|
Komentář k zákonu o důchodovém pojištěníKomentář k zákonu o důchodovém pojištěníZákon odstraňuje nedostatky, které byly kritizovány při zhodnocení dosavadní právní úpravy tvořené v letech 1955 a 1988. Bylo shledáno, že je nutno dát nové soustavě vyšší dynamičnost (možnost pružných změn s ohledem na vývoj mezd a životních nákladů oproti strnulé statičnosti dřívějších omezení). Nová úprava počítá s vývojem budoucí věkové skladby obyvatelstva. V dřívější právní úpravě nebylo možné v dostatečné míře brát ohled na dlouhodobou (celoživotní) úroveň příjmů. Nebylo počítáno s možností transferu důchodů při pobytu občana v zahraničí. 36454hyp32ngl5b Zásadní změny oproti současnému stavu 1.Zákon ve svém názvu nese pojem "pojištění". Bylo nutné stanovit pravidla účasti na tomto pojištění. 2.I nadále platí, že toto pojištění je povinné prakticky pro všechny ekonomicky činné občany. 3.Zákon umožňuje doplacení až 10 let pojištění pro získání nároku na důchod za určitých podmínek. yg454h6332nggl 4.V novém systému jsou poskytovány důchody starobní, invalidní a pozůstalostní. 5.Jsou rozšířeny možnosti předčasného odchodu do starobního důchodu a důchod vdovecký poskytován za téměř stejných podmínek jako důchod vdovský. 6.Důchody za výsluhu let jsou převedeny na částečné invalidní nebo starobní důchody. 7.Tzv. důchod manželky a důchod sociální již nebudou nově přiznávány, vyplácené jsou přeměněny na starobní nebo plné invalidní důchody. V souvislosti s probíhající ekonomickou reformou je reformována i celá oblast sociálního zabezpečení, která je rozdělena do tří oblastí – sociálního pojištění, státní sociální podpory a sociální pomoci. Oblast sociálního pojištění v sobě obsahuje důchodové pojištění a nemocenské pojištění. Lze konstatovat, že důchodové pojištění, které zabezpečuje občany ve stáří,při plné a částečné invaliditě, ale i při úmrtí manžela nebo rodiče, na jehož příjmu bylo dítě závislé, patří mezi nejvýznamnější úseky sociální politiky. Oblast důchodového pojištění není upravena v zákoně o důchodovém pojištění komplexně, neboť nadále jsou otázky organizace a provádění a otázky pojistného a důchodového pojištění upraveny v jiných zákonech. Organizaci a provádění důchodového pojištění upravuje zákon české národní rady č. 582/ 1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Pojistné na důchodové pojištění jako součást pojistného na sociální zabezpečení je upraveno zákonem české národní rady č. 589/ 1992 Sb., o pojistném na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Právní úprava poskytování důchodů podléhala v naší republice častým legislativním změnám. To se projevilo i na zákoně č. 155/ 1995 Sb., o důchodovém pojištění, který od své účinnosti 1. ledna 1996 byl novelizován zákonem č. 134/ 1997 Sb., zákonem č. 289/ 1997 Sb. ač několika nařízeními vlády (19/ 1996 Sb., 218/ 1996 Sb., 255/ 1996 Sb. a 129/ 1997 Sb.) v ustanoveních, k jejichž úpravě zákon vládu zmocnil. Okruh pojištěných osob Důchodové pojištění podle zákona č. 155/ 1995 Sb., v platném znění, má všeobecný charakter a je jednotné pro všechny skupiny pojištěnců, to jest zaměstnance, osoby ve služebním poměru, členy družstev, osoby samostatně výdělečně činné a další skupiny pojištěnců uvedené v ust. § 5 zákona. Důchodové pojištění se tak vztahuje v podstatě na všechny fyzické osoby výdělečně činné na území České republiky. Účast na povinném důchodovém pojištění je vázána na existenci činnosti, z níž osoba zaplatila v České republice pojistné na důchodové pojištění. Důchodového pojištění se však účastní i osoby, které se soustavně připravují na budoucí povolání studiem na střední, vyšší odborné škole a vysoké škole v České republice, a to po dobu prvních šesti let tohoto studia po dosažení věku 18 let. Dále jsou důchodového pojištění účastni i vojáci v základní a náhradní službě, osoby konající civilní službu a za splnění určitých zákonem požadovaných podmínek i další osoby, jimiž jsou dobrovolní pracovníci pečovatelské služby, pěstouni, vězňové, uchazeči o zaměstnání, osoby pečující o děti a blízké bezmocné osoby, plně invalidní osoby, osoby se změněnou pracovní schopností připravující se pro pracovní uplatnění, osoby pobírající dávky nemocenského pojištění po skončení své výdělečné činnosti a do 31. 12. 1998 i interní vědečtí aspiranti. Účast na pojištění není vázána na dosažení určitého věku. Vzniká tedy i před dosažením věku 18 let, jsou-li splněny podmínky vyplývající z vymezení okruhu pojištěných osob (např. zaměstnancem v pracovním poměru se může stát fyzická osoba dnem, kdy dovrší 15 let věku, nejdříve však dnem ukončení povinné školní docházky). Zákon zavedl i institut dobrovolného pojištění, v jehož rámci je umožněno osobám starším 18 let podat přihlášku k účasti na pojištění, jsou-li tyto osoby vedeny v evidenci uchazečů o zaměstnání a nenáleží-li jim hmotné zabezpečení těchto osob, nebo studují na střední, vyšší odborné nebo vysoké škole po 24. roku věku, příp. jsou výdělečně činní v cizině (jako zaměstnanci, členové družstev nebo osoby samostatně výdělečně činné). Vedle těchto osob mohou být dobrovolně pojištěny i všechny ostatní osoby starší 18 let, které získaly alespoň jeden rok povinného pojištění. Doba trvání dobrovolného pojištění je však u těchto osob omezena deseti lety. Doby pojištění Zákon rozlišuje dobu pojištění a náhradní dobu pojištění. Doba pojištění je plnohodnotná doba, která se vždy v plném rozsahu započítává pro účely vzniku nároku na důchod a výši důchodu. Náhradní doba pojištění se hodnotí za splnění určitých podmínek a ne vždy v plném rozsahu. Při vymezování dob pojištění a náhradních dob pojištění je významné datum 1. leden 1996. Doby pojištění a náhradní doby pojištění po 31. 12. 1995 se posuzují podle zákona o důchodovém pojištění, kdežto doby pojištění a náhradní doby pojištění před 1. lednem 1996 se posuzují podle předpisů platných před tímto dnem (doby zaměstnání jsou dobami pojištění a náhradní doby zaměstnání náhradní dobou pojištění a jejich hodnocení pro důchodové nároky je rovnocenné). Dobou pojištění v období od 1. ledna 1996 do 31. 12. 1997 je doba účasti na důchodovém pojištění, za kterou se platilo pojistné, ale i doba, za kterou se pojistné neplatilo (studenti po dobu prvních šesti let po dosažení věku 18. Let Dále pak uchazeči o zaměstnání po dobu, po kterou jim náleželo hmotné zabezpečení těchto osob a v rozsahu nejvýše tří let též po dobu, po kterou jim toto hmotné zabezpečení nenáleželo). Od 1. ledna 1998 platí důsledně, že za dobu pojištění se platí pojistné na důchodové pojištění. Dosavadní doby pojištění, za které se neplatilo pojistné se od 1. ledna 1998 stávají náhradními dobami. Doby pojištění a náhradní doby pojištění se do 30. 6. 1998 hodnotí pro výpočet důchodu stejně, tj. 1,5 % za každý celý rok pojištění získané do vzniku nároku na důchod. S účinností od 1. července 1998 se náhradní doby pojištění započítávají do doby pojištění pouze v rozsahu 80 %, s výjimkou těchto náhradních dob pojištění: – doby služby v českých nebo československých ozbrojených silách (pokud nejde o vojáky z povolání), – doby péče o dítě do čtyř let nebo o dítě ve věku do 18 let, je-li dlouhodobě těžce zdravotně postižené a vyžaduje mimořádnou péči, – doby osobní péče o blízkou převážně nebo úplně bezmocnou osobu nebo o takovou částečně bezmocnou osobu starší 80 let. Výpočtový základ Výpočtový základ je vedle základní výměry důchodu, která na základě nařízení vlády č. 19/ 1996 Sb., č. 218/ 1996 Sb. a nařízení vlády č. 129/ 1997 Sb. činí 1260 Kč, základním prvkem pro výpočet procentní výměry důchodu. Výpočtový základ je vlastně osobním vyměřovacím základem pojištěnce, který se rovná průměrnému měsíčnímu výdělku. Tento osobní vyměřovací základ se vypočítává za rozhodné období, kterým je období 30 kalendářních roků před vznikem nároku na důchod. Do rozhodného období se však nezahrnují kalendářní roky před rokem 1986. Z toho je patrné, že třicetileté období je cílovým stavem,k němuž se dospěje postupně až v roce 2016. Přesahuje-li osobní vyměřovací základ pojištěnce (po úpravách nařízením vlády č. 255/ 1996 Sb. a č. 254/ 1997 Sb.) částku 5900 Kč stanoví se výpočtový základ tak, že se částka 5900 Kč počítá v plné výši, z částky nad 5900 Kč do 11 800 Kč se počítá 30 % a z částky nad 11 800 Kč 10 % pro důchody přiznávané v roce 1998. U dřívějšího přiznání důchodu je třeba tuto tzv. „redukci“ provádět k dříve platným redukčním hranicím (rok 1996 – 5000 Kč a 10 000 Kč, rok 1997 – 5600 Kč a 11 200 Kč). Osobní vyměřovací základ je měsíční průměr součtu ročních vyměřovacích základů pojištěnce za rozhodné období. Tento průměr se vypočte jako součin koeficientu 30, 4167 a podílu součtu ročních vyměřovacích základů za rozhodné období. Pokud jsou v rozhodném období vyloučené doby (např. pobírání dávek nemocenského pojištění, pobírání plného invalidního nebo starobního důchodu apod. – § 16 odst. 4– 6), snižuje se o ně počet kalendářních dnů připadajících na rozhodné období. Roční vyměřovací základ pojištěnce je součet jeho vyměřovacích základů za kalendářní rok vynásobený koeficientem nárůstu všeobecného vyměřovacího základu a stanoví se za každý kalendářní rok rozhodného období. Všeobecný vyměřovací základ je v podstatě průměrná měsíční mzda zjištěná českým statistickým úřadem za kalendářní rok a stanoví ho vláda nařízením, a to do 30. září následujícího kalendářního roku. Přitom platí, že výše všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok nesmí být nižší než výše všeobecného vyměřovacího základu za bezprostředně předcházející kalendářní rok. Koeficient nárůstu všeobecného vyměřovacího základu se stanoví jako podíl všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který o dva roky předchází roku přiznání důchodu, vynásobeného přepočítacím koeficientem, a všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, za který se vypočítává roční vyměřovací základ. Koeficient nárůstu všeobecného vyměřovacího základu přitom činí vždy nejméně hodnotu 1. přepočítací koeficient, kterým se násobí všeobecný vyměřovací základ stanovený vládou pro kalendářní rok dva roky předcházející roku přiznání důchodu, se stanovuje jako podíl průměrné měsíční mzdy (podle údajů českého statistického úřadu) za první pololetí kalendářního roku, který o jeden rok předchází roku přiznání důchodu, a průměrné měsíční mzdy za první pololetí kalendářního roku, který o dva roky předchází roku přiznání důchodu. Z výše uvedeného vyplývá, že skutečné příjmy dosažené v každém kalendářním roce rozhodného období se indexují v závislosti na růstu průměrné mzdy. Pojmy v zákoně Zákon o důchodovém pojištění pro své účely vymezuje řadu pojmů, které jsou obsaženy v jednotlivých podmínkách nároků na dávky důchodového pojištění. Jde o vymezení pojmů: – dítě (potřebné pro uznání péče o dítě a výchovy dítěte pro nárok ženy na starobní důchod, – nezaopatřené dítě (potřebné pro nárok na sirot čí důchod), – péče o blízkou osobu (potřebné pro náhradní dobu pojištění), dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav (pro nároky na dávky podmíněné nepříznivým zdravotním stavem), – pracovní úraz a nemoc z povolání a výdělečnou činnost. Dítě Dítětem se rozumí dítě vlastní nebo osvojené a ve vymezených případech i dítě převzaté do trvalé péče nahrazující péči rodičů. Za dítě převzaté do trvalé péče nahrazující péči rodičů se považuje dítě, které bylo převzato do této péče na základě rozhodnutí příslušného orgánu, nebo dítě manžela, které mu bylo svěřeno do výchovy rozhodnutím soudu, anebo dítě manžela, zemřel-li druhý rodič dítěte nebo není-li tento rodič znám. Nezaopatřené dítě Nezaopatřené dítě je především dítě do skončení povinné školní docházky, přitom není rozhodné, jak dlouho povinná školní docházka trvá nebo v jakém věku dítě povinnou školní docházku ukončilo. Plní-li dítě povinnou školní docházku ve speciálních školách (např. zdravotně postižené děti, nemocné, obtížně vzdělavatelné), kde trvá povinná školní docházka delší dobu, považuje se za povinnou školní docházku tato docházka do desátého ročníku speciální základní školy, zvláštní školy nebo pomocné školy. Za povinnou školní docházku se považují i školní roky, jimiž dítě završuje počet let potřebných pro splnění povinné školní docházky při studiu na gymnáziu nebo taneční konzervatoři, kdy studium zahrnuje jak dobu povinné školní docházky, tak i dobu studia na střední škole. Za povinnou školní docházku se považuje i období školních prázdnin navazujících na ukončení vyučování školního roku, v němž dítě dovrší poslední rok povinné školní docházky. Jestliže dítě po skončení povinné školní docházky nezačne v následujícím školním roce studovat na střední škole, pak se doba školních prázdnin považuje za povinnou školní docházku, jen pokud dítě nezačalo vykonávat výdělečnou činnost ani nezačalo pobírat hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání. Po skončení povinné školní docházky se dítě považuje za nezaopatřené do 26 let, jestliže se soustavně připravuje na budoucí povolání studiem na středních, vyšších odborných nebo vysokých školách v České republice nebo se připravuje pro pracovní uplatnění ve výcvikových zařízeních pro občany se změněnou pracovní schopností, je-li tato příprava prováděna ve výcvikových střediscích úřadů práce. Za soustavnou přípravu na budoucí povolání se považuje studium na střední, vyšší odborné nebo vysoké škole, konané po dobu vojenské základní (náhradní) a civilní služby nebo za trvání služebního poměru příslušníků ozbrojených sil. Za nezaopatřené se považuje dítě studující na střední, vyšší odborné nebo vysoké škole, i když je vedle studia i výdělečně činné, pokud nejde o studium při zaměstnání nebo kombinované studium. Studium na střední škole se považuje za přípravu na budoucí povolání od počátku školního roku prvního ročníku školy a trvá po dobu studia na střední škole, tj. zpravidla do ukončení studia maturitní zkouškou nebo závěrečnou zkouškou. Za dobu přípravy na budoucí povolání se považuje i doba před začátkem školního roku prvního ročníku školy, pokud dítě začalo plnit před tímto dnem studijní povinnosti, a to ode dne, kdy je začalo plnit. Za dobu přípravy na budoucí povolání na střední škole se považuje i doba od úspěšného vykonání závěrečné zkoušky (maturity) do konce období školního roku a doba školních prázdnin bezprostředně navazujících na skončení studia, pokud dítě po celý kalendářní měsíc nevykonává výdělečnou činnost v rozsahu, který zakládá účast na pojištění ani nepobírá hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání. Jestliže dítě nevykonalo úspěšně předepsanou závěrečnou zkoušku nebo maturitu, kterými mělo studium na střední škole ukončit, zůstává ještě po určitou dobu žákem školy a po tuto dobu je i nadále zaopatřeným dítětem. Jde-li o žáka středního odborného učiliště, kterému byla povolena opravná zkouška, odklad zkoušky nebo její opakování, je nezaopatřeným dítětem do konce druhého kalendářního měsíce následujícího po dni, kdy měl závěrečnou zkoušku konat. Nevykonal-li žák v určeném termínu úspěšně maturitní zkoušku nebo předepsanou závěrečnou zkoušku a byla mu povolena opravná zkouška, odklad zkoušky nebo její opakování, je nezaopatřeným dítětem do konce školního roku, v němž měl studium ukončit. Za soustavnou přípravu na budoucí povolání se považuje také doba od skončení studia na střední škole do dne, kdy se dítě stalo studentem vysoké školy, jestliže dítě pokračuje bez přerušení v dalším studiu. To znamená, že po skončení studia na střední škole musí být započato studium na vysoké škole v prvním možném termínu, od něhož lze studium na vysoké škole začít. Za studium na vysoké škole se považuje doba studia na vysoké škole určená podle zákona o vysokých školách. Studium na vysoké škole začíná dnem, kdy se dítě stává studentem vysoké školy, tj. dnem zápisu na vysokou školu. Studium na vysoké škole končí dnem, kdy dítě ukončilo vysokoškolské studium, tj. dnem vykonání státní zkoušky nebo ukončením studia absolvováním ucelené části vysokoškolského studia, nebo vyloučením ze studia, příp. zanecháním studia. Zákon o vysokých školách nerozeznává školní rok, období školního vyučování, období prázdnin nebo přerušení studia na vysoké škole. To znamená, že studium na vysoké škole trvá po celou dobu, po kterou je dítě studentem vysoké školy, a také po tuto dobu trvá soustavná příprava na budoucí povolání. Doba studia na vysoké škole se považuje za přípravu na budoucí povolání i v případě, že student vedle tohoto studia koná jakoukoliv výdělečnou činnost. Za soustavnou přípravu na budoucí povolání se považuje také kalendářní měsíc, v němž dítě ukončilo studium na vysoké škole a další následující kalendářní měsíc, pokud dítě po celý tento měsíc nevykonává výdělečnou činnost v rozsahu, který zakládá účast na nemocenském pojištění, a ani nepobírá hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání. Za soustavnou přípravu na budoucí povolání se považuje i doba od ukončení studia na vysoké škole do dne, kdy se dítě stalo studentem téže nebo jiné vysoké školy. Ale jen pokud studium na téže nebo jiné vysoké škole bezprostředně navazuje na ukončení studia na vysoké škole. Přitom doba mezi ukončením studia na vysoké škole a započetím studia na téže nebo jiné vysoké škole se započte v rozsahu nejvýše tří kalendářních měsíců. Tato úprava nabyla účinnost od 1. ledna 1998 a umožňuje započítat dobu mezi různými studii na vysokých školách. Před tímto datem umožňoval zákon o důchodovém pojištění takový postup, jen pokud šlo o studium na středních školách, u vysokých škol takový postup nebyl možný. Zákon o důchodovém pojištění dává možnost ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy,aby v dohodě s ministerstvem práce a sociálních věcí stanovil vyhláškou, které studium v cizině, popřípadě výuka, se pro účely důchodového pojištění považuje – z důvodu svého rozsahu a úrovně – za studium na středních nebo vysokých školách. Takováto úprava je obsažena ve vyhlášce č. 318/ 1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Nezaopatřenost dítě z jiných důvodů, než je příprava na budoucí povolání. Do dosažení 26 let věku se dítě považuje za nezaopatřené také tehdy, jestliže se nemůže soustavně připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost pro nemoc nebo úraz. Jde zpravidla o krátkodobou neschopnost dítěte, z důvodu léčení nemoci nebo úrazu, k přípravě na budoucí povolání nebo výdělečné činnosti. Proto se také tento úraz nebo nemoc blíže nespecifikuje a je plně postačující tuto skutečnost prokázat potvrzením ošetřujícího lékaře. Do dosažení 26 let věku se považuje dítě za nezaopatřené také tehdy, jestliže je neschopno vykonávat soustavnou výdělečnou činnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. V tomto případě se musí jednat o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav,který podle poznatků lékařské vědy má trvat déle než jeden rok. Posoužení tohoto nepříznivého zdravotního stavu přísluší lékaři okresní (Pražské) správy sociálního zabezpečení. Po skončení povinné školní docházky se dítě považuje také za nezaopatřené, nejdéle však do 18. roku věku dítěte, jestliže je vedeno v evidenci úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, pokud toto dítě nemá nárok na hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání. Za nezaopatřené však nelze uznat dítě, kterému nenáleží hmotné zabezpečení z důvodu, že dítě : – bez vážných osobních nebo rodinných důvodů odmítne nastoupit do vhodného zaměstnání nebo na rekvalifikaci pro nové vhodné zaměstnání, anebo neplní po delší dobu podstatné;
Osoby blízké Mezi osoby pojištěné podle zákona o důchodovém pojištění patří, za splnění stanovených podmínek, i osoby pečující o blízkou osobu. Za blízké osoby se považují manžel a manželka, příbuzní v řadě přímé, tj. prarodiče, rodiče, děti a vnuci, sourozenci, zeť a snacha, a to kteréhokoli z manželů. Jde-li o děti, pak dítětem se rozumí nejen dítě vlastní nebo osvojené, ale i dítě převzaté do trvalé péče nahrazující péči rodičů, tj. dítě, které bylo převzato do této péče na základě rozhodnutí příslušného orgánu, dítě manžela, které mu bylo svěřeno do výchovy rozhodnutím soudu, a dítě manžela, zemřel-li druhý rodič dítěte nebo není-li znám. Pracovní úraz a nemoc z povolání Pracovním úrazem se pro účely důchodového pojištění rozumí úraz, který utrpěl pojištěnec při činnosti zakládající účast na pojištění a který se za pracovní nebo služební považuje podle pracovněprávních předpisů nebo předpisů upravujících služební poměr, platných v době vzniku plné nebo částečné invalidity následkem tohoto úrazu. Podle pracovněprávních předpisů jde o úraz, k němuž došlo při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi, a jeho následkem je poškození zdraví nebo smrt. Plněním pracovních úkolů je výkon pracovních povinností vyplývajících z pracovního poměru, jiná činnost vykonávaná na příkaz zaměstnavatele a činnost, která je předmětem pracovní cesty. Plněním pracovních úkolů je též činnost konaná pro zaměstnavatele na podnět odborové organizace nebo ostatních zaměstnanců, popřípadě i činnost konaná pro zaměstnavatele z vlastní iniciativy, pokud k ní zaměstnanec nepotřebuje zvláštní oprávnění nebo ji nekoná proti výslovnému zákazu zaměstnavatele, jakož i dobrovolná výpomoc organizovaná zaměstnavatelem. V přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů jsou úkony potřebné k výkonu práce a úkony během práce obvyklé nebo nutné před počátkem práce nebo po jejím skončení. Takovými úkony však nejsou cesta do zaměstnání a zpět, stravování, ošetření nebo vyšetření ve zdravotnickém zařízení, ani cesta k nim a zpět, pokud není konána v objektu zaměstnavatele. Vyšetření ve zdravotnickém zařízení prováděné na příkaz zaměstnavatele,nebo vyšetření v souvislosti s noční prácí, ošetření při první pomoci a cesta k nim a zpět jsou úkony v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů. Z a činnost v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů se považuje též školení zaměstnanců organizované zaměstnavatelem nebo odborovou organizací, popř. orgánem nadřízeným zaměstnavateli, kterým se sleduje zvyšování odborné připravenosti zaměstnanců. Za pracovní úraz se považuje též úraz, který pojištěnec utrpěl při přípravě k obraně české republiky nebo pojištěnec, který není vojákem z povolání ani vojákem v další službě, při výkonu služby v Armádě české republiky, anebo který pojištěnec utrpěl při výkonu činnosti prováděné v rámci civilní služby podle pokynů osoby, u níž se koná civilní služba nebo v přímé souvislosti s takovým výkonem. Jako pracovní úraz nelze pro účely zákona o důchodovém pojištění od 1. ledna 1998 považovat úraz, který se sice podle pracovněprávních předpisů za úraz považuje, nejde však o úraz utrpěný při činnosti zakládající účast na pojištění (např. úraz při činnosti ve sborech dobrovolných požárníků, báňských záchranářských sborech, činnost osob vykonávaná v rámci akce organizované obcí). Pracovním úrazům se v důchodovém pojištění kladou na úroveň nemoci z povolání, což znamená, že nároky, které se váží na pracovní úraz, má i osoba,která má nemoc z povolání. Nemoci z povolání jsou taxativně vymezeny v nařízení vlády č. 290/ 1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání. Jiná onemocnění nelze za nemoci z povolání uznat. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav Za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se pro účely důchodového pojištění považuje nepříznivý zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy má trvat déle než jeden rok. Obdobně se za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav považuje nepříznivý zdravotní stav,který už trval déle než jeden rok. Tento dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav posuzují lékaři okresní (Pražské) správy sociálního zabezpečení. Výdělečná činnost Výdělečnou činností se rozumí činnost vykonávaná v rozsahu, který zakládá účast na důchodovém pojištění, a to jde-li o činnost, kterou zákon o důchodovém pojištění výslovně uvádí. Jde zejména o činnost zaměstnanců v pracovním poměru, osob ve služebním poměru, členů družstev, jestliže nejsou v pracovněprávním vztahu k družstvu, ale vykonávají pro družstvo práci, za kterou jsou odměňováni, osob samostatně výdělečně činných, zaměstnanců činných na základě dohody o pracovní činnosti, soudců apod. činnosti, které se považují za výdělečnou činnost, jsou taxativně vymezeny v zákoně o důchodovém pojištění [v § 5odst. 1 písm. a) – l)]. Z a výdělečnou činnost lze tedy považovat jen takovou činnost, u níž jsou splněny současně dvě podmínky, a to, že jde o činnost v zákoně vyjmenovanou a ze tato činnost je konána v takovém rozsahu, že zakládá účast na důchodovém pojištění. Důchody a jejich výše Podle zákona o důchodovém pojištění se poskytují důchody nahrazující ztrátu příjmu z předchozí výdělečné činnosti v důsledku stáří, invalidity a úmrtí živitele. Podle toho jsou důchody odvoženy buď přímo z příjmů z výdělečné činnosti (jde o tzv. přímé důchody, tj. důchody starobní, plné invalidní a částečné invalidní), nebo z důchodů, jde-li o důchody pozůstalých (jde o odvožené důchody, t j. důchody vdovské, vdovecké a sirot čí). Důchod se skládá ze dvou složek, a to ze základní výměry a z procentní výměry. Základní výměra je určena pevnou částkou, která je jednotná pro všechny druhy důchodů. Základní výměra důchodu činí od 1. ledna 1996 částku 680 Kč měsíčně, od 1. dubna 1996 částku 920 Kč měsíčně, od 1. října 1996 částku 1060 Kč měsíčně a od 1. srpna 1997 částku 1260 Kč měsíčně. Procentní výměra důchodu starobního, plného invalidního a částečného invalidního se stanoví příslušnou procentní sazbou závislou na délce doby pojištění a výši výpočtového základu. Procentní výměra vdovského, vdoveckého a sirot čího důchodu se stanoví příslušnou procentní sazbou z procentní výměry důchodu zemřelého. Starobní důchod Nárok na starobní důchod vzniká pojištěnci, jestliže získal nejméně 25 let pojištění a dosáhl stanoveného "důchodového věku". Pokud nevznikl pojištěnci nárok na starobní důchod proto, že nesplnil uvedené podmínky, vzniká mu nárok na starobní důchod, pokud získal 15 roků pojištění a dosáhl věku 65 let. Důchodový věk Důchodový věk je odlišně stanoven u mužů, kde je důchodový věk jednotný pro všechny muže a u žen, kde je důchodový věk závislý na počtu ženou vychovaných dětí. Dále zákon o důchodovém pojištění stanoví odlišně věk pro období před 1. lednem 1996, pro období od 1. ledna 1996 do 31. prosince 2006 a pro období od 1. ledna 2007. Důchodový věk se počínaje rokem 1996 zvyšuje postupně o 2 měsíce u mužů a o 4 měsíce u žen tak, aby po 31.12.2006 činil 62 let u mužů a 57 až 61 let v závislosti na počtu vychovaných dětí u žen. V roce 1996 činil důchodový věk:
Potřebná doba pojištění činí 25 roků získaných kdykoli v průběhu života. U pojištěnce, který dosáhl věku 65 let, činí potřebná doba pojištění pro vznik nároku na důchod 15 roků. Podmínkou ovšem je, že pojištěnec musel tohoto věku dosáhnout do 31. prosince 1995. V období od 1. ledna 1996 do 31. prosince 2006 se důchodový věk stanoví tak, že k 60. roku věku u mužů a u žen k věku stanovenému podle počtu vychovaných dětí od 53 do 57 let se ke kalendářnímu měsíci, v němž pojištěnec dosáhl takového věku, přičítají u mužů dva kalendářní měsíce a u žen čtyři kalendářní měsíce za každý i započatý kalendářní rok za dobu po 31. prosinci 1995 do dne dosažení uvedených věkových hranic. Nároky na snížení věkové hranice pro vznik nároku na starobní důchod podle předpisů platných před 1. lednem 1996, po odpracování stanovené doby zaměstnání v I. Pracovní kategorii nebo v I. (II.) kategorii funkcí se zachovávají do 31. prosince 2018. Nároky na snížení věkové hranice podle nařízení vlády ČSFR č. 557/ 1990 Sb., o mimořádném poskytování starobního důchodu některým horníkům, zůstávají zachovány těm horníkům, kteří dosáhnou 50 let do 31. prosince 2005. Výše důchodu Základní výměra starobního důchodu činí od 1. srpna 1260 Kč měsíčně. Výše procentní výměry starobního důchodu se stanoví procentní sazbou z výpočtového základu podle doby pojištění získané do vzniku nároku na tento důchod a podle doby pojištění získané po vzniku nároku na tento důchod. Rozlišování doby na dobu získanou před vznikem nároku na starobní důchod a na dobu získanou po vzniku nároku na starobní důchod vyplývá z rozdílného procentního hodnocení takových dob. Také jde-li o náhradní dobu pojištění,stanoví zákon rozdílný způsob jejího hodnocení pro některé případy. Náhradní doba pojištění se nezahrnuje do doby pojištění pro stanovení výše starobního důchodu, jedná-li se o takovou dobu získanou do 18 let věku. Ostatní náhradní doby pojištění se započítávají pro stanovení výše procentní výměry, ovšem u důchodů, na které vznikne nárok po 30. červnu 1998, pouze v rozsahu 80 %, s výjimkou náhradní doby pojištění doby vojenské služby v Armádě české republiky, péče o dítě a péče o blízkou osobu. V období před1. lednem 1996 se však takto budou krátit pouze ty náhradní doby (s výjimkou uvedenou v předchozí větě), které byly náhradními dobami podle předpisů platných v tomto období. Výše procentní výměry starobního důchodu činí za každý celý rok doby pojištění získané do vzniku nároku na tento důchod 1,5 % výpočtového základu. Procentní výměra se zvyšuje pojištěnci, který po vzniku nároku na tento důchod vykonával výdělečnou činnost a nepobíral přitom starobní ani plný invalidní důchod, za každých 90 kalendářních dnů této výdělečné činnosti o 1 % výpočtového základu. Takovémuto zvyšování brání jen pobírání starobního nebo plného invalidního důchodu. Pokud pojištěnec pobírá v této době jiný důchod tj. vdovský, vdovecký nebo částečný invalidní důchod, zvýšení za dobu výdělečné činnosti konané po vzniku nároku na starobní důchod náleží. Při hodnocení doby výdělečné činnosti konané po vzniku nároku na starobní důchod se vylučují náhradní doby pojištění, doby pracovního volna bez náhrady příjmu a neomluvené nepřítomnosti v práci a doby pobírání dávek nemocenského pojištění (péče) nahrazující příjem z výdělečné činnosti (tj.nemocenského, peněžité pomoci v mateřství a podpory při ošetřování člena rodiny). Pro výši procentní výměry starobního důchodu je stanovena její nejnižší výše, která činí 770 Kč měsíčně. I když se tedy procentní výměra starobního důchodu odvozuje z výpočtového základu, nesmí být nižší než částka 770 Kč přesto, že by skutečně vypočtená procentní výměra představovala nižší částku. Starobní důchod a příjem z výdělečné činnosti (viz též dále zákon. č. 289/1997 Sb.) Výplata starobního důchodu poživateli nenáleží :
Při souběžném výkonu závislé činnosti a samostatné výdělečné činnosti se splnění podmínek sleduje odděleně, příjmy ze závislé činnosti a vyměřovací základy se nesčítají. Dvouleté omezení souběhu starobního důchodu a příjmu z výdělečné činnosti je vázáno na den vzniku nároku na důchod (od 1. ledna 1998 však na 1. den kalendářního měsíce, v němž nárok vznikl), nikoli na den jeho přiznání, které může být pozdější. Výplata obou typů předčasně poskytovaného starobního důchodu nenáleží při další výdělečné činnosti vykonávané v době do dosažení důchodového věku. Starobní důchod se vždy vyplácí poživateli tohoto důchodu, pokud dosáhl věku 65 let, i když je výdělečně činný. Souběh starobního důchodu s příjmem z výdělečné činnosti Pro výplatu starobního důchodu, má-li v době pobírání tohoto důchodu pojištěnec příjem z výdělečné činnosti, jsou stanoveny určité podmínky, a to podle toho, zda jde o starobní důchod, na nějž vzniká nárok dosažením důchodového věku, nebo o starobní důchod náležející před dosažením důchodového věku. Přihlíží se k tomu, jaký druh výdělečné činnosti a v jakém rozsahu pojištěnec vykonává, či jakého dosáhl věku. Výplata starobního důchodu, na nějž vznikl nárok dosažením důchodového věku a jde o pojištěnce mladšího 65 let, nenáleží v období dvou let po vzniku nároku na tento důchod v těch kalendářních měsících, v nichž měl pojištěnec příjem z výdělečné činnosti, s výjimkou samostatné výdělečné činnosti, vyšší než dvojnásobek částky životní |
