Referaty
Home
Anglictina
Biologie
Chemie
Dejepis-Historie
Diplom-Projekt
Ekonomie
Filozofie
Finance
Fyzika
Informatika
Literatura
Management
Marketing
Medicina
Nemcina
Ostatni
Politika
Pravo
Psychologie
Public-relations
Sociologie
Technologie
Zemepis-Geografie
Zivotopisy




























Téma, Esej na téma, Referátu, Referát, Referaty Semestrální práce:

HMOTNOST

Havlíčkovo Gymnázium

Štáflova 2063

Havlíčkův Brod

HMOTNOST

 


HMOTNOST
54413vvj74sie4n

Historie

Snad prvním národem, který měl svou vlastní měrovou soustavu, byli před více než 3000 lety Babylóňané, kteří čerpali ze zkušeností Sumerů. Babylóňané měli pravděpodobně již normalizovaná závaží, hlavně pro zjišťování hmotnosti zlatých předmětů. Například závaží z období asyrského krále Salmanasara V. (tzv. těžká mina měla téměř přesně 1 kg). Důležité je, že hmotnost všech nalezených závaží mina byla v různých krajích stejná. Již tenkrát se tedy běžně používaná závaží porovnávala s prototypy nebo normály, jež byly uchovávány v chrámu některého z bohů.




Staří Egypťané používali několik typů vah, které známe ze zobrazení na stěnách hrobek, z ilustrací papyrů i z archeologických nálezů. Nejčastěji se objevuje váha založená na principu rovnoramenné páky: dvě stejně dlouhá ramena váhy mají na každém konci zavěšenou misku; na jednu se klade předmět, který má být zvážen, a na druhou závaží.

Egypťané užívali závaží z různých materiálů: čedič, žula, diorit, porfyr, syenit aj. V různých dobách převládaly různé druhy kamene a to nám dnes pomáhá při datování vzniku závaží. Kromě kamene se používalo k výrobě závaží i kovu: olovo, bronz, železo. Během času však kovových závaží přibývalo a kamenná se nakonec používala jen výjimečně, v případech, kdy se zjišťovala hmotnost velkých břemen (kovová závaží velké hmotnosti by byla příliš drahá). vi413v4574siie

Závaží ve starém Egyptě měla velmi rozmanité tvary (tvary geometricky přesné: krychle, kvádry, kužely, značně nepravidelné, zvláštní tvary soudkovité, tvary se zaoblenou základnou a dokonce i v podobě zvířat).

Základní jednotkou egyptského systému měření hmotnosti byl 1 deben, který měl přibližně 91 g. Deben se dělil na 10 kedetů, později zvaných kite, což bylo přibližně 8,8 až 10 g.

Hmotnost byla ve starém Egyptě používána i v přeneseném významu jako označení hodnoty. Tak jako jsme my zvyklý počítat cenu v penězích, Egypťané (stejně jako ostatní starověké národy) počítali v hmotnostních jednotkách, které vyjadřovaly přesně odvážené množství kovu a které jim peníze nahrazovaly.

I další kulturní národy měly vysoce rozvinuté způsoby měření hmotnosti. Ať to již byli Peršané, Hebrejci, Arabové nebo staří Řekové. Hebrejci používali např: zlatý talent, což bylo asi 49 kg.

Staří Řekové převzali většinu jednotek od Egypťanů, ale brzy předčili své učitele. Za jednotku hmotnosti sloužily v Řecku různé talenty (z talanton - váha). Nejmenší byl syrijský nebo ptolemaiovský talent (asi 7 kg), střední byl antický (26,196 kg) a největší novořecký talent (150 kg). Lékárníci měli zvláštní soustavu do níž patřila unce (nyní angloamerická jednotka ounce). I libra je řeckého původu.

Římané používali velké množství řeckých jednotek. Jejich jednotky hmotnosti byly zpracovány systematicky do dvanáctkové soustavy tak, že libra (pondus, přibližně 273 g) byla rozdělena na dvanáctiny (1/12 se nazývala unce - 27,29 g). Za zmínku stojí římská lékárenská závaží, která byla zvláště přesná. Jejich kopií se v Evropě používalo až do Francouzské revoluce.

Dalšími starými jednotkami, které se dnes nepoužívají jsou např. balík a žok. Balík se dříve používal v různých zemích a měl různou hodnotu podle toho, co a v jakém množství obsahoval. Žok byla speciální jednotka používaná např. v USA při obchodě s bavlnou.

V roce 1835 byl v Rusku vyhlášen za základní jednotku hmotnosti 1 funt (obrazcovyj). 1 funt = 32 lotů = 96 zolotniků, přitom 1 zolotnik je 96 doljí. Vážením prototypu v roce 1894 se ukázalo, že hmotnost 1 funtu je přibližně 0,409 kg.

Další velmi starou jednotkou hmotnosti, která však v různých dobách mívala různou hmotnost, byla libra. Již víme, že ji znali v antickém Řecku a Římě. Ve starém Řecku se však libra používala pod názvem mina. Britskoamerická soustava měr vychází při měření hmotnosti z libry dodnes. Označuje ji pound, což je 0,453 592 37 kg přesně.

Historie vah

Váhy jsou měřící přístroje využívající pro stanovení hmotnosti tělesa sílu (tíhu), kterou působí vážené těleso na podložku.

Prvními přístroji na měření hmotnosti byly rovnoramenné váhy. Používaly se v Babylónu, ve starém Egyptě a Číně. Tyto váhy neměly ještě jazýček - ukazatel rovnovážné polohy.




Ve starých spisech ze 4. stol. př. n. l. popsal řecký učenec Aristoteles první teorii vahadla a přezmenu (závaží o známé hmotnosti, které se pohybovalo po stupnici vahadla). Váhy, s nimiž pracoval, byly ze dřeva, a tak se do dnešní doby nedochovaly. Ve vykopávkách se ale nalezly kovové váhy z doby římské. Většinou měly na jednom ramenu běhoun (závaží) na stupnici. Tyto váhy již měly ukazatel rovnováhy, hmotnost se odečítala přímo na stupnici.

Lidé po dlouhý čas používali rovnoramenné váhy se zavěšenými miskami, až teprve r. 1669 přišel člen francouzské Akademie věd profesor Gilles Person z Robervalu s vynálezem rovnoběžníkových balančních vah.

V 18. stol. vynalezl anglický tesař John Wyatt váhy pro vážení povozů a těžkých břemen. Byly to mostové váhy složené z většího počtu převodních pák.

Štrasburský váhař Quitenz Sestrojil váhy desetinné (decimálky). Váhař Bérangér sestrojil v r. 1847 nové balanční váhy, které se dodnes používají v domácnosti. Zároveň byly sestrojeny běhounové váhy, které se v té době nazývaly rychlováhami, protože se nemuselo zdlouhavě manipulovat s ručním kladením závaží na misku. Břemeno se vyvažovalo posouváním běhounu po stupnici.

Začátkem 20. stol. se začaly vyrábět nové rychlováhy na sklonném principu. Byly rychlejší, protože stačilo položit břemena na misku vah a váhy samy (po vychýlení sklonného vahadla) ukázaly na stupnici výsledek.

Váhy pružinové, torzní, hydraulické a elektromechanické vznikly při použití měření deformace tuhého tělesa při určitém zatížení.

Zdá se, že vývoj vah není ještě ukončen a pokračuje jako ostatní měřící technika a vývoj celého průmyslu.

Měření hmotnosti

Hmotnost tělesa je možno určit dvojím, navzájem nezávislým postupem, a to jako hmotnost setrvačnou a hmotnost gravitační.

Jednotky hmotnosti

Hlavní jednotkou hmotnosti je 1 kilogram. Kilogram je roven hmotnosti mezinárodního prototypu kilogramu, uloženého v Mezinárodním úřadě pro váhy a míry v Sèvres u Paříže. Na mezinárodní prototyp navazuje několik desítek kopií. Jsou to národní, popř. státní prototypy.

Vedlejší jednotky

1 tuna - 1 t = 1 000 kg

speciální hmotnostní jednotka (tzv. unitární jednotka - používá se v atomové fyzice)

- 1 u = 1,660 53 . 10-27 kg, což je hmotnost 1/12 klidové hmotnosti atomu nuklidu uhlíku 126C

 

 


POUŽIT
á LITERATURA

Tajemství přesnosti - Pavel Augusta, Jindřich Klůna

L. D. Landau, A. I. Kitajgorodskij - Fyzika pro každého

Metrologie a zavedení soustavy jednotek SI - Václav Šindelář, Timotej Hill, Zdeněk Dezso, Zdeněk Štoud

Dětská ilustrovaná encyklopedie - Svět vědy a techniky