tom, která stanice má paket přijmout a zdrojová adresa identifikuje vysílací stanici. Kontrolní znak umožňuje přijímací straně rozhodnout, zda byl paket přenesen bez chyby. Používá se většinou zabezpečovacího kódu CRC (Cyclic Redundancy Check), což je v podstatě zbytek po dělení bitů rámce stanoveným polynomem.

  1. ETHERNET, popis, kabeláž, přístupová metoda, popis rámců.

Principy sítě Ethernet byly vyvinuty 1976 firmou Xerox.

Základní vlastnosti:

  • rychlost přenosu 10 MB/s

  • maximální vzdálenost mezi stanicemi 2,8 km

  • maximální počet stanic 1024

  • přenosové médium koaxiální kabel (tlustý Ethernet, tenký Ethernet), kroucená dvoulinka, optický kabel

  • přístupová metoda CSMA/CD v základním pásmu

  • topologie sběrnice

Přístupová metoda – detekce nosné s příposlechem CSMA/CD – Carrier Sense Multiple Access with Collission Detection. Princip metody:

  1. Stanice, která chce vyslat data, testuje stav kanálu

  2. Je-li kanál volný, zahájí vysílání, přitom však musí zaručit dodržení mezirámcové mezery 9,6 mikrosekund

  3. Je-li kanál obsazen, čeká na jeho uvolnění, poté ihned po uplynutí mezirámcové mezery zahájí vysílání

  4. Během přenosu testuje souhlas signálu na přenosovém médiu s vysílanými daty, je-li během celé doby vysílání signál správný, je považováno na této úrovni vysílání dat za úspěšně ukončené.

  5. Zjistí-li však stanice nesouhlas, znamená to, že došlo ke kolizi se současným vysíláním další stanice, proto ihned přeruší přenos rámce a vyšle speciální rušící signál (jamming signal), aby kolizi bezpečně rozeznaly i ostatní zúčastněné stanice.

  6. Po odeslání rušícího signálu čeká stanice po určitou dobu (backoff) a poté začne krokem 1 opakované vysílání. Doba čekání se stanoví jako násobek doby potřebné k odeslání 512 bitů s náhodným číslem. Náhodné stanovování doby čekání po zjištěné kolizi je nutné proto, aby opakované vysílání nezahájily stanice zúčastněné na kolizi ve stejnou dobu. Pokud rámec není odeslán ani po 16 pokusech, je hlášena chyba.

Formát rámce – rámec předávaný po síti Ethernet je sestavován v podvrstvě MAC (Medium Access Control) linkové vrstvy.

Synchronizační pole (preamble) poskytuje signál, který umožní zasynchronizování generátoru hodin přijímací strany. Nenese žádnou informaci a je k rámci připojeno ve vysílacích obvodech. Do celkové délky rámce se nezahrnuje.

Cílová adresa (Destination Address) obsahuje adresu nastavenou na desce adapteru sítě stanice, které je rámec určen. Může být individuální fyzická nebo skupinová. Zvláštní postavení má všeobecná adresa (broadcast) – na ní vyslané rámce jsou přijaty na všech stanicích v síti.

Zdrojová adresa (Source Adress) uvádí fyzickou individuální adresu desky připojení sítě, která rámec vyslala.

Typ zprávy je na této úrovni v podstatě nevyužit, jediný definovaný typ je určen pro diagnostické testování.

Data mají délku 46 až 1500 slabik. Minimální délka je stanovena proto, aby byl zaručen čas vysílání potřebný pro bezpečnou detekci případné kolize.

Kontrolní pole rámce FCS (Frame Check Status) je kódové označení obsahu rámce hodnotou CRC (Cyclic Redundancy Check). Při příjmu je hodnota CRC kontrolována a rámce, u kterých je zjištěn nesouhlas, jsou označeny za chybné.

Kabel – pro standardní síť Ethernet je předepsán speciální kabel - impedance 50 ± 2 Ohm, vnitřní žíla postříbřený drát , čtyřnásobné opletení. Oba volné konce musí být impedančně přizpůsobeny zakončovacími odpory 50 Ohm.

  1. ARCNET, popis, kabeláž, přístupová metoda, popis rámců.

Lokální síť Arcnet byla vyvinuta firmou Datapoint v roce 1976.

Základní vlastnosti:

  • rychlost přenosu 2,5 MB/s

  • maximální vzdálenost stanic 6,5 km

  • maximální počet stanic 255

  • přenosové médium koaxiální kabel, stíněná a nestíněná kroucená dvoulinka, optický kabel

  • distribuovaná přístupová metoda logický kruh

  • topologie propojení strom s rozbočovači (hub)

  • šíření signálu sběrnicové

Přístupová metoda

Stanice v síti Arcnet jsou topologicky propojeny do stromové struktury. Přístupová metoda zajišťuje přidělování práva k vysílání v daný okamžik vždy jen jedné stanici, která tak může vyslat svá data, aniž by přitom došlo ke kolizi s vysíláním jiné stanice. Právo k vysílání si stanice v síti předávají mezi sebou pomocí speciálního pověřovacího rámce označovaného jako token.

Základní činnost stanice:

  1. Stanice přijme rámec token, jehož cílová adresa je totožná s adresou nastavenou na vlastní desce adapteru. Tím získá právo k vysílání.

  2. Má-li stanice připraven k vyslání datový rámec, pokračuje dalším krokem, jinak předá rovnou právo k vysílání dále v logickém kruhu provedením kroku 8.




  3. Před odesláním vlastního datového rámce se zjišťuje, zda cílová stanice jej bude schopna přijmout. Proto nejprve stanice mající právo k vysílání zasílá na cílovou stanici speciální rámec dotaz na volný buffer.

  4. Po obdržení tohoto rámce reaguje cílová stanice podle toho, zda má její deska adapteru sítě volnou vyrovnávací paměť pro přijímaná data. Pokud ano, vrátí na adresu dotazující stanice rámec pozitivní potvrzení. Jinak odpoví rámcem negativní potvrzení.

  5. Stanice s právem k vysílání čeká na odpověď cílové stanice. Obdrží-li pozitivní potvrzení, pokračuje krokem 6. Je-li negativní potvrzení, znamená to, že by vyslaný datový paket nebyl protistanicí přijat a proto je právo k vysílání předáno dále – pokračuje se krokem 8 (i v případě, nepřijde-li v časovém limitu žádná odpověď).

  6. Nyní je vyslán vlastní datový rámec. Cílová stanice ověří jeho správnost a pokud je přijat bez chyby, vrátí rámec pozitivní potvrzení, Chybné rámce jsou zapomenuty a cílová stanice na ně nijak nereaguje.

  7. Vysílající stanice čeká na potvrzení datového rámce. Po jeho obdržení označí vyslaná data jako úspěšně předaná a pokračuje krokem 8 (i v případě, nepřijde-li v časovém limitu žádná odpověď).

  8. Právo k vysílání je předáno dále v logickém kruhu. Stanice vyšle rámec token na adresu, kterou má uloženu jako adresu následovníka. Nyní pokračuje v  ledování provozu v síti a zpracovává jí adresované rámce, což může být např. dotaz na volný buffer od jiné stanice, nebo znovu rámec token.

Formát rámců – na rozdíl od sítě Ethernet, která vystačí s jedním typem rámce, je v síti Arcnet 5 typů rámců. Jeden z nich slouží vlastnímu přenosu datových paketů a významově odpovídá rámci Ethernet. Zbývající 4 se využívají jako služební pro řízení přístupu a potvrzování dat v rámci podvrstvy MAC. Každý rámec je uveden aktivujícím signálem (Alert Burst).

Rámec Token – k předávání práva vysílání. Stanice, které je adresován, může zahájit vysílání po síti. Po jeho skončení předává rámec token na adresu svého následníka v kruhu. Cílová adresa DID (Destination Identification) je adresa nastavená na desce adapteru ve stanici, které má být právo k vysílání předáno. Adresa je pro kontrolu vysílána zdvojeně.

Rámec Dotaz na volný buffer (Free Buffer Enquiry) – stanice, která má právo k vysílání, se tímto rámcem před vlastním vysláním dat dotazuje cílové stanice, zda je schopna data přijmout. Výjimkou je případ vysílání datového rámce na všeobecnou adresu, kterému dotaz na volný buffer nepředchází.

Datový rámec – k přenosu datového pole předávaného vyššími vrstvami.

Zdrojová adresa SID (Source Identification) je adresa stanice, která tento rámec vysílá.

Cílová adresa DID – adresa stanice, které je obsah rámce určen.

Délka (Count) udává počet datových slabik v rámci.

Data obsahují vlastní přenášenou informaci předanou vyššími vrstvami síťového programového vybavení. Mohou mít délku 1 až 253 slabik.

Zabezpečovací kód CRC – dlouhý 16 bitů a je tvořen podobně jako v síti Ethernet zbytkem po dělení zabezpečovacím polynomem.

Rámec Pozitivní potvrzení (Acknowlegment) – použití jako odpověď na rámec Dotaz na volný buffer v případě, že stanice je připravena k příjmu dat, nebo jako potvrzení bezchybně přijatého datového rámce.

Rámec Negativní potvrzení (Negative Acknowlegment) – použití jako odpověď na rámec Dotaz na volný buffer v případě, že stanice není připravena přijmout datový rámec.

Propojení sítě – stanice jsou spolu spojeny v topologii strom pomocí zařízení hub (rozbočovače signálu). K propojení je použit kabel o jmenovité impedanci 93 Ohm. Vstupy desek adaptérů a rozbočovačů jsou impedančně přizpůsobeny, takže nejsou potřebné vnější zakončovací odpory.

  1. TOKEN RING, popis, kabeláž, přístupová metoda, popis rámců.

Síť Token Ring byla uvedena na trh firmou IBM až v roce 1985, se značným zpožděním proti sítím Ethernet a Arcnet. Založena na zásadě, že právo vysílat zprávu má v každém okamžiku vždy pouze jediná stanice v síti. Toto právo (token) si pak stanice mezi sebou postupně předávají.

Základní vlastnosti:

  • rychlost přenosu 4 MB/s (event. 16 MB/s)

  • maximální vzdálenost mezi stanicemi závislá na konfiguraci

  • maximální počet stanic 250

  • přenosové médium kroucená dvoulinka

  • kruhová topologie

  • distribuovaná přístupová metoda předávání pověření v kruhové síti

Přístupová metoda – stanice propojeny do kruhu. Rámce vysílané jednou stanicí postupně prochází posuvnými registry všech stanic v kruhu. Právo k vysílání se předává postupně v pořadí, v kterém jsou stanice zapojeny v kruhu pomocí speciálního rámce token.

  1. Stanice sleduje procházející rámce. Jedná-li se o rámec token a nemá-li stanice připravena žádná data k vysílání, nechá token beze změny projít dále. Chce-li však vyslat vlastní data, změní hlavičku procházejícího rámce na hlavičku datového rámce a přivěsí za ní pole příslušející datovému rámci. Současně rozpojí kruh a sleduje vracející se rámce.

  2. Vyslaný datový rámec prochází všemi stanicemi v kruhu, které testují jeho adresní pole. Pokud cílová adresa je shodná s adresou vlastní desky připojení, zkopíruje stanice obsah rámce do své vyrovnávací paměti. V rámci nastaví příznak přijetí (případně příznak chyb) a nechá ho procházet dále po kruhu.

  3. Vysílající stanice kontroluje shodnost zpět přicházejícího rámce s původně vyslaným a nastavení příznaků chyby a přijetí rámce. Rámec odejme z kruhu a poznamená, zda byl rámec odeslán úspěšně.

  4. Nyní stanice odešle do sítě znovu rámec token, propojí zpět kruh a sleduje, zda procházející rámec není opět token nebo datový rámec s cílovou adresou shodnou s adresou stanice.

Typy rámců

Token – rámec, kterým si stanice předávají právo k vysílání.

Rušící omezovač (Abort Delimiter) – umožní při detekci chyby předčasné ukončení vysílání rámce. Je vyslán jestliže stanice zjistí během vysílání buď vlastní interní chybu, nebo poté, co změnila hlavičku token na hlavičku datového rámce a zahájila vysílání jeho zbytku, přijme chybnou zbývající slabiku token.

Datový rámec (Frame) – pod tímto typem rámce se skrývá celá řada rámců. Lze je rozdělit na vlastní datový rámec, který v datovém poli obsahuje informaci předávanou podvrstvou LLC, a na služební rámce podvrstvy MAC.

  • úvodní omezovač SD (Start Delimiter)

  • řízení přístupu AC (Access Control Field)

  • řízení rámce FC (Frame Control)

  • cílová adresa DA (Destination Adress)

  • zdrojová adresa SA (Source Adress)

  • směrovací informace RI (Routing Information)

  • informační pole INFO (Information Field)

  • kontrolní pole FCS (Frame Check Sequence)

  • koncový omezovač ED (Ending Delimiter)

  • status rámce FS (Frame Status)

Propojení sítě – normou není specifikován způsob propojení. Popis kabelů, jejich propojení a potřebných zařízení však určuje doporučení firmy IBM (IBM Cabling Systém). To předpokládá jako základní přenosové médium kroucenou dvoulinku.

  1. Síťový operační systém Novell

Používá se pro sítě typu LAN, umožňuje sdílení dat, prostředků, vyšší spolehlivost výp. prostředí, ochrana dat, komunikace.

Dva typy stanic: servery a pracovní stanice

servery - řízení chodu sítě, uchovávání uživatelských programů a dat.

stanice - kromě vlastních disků mají k dispozici prostředky sítě.

Sw serveru - 1. jádro systému - zabírá oblast RAM nad adresou 1MB. Oblast pod adresou 1 MB využívá MS-DOS.

Architektura - koncepce zaveditelných modulů. Významnou částí je tzv. softwarová NLM sběrnice -je rozhraním vlastního jádra systému, které v sobě obsahuje pouze vlastní exekutivu a souborový systém. Exekutiva zajišťuje pouze základní fce (rozvrhování úloh, správa paměti serveru) ostatní funkce se k jádru připojují pomocí zmíněné sběrnice (drivery)

systémová databáze objektů sítě - obsahuje databázi informací o objektech sítě - služby NDS - systémová adresační databáze

  1. Kritéria pro výběr serveru a pracovních stanic, zabezpečení a správa LAN.

Z hlediska provozu v síti nejsou na pracovní stanice kladeny většinou žádné zvláštní požadavky. Jejich některé vybavení (použitý procesor, displej, velikost paměti, matematický koprocesor, speciální přídavná zařízení) je určeno hlavně typem zpracovávaných úloh a finančními možnostmi. Při volbě velikosti operační paměti je třeba počítat s tím, že zde bude trvale umístěna rezidentní část síťového operačního systému (řádově desítky až stovky KB). Jsou-li pro použití v síti pořizovány nové počítače, lze zvážit možnost nákupu varianty výrobcem nabízené přímo jako pracovní stanice (bezdiskové). U již používaných i nově nakupovaných počítačů je potřeba ověřit, zda je možné do nich zabudovat desku adapteru sítě. Složitější je situace u přenosných typů. Je-li v síti použita sdílená tiskárna, není již nutná lokální u pracovní stanice. Připojení některého levného typu však poskytuje větší operativnost při pořizování krátkých pracovních výpisů.

Požadavky na server:

Procesor - 386 a vyšší

Rychlost - velikost paměti RAM - její vliv na rychlost serveru je značný, vliv má i typ systémové sběrnice (ISA, MCA, EISA, PCI, VL-bus) i síťové desky a konfigurace systému.

Pevné disky, disketová jednotka, jednotka CD-ROM.

Ochrana serveru před výpadky napájení - zdroje UPS

Spolehlivost – zatímco porucha pracovní stanice vyřadí jen jednoho uživatele a může být rychle odstraněna např. výměnou celého počítače, výpadek serveru ohrozí provoz na všech stanicích. Uživatelé ztratí přístup ke společným datům a samotná výměna celého počítače nestačí, neboť se neobnoví data. Pro zvýšení spolehlivosti sítě lze použít paralelní práce dvou diskových jednotek nebo stínování celého serveru dalším záložním. Základním požadavkem je použití v této funkci kvalitní (vhodný) počítač. Značkový nebo speciálně vyvinutý pro funkci serveru, u kterého lze očekávat extrémní spolehlivost i při nepřetržitém provozu. Dalším faktorem je umístění - vytvoření co nejlepších pracovních podmínek, zajištění proti neoprávněné manipulaci.

Pracovní stanice - workstation - požadavky nejsou nijak přemrštěné (postačí i 286), při používání Windows je nutná 486 a výš. Lze použít i bezdiskové stanice.

Zabezpečení sítě

  1. Proti náhodným chybám

  • testování disků serveru

  • udržování kopií adresářových tabulek

  • metoda kontrolního čtení a náhradních stop

  • ochrana systémové databáze

  • zrcadlení disků

  • zrcadlení serverů

  • systém sledování transakcí

  • archivace dat

  1. Proti nepovolaným uživatelům

  • zabezpečení serveru

  • před zásahy nepovolaných osob – secure console

  • zabezpečení přihlašování do sítě

  • jméno uživatele, heslo, omezení přihlašování (čas, nepovolené stanice, počet současných přihlášení, počet chybných zadání hesla, limit čerpání služeb, dočasný zákaz přihlášení)

  • zabezpečení souborového systému přístupovými právy

  • Supervisor, Read, Write, Create, Erase, Modify, File Scan, Access Control

  • zabezpečení souborového systému atributy

  • zabezpečení objektů přístupovými právy

  • označování paketů

Správa serverů – spuštění systému na serveru, modifikace souboru autoexec, nastavení parametru systému, vytvoření diskové oblasti, vytvoření a namontování logického disku, oprava logického disku, zobrazení informací, logické odpojení stanice, uzamčení konsoly serveru, ukončení činnosti systému.

Správa pracovních stanic spuštění síťového softwaru na pracovní stanici, přihlášení na server, odhlášení ze serveru.

Správa uživatelů - vytvoření, zařazení do uživatelské skupiny, uživatelský login script, nastavení práv k adresáři, zasílání zpráv, zjištění práv.

Správa souborového systému - vytvoření adresáře, kopírování souboru, obnova logicky zrušeného souboru, nastavení atributů souboru, zobrazení informací o logickém disku, nastavení limitu diskového prostoru pro adresář, mapování symbolu disku, mapování disku pro vyhledávání.

Správa tisků – vytvoření tiskového prostředí, spuštění tiskového serveru, tisk souboru, přesměrování tiskového portu pracovní stanice, zrušení tiskového jobu.

Správa ostatních částí sítě – vytvoření systémového login scriptu, spuštění účtovacího systému, spuštění systému sledování událostí pro logický disk.

  1. Programové vybavení osobních počítačů, typy programů.

V hierarchii programů PC představuje nejnižší úroveň program BIOS, který je v nejbližším styku s hardwarem, uvádí do provozu celý počítač a realizuje operace s periferními jednotkami. Z funkčního hlediska zaujímá druhou úroveň nad BIOSem operační systém. V další úrovni jsou služební programy, překladače programovacích jazyků, textové a tabulkové procesory, databázové systémy, uživatelské programy.

V praxi se software klasifikuje podle různých hledisek. Základní programové vybavení zahrnuje prostředky pro využívání počítače a programovací nástroje. Uživatelské programové vybavení (aplikační) je tvořeno programy pro řešení konkrétních úloh.

  1. Operační systémy, funkce, architektura. Historie vzniku IBM PC, MS DOS, Windows.

MS-DOS-monoprogramní-může běžet jen jeden program v jednom čase, monouživatelský- v jednom čase pouze jeden uživatel, neposkytuje speciální prostředky - pro práci v reálném čase, - pro ochranu dat ani přístupu k nim. Umí přímo využít 640KB oper. Paměti. K paměti RAM mapované nad 640KB lze přistupovat pouze pomocí speciálních ovladačů. Podle typů ovladače a technických prostředků použitých k rozšíření RAM paměti nad 640KB se tato chová jako : RAM-disk, Extended, Expanded, Upper a High memory.

MS DOS verze 1.x - 1980, silně podobná úspěšné CP/M 80, ovládala 1 disketu nebo magnetofon, proti 8bitovým počítačům nebyl patrný žádný pokrok

verze 2.x - 1983 - s nástupem hard disků došlo k výrazné změně MS DOSu, množství změn bylo motivováno vzorem OS UNIX, umožněna obsluha HD, zavedeny stromové adresáře, drivery, obsahuje prostředky pro spouštění programů z jiných programů, tato verze se poprvé výrazně prosadila na trhu

verze 3.x - 1984 - s nástupem PC/AT (Advanced Technology) došlo k dalšímu vylepšení MS DOSu, obsahuje vylepšení předchozí verze, výrazným zlepšením je podpora síťových služeb

verze 4.x - 1989 - nemá výrazné zlepšení proti verzi 3.x, obslužný program Shell, podpora Expanded memory pomocí ovladačů

verze 5.x - 1991 - výrazné zlepšení, práce s pamětí, vyšší bezpečnost souborů, editor, online help, nový interpret Basicu, jednoduchá instalace

verze 6.x - 1993 - defragmentační program, základní vybavení síťovými službami spolupracujícími s WinfWG, interaktivní help, LAN manager, malé změny

  1. Soubor, jméno souboru, atributy, hierarchická struktura adresářů.

Soubor – organizovaná množina dat, která vykazuje určité charakteristické vlastnosti, skupina údajů uložená na vnější paměti a vystupující pod samostatným názvem. Soubor sestává z vět, věty z položek (logická struktura souboru).

Na disku (PD, HD) je soubor identifikován pomocí jména s příponou. Aby operační systém požadovaný soubor nalezl, obsahuje každý disk adresář souborů, který obsahuje pro každý soubor jednu položku. Položka adresáře obsahuje jméno - 1 až 8 znaků a rozšíření (extenze) - za tečkou, 1 až 3 znaky. Každý soubor má určité vlastnosti – atributy, které jsou zaznamenány v položce souboru v adresáři v jednom bajtu. Jsou to soubor pouze pro čtení, skrytý soubor, systémový soubor, návěští disku, podadresář, soubor k archivování.

Jednoduchá jednoúrovňová struktura souborů většinou nedostačuje, soubory rozčleňujeme pomocí podadresářů. Adresář nejvyšší úrovně nazýváme kořenový adresář (root directory). Každý adresář může kromě