|
Otázky ke zkoušce - Veřejné financeOtázky ke zkoušce - Veřejné finance1. Veřejný sektor, veřejné finance ve smíšené ekonomice - vymezení veřejného sektoru a veřejných financí, stát blahobytu, Paretovské optimum Veřejný sektor - soubor činností k zabezpečení veřejného zájmu v těch případech, kdy nelze technicky zajistit, nebo to není ekonomicky únosné pro konkrétního uživatele výhod a přímé nositele nákladů. Veřejné finance - zahrnují peněžní vztahy vznikající při získávání, rozdělování, přerozdělování a užití peněz patřícím občanům a tedy i veřejnoprávním orgánům a organizacím, které s penězi občanů nakládají a spravují je. VF slouží k upokojování potřeb obyvatelstva na úrovni státu, regionů a místních lokalit, zabezpečují tak veřejné úkoly a naplňují tak veřejné zájmy. Veřejné finance zahrnují: - veškeré finanční prostředky, kterými disponuje stát, státní orgány a ostatní veřejnoprávní orgány a organizace - finanční vztahy související s e znovurozdělováním národního důchodu mezi skupinami obyvatelstva složky VF: 1.státní finance, 2. finance státních účelových fondů, 3. finance subjektů hospodařících se státními financemi, 4. finance obcí, 5. finance subjektů hospodařících s financemi obcí. Smíšená ekonomika - ekonomická realita není tvořena pouze tržními mechanizmy, ale stát zasahuje svými nástroji. Fungují vedle sebe ve vzájemné interakci soukromý a veřejný sektor. Stát blahobytu - je taková společnost, v níž vláda pozměňuje tržní síly tak, aby chránila jednotlivce před některými náhodnými vlivy a zaručila lidem minimální životní úroveň bez ohledu na jejich tržní důchody. Paretovské optimum - takový ekonomický výsledek, při němž nemůže dojít k žádné reorganizaci nebo obchodu, které by zvýšily užitek nebo uspokojení jednoho subjektu, aniž sníží užitek nebo uspokojení jiného subjektu. Takové řešení se nalézá na hranici produkčních možností. 2. Veřejný sektor a veřejně prospěšné organizace - obecně prospěšné společnosti, pravidla pro zařazení ekonomického subjektu do veřejného sektoru, charakterizujte RO (rozpočtové organizace), PO (příspěvkové organizace) z hlediska jejich systému financování Obecně prospěšná organizace - je taková, která poskytuje statky a služby veřejně prospěšného charakteru a je financována buď dle zákona nebo částečně prostřednictvím rozpočtové soustavy. Zařazení společnosti do veřejného sektoru se provádí podle: 1.druhu převládající produkce 2.převládajícího způsobu financování - pokud má firma více než 50% nákladů krytých ze svých příjmů je zařazena do podnikatelského sektoru Rozpočtová organizace - má formu úplného financování, tzn. všechny náklady jsou hrazeny ze státního nebo místního rozpočtu - brutto systém financování Příspěvková organizace - má formu částečného financování, tzn. na svoji činnost dostávají dotace nebo subvence, jestliže jejich příjmy nejsou dostatečné na krytí zejména investičních výdajů - netto systém financování 3. Systém národních účtů a klasifikace národních hospodářství - východiska a přístupy, pojem institucionální sektor - jednotky, privatizace veřejně prospěšných činností, zkušenosti ve světě a u nás Systém národních účtů člení ekonomiku do 5ti sektorů : -nefinanční podniky -oblast finančních institucí -vláda jako celek (centrální a lokální) -sektor domácností -sektor zahraničí -veřejný sektor samostatný vstupují: -systémy sociálního zabezpečení -operace nadnárodních institucí, které souvisí s veřejným sektorem -nefinanční veřejné podniky -veřejné finanční instituce -soukromé neziskové instituce poskytující služby domácnostem Institucionální sektor -skupiny rovnorodých ekonomických subjektů - institucionální jednotky (organizace) Vypracováno v roce 1980 a platí v rámci EHS. Jednotky mají relativní samostatnost vůči činnosti, kterou zabezpečují, mají úplný systém účtů, seskupují se do institucionálních sektorů. Měřítko zařazení je druh převládající produkce a převládající způsob financování. Hranicí je skutečnost, má-li subjekt své činnosti zabezpečeny více jak 50% ze svých příjmů - potom je zařazen do podnikatelského sektoru, jinak zůstává ve veřejném rozlišuje se odvětví ze zásady - tržní - netržní 4. Veřejné finance ve smíšené ekonomice - charakteristika veřejných financí, smíšené ekonomiky, úloha státu Finance vyjadřují peněžní vztahy, které vznikají a rozvíjejí se při získávání, rozdělování, přerozdělování a užití peněžního kapitálu. Obsahem pojmu „finance“ je tedy především vztah, a proto jej nemůžeme zaměňovat či směšovat s pojmem „peníze“. Peníze jsou pak věcným nositelem finančních vztahů, resp. financí. Veřejné finance zahrnují peněžní vztahy vznikající při získávání, rozdělování, přerozdělování a užití peněz patřících občanům a tedy veřejnoprávním orgánům a organizacím, které s penězi občanů (daňových poplatníků) nakládají a spravují je. VF slouží k uspokojování potřeb obyvatelstva na úrovni státu, regionů a místních lokalit, zabezpečují tedy veřejné úkoly a naplňují tak veřejné zájmy. VF zahrnují:
5. Proč keynesiánské teorie zohledňují nutnost státních zásahů do ekonomiky prostřednictvím fiskální politiky Hlavním nástrojem zásahů je fiskální politika prostřednictvím státního rozpočtu. Prostřednictvím příjmové a výdajové stránky SR může vláda působit (krátkodobě i dlouhodobě) na velikost i strukturu agregátní poptávky. Fiskální (rozpočtová) politika sleduje cíle: 1) slouží k odčerpávání přebytečného kapitálu formou daní a k vytváření dodatečné poptávky prostřednictvím výdajů SR 2) směřuje k anticyklickému ovlivňování vývoje ekonomiky 3) řeší problémy rozvoje oblastí 4) zmírňuje sociální rozdíly Nástroje fiskální politiky: 1) vestavěné stabilizátory 2) záměrná opatření Ad 1) vestavěné slabilizátory jsou taková opatření, která po svém zavedení působí automaticky. Vestav. stabilizátory oslabují výkyvy v koupěschopné poptávce. V období progresivního růstu je poptávka přibrzďována progresivním zdaněním důchodů a placeným pojištěním v nezaměstnanosti. Při stagnaci výroby se snižuje daňové zatížení a poptávka je podněcována výplatou podpor v nezaměstnanosti. Užíváním vestavěných stabilizátorů může vzniknout cyklický deficit SR. Ad 2) záměrná opatření jsou na základě jednorázového rozhodnutí parlamentu. Jde o změny daň. sazeb, změny ve struktuře výdajů SR a jednotlivých výdajových položek v rozpočtu. Užíváním může vzniknout strukturální deficit SR. 6. Charakteristika veřejných statků - definice statků, veřejný statek a jeho charakteristika vzhledem k jeho spotřebě Jsou to takové statky, resp. zboží, které různou formou poskytuje veřejný sektor, jsou tedy zajišťovány státem a obcemi a financovány zcela nebo zčásti z finančních prostředků soustředěných v soustavě veřejných rozpočtů Veřejné statky - nemohou být poskytovány a zabezpečovány prostřednictvím tržních organizací a to v důsledku tržního selhání. Každý veřejný statek má externalitu (nějaký efekt) - negativní nebo pozitivní. Podle způsobu spotřeby rozlišujeme -čisté veřejné statky - jsou zcela financovány z veřejných peněz, jejich spotřeba je nedělitelná v kvantitě a kvalitě, nelze přesně určit podíl jednotlivce na spotřebě, nelze u nich vyloučit jednotlivce ze spotřeby (veřejné osvětlení, prokuratura, armáda, policie, veřejná správa, výstavba a údržba veřejných komunikací) -smíšené veřejné statky - ten kdo statek používá se na něm částečně podílí, jejich spotřeba je dělitelná, je možné určit velikost spotřeby, kvalita statku je nedělitelná (využívání veřejných parků, obrazárny, výstavní síně, školství, vysílání kabelové televize). 7. Struktura financí - finance jako nástroje hospodářské politiky, definice financí, pojem veřejné finance, složky financí, finanční instituce Složky veřejných financí s ohledem na charakter jejich ekonomické a sociální role a specifika vyplývající z jejich postavení v systému veřejných financí - 5 složek: státní finance - jsou soustředěny v centralizovaném peněžním fondu, rovněž v rozpočtech okresních úřadů, finance státních účelových fondů - samostatná specifická skupina VF, postavena odděleně od státního rozpočtu. Státní účelové fondy mají právní subjektivitu, jsou zřizovány zákonem, každý tento fond je spravován samostatně. V tržních ekonomikách jsou na úrovni státu zřizovány např. f. tržní regulace, f. na ochranu životního prostředí, f. sociálního zabezpečení, f. kulturního bohatství národa, f. zdravotního pojištění, penzijní f., silniční f., f. zaměstnanosti. Na úrovni okresního úřadu nebo obce mohou být rovněž zřizovány samostatné peněžní účelové fondy. Nemají však právní subjektivitu. finance subjektů hospodařících se státními financemi - zahrnují finance, které pocházejí ze zdrojů získaných z hospodaření těchto subjektů s majetkem státu a ze zdrojů, které jim stanoví zřizovatel (stát) v rámci svého rozpočtu podle rozpočtových pravidel. Zpravidla se v této skupině VF setkáme s řadou specifik tvorby, rozdělování a užití finančních prostředků a s prostředím do určité míry oslabené tržní motivace. Je zde zřejmá závislost a úzké finanční propojení na zakladatele nebo zřizovatele. finance obcí - další vydatná složka VF. Jsou umístěny v rozpočtech obce. Podle Ústavy ČR jsou obce veřejno-právními korporacemi. Obec vlastní majetek. finance subjektů hospodařících s financemi - vznikají zejména využíváním majetku obcí v oblasti podnikání v různých oborech. K těmto subjektům patří nejen rozpočtové a příspěvkové organizace, ale rovněž obchodní organizace, ke kterým obec buď převzala funkci zakladatele či zřizovatele nebo sama takovou organizaci zřídila, resp. založila (např. a.s., s.r.o.) Zvláštní skupinu financí tvoří finance nadací. Nadace je právnickou osobou, která spravuje soukromé peníze sloužící veřejným zájmům, resp. obecně prospěšným cílům. Pojmovým znakem nadace je její účelovost (rozvoj duchovních hodnot, ochrana lidských práv nebo jiných humanitních cílů, ochrana a tvorba životního prostředí, ochrana kulturních památek, zachování přírodních hodnot apod.). Zřizovat může jak fyzická, tak i právnická osoba buď jednotlivě nebo společně, a to zakládací listinou. Nadace má tedy vlastní právní subjektivitu, která se váže k peněžním prostředkům. Pojednáváme-li o jednotlivých složkách VF, musíme mít na zřeteli, že tyto finance sice fungují zdánlivě samostatně, ale jsou propojeny řadou vazeb. Proto VF nemůžeme chápat pouze jako souhrn peněžních prostředků 8. Hospodářská politika a finanční politika - jejich vzájemné vztahy a důsledky těchto vztahů, úloha státu, fiskální politika Stát plní funkce : - vytváří základní právní strukturu, ve které žijeme a ve které se pohybují všechny ekonomické subjekty - reguluje ekonomické aktivity - některé zvýhodňuje formou dotací jiné zdaněním - produkuje zboží a služby a poskytuje úvěr a pojištění - nakupuje a spotřebovává zboží a služby - přerozděluje příjmy, transfery od některých jednotlivců k jiným 9. Rozpočtová a fiskální politika - jejich funkce, odpovědnost a rozsah působnosti, úloha veřejných rozpočtů, fiskální restrikce a expanze, úloha vestavěných stabilizátorů
10. Státní rozpočet - rozpočtová soustava, rozpočtové zásady, rozpočtová skladba, rozpočtový mechanismus, fiskální restrikce a expanze, vestavěné stabilizátory a jejich úloha Rozpočtová soustava je nedílnou součástí finančního makrosystému. Rozsah je závislý na politickém a územním uspořádáním státu, na velikosti státního útvaru a na tradicích. RS je soustava veřejných rozpočtů včetně rozpočtových vztahů fungujících uvnitř této soustavy a institucí, které zabezpečují tvorbu, rozdělování, užití a kontrolu toků jednotlivých okruhů finančních prostředků v rámci této soustavy. Obecně RS unitárního státu obsahuje:
SR lze považovat za koncentrovaný výraz státních financí, které jsou z hlediska objemu finančních prostředků stěžejní složkou VF. Podstata SR pak tkví v rozdělování a především v přerozdělování důchodů a představuje tedy souhrn peněžních vztahů fungujících v oblasti tvorby, rozdělování a užití centralizovaného peněžního fondu. SR je:
SR plní tyto funkce: alokační, redistribuční, stabilizační, regulační, kontrolní. Alokační - stát alokuje pomocí SR zdroje do produkce kolektivních statků. Zdrojem krytí nákladů na tyto činnosti jsou především daně důchodové, majetkové i spotřební, přičemž stát musí zároveň řešit problematiku alokace na principu efektivnosti při dodržení ekonomické rovnováhy. Redistribuční - je spojena s přerozdělováním hrubého národního produktu, resp. národního důchodu s cílem zmírnit alespoň částečně důchodové a sociální nerovnosti ve společnosti s tržní ekonomikou. Rozhodující dimenze druhotného rozdělování důchodů a bohatství připadá na SR. Stabilizační - začala se uplatňovat v období , kdy liberální ekonomika hájící minimální zásahy státu do ekonomiky neuspěla v souvislosti se světovou hospodářskou krizí a nebyla schopna se úspěšně vyrovnat s problémy cykličnosti výroby a s ní spojenými společenskými ztrátami. Stát může tedy za určitých okolností ovlivňovat ekonomický růst, zaměstnanost, inflaci a platební bilanci. Stabilizační funkce SR je uplatňována zejména v obdobích nerovnovážného vývoje tržní ekonomiky. Regulační - obdobně jako u stabilizační funkce je uplatňována v období nerovnovážného vývoje ekonomiky, ale na rozdíl od stabilizační funkce jde v tomto případě o přímé zásahy do soukromého sektoru, např. v podobě regulace cen, mezd, zaměstnanosti apod. a uplatňuje se i v současném období v některých tržních ekonomikách. Kontrolní - nástroj aktivního působení finančních vztahů na reprodukční proces. Oprávněnost vyplývá z celospolečenských požadavků na kontrolu příjmové a výdajové stránky SR. Rozpočtové zásady - požadavky na konstrukci SR umožňující zároveň parlamentní kontrolu činnosti vlády. Měl by se jimi řídit celý rozpočtový proces, tj. všechny fáze prací s rozpočtem. V rozpočtové praxi se uplatňují zejména tyto zásady - úplnosti, jednotnosti, reálnosti, každoročního sestavování a schvalování, vyrovnanosti, publicity, přehlednosti. Zásada úplnosti - v SR se mají projevit pokud možno všechny finanční operace vlády a centrálních institucí. Vyžaduje, aby všechny příjmy a výdaje byly zachyceny "brutto systémem" tedy v úplných částkách. Rozpočet by podle této zásady neměl být oslabován existencí jiných státních peněžních fondů. Zásada jednotnosti - veškeré příjmy a výdaje procházejí vrcholově jedním centrálním rozpočtem (státní pokladnou), kde jsou zároveň účetně zaznamenávány jednotlivé příjmy a výdaje, jsou tedy zachyceny v jediném dokumentu a jednotným způsobem. Od uplatnění této zásady se očekávala možnost seriózního posouzení finanční situace státu, postupně se však začaly sestavovat rozpočty (mimořádné, dodatečné, doplňkové) se zdůvodněním, že příjmy a výdaje SR jsou tak mnohostranné a různorodé oproti minulosti, že je není možné v plném rozsahu soustředit v jednom dokumentu. Systém několika dílčích rozpočtů uplatňovaný zejména v podmínkách decentralizace rozpočtové soustavy je ve finanční teorii nazýván jako zásada rozpočtové plurality. Zásada reálnosti - souvisí s požadavkem zamezit rozpočtovým přesunům. Ve finanční teorii je v tomto směru uplatňován pojem "zápověď virementu". Jde o zamezení převodu výdajů vymezených pro určitý účel na účel jiný. Kdyby se převody prováděly, byla by narušena zásada reálnosti rozpočtu. Reálnost závisí na stupni poznání a kvalitní analýze ekonomických procesů, na schopnosti odhadu a kvalitě prognózování, což v podmínkách tržní ekonomiky není nikterak snadné. Pro výpočet předpokládaných příjmů a výdajů se používají metody majorizační (dosažení co nejvyšších příjmů) a minorizační (vynaložení co nejmenších výdajů). Zásada každoročního sestavování a schvalování - měla původně odstranit neosvědčený princip víceletých rozpočtů, měla také přispět k prohloubení parlamentní kontroly. Rozpočet se sestavuje každoročně. Jednoroční období umožňuje lepší přehled o struktuře příjmů a výdajů státu. Rozpočtové období se v převážné míře zemí kryje s kalendářním rokem. Termín schvalování rozpočtu by měl být logicky stanoven tak, aby rozpočet byl projednán a schválen před započetím období. V případě, že se nepodaří rozpočet projednat a schválit před započetím období, je obvyklé v parlamentní demokracii, že vláda je dočasně zmocněna k uplatnění tzv. rozpočtového provizoria. Rozpočtové provizorium nastává ve dvou případech:
V případě rozpočtového provizoria je tedy vláda zmocněna k vybírání příjmů a realizaci výdajové stránky. Zásada vyrovnanosti - vyžaduje vyrovnanost SR alespoň v delším časovém období. Jde o klasickou zásadu finanční politiky státu (tzv. "zlaté pravidlo rozpočtové politiky"). Podle této zásady jsou ve SR sestavovány výdaje tak, aby se rovnaly příjmům. Na začátku tohoto století byla tato zásada přijímána bezvýhradně a k uplatňování přispěla později i Keynesova teorie regulované ekonomiky a vysvětlování rozpočtové rovnováhy z nových hledisek Postupně se od této zásady upouštělo a podle záměrů finanční politiky se začalo krátkodobě využívat přebytkové a zejména deficitní financování, v řadě zemí se naopak začala ve státní rozpočtové politice uplatňovat zásada schodkovosti rozpočtu. V podmínkách ČR se důsledně v dlouhodobém časovém horizontu dodržovala zásada vyrovnanosti SR. Zásada publicity - označována také jako zásada zveřejnění či zásada veřejnosti, měla původně zabránit tajnému hospodaření vlády. Uplatňuje se tak, že SR se veřejně projednává v parlamentu a následně se zveřejňuje v tisku či v podobě právní normy ve sbírce zákonů. Zásada přehlednosti -uplatňuje se prostřednictvím rozpočtové klasifikace a je zajišťována konkrétně pomocí rozpočtové skladby. Jde o pevné stanovení věcné struktury rozpočtů, v rámci níž jsou logicky seřazeny a rozděleny příjmy a výdaje. Pro tento účel jsou vypracovány tzv. stupně rozpočtové klasifikace, tzn. členění na kapitoly, paragrafy, titulky a položky. Rozpočtová pravidla: pravidlo institucionálního určení navrhovatele rozpočtu pravidlo způsobu vypracování výdajové stránky rozpočtu pravidlo přednosti výdajů před příjmy, pravidlo schvalování rozpočtu pravidlo alokace výdajů, pravidlo vymezení příjmů, výdajů a rezerv pravidlo rozpočtového provizória, pravidlo časového užití a účelovosti výdajů pravidlo úhrady rozpočtově nezajištěných potřeb pravidlo sestavení a schvalovací procedura státního závěrečného účtu fiskální restrikce a expanze - viz 5. vestavěné stabilizátory a jejich úloha - viz 5. 11. Jak se dají klasifikovat příjmy a výdaje SR z hlediska různých přístupů k vymezení přebytku či schodku SR SR - vyrovnaný, přebytkový, schodkový Výdaje SR z hlediska účelu: 1) výdaje do ekonomiky 2) kultura, školství, soc. zabezpečení 3) obrana a bezpečnost 4) státní správa a řízení 5) na splácení stát. dluhu Příjmovou položkou SR jsou daně v případě, že daně nestačí ke krytí rozpočtových výdajů jsou dodatečným zdrojem příjmů SR úvěry a emise papírových peněz. Deficit může stát krýt vydáním a prodejem stát. obligací. Ke krytí časového nesouladu mezi příjmy a výdaji SR slouží prodej stát. pokladničních poukázek. 12. Podstata a význam SR, respektive ústředního rozpočtu - ústřední rozpočet a jeho funkce, příjmy a výdaje ústředního rozpočtu, daňový systém ĆR
Podstata SR tkví v rozdělování a přerozdělování důchodů, je to souhrn peněžních vztahů fungujících v oblasti tvorby, rozdělování, užití centrál. peněžního fondu. Význam nemá jednoznačný.Funkce SR: 1) alokační funkce - alokace zdrojů (na principu efektivnosti) pomocí SR do produkce kolektiv. statků, zdroj krytí - daně důchodové, majetkové a spotřební 2) redistribuční funkce - spojeno s přerozdělováním HNP nebo Národ. důchodu 3) stabilizační funkce - stabiliz. ekonom. růstu, zaměstnanosti, inflace, plat. bilance 4) regulační funkce - přímé zásahy do soukrom. sektoru (př. regulace cen, mezd...) 5) kontrolní funkce - příjmů a výdajů SR
Příjmy a výdaje SR pro 1994: A-daňové příjmy celkem v tom - DPH, spotřeb. daň, z příjmů FO a PO, clo, silniční daň, ostatní daně, daně minulé daň. soustavy B - Sociální pojištění C- Nedaňové příjmy - odvod ČNB, přijaté úroky, příjmy z vládních úvěrů, příjmy RO a odvody PO, ostatní Příjmy celkem I. Běžné výdaje: A - Neinvestiční dotace podnikům B- Transfery domácnostem - nezaměstnanost, st. vyrovnávací příspěvek, ostat. dávky C-Veřejná spotřeba obyvatelstva - školství, zdravotnictví, kultura, ostatní D- Veřejná spotřeba státu - obrana, bezpečnost, prokuratura, justice, ostatní E- Dluhová služba -úroky, jistina F - Transfery do zahraničí G - Bytová politika H - Dotace okresním úřadům a obcím II. Kapitál. výdaje I - Investiční dotace podnikům J- Transfery veřejnému sektoru III. Vládní úvěry Výdaje celkem Rozdíl příjmů a výdajů
-Daňový systém ČR - viz 17 13. Z jakých zdrojů se může financovat schodek SR, co se rozumí dluhovou službou, může vyrovnaný SR vytvářet předpoklady k možnosti snižování daní - financování schodku SR z úvěrů, zlatých rezerv, z emise stát. obligací, emise bankovek a mincí. Další zdroje, které stát využívá jsou daně, cla, poplatky, příspěvky, výnosy veřejného sektoru - dluhová služba - v rámci ní je úvěrován krátkod. deficit SR (je pak zatížen úrokem) 14. Příjmy veřejných rozpočtů - návratné, nenávratné, běžné, kapitálové, daňové, nedaňové, fiskální, parafiskální, cla příjmy-běžné příjmy - daňové příjmy- přímé daně - majetkové,důchodové - nepřímé daně - univerzální selektivní - akcízy, cla - nedaňové příjmy- z podnikání, z veř. majetku, poplatky, dávky, soc. zab. -kapitálové příjmy Běžné příjmy jsou určeny k financování běžných výdajů, nejsou určeny ke krytí investičních a kapitálových výdajů. Kapitálové příjmy- příjmy z prodeje zásob, půdy, koncesí a fixních základních prostředků, kapitálové transfery z nevládních zdrojů Daňové příjmy zahrnují daně, cla. Povinné platby, které musí poplatník odvést do VR. Přímé daně-odčerpávají část důchodu poplatníka v návaznosti na důchodové a majetkové poměry poplatníka. Jsou většinou progresivní. Důchodové - daň z příjmu, z mezd, z nemovitostí. Majetkové - daň domovní, daň z pozemků placená občany. Nepřímé daně-vybírají se v ceně zboží a služeb při konečném prodeji spotřebiteli.Jsou buď regresivní nebo proporcionální.Jsou relativně stabilním příjmem zejména ústředních rozpočtů. Parafiskální příjmy-dávky, poplatky a daně, které se vybírají sice na základě zákona, ale jejich výnos neplyne přímo do veřejných rozpočtů, ale různým veřejným a poloveřejným orgánům a korporacím na krytí jejich výdajů. Mají tudíž účelové zaměření a tvoří paralelní oblast veřejných příjmů. Patří mezi ně např. příspěvky na nemocenské a důchodové pojištění. 15. Výdaje veřejných rozpočtů - veřejné výdaje, dělení veřejných výdajů, alokační funkce veřejných rozpočtů, kladné a záporné externality, rozpočty na municipální úrovni Výdaje jsou členěny v dvojím pojetí: 1.funkční klasifikace, 2. ekonomická klasifikace Funkční členění výdajů: klasifikace dle odvětví, kam vládní výdaje směřují. 1. všeobecné veřejné služby, 2. obrana, 3. veřejný pořádek a bezpečnost, 4. školství, 5. zdravotnictví, 6. sociální zabezpečení a dobročinnost, 7. bydlení a komunální služby, 8. kultura,rekreace a náboženství, 9. paliva a energie, 10. zemědělství, lesnictví, rybářství a lov, 11. hornictví a nerostné zdroje, 12. doprava a spoje, 13. jiné služby Ekonomické členění: vychází z transakcí , jimiž vláda naplňuje své funkce, a z jejich dopadu do ekonomického prostředí. 1. celkové výdaje a půjčky minus splátky, 2. celkové výdaje, 3. běžné výdaje, 4. kapitálové výdaje, 5. půjčky mínus splátky alokační funkce-zajištění produkce veřejných statků, které je hrazeno státním rozpočtem, nezáleží na tom, zda tyto statky jsou státem přímo produkovány či nakupovány od soukromého sektoru kladné a záporné externality viz. municipální rozpočty : příjmy -1.poplatky za úkony,2. Daně,3. Příjmy z vlastnictví municipalit,4.příjmy od organizací kde je obce zřizovatelem,5.podíly na vybraných státních příjmech,6.dotace ze SR příp. státních fondů,7.úvěry a půjčky od bank a jiných subjektů,8.Přijaté sdružené prostředky ( na akci na kterou se sdružily) výdaje - 1. Výdaje na vlastní činnost obce,2.dotace popř. návratné fin. Výpomoci, výdaje spojené s plněním uzavřených smluv,4. Výdaje spojené s účastí obce na fin. Trhu,5.příspěvky na sdružování prostředků. 16. Financování veřejně prospěšných činností, respektive společností, organizací, systém a složky veřejně prospěšných organizací, vztahy mezi vládou a veřejně prospěšnými společnostmi - formy financování - půjčkou, dotace, subvence, typy veřejně prospěšných podniků z hlediska financování Zákon o obecně prospěšných společnostech. Členové správních a dozorčích rad nemohou dostávat za svou práci odměnu. Veřejně (obecně) prospěšnou společností (organizací) je taková společnost, která poskytuje statky a služby veřejně (obecně) prospěšného charakteru a je financována buď na základě zákona o obecně prospěšných společnostech nebo nadacích nebo úplně či částečně prostřednictvím rozpočtové soustavy. Úplné financování - obecně prospěšné společnosti, které mají podobu rozpočtové org. - všechny náklady jsou kryty příjmy ze státního rozpočtu (nebo místního rozpočtu) - brutto systém financování. Částečné financování - obecně prospěšné činnosti spol., které mají podobu příspěvkových organizací - netto systém financování, na svoji činnost dostávají dotace nebo subvence, jestliže jejich příjmy nejsou dostatečné na krytí, zejména na krytí investičních výdajů. 17. Daně - daně jako fiskální nástroj vlády, principy daní - spravedlnost, efektivnost. Soustava daní, harmonizace daňové soustavy ĆR s daňovou soustavou ES, prvky daňové techniky
Daňové principy : 1) princip daňové neutrality - zákaz zvýhodňování určitých zdrojů podnikání 2) princip univerzality - co nejširší vymezení předmětu zdanění 3) princip dostatečné daň. výnosnosti - aby pokryly potřeby státu 4) princip daňové možnosti - vztah DS a možností ekonomiky jako celku 5) princip daň. únosnosti - nelze překročit mez zdanění poplatníka 6) princip daň. spravedlnosti: a) horizontální - lidé s přibližně stejnými příjmy by měli platit přibližně stejné daně b) vertikální - s vyššími příjmy platit víc 7) princip spravovatelnosti daní - nákladovost na výběr daní, co nejmenší musí být spravovatelné Daňové příjmy ------------------------------------ Nedaňové příjmy - poplatky,dávky, příspěvky na soc. zabezpeč., do stát. Přímé daně Nepřímé daně - fondů, politiku za- 1) všeobecné -DPH městnanosti 2) selektivní - clo Příjmové (důchod.) Majetkové - spotřební daň: - daň z příjmů FO,PO - daň z nemovitostí a) daň z uhlovodík. paliv a maziv a) lineární daně - z převodu nemovitostí b) z lihu a destilátů b) progresivní daně - z dědictví c) z piva a vína c) regresivní daně - darovací d) z tabáku a tabákových výrobků - silniční - k ochr.život. prostředí
DS v rámci veřejných příjmů Daňové příjmy ------------------------Nedaňové příjmy: - podnikání s veřejným majetkem - příjmy z veřejného majetku - poplatky, dávky, dary - příspěvky na sociální zabezpečení Přímé daně Nepřímé daně důchodové majetkové univerzální selektivní (specific.) - spotřební d. - cla - DPH - akcie
Tendence ČR daňové soustavy: -snižování daňové kvóty -měnit strukturu daní, zesílí význam daní nepřímých na úkor přímých -snížit podíl daní placených práv. osobami -vyřešit příjmy pro samostatné územní celky -do jaké míry zdanění sociálních skupin -důsledné potírání daňových úniků a zkvalitnění výběru daní Pro harmonizaci daňové soustavy ČR s daňovou soustavou jsou hlavní zásady: 1) zákon se snaží postihnout veškeré příjmy 2) zásada vyhnout se dvojího zdanění 3) uplatňují se náklady do výše skutečných nákladů a pouze u jednoho poplatníka 4) uplatnění pouze těch nákladů, které se týkají daňového období 5) uplatnit výdaje prokázané, ale i ve výši stanovené zákonem 6) zákon odděluje od ostatních příjmů, které slouží k osobní potřebě poplatníka, příjem z toho je osvobozen od daně
|
