|
Sankce v daňovém řízeníSankce v daňovém řízeníZákon České národní rady č.337/1992 Sb., o správě daní a poplatků Úvod Daňová legislativa ukládá daňovým subjektům celou řadu povinností. Ne všichni daňoví poplatníci a plátci daní je však beze zbytku respektují a plní. Někteří z neznalosti a nevědomosti, jiní s jasným úmyslem a cílem snížit příjmy státního rozpočtu. Sankce v daňovém řízení, označené v zákoně o správě daní a poplatků obecně jako příslušenství daně, však platí pro obě kategorie „hříšníků“ stejnou měrou. I. Penále §63 Penále, jako nejfrekventovanější typ daňové sankce, uvedu na místě prvém a věnuji mu největší pozornost.Daňový dlužník je v prodlení tehdy, nezaplatí-li splatnou částku daně nejpozději v den její splatnosti. 55678ctz26vbs7s Za den platby se považuje: a) u bezhotovostních převodů z účtů u banky den, kdy bylo uskutečněno odepsání z účtu daňového dlužníka, b) u plateb v hotovost i den, kdy banka, pošta nebo jiná oprávněná osoba hotovost přijala nebo převzala. Penále se počítá za každý den prodlení počínaje dnem následujícím po dni splatnosti až do dne platby v četně, a to ode dne původního dne splatnosti. Daňový dlužník je povinen zaplatit za každý den prodlení penále ve výši 0,1 % z nedoplatku daně.Existují však i další dvě sazby pro penále. Z daně doměřené podle dodatečného daňového přiznání nebo hlášení daňového dlužníka se vypočte sazbou 0,05 %. To znamená, že jestliže daňový subjekt sám zjistí, že se ve stanovení a odvodu své daňové povinnosti spletl v neprospěch státu a podá dodatečné daňové přiznání nebo hlášení, správce daně mu z dlužné částky (dodatečně zjištěného rozdílu v daňové povinnosti) vyměří penále sazbou 0, 05 %.Stejná sazba (0, 05 %) se uplatní i v některých dalších případech. Jednak tehdy,když plátce daně vybírané srážkou nesprávně sraženou a odvedenou daň nebo zálohu srazí, odvede ve správné výši a o této skutečnosti vyrozumí současně správce daně, a dále se uplatní z rozdílu mezi daní dosud nepravomocně vyměřenou a vyšší daní vyměřenou v odvolacím řízení proti tomuto vyměření v případech, kdy k tomuto rozdílu došlo v důsledku vyhovění návrhu daňového subjektu v odvolacím řízení. řízení Bylo-li však zkrácení daně zjištěné správcem daně, penále se vyměří ve výši 0,2 %. tb678c5526vbbs Výše uvedeným způsobem se penále uplatní nejdéle za 500 dnů prodlení, za každý další den prodlení se uplatní penále ve výši 140 % diskontní úrokové sazby české národní banky platné v první den kalendářní ho čtvrtletí. Penále je splatné dnem, kdy byly splněny zákonem stanovené podmínky pro jeho uplatnění. Předpis penále sděluje správce daně daňovému dlužníkovi platebním výměrem. Proti platebnímu výměru lze podat odvolání, a to do třiceti dnů od jeho doručení. O předpisu se daňový dlužník může vyrozumět kdykoliv , zpravidla však do třiceti dnů poté, kdy je jeho daňový nedoplatek zcela vyrovnán , nejpozději však ve lhůtě, v níž se vybrání daně promlčuje. Penále uvedené v platebním výměru je splatné v náhradní lhůtě patnácti dnů po doručení platebního výměru , pokud nebylo již uhrazeno. Jestliže byla rozhodnutím o odvolání proti stanovení daně nebo jiným rozhodnutím o daňové povinnosti předepsaná daň zcela nebo z části odepsána, odepíše se také penále, které z odepsané daně bylo předepsáno. To platí samozřejmě tehdy, když v rozhodnutí správce daně není stanoveno jinak. Penále se nepředepíše, nepřesáhne-li v úhrnu jedné daně částku 100,- Kč za jedno zdaňovací období nebo za jeden kalendářní rok u jednorázových daní bez zdaňovacího období (např. daň dědická, daň darovací, daň z převodu nemovitostí). Daňové nedoplatky, jejichž výše v úhrnu nepřesahuje u jednoho daňového dlužníka a jednoho správce daně 50,- Kč, nelze vymáhat.
II. Pokuty §37 Zatímco penále se vztahuje k pozdní platbě, tedy k daňovému dluhu státní pokladně, pokuty jsou ukládány v případech, kdy dojde k porušení zákonem uložených povinností nepeněžité povahy. Zatímco způsob stanovení výše penále je pevně zakotven v zákoně o správě daní a poplatků a nelze jej žádným způsobem modifikovat, pokutu správce daně může uložit opakovaně až do celkové výše 2 000 000,- Kč. Při stanovení výše pokuty tedy správce daně bere v úvahu závaznost, dobu trvání i následky protiprávního jednání. Jinak bude jistě postupovat v případě, kdy např. poplatník, který začal provozovat podnikatelskou činnost, podá přihlášku k registraci místo do třiceti dnů od zahájení činnosti až třicátý první den, jiný bude zřejmě jeho postoj, když např. poplatník hrubým způsobem znemožní pracovníkovi správce daně vstup do provozovny v rámci daňové kontroly, když se opakovaně na výzvu správce daně nedostaví k daňovému řízení apod. Výše pokuty, na rozdíl od výše penále, je dána subjektivním rozhodnutím správce daně, které by však mělo být objektivním zhodnocením a posouzením protiprávního jednání daňového subjektu. Proti rozhodnutí o uložení pokuty, které musí obsahovat odůvodnění, se lze odvolat do třiceti dnů od jeho doručení. Pozor! Jedná se o jeden ze dvou případů v našem daňovém řízení, kdy v čas podané odvolání má odkladné účinky. Jinými slovy, když se daňový subjekt proti vyměřené pokutě v čas a řádným způsobem odvolá, pokutu až do rozhodnutí správce daně o odvolání platit nemusí. Pokuta se neukládá v případě, kdy lze použít sankci zvýšení daně (viz dále). Pokutu nelze uložit v případě, když od konce roku, ve kterém došlo k jednání zakládajícímu právo na uložení pokuty, uplynuly dva roky. Právo vyměřenou pokutu vymáhat se promlčuje po pěti letech od vykonatelnosti rozhodnutí.V některých případech je rovněž možno uložit pokutu v blokovém řízení. Musí však být splněny jisté podmínky. Protiprávní jednání musí být především spolehlivě zjištěno. Kromě toho osoba, které má být pokuta u ložena, musí s platbou v blokovém řízení souhlasit, a do třetice výše takové pokuty nesmí přesáhnout částku 5 000,- Kč. Pozor však, proti uložení pokuty v blokovém řízení, tedy pokuty na místě zaplacené, se nelze odvolat! Pracovníci správce daně, oprávnění k ukládání pokut v blokovém řízení, jsou povinni své oprávnění prokázat zvláštním průkazem. Na pokutovém bloku, kterým je rozhodnuto o uložení pokuty, se vyznačí, komu a kdy a za porušení jaké právní povinnosti byla pokuta uložena. Pokutový blok platí současně jako stvrzenka o zaplacení pokuty na místě v hotovosti. Daňové řízení
III. Zvýšení daně §68 Zvýšení daně je institut, kterým správce daně může potrestat daňový subjekt v případě, že ten podá daňové přiznání nebo hlášení nebo dodatečné přiznání nebo hlášení po lhůtě závazné pro jejich podání.Správce daně v takovém případě může zvýšit příslušnou vyměřenou daň až o 10 % .Jedná se opět o sankční opatření, o jehož uložení a výši bude rozhodovat správce daně. Zvýšení daně uložit může, ale také nemusí. Pokud jej uloží, může se jeho výše pohybovat v rozmezí 0, 01 % až 10 % vyměřené daně. Jinak patrně rozhodne správce daně v případě, kdy daňový subjekt, plátce daně z přidané hodnoty, předloží přiznání k této dani za 1. čtvrtletí 26. dubna místo 25. dubna, a jinak v případě, kdy přiznání k dani z příjmů bude místo 31. března předloženo 30. května. Správce daně může tímto způsobem zvýšit příslušnou vyměřenou daň. V praxi však člověk setkal i s dost kuriózním případem, kdy správce daně zvýšil daň i tehdy, jestliže plátce daně z přidané hodnoty předložil přiznání k této dani, na kterém vykázal nadměrný odpočet, s jednodenním zpožděním.V takovém případě, tj. při pozdním podání daňového přiznání či hlášení, kdy daňový subjekt nevykazuje daňovou povinnost, ale ztrátu či nadměrný odpočet, logicky nelze postih formou zvýšení daně použít. Na místě je pokuta. Lhůta pro podání přiznání či hlášení je dodržena tehdy, pokud je posledního dne lhůty přiznání či hlášení podáno u správce daně či odevzdáno k poštovní přepravě. V obou případech je nutné moci odevzdání přiznání či hlášení ve stanoveném termínu prokázat – potvrzením (razítkem) z podatelny správce daně či podacím lístkem z pošty. Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo státem uznaný svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Tak tomu bylo např. v roce 1996 u lhůty pro podání přiznání k dani z příjmů , neboť 31. březen byla neděle a přiznání tedy muselo být odevzdáno do 1. dubna.
IV. Úroky § 60 Úrok není sankčním opatřením v tom pravém slova smyslu, neboť netrestá daňový subjekt za jeho provinění se vůči daňovým zákonům, ale je placen do státního rozpočtu daňovými subjekty tehdy, když jim správce daně umožní pozdější úhradu jejich daňové povinnosti. Správce daně může na žádost povolit daňovému subjektu posečkání daně nebo její zaplacení ve splátkách, a to v případě, bylo-li by okamžité zaplacení pro dlužníka spojeno s vážnou újmou nebo není-li z jiných důvodů možno vybrat celý daňový nedoplatek najednou. O každé takové žádosti bude správce daně rozhodovat individuálně s přihlédnutím ke všem okolnostem a především k důvodům uvedeným v žádosti. Povolení samozřejmě může být ze strany finančního úřadu vázáno na podmínky. Není-li v rozhodnutí stanoveno jinak (zpravidla není), nepočítá se po dobu povoleného posečkání daně nebo splátek daně penále, dodrží-li daňový dlužník stanovené podmínky, např. termíny jednotlivých splátek. Za dobu posečkání daně nebo splátek daně však zaplatí daňový dlužník úrok z odložené částky ve výši 140 % diskontní úrokové sazby české národní banky platné první den kalendářního čtvrtletí. Situace je tedy pro daňový subjekt podstatně výhodnější než při platbě penále. Jinými slovy, v těchto případech stát daňového dlužníka, za poměrně slušných úrokových podmínek, úvěruje. Správce daně úrok předepíše za celou dobu posečkání a o výši úroku daňového dlužníka vyrozumí. Úrok je splatný do osmi dnů ode dne doručení platebního výměru. Úrok se nepředepíše, činí-li méně než 50,- Kč.Proti rozhodnutí o povolení posečkání daně nebo povolení splátek se nelze odvolat.Posečkání daně nebo zaplacení daně ve splátkách nesmí být povoleno na dobu delší, než je lhůta, v níž se promlčuje vybrání daně. Právo vybrat a vymáhat daňový nedoplatek se promlčuje po šesti letech po roce, ve kterém se stal tento nedoplatek splatným. Je-li proveden úkon směřující k vybrání, zajištění nebo vymožení nedoplatku, promlčecí lhůta se přerušuje a počíná běžet lhůta nová, a to po uplynutí kalendářního roku, ve kterém byl daňový dlužník o tomto úkonu informován. Daňové nedoplatky však lze vymáhat nejpozději do dvaceti let počítaných od konce roku, ve kterém se stal nedoplatek splatným, s výjimkou daňových nedoplatků zajištěných dále uvedenými způsoby. Je-li daňový nedoplatek zajištěn na movitých věcech, nemůže se zástavní právo promlčet tehdy, má-li věřitel zástavu v držení. Je-li daňový nedoplatek zajištěn zástavním právem na nemovitostech zápisem v příslušné evidenci, nelze do třiceti dnů po tomto zápisu proti uplatnění a zjištěného práva namítat promlčení nedoplatku. V. Exekuční náklady §73a Exekuční náklady připadají v úvahu v případech, kdy správce daně přistoupí k vymáhání daňového nedoplatku exekucí. Jestliže daňový dlužník nezaplatí splatný daňový nedoplatek včetně nedoplatku na pokutách (viz výše) v zákonné lhůtě, vyzve ho správce daně, aby daňový nedoplatek zaplatil v náhradní lhůtě. Tato náhradní lhůta je nejméně osmidenní (zpravidla delší). Ve výzvě správce daně daňového dlužníka současně upozorní, že když daňový nedoplatek nebude zaplacen v této náhradní lhůtě, po jejím uplynutí bude bez dalšího přikročeno k vymáhání daňového nedoplatku. Proti výzvě se sice lze odvolat ve lhůtě patnácti dnů, leč odvolání nemá odkladný účinek. Daňové řízení Vymáhání přitom lze zahájit i bez předchozí výzvy, a to tehdy, jestliže hrozí nebezpečí, že účel vymáhání bude nějakým způsobem ze strany daňového dlužníka zmařen, nepřistoupí-li se k vymáhání neprodleně. Vymáhání daňového nedoplatku provádí správce daně, u něhož je daňový dlužník evidován, daňovou exekucí. O provedení exekuce však může správce daně požádat i soud. Exekuční titul pro daňovou nebo soudní exekuci je: a) vykonatelný výkaz nedoplatků, b) vykonatelné rozhodnutí, jímž se ukládá peněžité plnění, c ) splatná částka zálohy na daň. Daňová exekuce se provádí vydáním exekučního příkazu na: a) přikázání pohledávky na peněžní prostředky daňových dlužníků na účtech vedených u bank nebo jiné pohledávky, b) srážku ze mzdy, jiné odměny za závislou činnost nebo náhrady za pracovní příjem, důchody, sociální a nemocenské dávky, stipendia apod., c) prodej movitých věcí, d) prodej nemovitostí. Z uvedeného je evidentní, že možnosti správce daně vymoci daňový nedoplatek jsou téměř neomezené. Pro daňového dlužníka je v takovém případě samozřejmě nejoptimálnější situace, kdy k vymožení daňového nedoplatku posta čí první dva uvedené způsoby, aniž by byl dotčen jeho movitý, případně nemovitý majetek. Exekuční příkaz se doručuje daňovému dlužníkovi nebo ručiteli a dalším osobám, kterým jsou exekučním příkazem ukládány povinnosti. Všechny tyto osoby mohou proti němu podat do patnácti dnů námitky. O námitkách rozhodne správce daně, který exekuci nařídil. Výkon rozhodnutí může být odložen tehdy, zádá-li daňový dlužník nebo ručitel o splátky, o posečkání daně nebo o prominutí daňového nedoplatku, a i bez žádosti, šetří-li se skutečnosti rozhodné pro částečné nebo úplné zrušení výkonu rozhodnutí. Jestliže se v průběhu vymáhání zjistí a prokáže, že bylo vymáháno neoprávněné, náleží daňovému dlužníkovi nebo ručiteli za takto neoprávněně vymožené částky úrok ve výši 280 % diskontní úrokové sazby české národní banky platné v první den kalendářního čtvrtletí. Nyní již k exekučním nákladům, které samozřejmě (pokud exekuce nebyla provedena neoprávněně) hradí daňový dlužník.Celkové exekuční náklady sestávají ze dvou složek. Jedná se o náhradu nákladů za výkon zabavení a za výkon prodeje a dále o náhradu hotových výdajů správce daně. Náhrada za výkon zabavení činí 2 % vymáhaného nedoplatku, nejméně však 200,- Kč. Stejně tak náhrada za výkon prodeje činí 2 % vymáhaného nedoplatku, nejméně však 200,- Kč. Náhrada exekučních nákladů se vymáhá zároveň s nedoplatkem, pro který se exekuce provádí. A tak když například daňový dlužník má daňový nedoplatek ve výši 500 000,- Kč a ten nezaplatí ani v náhradním termínu, může se stát, že správce daně přikáže pohledávku na peněžní prostředky na jeho bankovním běžném účtu ve výši 510 000,- Kč a tak, jak budou peněžní prostředky na tento účet daňovému dlužníkovi nabíhat, tak je bude správce daně čerpat. Postup, kdy by daňový dlužník přestal s uvedeným běžným účtem pracovat, tedy přestal na něj přijímat platby, je zbytečný, neboť se vystavuje prodeji svého movitého či nemovitého majetku.
VI. Promíjení příslušenství daně §55a Podle § 55a zákona o správě daní a poplatků může ministerstvo financí mj. prominout příslušenství daně z důvodů nesrovnalostí vyplývajících z uplatňování daňových zákonů i z důvodu odstranění tvrdosti. Ministerstvo pak může zmocnit k provádění tohoto svého oprávnění správce daně. V praxi se tak stalo vyhláškou MF č. 299/ 1993 Sb. ze dne 1. prosince 1993, kterou se zmocňují územní finanční orgány k promíjení příslušenství daně. Finanční úřad tak může podle této vyhlášky k zamezení nesrovnalostí vyplývajících z uplatňování daňových zákonů nebo tvrdosti zcela nebo částečně prominout příslušenství daně podle daňových zákonů, a výjimkou exekučních nákladů. Jedná se tedy o penále, zvýšení daně, úroky a pokuty. Správce daně však může toto příslušenství prominout maximálně do výše 300 000,- Kč v běžném kalendářním roce u jednoho daňového dlužníka a jedné daně. Žádosti o prominutí vyšších částek je tedy nutno adresovat nikoliv správci daně, ale ministerstvu financí. V praxi dochází i k případům, kdy daňový subjekt adresuje chybně svoji žádost finančnímu úřadu a ten ji, opět chybně, vyhoví do stanoveného limitu. Uvedu příklad. Penále daňového dlužníka činí 500 000,- Kč. Ten žádost o jeho prominutí adresuje správci daně a ten promine částku 300 000,- Kč. Takový postup správců daně je nesprávný, neboť žádost má být postoupena ministerstvu financí . Do maximální výše 300 000,- Kč se započte i výše příslušenství daně, které bylo již prominuto u stejné daně v běžném kalendářním roce.Jako o všech žádostech, tak i o těchto bude správce daně rozhodovat samozřejmě individuálně s přihlédnutím k okolnostem a všem argumentům u vedeným v žádosti daňovým subjektem. Vyhláška však taxativně uvádí případy příslušenství daně, které nelze snížit nebo prominout v žádném případě. Jedná se o následující případy:ní a) nesplnění registrační povinnosti a nepředložení daňového přiznání, jde-li o daň z přidané hodnoty a spotřební daně, b) opakování nedostatku, za který již bylo stejné příslušenství daně uplatněno, c) penále stanovené trojnásobnou sazbou (viz výše – penále při zjištění daňového dluhu správcem daně při kontrole, kdy závada spočívala převážně v zatajených příjmech – ).
VII. Pozastavení činnosti §38 Až dosud uvedené typy sankcí měly vždy peněžní podobu, tzn. daňový subjekt za své chyby platil do společné kasy penězi, a to přímo. Správce daně však může v určitých případech daňovému subjektu jeho činnost pozastavit. Pozastavením činnosti dochází logicky a následně k pozastavení příjmů daňového subjektu, takže sankce se vlastně také dotýká rovněž jeho finanční situace, leč nepřímo. Správce daně může pozastavit činnost tehdy, když dochází u daňového subjektu k opakovanému porušení povinností nepeněžité povahy, za které již byla u ložena pokuta a nedošlo přitom ani dodatečně ke splnění této povinnosti. V takovém případě může správce daně až na třicet dnů pozastavit daňovému subjektu jeho podnikatelskou činnost, jejíž výsledky jsou předmětem zdanění a jíž se porušení povinností týká. Pozastavení činnosti však lze uplatnit jen tehdy, ztěžuje-li neplnění povinnosti subjektem daně jeho registraci nebo zjištění skutečností rozhodných pro správné a úplné stanovení daňového základu a daně. Správce daně nejdříve vyzve daňový subjekt k dodatečnému splnění jeho povinnosti a stanoví mu pro to přiměřenou lhůtu. Ve výzvě jej současně upozorní, že nebude-li jí vyhověno ve stanovené lhůtě, přistoupí správce daně k pozastavení činnosti daňového subjektu. Proti této výzvě se sice lze odvolat do osmi dnů od doručení výzvy, leč podané odvolání nemá odkladný účinek.Pokud lhůta uvedená ve výzvě marně uplynula, tedy nebylo ze strany daňového subjektu zajištěno odstranění nedostatků, může správce daně vydat rozhodnutí o pozastavení činnosti daňovému subjektu. Součástí rozhodnutí musí být i jeho odůvodnění, způsob naložení s věcmi podléhajícími zkáze, jestliže jsou též zahrnuty v té části hmotného majetku subjektu daně, vůči kterému je pozastavení uplatněno. Ve výzvě musí být rovněž přesné vymezení doby, od kdy a na jak dlouho se toto opatření uplatní. Pozastavení činnosti se uskuteční tak, že v rozhodnutí uvedený hmotný majetek se za policejní asistence uzavře a uzamkne a zajistí úřední uzávěrou.Daňový subjekt, u něhož došlo k pozastavení činnosti, je povinen předat správci daně do úschovy všechny klíče od takto zajištěného hmotného majetku po dobu, po kterou pozastavení činnosti trvá. Je-li to možné a vhodné, může kromě toho správce daně opatřit uzavřený a uzamčený majetek vlastním zámkem. O průběhu uplatnění pozastavení činnosti se na místě sepíše vždy protokol. Od okamžiku, kdy byly přiloženy úřední uzávěry, je komukoliv zakázáno se zajištěným hmotným majetkem jakkoliv nakládat nebo do něj vstupovat.Ukáže-li se během pozastavení činnosti na straně daňového subjektu nezbytná potřeba jakéhokoliv nakládání se zajištěným hmotným majetkem, resp. potřeba vstupu do zajištěných prostor, může se tak stát vždy jen se souhlasem správce daně a za jeho přítomnosti. Případné ztráty vzniklé daňovému subjektu z pozastavení činnosti včetně ušlého zisku nese samozřejmě daňový subjekt. Není tomu tak jedině v případě, kdy rozhodnutí o pozastavení činnosti nenabude právní moci nebo pravomocné rozhodnutí je zrušeno.
VIII. Trestný čin §148 trestní zákoník Nejvyšší a nejnepříjemnější sankce čekají toho, kdo se proti daňové legislativě prohřeší takovým způsobem, že naplní podstatu trestného činu.Trestný čin byl spáchán tehdy, jestliže se prokáže, že byl zaviněn úmyslně,v některých případech z nedbalosti. Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel: a) chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně (viz dále) porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem, nebo b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn. Z nedbalosti je trestný čin spáchán tehdy, jestliže pachatel: a) věděl, že může způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrození nezpůsobí, nebo b) nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl. Nyní však již k samotnému trestnému činu daňovému. Ten nalezneme v § 148 trestního zákona. Jedná se o zkrácení daně, poplatku a podobné dávky. Podle tohoto ustanovení ten, kdo ve větším rozsahu zkrátí daň, clo, pojistné na sociální zabezpečení nebo zdravotní pojištění, poplatek nebo jinou jim podobnou dávku, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo peněžitým trestem. Odnětím svobody na jeden rok až osm let bude pachatel potrestán: a) spáchá-li výše uvedený trestný čin nejméně se dvěma osobami, b) poruší-li k usnadnění takového činu úřední uzávěru , nebo řízení c) způsobí-li takovým činem značnou škodu. Odnětím svobody na pět let až dvanáct let pak bude pachatel potrestán tehdy, způsobí-li výše uvedeným trestným činem škodu velkého rozsahu. Aby mohl pachatel lépe odhadnout své šance, musí vědět, co se rozumí větší škodou, značnou škodou a škodou velkého rozsahu. Výše jednotlivých škod jsou odvozeny jako násobky nejnižší měsíční mzdy stanovené nařízením vlády. Škodou většího rozsahu se rozumí částka dosahující nejméně dvacetinásobku takové mzdy, značnou škodu částka dosahující nejméně stonásobku takové mzdy a škodou velkého rozsahu částka dosahující nejméně pětisetnásobku takové mzdy. Částky krácených dávek se sečítají. A tak může nastat situace, kdy daňový poplatník zkrátí daň takovým způsobem, že částkou nenaplní podstatu tohoto trestného činu. Vzhledem k tomu, že od daňové povinnosti, resp. daňového základu daně z příjmů se odvíjí i výše plateb na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění, jsou dále nepřímo kráceny i tyto platby. Celková částka pak může již naplnit podstatu trestného činu, neboť jestliže může být škodou většího rozsahu, aniž by touto škodou byla částka zkrácení daně z příjmů. Závěr Na konec - aby se jednalo o trestný čin, musí být prokázán úmysl, případně nedbalost. Pokud toto prokázáno nebude, tak i když škody budou většího rozsahu či ještě větší, bude se jednat o daňový nedoplatek, který bude postižen vyměřením penále, kterému samozřejmě bude předcházet úhrada dlužné částky – buď dobrovolně, nebo daňovou exekucí. Sankce v daňovém řízení Vybrané části:
Zákon České národní rady č.337/1992 Sb., o správě daní a poplatků Část první-obecné ustanovení Část druhá-řízení přípravné
Část třetí-řízení vyměřovací Část čtvrtá-řádné opravné prostředky
Část pátá-mimořádné opravné prostředky
Část šestá-placení daní
Část šestá-placení daní (pokračování)
Část sedmá-zvláštní ustanovení k jednotlivým druhům daní Část osmá-ustanovení společná, zmocňovací, přechodná a závěrečná Odkazy
Vybrané části:
Zákon České národní rady č.337/1992 Sb., o správě daní a poplatků Část první-obecné ustanovení Část druhá-řízení přípravné
Blokové řízení §37a
Část třetí-řízení vyměřovací Část čtvrtá-řádné opravné prostředky
Část pátá-mimořádné opravné prostředky
Prominutí daně §55a Část šestá-placení daní
Exekuční náklady §73a
Část sedmá-zvláštní ustanovení k jednotlivým druhům daní Část osmá-ustanovení společná, zmocňovací, přechodná a závěrečná Odkazy
Vybrané části:
Penále (Daňové nedoplatky a penále § 63)
0,05 -a)z daně odměřené podle dodatečného daň.přiznání daň.dlužníkem -b)z daně vybrané srážkou nesprávně sraženou dodatečně odvedena ve správné výši -c)z rozdílu mezi daní dosud nepravomocně vyměřenou a vyšší daní vyměřenou v odvolacím řízení proti tomuto vyměření se uplatní také v případě, kdy k tomuto rozdílu došlo v důsledku vyhovění návrhu daň.subjektu v odvol.řízení; 0,2 -ze zkrácení daně zjištěné správcem daně ;
- způsob stanovení penále je stanoveno zákonem o správě daní a poplatku;
Pokuty §37
Zvýšení daně §68
|
