Přehled dlužnických cenných papírů

Peněžní vklady

Jedná se o bezpečnou investici, protože vždy dostaneme zpět náš vklad. Výhodou je poměrně snadná mobilizovatelnost vkladů (jejich likvidita). Nevýhodou je poměrně nízký úrok a inflace, která tyto úspory značně znehodnocuje nicméně více než 60% obyvatel ČR využívá tuto metodu spoření. Rozlišujeme dva základní typy vkladů: spořitelní knížky a vklady na účtech peněžních ústavů (běžný účet, sporožirový účet, termínovaný účet nebo devizový účet).

Ani banky však nejsou chráněny před rizikem bankrotu, a proto za zcela bezpečnou investici můžeme považovat jen vklad v bance, za kterou ručí stát.

Depozitní certifikáty

Je to cenný papír, který vystavuje peněžní instituce, jako potvrzení, že investor do ní vložil jistou sumu peněz, na danou dobu a určený úrok. Místo úroku můžou být depozitní certifikáty prodávány pod nominální hodnotu a úročení je skryto za diskontní sazbou, s kterou jsou nazpět vykoupeny. Není na nich uvedeno jméno majitele (jsou to cenné papíry na doručitele), a proto jsou volně obchodovatelné. Protože se v podstatě jedná o poskytnutí půjčky bance považuje se depozitní certifikát za něco mezi obyčejným vkladem a dlužním úpisem.

Pokladniční poukázky

Pokladniční poukázka je dluhopis, který vydává stát, chce-li si půjčit peníze na krátkou dobu (např. v případě dočasného rozdílu mezi příjmy a výdaji ve státním rozpočtu). Stát se zde stává eminentem a potvrzuje, že držitel pokladniční poukázky půjčil státu určitý obnos na určité období. Jejich prodej je zprostředkován pomocí banky popřípadě aukce. Krátká doba splatnosti a státní záruka jsou důvodem nižšího zúročení, než tomu je u jiných dluhopisů s delší dobou splatnosti. V roce 1997 tvořily vládní úvěry 1,6% a v roce 1998 1,1% příjmu státního rozpočtu. Na jejich krytí naopak vynaložil 0,7% a 0,9% státního rozpočtu.

Hypotéční zástavní list

Dlužníkem je v tomto případě banka nebo spořitelna, která jejich prodejem získává peníze. Jako zástava těchto dlužních úpisů slouží nemovitosti, na které z takto získaných prostředků sama poskytuje úvěr.

Obligace

V obligaci se dlužník zavazuje, že ve stanovené době splatí nominální hodnotu obligace a že ve stanovené době bude vyplácet roční úrok, případně jiné platby (prémie). Jedná se o dluhopis s obvykle delší (zpravidla několikaletou) dobou splatnosti, který přináší fixní úrok stanovený při vydání. Majitel obligace nezískává právo podílet se na rozhodování, zisku nebo majetku eminenta. Tím se obligace liší od akcií. Přesto existují obligace, které tyto možnost připouští. Obligace může být vydána na jméno i na doručitele a v podmínkách jejího vystavení může být stanovena její obchodovatelnost (volně obchodovatelná, obchodovatelná popřípadě neobchodovatelná).

Podnikové obligace: vydávají je obvykle banky a velké podniky.

Státní obligace: vydávané státem.

Komunální obligace: vydávané obcemi.

Zaměstnanecké obligace: eminentem je podnik a investorem jsou jeho zaměstnanci, kteří tím získávají určité výhody.

Směnky

Jedná se o individuální půjčku. Směnka je zpravidla krátkodobý obchodovatelný cenný papír, který ztělesňuje jednostranný slib o výplatě peněz bez právních výhrad. U nás je však málo rozšířená. Rozlišujeme dva základní typy: vlastní a cizí směnku. Absolutní většina směnek jsou směnky vlastní. Výstavce závazně slibuje, že ve stanovenou dobu a místě vyplatí určenou částku věřiteli. V cizí směnce výstavce (trasant) vyzívá jinou fyzickou nebo právnickou osobu, aby věřiteli vyplatila stanovenou sumu.

Blíže k obligacím

Emise obligací

Obligace je pro eminenta vhodným nástrojem získání finančních prostředků. Eminent prodává novou emisi obligací zájemcům buď přímo nebo za určitou provizi pomocí zprostředkovatele, nejčastěji banky. Obligace mohou být vydány pod jménem eminenta nebo jménem banky. Podle toho plyne výtěžek emise eminentovi nebo bance, která pak poskytuje eminentovi úvěr.

Za splácení dluhopisů ručí ručitel eminenta. Ručitelem může být i stát a to v případě, že to plyne ze zákona, nebo pokud takovýto závazek výslovně převezme. Pokud tak učiní zvyšuje se tak bezpečnost emise.

Podle zákona mohou být eminenty dluhopisů pouze právnické osoby a osoby fyzické s podnikatelským oprávněním. Povolení k emisi dluhopisů uděluje Ministerstvo financí se souhlasem České národní banky. Žádosti nemusí být vyhověno, pokud eminent neprokáže schopnost zabezpečit návratnost požadované emise, anebo pokud požadovaná emise neodpovídá potřebám trhu.

Forma obligace

Obligace se skládá s pláště a kupónu. V plášti je uvedeno jméno a sídlo eminenta, doba splácení, velikost úroku, datum emise a podmínky splácení úroku a dlužné částky. Kupón naopak slouží k vyplácení splátek za dané období. Plášť i kupóny musí být podepsány ověřeným podpisem eminenta.

Obligace s pevnou fixní sazbou

Je vhodná především ve stabilní ekonomice za normálních neinflačních podmínek. Pro eminenta naopak v době inflace, protože reálná hodnota splátek a úroků v těchto podmínkách klesá. Přesto eminenti sahají ke změnám v podmínkách splátek a úročení obligace. Kdyby eminent podmínky v době výraznějšího růstu inflace nezměnil, ztratil by důvěru investorů a mohlo by se stát, že by v budoucnu novou emisi neprodal.

Změna podmínek může být provedena výměnou obligací nebo jejich okolkováním. Ve svém důsledku jsou ale obě metody shodné.

Obligace s pohyblivou úrokovou sazbou

Eminenti se tímto typem obligace snaží kompenzovat nedostatky obligací s fixní sazbou. V podmínkách obligace není stanovena přesná úroková sazba, ale jen faktory, které budou určovat velikost úroku v určitém období, zpravidla na základě diskontních sazeb. V každém případě se úrok musí vztahovat na veličinu, která je objektivní a jednoznačná. Nesmí podléhat vlivu eminenta ani věřitele.

Hybridní obligace

V tomto případě se spojují vlastnosti obligací s fixní i pohyblivou úrokovou sazbou. Věřitel má v tomto případě možnost podílet se i na zisku eminenta formou prémií (musí to však být dáno v podmínkách).

Obligace bez kupónů

Výše úroku je již předem vypočítána a odečtena od nominální hodnoty obligace a ta je posléze eminentem splacena ve své plná nominální hodnotě. Rozdíl mezi nominální a prodejní cenou obligace je potom diskont, který se zároveň rovná zisku.

Konvertibilní obligace

U těchto obligací má její majitel právo ji za daných podmínek vyměnit za jinou emisi případně za akcie emitenta. Poměr výměny je stanoven v podmínkách emise a je pevný a jejich výměna se může vztahovat na akcie, které jsou již v prodeji, popřípadě na novou emisi. Vzhledem k této výhodě je jejich úrok zpravidla nižší.

U nás se tento druh obligací poprvé objevil v roce 1993 v emisi obligací Pragobanky.

Výnos obligace

Výnosem z obligace je každá přijatá peněžní částka, kterou získáme vlastnictvím obligace. Jedná se tedy o úrok, prémie, jiné výplaty, splátky a tržbu z prodeje. Náš zákon o dluhopisech chápe pod tímto pojmem pouze úroky a prémie, ty se pak zdaňují 25%.

Čistý výnos je naopak rozdíl mezi výnosy z obligacemi a částkou do nich investovanou.

Kurz obligace

Za cenu shodnou s její nominální hodnotou se obligace zpravidla prodávají jen na začátku emise. Může se ale stát že již od začátku se prodávají s ážiem, disážinem nebo diskontem. Liší-li se cena obligace od její nominální hodnoty mluvíme o emisním kurzu. Ten se na sekundárním trhu utváří na základě nabídky a poptávky. Kurz se zpravidla udává v procentech (kurz obligace = cena na sekundárním trhu * 100 / nominální hodnota).

Kurz zpravidla závisí na blízkosti výplaty, výši úrokové míry a vývoji inflace. Nezanedbatelný je i ekonomický stav eminenta a jeho možnost bankrotu.

Trh obligací u nás

V polovině roku 1991 byl u nás odstartován prozatímní sekundární trh cenných papírů, organizovaný Státní bankou československou. Obchodovalo se každých čtrnáct dní. Jako první se objevily obligace Komerční banky a posléze obligace Všeobecné úvěrové banky, státní rehabilitační dluhopisy, obligace TOS Kuřim a obligace Moravskoslezských pivovarů Přerov. Objem obchodů byl však nepatrný.

Od roku 1993 se trh odehrával pod patronací pražské burzy cenných papírů. Až do kupónové privatizace se zde obchodovalo s obligacemi a podílovými listy. S obligacemi je však možno obchodovat i v RM-systému. Obchod s nimi dlouhodobě narůstal a tento trend nadále pokračuje.

Nejobchodovatelnější jsou státní dluhopisy (14,6% a 5%) a obligace ZPS Zlín. Nejintenzivněji se obchoduje s obligacemi, které jsou na trhu dlouhou dobu. Nejstarší emisí jsou obligace Komerční banky. Relativně dlouho jsou na trhu i obligace ZPS Zlín, 14,6 státní dluhopis a obligace ČEZ.

Přehled o průběhu obchodů s obligacemi na burze poskytuje kurzovní lístek, který již má u nás standardní formu. Kurzovní lístek obsahuje: ISIN, název cenného papíru, úrokovou sazbu, datum splatnosti, datum splatnosti kupónu, aktuální kurz, předchozí kurz, změnu kurzu, kód, objem obchodu, úrokový výnos a hrubý výnos ke dni splatnosti. Z burzovního lístku se investor bohužel nedozví jak velká je nesplacená jistina, což mu ztěžuje propočet kurzu.