DIVIDENDY

ÚVOD:
V propagační kampani na kupónovou privatizaci byli DIKové
lákani na tučné dividendy, které některé fondy nabízejí.Některé
investiční fondy měly slovo dividenda dokonce ve svém
názvu.Dividenda tvoří část zisku vytvořený ve fiskálním roce
,která se vyplácí akcionářům jako vyjádření jejich kapitálové
účasti při tvorbě v podstatě nepřetržitých financí pro
společnost, ale i jako určité ocenění rizika, které nesou. Je to
podíl na zisku náležící každému akcionáři a vyplácené v hotovosti
nebo v nějaké jiné hodnotě.
Mnoho podniků dnes u nás nevyplácí vůbec žádné dividendy,
a pokud ano, tak jde o nevelké částky. Aniprosperující podniky
nevyplácejí vzšší dividendy než 10% z nominální hodnoty, což je
činí spíše symbolickými.

STAŤ:
Zisk,který vykáže společnost podle výsledku roční účetní
uzávěrky se použije k úhradě daní,k dotaci fondů společnosti(
především rezervního ) a zbytek lze rozdělit mezi akcionáře jako
dividendu, dále mezi členy představenstva a dozorčí radu jako
tantiém.
Alespoň jednou za rok se akcionáři společnosti scházejí na
valné hromadě, na niž kromě jiného schvalují účetní uzávěrku za
uplynulý rok a přijímají rozhodnutí o rozdělení zisku a stanovení
tantiém. Valná hromada schvaluje rozdělení zisku na návrh

představenstva. Podle Obchodního zákoníku má každý akcionář právo
na podíl ze zisku, na dividendu. Právo akcionáře na podíl ze
zisku vzniká až tehdy, když valná hromada rozhodla,zda vůbec
a jaká část zisku se bude mezi akcionáře rozdělovat.
Zákon zakazuje k výplatě podílů ze zisku tu část, která je
určena k doplnění rezervního fondu.
Ani akcionáři samotní netvoří homogenní zájmovou skupinu.Část
z nich již očekává dividendy a přeje si , aby jejich podíly na
celkovém zisku byly , co nejvyšší. V každé společnosti existuje
i skupina akcionářů preferujících zhodnocování majetkového podílu
a dávající přednost majetkovým ziskům před běžným důchodem.
Akcionářům v podstatě postačuje, aby jim zákon a stanovy
společnosti umožňovaly vybrat kompetentní, kvalifikovaný
managament a aby měli v ruce účinné nástroje kontroly jeho
činnosti.To je ovšem jen prostředkem k dosažení hlavního cíle,
kterým není kontrola jako taková, nýbrž maximální zhodnocení
majetkového podílu tj. akcie. K tomuto zhodnocení dochází jednak
prostřednictvím vyplácených podílů na dosaženém zisku
tj.prostřednictvím dividend,jednak růstem tržních cen
akcií.Vztahy mezi představenstvem a akcionáři budou dobré do té
doby, dokud společnost bude vykazovat dobré hospodářské výsledky,
dokud bude vyplácet trvale slušné dividendy a bude moci vykázat
nadějnou perspektivu.
V praxi může podnik dosáhnout dvou forem zisku. Za prvé
tzv."přebytek vytvořeného zisku" , který je dotován tou částí
zisku, která byla vytvořena hlavní či normmální činností podniku.
Naproti tomu tzv."kapitálový zisk" vzniká z ostatních možných
příčin, například přehodnocením pozemků na vyšší cenu, ziskem
z odprodeje základních prostředků, prodáním akcií nad nominále

a pod. Zde je třeba zpřesnit tezi, že dividenda se vyplácí
z docíleného zisku a současně tak podtrhnout další rozdíl
existujících dvou forem zisku. Dividenda se platí pouze
z "normálního zisku" , z "kapitálového zisku" nikoliv.
Výplaty dividend kontroluje správní rada, která dává
rozhodnutí o placení dividend. Došlo-li k vyplacení dividend, ač
vyplaceny být neměly (popř.měly být vyplaceny nižší) nemusí je
akcionář vracet , přijal-li je v "dobré víře", že mu náleží.
Otázka "dobré víry" je otázkou skutkovou, závisí na konkrétních
okolnostech případu. Za zmínku stojí i to, že jednou vyhlášené
dividendy v hotovosti správní rada již odvolat nemůže , zatímco
rozhodnutí o emisi akciové dividendy může správní rada zrušit
před skutečnou emisí.

Výška dividend závisí také na tom jaké akcie vlastníme. Zda
vlastníme prioritní nebo obyčejné kmenové akcie. Prioritní akcie
mají svým majitelům zajistit přednost při rozdělování zisku
určeného procentem z časti zisku určené k rozdělení na dividendy,
popř.zbyde-li po rozdělení části tohoto zisku ještě nějaká část,
mohou mít prioritní akcie i nárok na rozdělení tohoto zbytku mezi
sebe , jako tzv.superdividendu. Vydání prioritních akcií, výši
prioritní dividendy a způsob dělení zisku mezi akcie kmenové
a prioritní je třeba určit ve stanovách. Nevýhodou je , že
prioritní akcie nesmí hlasovat na valné hromadě dokud se vyplácí
prioritní dividenda. Zákon stanovuje prioritu výslovně pouze
s přednostním právem na dividendu. Jiná práva jako např. právo
"veta" existuje jen u zlaté akcie. Zákon vylučuje akcie úrokové.
Dividenda se rozděluje mezi prioritní a kmenové akcie ,buď
rovnoměrně nebo nerovnoměrně. Při rovnoměrném dělení se nejprve

oddělí část zisku připadající na prioritní akcionáře tak, že se
odečte ze zisku suma ve výši určeného procenta ze souhrnu
jmenovitých hodnot prioritních akcií (priorit. dividenda). Ze
zůstatku se odečte suma ve výši určeného procenta ze souhrnu
jmenovitých hodnot kmenových akcií(kmen. dividenda). Zůstatek po
tomto odečtení se rozdělí rovnoměrně mezi všechny akcionáře. Při
nerovnoměrném dělení se oddělí část zisku (stejně jako výše
uvedeno) připadající na prioritní akcie a zůstatek se rozdělí
mezi kmenové akcie.
A jak vypadá dividendový výnos ve světě ukazuje tabulka
Diskont.sazba Inflace Průměr.dividenda
ÚÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÅÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÂÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÂÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄs
³ USA ³ 3.0 2.4 2.5
ÃÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÅÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÅÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÅÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄ´
³ VB ³ 6.0 4.1 4.0
ÃÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÅÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÅÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÅÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄ´
³ SRN ³ 7.5 3.2 3.8
ÃÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÅÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÅÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÅÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄ´
³ JAPONSKO ³ 2.5 1.8 0.9
ÃÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÅÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÅÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÅÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄ´
³ ITÁLIE ³ 10.0 5.4 2.1
ÃÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÅÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÅÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÅÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄ´
³ FRANCIE ³ 7.0 2.8 3.1
ÃÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÅÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÅÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÅÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄ´
³ ŠPANĚLSKO³ 11.0 6.6 4.1
ÃÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÅÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÅÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÅÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄ´
³ DÁNSKO ³ 11.0 2.5 1.3
ÃÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÅÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÅÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÅÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄ´
³ BELGIE ³ 7.0 3.2 5.1

15373gnm29fce4g

Dividendový výnos v této tabulce je vztažen k tržnímu kurzu
podniku dané země koncem května 1993 a je počítán jako procentní
podíl dividend za posledních 12 měsíců k tomuto kurzu. Do
statistiky jsou zahrnuty pouze největší podniky uvedených zemí,
které patří do seznamu tisíce největších světových firem podle
tržní hodnoty. Vidíme, že dividendový výnos je pod hranicí
úrokových sazeb a v některých případech jen pouhým zlomkem. U
těchto velkých firem by jsme předpokládali i velké dividendy.
Vysvětlení je v tom,že kromě očekávaných budoucích dividend se
na trhu promítá i očekávaný růst kurzů.Jde o spekulační motiv,kde
dividendy nehrají velkou roli. Z toho plyne, že prvořadým motive
pro investování do akcií je očekávaný růst jejich hodnoty.
Dividendy se stávají až druhořadým efektem. Ve většině zemí
dlouhodobě nepřekračují dividendy průměrné míry inflace. Časy,
kdy Východoinndická společnost vyplácela 220% dividendy jsou už
asi pryč. Dnes jsou zisky z kapitálového růstu důležitější než
dividendy. Dividendy nesmíme ale také zcela pomíjet. Z
dlouhodobého hlediska musí být zachována určitá relace mezi mírou
dividend a mírou kapitálového výnosu. Jestliže je tato míra
porušena může to skončit krachem na burze. Oběma největším
krachům na burze předcházeli disproporce ve vývoji kurzů a
dividend.

Co ale ve skutečnosti vede podnik k vyplácení dividend, jaké
existují strategie při vyplácení. To se pokusím nastínit teď.

STRATEGIE FINANCOVÁNÍ Z VLASTNÍCH ZDROJŮ

Strategie samofinancování spočívá v ponechání části nebo
celého zisku v podniku na úkor výplaty dividend. Zákon, pokud to
nečiní stanovy, rozsah samofinancování nestanovuje. Ve prospěch
využití části zisku k investicím uvnitř podniku hovoří nízké
náklady v porovnání s variantou spočívající ve zvýšení základního
jmění a v nové emisi akcií.Pro akcionáře to znamená dočasně jen
střídmé nebo žádné dividendy. Ale budou investice skutečně
efektivní, promítnou se zadržené zisky do hodnoty tržních cen
akcií a dividend. V konsolidovaných ekonomikách jde na spotřebu
jen menší část vyplásených dividend. Větší část bývá určena k
dalšímu investování a to především do akcií prosperujících
podniků. Ve prospěch samofinancování bude působit i obtížná
finanční situace podniku, jejich předluženost a zejména platební
neschopnost. Každá větší výplata dividend v hotovosti likviditu
firmy dále zhoršuje. Předlužené a platebně neschopné podniky
budou mít velké potíže s vyplácením dividend.
Výši dividend a samofinancování mohou ovlivňovat i banky. Při
uzavírání uvěrových smluv o poskytnutí yejména dlouhodobých uvěrů
nebo při emisi firemních dluhopisů si může banka vymínit, až do
doby splacení úvěru bude výše dividend omezena určitou horní
hranicí, aby tak byla zajištěna schopnost dlužníka splácet
závazky.
nc373g5129fcce

STRATEGIE MAXIMALIZACE DIVIDEND
Firma,která-ač vysoce rentabilní-nedisponuje dostatečným
počtem vlastních investičních příležitostí, pravděpodobně vyplatí

podstatnou část disponibilního zisku akcionářům ve formě vysokých
dividend. Firma však může vyplácet vysoké dividendy i tehdy, když
disponuje dostatkem efektivních investičních projektů. Důvodů pro
takovou strategii může být několik. Prvním je silná preference
akcionářů vysokých dividend. Druhým je racionálně zdůvodněné
očekávání, že nalezneme potřebný počet investorů ochotných
investovat do akcií firmy. Relativně vysoká a v čase stabilní
dividenda bude dobrým signálem pro kapitálový trh.

SMÍŠENÁ STRATEGIE
V praxi se budou používat spíše smíšené strategie, v nichž v
různém rozsahu a v různém čase budou kombinovány dividendy a
samofinancování. Tak lze uspokojit požadavky akcionářů a na druhé
straně budovat dobrou pověst firmy.

MIMOŘÁDNÉ DIVIDENDY
Některé společnosti ve snaze udržet na jedné straně stabilitu
dividend a na druhé straně rozdělit mezi akcionáře větší zisky
přecodného charakteru vyplácejí mimořádné dividendy. Vedení tím
dává najevo, že zachovává v budoucnu kontinuitu svých stabilních
dividend a že se vyplácená mimořádná dividenda týká právě jen
uplynulého roku.

DIVIDENDOVÉ AKCIE
Dividenda se nevyplácí v hotovosti, ale v akciích společnosti.
Výplata dividend je tedy spojena s odpovídajícím zvýšením
základního jmění.Pro společnost znamená emise dividendových akcií
výhodu v tom, že nesnižuje její likviditu. Pokud však společnost
trpí trvale nízkou likviditou, může použití této formy působit

alarmujícím dojmem, že se firma nachází ve finančních potížích.
Proto se v praxipoužívá spíše v kombinaci s výplatou dividend v
hotovosti. Dividendové akcie,právě proto, že mohou vést určitému
byť přechodnému snížení ceny, by mohly být užitečné tehdy, když
představenstvo chcce udržet tržní ceny akcií v určitých
mezích,proto aby její akcie byly dostupné široké veřejnosti.
Nevýhodou této formy výplaty dividend jsou podstatně vyšší
náklady, než činí náklady spojené s výplatou v hotovosti. Použití
této formy výplaty dividend je jen v kompetenci stanov.
V nejbližší době zřejmě výplata dividend formou akcií nebude u
nás v nejbližší době přicházet v úvahu. Avšak v budoucnu , kdy se
preference akcionářů ustálí a bude fungovat kapitálový trh, může
být i tato forma pro některé podniky zajímavá.

VÝKUP VLASTNÍCH AKCIÍ
Jde zde o teoreticky zajímavou, v praxi však zřídka používanou
metodu vyplácení části zisku. Jde o postup právě opačný, než
který byl použit v předešlém případě. Zatímco dividendové akcie
si vyžadují zvýšení základního jmění společnosti, zde se
setkáváme s jeho snížením, a to formou nákupu vlastních akcií,
přičemž tento nákup je financován z části disponibilního zisku,
kterou valná hromada určila k rozdělení mezi akcionáře. Tato
metoda použití zisku přichází v úvahu přirozeně jen v případě, že
společnost disponuje nadměrmými pohotovými prostředky a nemá pro
ně vhodné použití.
Jedním z předpokladů úspěchu této metody je, že akcionáři jsou
indiferentní ke způsobu vyplácení dividend, anebo že při nižším
zdanění kapitálových zisků oproti důchodovým preferují výplatu
dividend v akciích, resp. v ziscích, které v podobě zvýšení cen

akcií inkasují.

Vliv na dividendy může mít i ZMĚNA VLASTNICTVÍ A KONTROLY
SPOLEČNOSTI.
Slučování, splývání, avšak i rozčleňování dosavadních podniků
doprovázené změnami ve vlastnictví a v právních formách podnikání
jsou přirozeným a trvalým jevem tržního mechanismu a odezvou na
podnikatelské úspěchy jedeněch a na neúspěchy druhých.
Restrukturalizace tohoto druhu ovlivňuje i politika dividend a
samofinancování. Např. nízké dividendy jako důsledek trvale
nízkých zisků snižují hodnotu majetkových podílů akcionářů a
lákají jiné společnosti, aby takovou firmu přejaly. Nabídky na
převzetí bývají adresovány přímo akcionářům a jsou pro ně
většinou výhodné( slib vyšších dividend,...). Na takové spojení
však zpravidla doplácí management přebírané firmy. Proto se snaží
takovým nabídkám předcházet mimo jiné mnohdy i výplatou neúměrně
vysokých dividend, neodpovídající hospodářským výsledkům ani
dlouhodobější pozici firmy. Ani vysoké dividendy nemusí být pro
vlastníky zárukou, že jim zůstane kontrola společnosti v rukách.
Vysoké dividendy jsou totiž spojeny s nízkým samofinancováním.
Pak se pro atraktivní investiční projekt musí získat externí
zdroje financování, např. novou emisí akcií. Na nákup těchto
akcií mají dosavadní akcionáři obvykle předkupní právo , avšak
toto právo nemusí nebo nechtějí všichni využít. Pak do hry
vstoupí noví akcionáři, čímž se vlastnická kontrola "ředí", což
nebývá pochuti dosavadním akcionářům, zejména přicházejí-li noví
vlastníci s novými představami o rozvoji podniku a řízení
společnosti. Proto i z těchto důvodů mohou akcionáři někdy
preferovat samofinancování a spokojit se s nižšími dividendami.

ZÁVĚR:
Vybrat z uvedených metod tu nejlepší néni jednoduché a
konkrétní situaci v podniku. Dividendy nejsou důležité jen pro
akcionáře, nýbrž jako informaci je potřebuje i kapitálový trh.
Není to informace samozdřejmě jediná, se kterou pracuje
kapitálový trh , nicméně je zvláště pro utváření prvních reálných
(startovních) tržních cen akcií velmi významná. Dobře uvážená
výplata dividend kombinovaná s odpovídající privatizační a
investiční strategií by patrně přispěla k probuzení trvalejšího
zájmu občanů o tento způsob použití jejich volných prostředků.