Činnosti obchodních bank a rizika jejich činnosti - Škola mezinárodních a veřejných vztahů Praha

xh462g1114nhhv 11462gxy14nhv8d

Seminární práce

xh462g1114nhhv 11462gxy14nhv8d

Činnosti obchodních bank a rizika jejich činnosti

xh462g1114nhhv 11462gxy14nhv8d

Obsah

A. Úvod .……………………………………………………………3

B. Obecná charakteristika bank …………………………………3

C. Vymezení činnosti ……………………………..……………....4

C.1 Investování do cenných papírů …………………………………4

C.2 Finanční leasing ………………………………………………...5

C.3 Platební styk ……………………………………………………5

Zúčtování ……..………………………………………………..6

Vydávání platebních prostředků …….…………………………6

Poskytování záruk ……………………………………………...6

Otevírání akreditivů ….………………………………………....6

C.4 Obchodování na vlastní účet nebo na účet klienta ……………..6

C.5 Účast na vydávání akcií a poskytování služeb …………………7

C.6 Finanční makléřství …………………………………………….7

C.7 Poskytování porad ve věcech podnikání ……………………….7

C.8 Portfolio management ………………………………………….7

C.9 Uložení a správa cenných papírů ………………………………7

C.10 Výkon funkce depozitáře ……………………………….……...7

C.11 Nákup devizových prostředků ………………………….……...8

C.12 Poskytování bankovních informací …………………….……...8

C.13 Pronájem bezpečnostních schránek ……………………………8

D. Zásady bankovní činnosti ……..……………….……………..8

D.1 Likvidita …………………….…………….. …………………..8

D.2 Bezpečnost ………………….…….……………..……………..9

D.3 Rentabilita ………………….…….……………………..……..10

E. Rizika bankovní činnosti ….. …………………..……….….. 10

E.1 Úvěrové riziko ….………..….…………………………………10

E.2 Kapitálové riziko ………………………………………………11

E.3 Operační riziko ………………………………………………...12

E.4 Tržní riziko …………………………………………………….12

E.5 Právní riziko …………………………………………………...12

F. Závěr …..……….…………………………………………...…13

xh462g1114nhhv 11462gxy14nhv8d

A.Úvod

xh462g1114nhhv 11462gxy14nhv8d

Není tomu tak dávno, kdy byly finanční transakce v jednotlivých zemích světa značně omezené. Každý stát s fungujícím finančním trhem a bankovním systémem si chtěl udržet jistou míru finanční nezávislosti, aby tak mohl omezit případný vliv cizích bankovních subjektů. Finanční trhy byly přístupné pouze pro úzkou, finančně zajištěnou vrstvu klientů a ti by se dnes asi nestačili divit, jaké služby by jim mohly být nabízeny. Zvyšování obratu peněz, propojujících čím dál pevněji tento svět, ale také lidi navzájem, je logickým důsledkem vývoje lidského pokolení a s ním souvisejícího rozvoje bankovního sektoru. Ten je ovlivňován do jisté míry politickou situací v dané zemi a také předešlým hospodářským vývojem.

Hospodářství je složitým procesem, při kterém ze vzácných zdrojů vyrábíme statky a služby sloužící k uspokojení našich potřeb. Jedním ze základních zdrojů je i kapitál, peníze, které vkládáme do určité ekonomické činnosti s cílem ziskovosti. Asi jako každý podnikatelský subjekt, který chce navýšit svůj počáteční vklad, si také banky kladou tento úkol jako svůj cíl. Ne vždy se ovšem vysněné tužby o brzkém zbohatnutí mění v realitu. Jasným příkladem by mohly být mnohé banky, na které byla uvalena nucená správa nebo které zcela zanikly. A proto by si klient banky měl vždy pečlivě uvážit všechna pro a proti, zda využije některou z nabízených bankovních služeb a sváže tak osud svého majetku se schopnostmi či neschopnostmi jím vybrané banky.

V následujících kapitolách se budu snažit objasnit základní pojmy z bankovnictví, činnosti obchodních bank a rizika spojená s těmito činnostmi.

xh462g1114nhhv 11462gxy14nhv8d

B.Banky a jejich systém

Abychom se mohli podrobněji věnovat službám obchodních bank, musíme si nejdříve pojem banka nějak definovat. Lidé dokázali za etapu vývoje bankovnictví vymyslet několik definicí, jasně charakterizující , co to vlastně banka je. Upravené do moderní podoby zní přibližně takto:

1.Obecně finanční zprostředkovatel či depozitní instituce soustřeďující dočasně volné peněžní prostředky a poskytující je formou půjček nejrůznějším subjektům, nabízející také řadu dalších služeb, zejména platebního styku.

2.Podle 1.směrnice EU úvěrová instituce, jejíž obchodní činností je přijímat vklady nebo jiné splatné fondy od veřejnosti a poskytovat úvěry na vlastní účet.

3.Podle zákona o bankách č.21/1992 Sb. právnická osoba se sídlem v České republice, založená jako akciová společnost nebo státní peněžitý ústav, která přijímá vklady od veřejnosti, poskytuje úvěry a je k výkonu těchto činností vybavena povolením (licencí) od ČNB.

Licenci získá banka jen tehdy, pokud rozhodne ČNB v dohodě s Ministerstvem financí po splnění zákonem stanovených požadavků. K nim přísluší základní jmění ve výši minimálně 500 miliónů Kč, odborně schopné vedení, které by mělo být otestováno přezkušujícím orgánem ČNB a kvalitní obchodní záměry. Předpokladem pro zahájení bankovní činnosti je také vytvoření příslušných technických a organizačních prostředků, čímž se rozumí především síť poboček a technické vybavení včetně odborně zdatného personálu. Dále se zkoumá ekonomická účelnost banky v souvislosti s jejími obchodními záměry, protože je-li trh již nasycen určitým typem bankovních služeb, může to svědčit o nereálných ekonomických kalkulacích managementu banky a možných budoucích problémech na kapitálovém trhu.

Bankovní systém státu je souhrn všech bank na jeho území. V tomto systému jsou definovány vztahy mezi bankami. V České republice existují dvě hierarchické úrovně, čímž se zařazujeme na úroveň ostatních demokratických států. Na vyšší úrovni je Česká národní banka (dále jen ČNB), mající charakter centrální (ústřední) a emisní banky a na nižší úrovni jsou ostatní (obchodní) banky. Česká republika využívá tzv. univerzálního modelu bankovnictví, kdy veškeré banky mají jak licenci být komerční bankou a zabývat se tedy především poskytováním úvěrů, přijímáním vkladů a prováděním platebního styku, tak i licenci být bankou investiční tedy hlavně obchodovat a spravovat s cennými papíry. Tento model bankovnictví je odlišný od modelů jiných států ( USA – oddělené bankovnictví, kdy je banka jen komerční nebo jen investiční; Itálie – smíšený model, kdy dochází k průniku obou modelů.) a má tak prostor prokázat, že má své pevné místo v bankovním sektoru.

Fungující bankovní systém je základem tržní ekonomiky, proto byla pro činnost bankovního systému vytvořena závazná pravidla sestávající se z řady zákonů a opatření ČNB. Smyslem těchto pravidel je zabránit rizikovým obchodům. Za bankovní systém je odpovědna ČNB.

C.Vymezení činnosti

Základní bankovní činnosti byly již zmíněny na začátku, ovšem jejich výčtem činnosti bank nekončí. Ty jsou specifikovány zákonem o bankách č.21/1992 Sb.:

C.1.Investování do cenných papírů - Právní nárok majitele vůči tomu, kdo je v něm zavázán. Cenný papír je nositelem právního nároku, který v sobě ztělesňuje, a je pro jeho vznik, existenci, převod a zánik prakticky nenahraditelný. Cenné papíry mohou být vydávány v listinné nebo zaknihované (dematerializované) formě. V České republice není cenný papír definován. Zákon o cenných papírech pouze vymezuje soustavu cenných papírů, do které patří:

- Akcie - Cenný papír, s nímž jsou spojena práva akcionáře podílet se na řízení akciové společnosti, jejím zisku a likvidačním zůstatku při zániku společnosti. Dále pak právo získávat předkupní právo na nově emitované akcie.

- Zatimní listy - Cenný papír vydávaný akciovou společností v situaci, kdy dosud nebyl zcela splacen emisní kurz akcie. Nahrazuje upisovateli všechny jím upsané, ale dosud nesplacené akcie. Výměna zatimního listu za akcie je zpravidla uskutečňována postupně podle splácení emisního kurzu upsaných akcií. Zatimní list musí být v ČR ve formě cenného papíru na řad, se kterým jsou spojena práva vyplývající z akcií, které zatimní list nahrazuje.

- Cenný papír na řad - Druh cenného papíru z hlediska převoditelnosti. Na cenném papíru na řad je vyznačeno jméno oprávněné osoby s doložkou na řad. Převod se uskutečňuje zvláštním písemným prohlášením zpravidla na rubu cenného papíru, jež je označováno jako indosament a při němž je tedy potvrzen převod směnečných práv ze subjektu převádějícího šek na jinou osobu.

- Podílové listy - Obecně cenný papír, jež vyjadřuje podíl na majetku podílového fondu. Neopravňuje zasahovat do správy fondu. V některých zemích se nazývá investiční certifikát. V ČR cenný papír, se kterým je spojeno právo podílníka na odpovídající podíl majetku v podílovém fondu a právo podílet se na výnosu majetku podle statutu podílového fondu. Může být vydán na jméno nebo na doručitele. Podílové listy uzavřeného podílového fondu musí být veřejně obchodovatelné.

- Dluhopisy - Obecně cenný papír vyjadřující dlužnický závazek emitenta vůči každému vlastníku tohoto dokumentu. V ČR je dluhopis cenným papírem, s nímž je spojeno právo majitele požadovat splacení dlužné částky ve jmenovitých hodnotách, vyplacení výnosů z něj k určitému datu a povinnost osoby oprávněné vydávat dluhopisy tyto závazky splnit. K vydání dluhopisů, je třeba státního povolení.

- Směnky - Dluhový cenný papír vystavený na určitou peněžní sumu, nepřipouštějící tedy nepeněžní plnění. Jde současně o cenný papír svědčící jménu, který může být vystaven pouze na řad nebo na jméno, nikoli na doručitele. Směnka nemůže existovat v zaknihované podobě a je vydávána individuálně. Dalším charakteristickým znakem směnky je přísná formalizace nebo také směnečná přísnost. Určujícím dokumentem, který zakládá používání směnek v ČR, je zákon směnečný a šekový č.191/1950 Sb.

- Šeky - Cenný papír, jehož prostřednictvím dává výstavce bance bezpodmínečný příkaz, aby z jeho šekovatelného účtu vyplatila sumu na šeku uvedenou oprávněnému majiteli šeku.

- Cestovní šeky - Typ šeku vydávaného finanční institucí pro placení či výběr hotovosti mimo bydliště držitele. Ten zaplatí za vydané šeky předem a samotné šeky o různých nominálních hodnotách podepisuje dvakrát – jednou při nákupu šeku jako vzor podpisu, podruhé při placení šekem v obchodní síti či výběru hotovosti v partnerské bance vydavatele. Nejslavnější jsou Traveller's cheque firmy American Express, jež také s jejich vydáváním začala. Cestovními šeky jsou i eurošeky.

- Náložné listy včetně konosamentů - Náložní list, doklad v námořní dopravě, který potvrzuje, že zboží bylo přepravcem řádně převzato. Podpisem konosamentu se přepravce zavazuje, že v místě určení předá zboží majiteli konosamentu. Jde o obchodovatelný cenný papír, vystavitelný na řad, na doručitele či na jméno.

- Skladištní listy, investiční kupony a jiné cenné papíry prohlášeny jinými zákony.

C.2.Finanční pronájem neboli finanční leasing - Vedle operativního leasingu jedna ze základních forem leasingu. U nás 95% z celkového objemu leasingu. Spočívá v tom, že z pohledu nájemce předmětu vlastně nahrazuje úvěr při jeho získání. Po zaplacení splátek je vlastnictvím nájemce. Pronajímatel - leasingová společnost - je buď samostatný finanční zprostředkovatel nebo dceřinná společnost banky.

C.3.a) Platební styk - Soustava postupů a instrumentů umožňujících realizovat hotovostní a bezhotovostní přesuny peněžních prostředků mezi ekonomickými subjekty. Z hlediska formy platby můžeme vyčlenit hotovostní platební styk a bezhotovostní platební styk

- Hotovostní platební styk – Součást platebního styku realizovaná prostřednictvím peněz. Banky umožňují skládat hotovost ve prospěch účtů svých klientů, výběr hotovosti z účtu šekem, výběrním lístkem nebo platební kartou, stejně jako poukázat peněžní prostředky majitelem účtu k výplatě v hotovosti.

- Bezhotovostní platební styk – Platební operace realizované bez přítomnosti hotových peněz, převodem peněžních prostředků mezi bankovními účty zúčastněných subjektů, který může být zprostředkován různými instrumenty, např. bankovními převody, šekem, platební kartou, akreditivem.V této oblasti mají banky výsadní postavení. Patří sem však i vyrovnání pohledávek jdoucích mimo bankovní účty a realizované např. směnkou nebo šekem.

C.3.b) Zúčtování - Součást neutrálních bankovních institucí. Zúčtovací operace jsou spojeny s platebními operacemi, vyrovnávají platby mezi klienty bank a bankami, mezi klienty navzájem, mezi bankami a státem atd. Bezhotovostní zúčtování je dnes již zcela automatizováno, naopak hotovostní platby jsou v podstatě neautomatizovatelné a řešení spočívá nikoli v jejich racionalizaci, ale odstranění.

C.3.c) Vydávání platebních prostředků

- Platebních karet - Uzanční označení pro všechny produkty bezhotovostního platebního styku spojené s existencí standardizované plastikové karty. Od roku 1914, kdy byla v USA vydána první identifikační karta, rozšiřovaly karty okruh funkcí, které jsou schopny plnit, až po dnešní karty s čipem či karty laserové. Z předplatebních karet jsou nejznámější telefonní karty a karty pro nákup pohonných hmot. Bankomatové karty slouží k vybírání hotovosti z bankomatů, dnešní platební karty slouží navíc k placení pomocí platebních terminálů.

- Cestovních šeků – viz výše

C.3.d) Poskytování záruk - Bankovní záruka vzniká písemným prohlášením banky v záruční listině, že uspokojí věřitele do výše uvedené peněžní částky podle obsahu listiny v případě, jestliže dlužník nesplní určitý závazek. Banka jako ručitelský subjekt nemůže uplatnit námitky, jež by byl oprávněn uplatnit dlužník, plní peněžitě na písemné vyzvání věřitele. Bankovní záruka je neodvolatelná a vzhledem k tomu, že je opřena o bonitu ručitelského subjektu, je silnější než záruka firemní. Její konstrukce je odvozena z Jednotných pravidel pro kontraktní záruky, jejichž působnost je ovšem vyloučena při střetu s kogentními normami příslušného národního práva. Příkazce je pak povinen uhradit bance její plnění ze záruky a nemůže vůči ní uplatnit námitky, které by mohl adresovat věřiteli. Poskytnutí záruky tedy pro banku znamená závazek, jenž je de facto potencionálním úvěrem, i proto banka pečlivě prověřuje bonitu subjektu, kterému svou záruku poskytuje. Ocenění tohoto produktu má formu provize.

C.3.e) Otevírání akreditivů – Akreditiv je dokument vydaný bankou jménem zákazníka, jímž se banka zavazuje, že proplatí směnky vystavené osobami, od nichž zákazník koupil zboží. Akreditivy se používají především v mezinárodním obchodě a představují vysoký stupeň jistoty pro dodavatele, že mu bude řádně zaplaceno. Používání akreditivů je standardizované, existují Jednotná pravidla a zvyklosti pro dokumentární akreditivy.

C.4.Obchodování na vlastní účet nebo na účet klienta

C.4.a) s devizovými hodnotami - Deviza je likvidní, v cizině splatná pohledávka znějící na cizí měnu, bezhotovostní platební prostředek. V Evropě se odlišuje od valuty, v USA má označení foreign exchange.

C.4.b) v oblasti termínových obchodů

- Futures - Druh burzovních obchodů, jež se uskutečňují až po dohodnuté lhůtě nebo ve lhůtě stanovené burzovními pravidly. Při termínových obchodech se plnění neuskutečňuje ihned po sjednání obchodu, nýbrž se posuzuje od data uzavření obchodu na určitou, předem stanovenou dobu. Časové rozpětí může přinést i rozpětí kurzů cenných papírů, a to jak směrem nahoru, tak i směrem dolů. Rozlišujeme dva základní druhy obchodů termínových, obchody termínové fixní a obchody termínové prémiové. První jsou klasickým typem termínových obchodů. Prodávající je povinen ke dni plnění bezpodmínečně dodat cenné papíry a kupující je bezpodmínečně povinen tyto cenné papíry převzít a uhradit příslušnou částku. Při obchodech termínových prémiových kupující prémie poskytuje prodávajícímu prémie právo volby realizace obchodu. Mezi nedůležitější prémiové obchody patří prémiové obchody s prémií na převzetí, prémiové obchody s prémií na dodání, dontové prémiové obchody na odebrání nebo dodání, dvojité prémiové obchody na odebrání nebo dodání, stelážové obchody a násobné obchody. Prémiové obchody byly na světových burzách velmi rozvinuty a počátku tohoto století. Po burzovním krachu v roce 1929 však byly výrazně omezeny. K opětovné renesanci prémiových obchodů došlo začátkem 80.let, kdy se tento druh obchodů začal realizovat v moderní podobě, a to ve formě standardizovaných opčních obchodů.

- Opce – options - Smlouva mezi dvěma obchodními partnery, které dává kupujícímu právo, ale ne povinnost koupit, popř. prodat stanovené finanční instrumenty za předem stanovenou cenu k stanovenému datu nebo během stanovené doby. Kupující, tedy majitel opce musí zaplatit prodávajícímu, vypisovateli, za získané právo opční prémii. Z hlediska druhu práv a povinností můžeme rozlišovat kupní opci a prodejní opci. Opce jsou vypisovány na různé druhy bazických instrumentů. Vzhledem k této skutečnosti můžeme rozlišovat opce na akcie – stock option, opce na akciové indexy – index option, opce na úrokové instrumenty – interest rate option, opce na financial futures – futures options a měnové opce – foreign currency option.

- Kursové a úrokové obchody

C.4.c) s převoditelnými cennými papíry - Cenný papír na doručitele.

C.5.Účast na vydávání akcií a poskytování souvisejících služeb – Prodejem akcií investorům (akcionářům) si vlastně banka vytváří kapitál, který jej jejím základem.

C.6.Finanční makléřství - Makléř je obecně osoba zastupující brokerskou firmu při jednání s klientem, v ČR působí jako poradce obchodníka s cennými papíry. Makléř jedná vždy jménem obchodníka s cennými papíry, a to i tehdy, když je k němu v jiném než pracovně právním vztahu. Makléř získává k výkonu své činnosti povolení od příslušného státního orgánu na základě úspěšného složení makléřské zkoušky.

C.7.Poskytování porad ve věcech podnikání – Především poradenská činnost v oblasti finančních trhů pro začínající podnikatelské subjekty.

C.8.Obhospodařování cenných papírů klienta na jeho účet včetně poradenství – portfolio management - Mezinárodně používaný výraz pro soubor různých investičních instrumentů, které jsou předmětem investování jednoho subjektu.

C.9.Uložení a správa cenných papírů nebo jiných hodnot

C.10.Výkon funkce depozitáře - V ČR povinný dohled nad činností investičních společností či investičního fondu – forma ochrany minoritních akcionářů, podílníků. Subjektem je banka.

C.11.Směnárenskou činnost – nákup devizových prostředků - Součást neutrálních operací bank, dnes však v ČR zcela liberalizované podnikání, jímž se lze zabývat na živnostenský list, spočívající v konverzi měn. Směnárenské operace jsou orientovány na fyzické osoby v rámci turistiky.

C.12.Poskytování bankovních informací

C.13.Pronájem bezpečnostních schránek

Jak je z výše uvedeného patrné, mají banky široké pole působnosti na finančních trzích, avšak zůstává otázkou, je-li tomu vždy skutečně dobře. V této souvislosti lze proto vyslovit hypotézu, že tak nepřeberné množství bankovních činností může být i na škodu, protože banka je pak nemusí vždy vykonávat na sto procent. To mohlo být do jisté míry i příčinou neúspěchu mnoha zaniklých bank v České republice, které se soustředily na širokou škálu bankovních činností a tak trochu pozapomněly na prevenci bezpečnosti svého konání. Docházelo k obrovským finančním únikům, a jak to s takovými bankami dopadlo, bohužel každý z nás moc dobře ví.

D.Zásady bankovní činnosti

Aby mohla banka kvalitně vykonávat své služby, musí si stanovit priority, na kterých bude při tomto svém konání stavět. Obecně by to měla být pravidla, která uspokojí potencionální zákaznickou klientelu natolik, že se tato po uvážení své individuální situace rozhodne investovat svůj majetek do některé banky.

Zásady bankovní činnosti spočívají v neustálém zabezpečování likvidity banky a v zabezpečování její rentability.

D.1.Likvidita – Banka musí být schopna v kterémkoli okamžiku vyplatit klientům uložené peníze. Proto si každá banka vytváří potřebné rezervy. Pro zajištění likvidní pozice slouží:

D.1.a) Rezervy pohotových platebních prostředků, při čemž potřeba a výše rezerv je dána sezónními výkyvy a náhlými nepředvídatelnými okolnostmi.

- primární – Představované peněžní hotovostí a netermínovanými vklady na účtech ostatních bank

- sekundární – Představované investicemi, které mohou být rychle přeměněny na hotovostní formu s minimální ztrátou a prodlením, např. státní pokladniční poukázky, bankovní akcepty, obchodovatelné cenné papíry renomovaných emitentů, státní a komunální cenné papíry splatné do jednoho roku a další velice likvidní cenné papíry.

D.1.b) Úvěry od jiné obchodní banky nebo od ČNB

Pravidla likvidity odráží snahu a nezbytnost optimalizovat projektování odlivu a přílivu peněžních prostředků bankou. Banka má povinnost členit svá aktiva a pasiva podle lhůty splatnosti a dodržovat určité poměrové ukazatele, zachycující relace mezi jednotlivými položkami aktiv a pasiv i mezi aktivy a pasivy navzájem. Výběr, konstrukce a limity hodnot jsou v našich podmínkách do značné míry záležitostí dohody mezi bankou a ČNB. Stanoven může být tedy např. minimální poměr termínovaných běžných vkladů, minimální podíl hotovosti a aktiv apod.

D.2.Bezpečnost – Každý vkladatel musí mít pocit, že jeho peněžní prostředky jsou plně chráněny. Důvěra zákazníka v banku je velice podstatná, a proto se banka musí vyhnout velkému riziku při všech bankovních činnostech, při kterých by mohla přijít o tu část klientely, které by úvěry poskytované bankou připadaly málo výhodné. Tím by došlo ke snížení výnosů banky a tak i k možnému menšímu zisku.

Podle zákona o bankách č.21/1992 Sb. jsou banky povinny zabezpečit, aby

1. Částka úvěrů poskytnutých jednomu dlužníkovi nepřekročila stanovené procento z kapitálu a rezerv.

2. Celková částka úvěrů poskytnutých deseti největším dlužníkům nepřekročila stanovené procento z celkového objemu kapitálu a rezerv banky.

Bezpečnost provádění bankovních operací spočívá ve vnitřní i vnější kontrole a auditu, aby banka snížila pokušení ke zpronevěře, minimalizovala příležitost pro zloděje a chránila bankovní pracovníky i zákazníky.

Součástí vnitřního kontrolního systému banky je:

a) specifikace závazných pracovních postupů – pracovní předpisy, pracovní knihy – Součástí těchto postupů je kontrola a ověřování totožnosti zákazníka, platnosti, správnosti a úplnosti dokladů, zůstatek na účtu, pravosti bankovek apod. V případě, že pracovník vykonává činnost, při níž pracuje se svěřenými hodnotami k vyúčtování, banka s ním uzavírá dohodu o hmotné odpovědnosti za svěřené hodnoty.

b) dvojitá kontrola a provádění některých činností dvěma osobami – komisionálnost - V některých případech je potřebné, aby se na určité práci podíleli dva pracovníci banky, např. při manipulaci s hodnotami na počítárně. Cílem je minimalizovat riziko selhání jednoho z nich. Oba pracovníci kontrolují věcnou správnost operace i sebe navzájem. Druhý bankovní pracovník vyznačí provedení kontroly na písemnosti nebo dokladu svým podpisem.

c) zabezpečení kompletnosti účetních dokladů číslováním – Jedná se o opatření, které má zamezit ztrátě a zneužití účetních dokladů.

d) zajištění bezpečnosti dat – Ze zákona se vztahuje na všechny bankovní obchody včetně jejich průmětu ve stavech účtů. Nevztahuje se na komunikaci s orgány bankovního dohledu, je prolomeno právem výměny informací v rámci bankovního sektoru a povinností podat informace civilnímu soudu, orgánům činným v trestním řízení, ministerstvu financí v souvislosti s výkonem zákonem stanoveného dozoru. Přístup a manipulace je tedy dovolena jen oprávněným osobám.

e) pravidla revize – revizní komise - Plní pouze funkci účetního a kontrolního orgánu. Kontroluje správnost sestavení účetní uzávěrky, metod účtování a hodnotí metody pro oceňování aktiv společnosti. Valná hromada volí jednoho nebo více revizorů, kteří revizní komisi akciové společnosti vytvářejí. Pravomoce revizní komise mohou být přeneseny na svěřeneckou společnost nebo auditorskou firmu.

f) instalace kamer a poplašných zařízení – Přispívají k větší bezpečnosti stejně jako pracovníci ochranné služby. Mimo to jsou zaměstnanci banky připravováni na školeních na to, jak zvládat mimořádné situace, např. přepadení banky.

g) povinná dovolená – Toto opatření je uplatňováno v řadě amerických bank. Je založeno na předpokladu, že pracovník, který si odmítá vybrat roční dovolenou, může mít něco, co chce zakrýt a má obavy, že při jeho přechodném nahrazení může dojít k odhalení důkazů o jeho nelegální činnosti.

Vnější kontrolu uskutečňuje především ČNB, která provádí bankovní dohled nad činností bank. Banky jsou také kontrolovány dalšími orgány jako jsou finanční úřady, kontrolní orgány ministerstev apod.

D.3.Rentabilita – Je charakterizována zejména hospodářským výsledkem banky, ziskem (pokud výnosy jsou větší než náklady) nebo ztrátou (náklady jsou větší než výnosy), který je představován rozdílem výnosů a nákladů. Samozřejmě hlavím cílem banky je dosahování zisku. Banky se snaží dosahovat maximálních výnosů při minimálních nákladech. Do výnosů banky patří přijaté úroky z poskytnutých úvěrů (výnosové úroky), výnosové úroky z vkladů banky u jiných peněžních ústavů, výnosy z investic cenných papírů, přijaté provize a poplatky za provádění různých bankovních služeb a ostatní mimořádné výnosy, např. z kurzových rozdílů. Do nákladů banky patří vyplacené úroky z přijatých vkladů (nákladové úroky), placené poplatky a provize, vyplacené prémie a výhry, odpisy, materiálové náklady, mzdové náklady, náklady na služby nemateriální povahy a ostatní provozní náklady.

Požadavky likvidity a bezpečnosti jsou v rozporu s požadavkem maximalizace zisku. Zvýšení likvidity znamená zvýšení rezerv, což má za následek snížení výnosů nebo zvýšení přijatých úvěrů od bank, což má za následek zvýšení nákladů. Zvýšení bezpečnosti má za následek zvýšení nákladů.

Při důsledném dodržování těchto zásad by neměly nastat žádné závažnější problémy, vyúsťující v krizi banky.

E.Rizika bankovní činnosti

Banka ve své činnosti často přijímá rozhodnutí, jejichž důsledky jsou ovlivněny předem neznámými skutečnostmi. Je-li známo rozdělení pravděpodobností jednotlivých výskytů předem neznámé skutečnosti, mluvíme o rozhodování při riziku, není-li známo toto rozdělení, mluvíme o rozhodování při nejistotě.

Rizika se zpravidla člení na riziko úvěrové, kapitálové, operační, tržní a právní.

E.1.Úvěrové riziko – Rozumíme jím pravděpodobnost toho, že partner banky ve finanční transakci nedostojí závazkům plynoucím ze smlouvy, nebude jednat podle jejich podmínek a bance odtud nevznikne ztráta. U úvěrového rizika můžeme vymezit jeho systematickou a nesystematickou složku. První souvisí s určitou konkrétně vymezenou skupinou klientů podnikajících v jednom odvětví či pocházejících z jednoho teritoria. Představuje tu část nejistoty spjaté s obchodem, která je generována faktory působícími stejnou měrou na všechny subjekty dané skupiny(riziko odvětví, riziko země). Ta část úvěrového rizika, jež je určena individuálními podmínkami jednotlivého klienta, je pak označována jako nesystematické neboli jedinečné úvěrové riziko. Řízení úvěrového rizika spočívá např. ve spolupráci s ratingovými agenturami nebo v důkladném prověřování bonity klienta s využitím finančních analýz. Banka se proti němu zajišťuje tvorbou rezerv a rezervních fondů.

- Ratingová agentura je specializovanou firmou, zabývající se hodnocením bonity eminentů dluhových cenných papírů. Rating začal být realizován na začátku tohoto století. Mezi nejvýznamnější ratingové agentury světa patří Moody's Investor Service a Standart and Poor's z USA. Příkladem neamerických ratingových agentur jsou např. Mikuni nebo Nippon Investors Service.

E.2.Kapitálové riziko - Tkví v tom, že banka se v důsledku kombinace vnitřních a vnějších příčin ocitne v situaci, kdy výše jejích závazků v tržním ocenění převyšuje tržní hodnotu jejich aktiv.

- Solventnost - Nezbytná charakteristika podnikatelského subjektu. Její vymezení lze odvodit z relace tržně oceněných závazků daného subjektu a tržní hodnoty jeho aktiv. Pokud by tržní hodnota aktiv klesla pod úroveň závazků v tržním ocenění, stává se ekonomický subjekt nesolventním. Solventnost spolu s likviditou a rentabilitou je základním cílovým principem činnosti banky. Management banky musí mít stále na zřeteli, že vlastní jmění banky musí být nezáporné. Pro bankovnictví je obzvlášť typické těsné propojení likvidity a solventnosti. I o bance sice platí, že může mít potíže s likviditou a přitom být solventní, likvidní potíže banky však často signalizují závažné hlubší problémy.

Banka se tomu musí bránit optimalizací kapitálu (nikoli maximalizací, která by mohla negativně dopadnout na rentabilitu). Současně je nutné věnovat náležitou péči i skladbě aktiv z pohledu výnosu, rizika a likvidity.

– Kapitálová přiměřenost - Ukazatel stanovený Basilejským výborem pro bankovní dohled při BIS – Banka pro mezinárodní platby, jako poměr kapitálu banky k rizikově váženým aktivům a rizikově váženým úvěrovým ekvivalentům podrozvahových položek. Podle mezinárodní dohody musí banky signatářských států dosáhnout tohoto ukazatele na úrovni 8%. Kapitál banky je pro výpočet standardy kapitálové přiměřenosti vymezen jako součást vlastního kapitálu a dodatkového kapitálu. Sledování tohoto ukazatele souvisí s významem kapitálu banky pro její bezpečnost.

- Vlastní kapitál – Čistý majetek firmy, bilančně rozdíl mezi aktivy a závazky. Je tvořen základním jměním, rezervami a nerozdělenými zisky.

- Dodatkový kapitál – Součást kapitálu banky pro účely propočtu kapitálové přiměřenosti. Banka do něj může započítat všeobecné rezervy do výše 1,25% rizikově vážených aktiv a splacený a nezajištěný podřízený dluh do výše 50% vlastního kapitálu.

Kapitálové riziko je tedy riziko toho, že banka musí vyplatit finanční prostředky partnerovi, aniž je tento partner schopen plnit svou stranu kontraktu.

E.3.Operační riziko – Riziko ztrát v důsledku nesprávného řízení, použití nevhodné metody, nevhodné diverzifikace portfolií, nesprávného plánování pro výjimečné události, lidských chyb, chyb v rozhodování řídících pracovníků. K této třídě lze přiřadit

- Likviditní riziko - Vyjadřuje pravděpodobnost toho, že banka ztratí svou likviditu. Banka tento typ rizika řídí společně s rizikem úrokovým, kroky podnikané k minimalizaci jednoho mají vliv i na druhé, optimalizací svých finančních toků.

E.4.Tržní riziko – Představuje riziko změny hodnoty portfolia aktiv nebo pasiv v důsledku změn tržních podmínek. Toto riziko je ovlivňováno ekonomickým prostředím, v němž banky operují. Jde např. o inflační tlaky, konkurenci, chování klientů a partnerů, situaci v zemích, kde banka operuje apod. Existují tyto druhy tržního rizika:

E.4.a) úrokové riziko – Nese jej banka v souvislosti s dopadem změn tržních úrokových sazeb na její čisté úrokové výnosy, Na změny tržních sazeb reagují ty položky bankovní bilance, které označujeme jako citlivá aktiva a citlivá pasiva. Pokud jejich hodnota není stejná, musí se banka zajišťovat proti úrokovému riziku. Jeho řízení zahrnuje optimalizaci skladby aktiv a pasiv banky a termínové a swapové obchody. K jeho měření jsou v bankovnictví využívány metody

- gap analýzy - Analýza rozdílu. Postup využívaný v bankovnictví při řízení úrokového rizika. Spočívá v komparaci úrokově citlivých aktiv a pasiv ve zjištění pozitivního nebo negativního gapu. Odtud lze odvodit dopad změn na tržní úrokové míry na čistý úrokový výnos banky a zvolit optimální zajišťovací strategii při dané skladbě aktiv a pasiv.

E.4.b) devizové riziko – Je úzce spojeno s riziky úrokovým a likviditním. Spočívá v nevyváženosti struktury aktiv a pasiv v devizách, potenciální ztráta pak rezultuje z dopadu kurzovních změn do bankovní bilance. Tento typ rizika lze řídit zajištěním devizových pozic.

E.4.c) komoditní riziko – Vzniká z nesouladu hodnot komodit v aktivech a pasivech.

E.4.d) akciové riziko – Vzniká z nesouladu hodnot akcií v aktivech a pasivech.

E.5.Právní riziko – Riziko toho, že kontrakty nelze prosadit nebo, že kontrakty nenaplňují sledované cíle.

Sklon k rizikovosti vychází z toho, že více rizikovější obchody přinášejí zpravidla větší výnosy. Proto je nutné používat různých metod řízení rizik, aby byly eliminovány nebo sníženy nepříznivé důsledky rizik.

Klasické metody řízení rizik spočívá v:

1)Stanovení důvěryhodnosti partnerů

2)Stanovení podmínek a limitů

3)Monitorování plnění jednotlivých kontraktů a včasné přijímání nápravných opatření

4)Monitorování trhu a včasné přijímání příslušných opatření

5)Diverzifikaci aktiv a pasiv věcnou (podle druhů) i podle subjektů

6)Různé zajišťovací postupy

K zmenšení bankovních rizik zákon stanoví určitá pravidla obezřetného chování bank, která jsou dále rozpracována ČNB a vydána v závazných opatřeních ČNB.

Pokud míra rizika přeroste na neúnosnou mez, dochází k závadám v činnosti banky. Ty pak mohou být důvodem pro udělení pokuty. Kromě udělování pokut může bankovní dohl