Fakulta managementu a ekonomiky ve Zlíně, VUT v Brně

Financování podniku - Způsoby financování podniku

Úvod

Podniková činnost se může uskutečňovat jen tehdy, pokud jsou k dispozici finanční prostředky k obstarání výrobních činitelů a mohou být prodejem výkonů opět získány; jinými slovy: provádění hmotného procesu musí být financováno. Setkávají se tím věcně hospodářská a finančně hospodářská oblast podniku.

Věcně hospodářský proces (výkony) nachází svoje vyjádření v toku statků, finančně hospodářský v toku plateb, které mají opačnou orientaci.

Vztahy mezi věcným a finančním procesem jsou dále překrývány vazbami mezi finančně hospodářskou oblastí a prvky výstavby podniku; speciálně volba právní formy má významný vliv na formy a možnosti zajišťování kapitálu. Také vytváření podnikových seskupení (kartely, koncerny) vyvolává zvláštní finančně hospodářské problémy.

Zjištění kapitálové potřeby a obstarávání potřebných finančních prostředků se musí dít s takovým předstihem před vlastní produkcí a zhodnocením výkonů, aby opačný proud finančních prostředků ze zhodnocení (prodeje) výkonů, umožňoval právě realizaci produkce a prodeje výkonů bez poruch. Věcně hospodářská a finančně hospodářská oblast jsou tedy v běžném vzájemném vztahu a mohou se oboustranně omezovat.

Financování

Slyšíme-li slovo financování, myslíme nejprve na obstarávání „finančních prostředků“, tedy na opatřování kapitálu. Toto opatřování kapitálu je vyjádřeno v pasivech rozvahy, ukazujících jaká část celkového kapitálu byla podniku dána k dispozici podnikatelem, spolupodnikateli, popřípadě spoluvlastníky (např. akcionáři) jako vlastní jmění (ručící kapitál) a jakou část do podniku vnesly banky a jiní věřitelé (např. dodavatelé) jakožto cizí kapitál, který má podnik k dispozici.

Je nutno rozlišit pojem financování v užším smyslu a financování v širším smyslu: první pojem omezuje financování na obstarávání kapitálu, druhý pojem zahrnuje vedle obstarávání kapitálu také všechna opatření v kapitálové oblasti, která jsou nezbytná pro uskutečnění podnikové činnosti. Pojem obstarávání kapitálu není sám o sobě jednoznačný, nýbrž může být pojat buď široce a zahrnovat pak veškerá dlouhodobá a krátkodobá opatření pro zajišťování kapitálu, anebo může být interpretován úzce a obsahovat pak omezení týkající se lhůt, použití a druhu opatřovaného kapitálu (v extrémně úzkém pojetí např. opatření dlouhodobého kapitálu v podobě účastí a obligací k financování investičního majetku).

Financováním v nejširším smyslu je získávání finančních prostředků všeho druhu na jedné straně pro realizaci podnikových výkonů a pro jejich zhodnocení a na straně druhé pro zajištění určitých mimořádných finančně technických opatření, jako je např. založení podniku, zvýšení kapitálu, fúze, přeměna právní formy, sanace a likvidace. Zahrnutím sanace a likvidace je pojem financování rozšířen také na ztrátu a na splácení dříve získaného kapitálu.

Financování není v každém případě identické s opatřováním peněz, nýbrž o financování se jedná také tehdy, když např. akciová společnost chce uskutečnit zvýšení vlastního jmění vydáním nových akcií a akcionáři místo peněz jako protihodnotu dávají k dispozici věcné vklady (pozemky, stroje). Financování není tedy jenom opatřování peněz, nýbrž opatřování kapitálu ve všech formách (vlastní nebo cizí kapitál). Pro pojem financování nemá význam, je-li přiměřená majetková protihodnota kapitálu, který byl dán k dispozici, v podobě peněz, věcí nebo cenných papírů.

Sledujeme-li financování z hlediska rozvahy, jeví se opatřování kapitálu v kapitálové oblasti (strana pasiv), udávající informace o tom, které součásti kapitálu byly podniku dány k dispozici a v jaké právní podobě (vlastní, cizí kapitál) se tak stalo, zatímco z majetkové oblasti (strana aktiv, položky investičního a oběžného majetku) poznáváme, které druhy majetku (peníze, cenné papíry, věcné složky) dali investoři k dispozici, tj. jaké je momentální použití prostředků.

Opatřování kapitálu (financování) má také svůj opačný pojem, a sice úbytek kapitálu ve všech formách (např. splácení kapitálových vkladů vlastníkům a splácení úvěrů, výběry zisku, rozpouštění (použití) rezervních fondů, ztráty).

Způsoby financování podniku

obr. 1 – Způsoby financování podniku

Zdroje pro financování podniku se člení na dvě základní skupiny:

• vlastní zdroje, označované též jako vlastní kapitál, vlastní jmění,

• cizí zdroje, nazývané též cizí kapitál, dluhy, závazky.

Dlouhodobé zdroje

Financování podniku zahrnuje obstarávání kapitálu z různých zdrojů. Podle toho, z jakých zdrojů kapitál pochází, z jakých zdrojů byla aktiva podniku pořízena, se rozeznává financování vlastní a cizí. A právě toto hledisko je rozhodujícím hlediskem pro klasifikaci zdrojů v účetnictví.

Dlouhodobý kapitál zahrnuje:

• vlastní kapitál (u nás označovaný jako vlastní jmění),

• dlouhodobý cizí kapitál (dlouhodobé cizí zdroje).

Pro sledování těchto finančních zdrojů je vymezena účtová třída 4 – Kapitálové účty a dlouhodobé závazky.

Třída 4 tedy zahrnuje z cizích zdrojů pouze ty, které mají dlouhodobý charakter (závazky s dobou splatnosti delší než 1 rok). Cizí kapitál krátkodobý (s dobou splatnosti do 1 roku) je začleněn zčásti do účtové třídy 2 (účtová skupina 23 – Běžné bankovní úvěry a účtová skupina 24 – Jiné krátkodobé finanční výpomoci), zčásti do účtové třídy 3 (účtové skupiny 32, 36 a dále účty pro sledování závazků v účtových skupinách 33, 34, 37, popř. 38).

Vlastní jmění

Financování zahrnuje:

1. externí financování, při němž zdroje (kapitál) pochází od subjektů (právnických a fyzických osob) stojících mimo podnik (vlastníci podniku, stát apod.),

2. interní financování, při němž se zdroje tvoří uvnitř podniku, jeho vlastní činností – ze zisku.

Mezi interní zdroje patří samozřejmě i odpisy, ale tento zdroj je vytvářen specifickým způsobem. Odpisy vstupují do nákladů, aniž jsou spojeny s úbytkem peněžních prostředků (jedná se o nepeněžní náklad). Tím podnik zadržuje částky, které mu slouží jako zdroj financování (především jako zdroj obnovy odpisovaného majetku). Odpisy přesto působí na výši vlastního jmění, ale nepřímo, prostřednictvím hospodářského výsledku běžného roku. Čím je roční částka odpisů vyšší, tím nižší je vykázaný hospodářský výsledek (a tím i vlastní jmění) a naopak.

Teorie i praxe mnoha zemí rozeznává ještě třetí způsob vlastního financování, který spočívá v přeměně cizího zdroje ve vlastní zdroj (příkladem je kapitalizace závazků, kdy se dluh vůči věřiteli změní po vzájemné dohodě v externí zdroj vlastního financování a věřitel se stane spoluvlastníkem či akcionářem společnosti).

Ve shodě se způsoby vlastního financování (externími či interními zdroji) zahrnuje vlastní jmění tyto základní složky:

• základní jmění,

• kapitálové fondy,

• fondy tvořené ze zisku podniku,

• hospodářský výsledek minulých let,

• hospodářský výsledek běžného roku.

V rámci této základní klasifikace vlastního jmění se používají další třídící hlediska: zda jde o položky tvořené povinně (ze zákon) či dobrovolně, zda jsou účelově vázány (mohou být použity jen na určitý účel) nebo jsou k volnému užití, zda je jejich původem realizovaný či nerealizovaný zisk.

Jednotlivé složky vlastního jmění 18919btr72idy7s

Základní jmění – účet 411

Tato část vlastního jmění – jeho vytváření, zvyšování a snižování – vychází z obchodního zákoníku. Ten vymezuje základní typy obchodních společností (veřejnou obchodní společnost, komanditní společnost, společnost s ručením omezeným, akciovou společnost) a charakterizuje družstvo.

Na účtu 411 – Základní jmění se účtuje při vzniku obchodní společnosti a družstva (obecně „podniku“), dále při zvýšení a snížení tohoto jmění.

a) založení podniku:

• Kapitálové obchodní společnosti (akciové společnosti, společnosti s ručením omezeným) a družstva účtují na účtu 411 – Základní jmění ve výši zapsané do obchodního rejstříku.

• Ostatní obchodní společnosti účtují na účtu 411 – Základní jmění ve výši peněžitých a nepeněžitých vkladů podle společenské smlouvy.

• Státní podniky účtují na účtu 411 o kmenovém jmění, tj. o majetku, který jim byl svěřen státem při jejich založení.

• Příklad:

1. Upsání akcií v hodnotě 1.000.000,- Kč353/411.2

2. Přijata povinná úhrada na upsané akcie 300.000,- Kč221/353

3. Zápis akc. Společnosti do obchodního rejstříku 1.000.000,- Kč411.2/411.1

b) zvýšení základního jmění:

• Akciová společnost může ve shodě s obchodním zákoníkem zvýšit základní jmění třemi způsoby (popř. jejich vzájemnou kombinací):

• Upsáním nových akcií – tento způsob je přípustný za podmínky, že akcionáři splatili všechny dříve upsané akcie

• Příklad:

1) Upsání nových akcií 100.000,- Kč353/411

 

2. Vydáním dluhopisů s právem jejich výměny za akcie – v době splatnosti dluhopisů se u emitenta tyto cenné papíry přemění ze závazku na vlastní jmění, což vyvolá změnu pouze ve struktuře zdrojů

3. Zvýšením základního jmění z vlastních zdrojů – z ostatních složek vlastního jmění společnosti např. po schválení roční účetní závěrky může valná hromada rozhodnout, že část zisku nebo jiných položek vlastního jmění (převyšujících základní jmění a rezervní fond), které nejsou účelově vázány, se použijí ke zvýšení základního jmění.

• Příklad:

1) Zvýšení základního jmění ze zisku 100.000,- Kč431/411

4. Další možností je kombinované zvýšení základního jmění, při němž je část emisního kursu upisovaných akcií kryta z vlastních zdrojů společnosti.

• První dva způsoby zvýšení základního jmění jsou založeny na externích zdrojích financování. Třetí způsob využívá k posílení základního kapitálu interních zdrojů.

c) Snížení základního jmění

• Akciová společnost snižuje základní jmění na základě rozhodnutí valné hromady. Základní jmění však nelze snížit pod minimální hranici stanovenou zákonem. Ke snižování základního jmění dochází zejména v důsledku vykázané ztráty.

• Příklad:

1) Snížení ZJm v důsledku ztráty 100.000,- Kč411/429

• Metody snižování základního jmění u akciové společnosti:

• Zničení vlastních akcií – před zničením se vlastní akcie uvádějí v rozvaze jako položka snižující základní jmění (v nominální hodnotě)

• Vzetí akcií z oběhu – to se provádí na základě losování nebo na základě veřejného návrhu smlouvy o koupi akcií

• Snížení jmenovité hodnoty akcií – tato operace se provádí buďto výměnou dosavadních akcií za nové s nižší jmenovitou hodnotou či vyznačením nižší jmenovité hodnoty na dosavadních akciích. Jestliže se rozdíl mezi původní a sníženou jmenovitou hodnotou akcionářům neuhradí, projeví se tato operace jako restrukturalizace vlastního jmění a celková výše základního jmění se nezmění. Částka, o niž se základní jmění sníží, se převede do některé jiné položky vlastního jmění – podle účelu, k němuž je tato operace provedena.

• Upuštění od vydání akcií – valná hromada může rozhodnout, že nevydá akcie v rozsahu jejich nesplacených jmenovitých hodnot. Představenstvo vyzve upisovatele, kteří jsou v prodlení s úhradou upsaných akcií, aby vrátili zatímní listy, které obdrželi na základě úpisu akcií do doby vydání akcií.

d) Ředění základního jmění

• Zvláštním případem je u akciové společnosti operace, při níž sice zůstává zachována stávající výše základního jmění, ale to sestává oproti předchozímu stavu z většího počtu akcií o nižší jmenovité hodnotě. Větší počet akcií na stejnou výši základního jmění má ovšem za následek snížení původní jmenovité hodnoty akcie.

Ostatní složky vlastního jmění

Kapitálové fondy:

Jedná se o vlastní zdroje, které podnik získal jinak než jako výsledek své hospodářské činnosti. Jejich původ může být jednak externí (podnik je získal zvnějšku), jednak interní, vyplývající ze změn ocenění aktiv.

Do první (externí) skupiny patří emisní ážio a ostatní kapitálové fondy. Do druhé skupiny patří oceňovací rozdíly z přecenění majetku.

• Emisní ážio (účet 412) vzniká při zvyšování základního jmění upisováním nových akcií. Představuje rozdíl mezi jmenovitou (nominální) hodnotou akcie a jejím emisním kursem. Znamená to, že akcie se prodává dráž než je její jmenovitá hodnota. Obdobně může tento rozdíl vzniknout při upisování vkladů s ážiem.

• Příklad:

1) Upsání akcií za tržní cenu 25.000,- 353/ v nomin. ceně 20.000,- /411.2

emisní ážio 5.000,- /412

2) Zápis zvýšení ZJm do obchodního rejstříku – 20.000,-411.1/411.2

3) Úhrada upsaných akcií peněžitým vkladem – 25.000,-221/353

• Ostatní kapitálové fondy (účet 413): účtují se zde kapitálové vklady peněžní i nepeněžní povahy, které nezvyšují základní jmění (a které nelze považovat za emisní ážio). Účtuje se zde rovněž o přijatých darech a dále o dotacích určených na kapitálové dovybavení (v případech stanovených Postupy účtování). U družstev se zde účtují i členské podíly na družstevní bytovou výstavbu.

• Příklad:

1) Přijatý dar 100.000,-221/413

2) Přijatý dar (materiál) 50.000,- 111/413

• Fondy tvořené z nerealizovaného zisku / ztráty: Tato část vlastních zdrojů pochází z rozdílu mezi dosavadním a novým oceněním aktiv, a to jak směrem nahoru, tak směrem dolů. Rozdíl z přecenění, jenž zvyšuje či snižuje původní ocenění určitého aktiva, tedy vyplývá ze samotné držby aktiva a nikoli z prodeje tohoto aktiva, při němž se teprve může tento rozdíl realizovat jako skutečně dosažený zisk či ztráta. Proto o takovém typu fondů hovoříme jako o fondech vytvořených z nerealizovaného zisku / ztráty. Podle současné úpravy účetnictví patří do této skupiny zdrojů jediný účet: 414 – Oceňovací rozdíly z přecenění majetku. Tento účet mohou použít pouze podílové fondy, investiční fondy, penzijní fondy, které vznikly podle zvláštních zákonů. Ty mají povinnost alespoň jednou ročně – při uzavírání účetních knih – prověřit ocenění svého majetku a případné zvýšení nebo snížení jeho hodnoty vyúčtovat na účet 414. Změna v ocenění se může týkat nemovitostí i movitého majetku a může nastat i v důsledku změny kursu cenných papírů.

Fondy tvořené z realizovaného zisku podniku:

Tyto fondy se tvoří z vykázaného (a tedy dosaženého, realizovaného) zisku. Tvorba a čerpání těchto fondů (účtová skupina 42) vyplývá z právních forem účetních jednotek.

Pozn.: Fondy zákonné: Kapitálové obchodní společnosti (akciová společnost a společnost s ručením omezeným) vytvářejí povinně rezervní fond, jehož mohou použít jen ke krytí ztrát společnosti nebo k opatřením, jimiž se má překonat nepříznivý průběh hospodaření. Družstvo tvoří nedělitelný fond. Výši a způsob tvorby zákonných fondů upravuje obchodní zákoník.

• Příklad:

Celková ztráta společnosti činila 250.000,- Kč. Při její úhradě v příštím roce došlo k následujícím účetním případům:

1) Úhrada ztráty z rezervního fondu – 100.000,-431/421

2) Úhrada společníky podle usnesení valné hromady – 60.000,- 431/354

3) Převod do následujících let – 90.000,- 431/429

 

Hospodářský výsledek:

Součástí vlastního jmění je pochopitelně i hospodářský výsledek. Tento výsledek je sledován ve dvou položkách:

• Výsledek minulých let, který nebyl rozdělen (v případě zisku) nebo uhrazen (v případě ztráty); tomuto účelu slouží účty 428 – Nerozdělený zisk minulých let, popř. 429 – Neuhrazená ztráta minulých let,

• Výsledek za právě skončené účetní období. Protože jeho rozdělení podléhá schvalovacímu řízení obchodní společnosti (družstva), eviduje se zisk (ztráta) do doby jeho rozdělení na účtu 431 – Hospodářský výsledek ve schvalovacím řízení. Část tohoto hospodářského výsledku se může rozdělit i mimo podnik ve formě dividend, podílů na zisku aj. O tuto částku se pak sníží vlastní jmění, protože definitivně z podniku odchází.

• Příklad:

Společnost dosáhla za účetní období zisk ve výši 1.500.000,- Kč. Valná hromada rozhodla o jeho rozdělení takto:

1) Příděl do rezervního fondu – 150.000,- 421/431

2) Úhrada ztráty z minulých let – 350.000,-429/431

3) Výplata dividend akcionářům – 700.000,-364/431

4) Zbytek ponechán jako nerozdělený zisk – 300.000,-428/431

Účet individuálního podnikatele:

Tímto podnikatelem se rozumí fyzická osoby, která je účetní jednotkou zapsanou v obchodním rejstříku nebo která se ve smyslu zákonů dobrovolně rozhodla vést podvojné účetnictví.

• Příklad účtování individuálního podnikatele:

• Vklad podnikatele do firmy:

1. pokladní hotovost – 5.000,-211/491

2. vklad na účet u banky – 20.000,-221/491

3. zásoby zboží – 40.000,-132/491

4. inventář – 10.000,-024/491

• Výběr pro osobní potřebu z banky – 4.000,-491/221

• Převod ztráty v následujícím účetním období – 30.000,-491/431

Vlastní zdroje

Nejvýznačnější částí vlastního kapitálu je základní kapitál.

Vlastním zdrojem financování aktiv je rovněž zisk, který zbude podniku po odvodu daní, úhradě podílů připadajících na jednotlivé vkladatele (společníky), po výplatě dividend apod. Tento zisk je pak předmětem rozdělení uvnitř podniku, a to v závislosti na jeho určení.

Cizí zdroje td919b8172iddy

Jestliže se v této kapitole chceme zabývat dlouhodobými cizími zdroji, musíme je ve shodě s účtovou osnovou pojednat ve třech skupinách:

a) Rezervy (sk. 45) – představují budoucí závazky či výdaje, u nichž přesně není známa částka, popř. ani období. Obojí je třeba kvalifikovaně odhadnout a každoročně zpřesňovat. Rezervy se vytvářejí určitým procentem z určeného základu nebo v absolutní částce, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Aby nedocházelo k neomezené tvorbě rezerv a tím ke zvyšování cizích zdrojů, které má za následek snížení hospodářského výsledku, stanoví účetní postupy, že každá rezerva se tvoří na základě současných skutečností, a že musí být známy okolnosti, jež opravňují její tvorbu.

• Příklad:

• Tvorba rezerv na opravy IM – 50.000,-552/451

2) Čerpání rezervy v důsledku opravy IM – 24.400,-451/652

b) Bankovní úvěry (sk. 46) – od ostatních obdobných úvěrů účtovaných ve třídě 2 se liší svou dlouhodobostí

• Příklad:

1) Poskytnutí úvěru na účet – 4.000.000,-221/461

2) Splátka úvěru – 500.000,-461/221

c) Dlouhodobé závazky (sk. 47) – tato účtová skupina zahrnuje dlouhodobé závazky z obchodního i neobchodního styku s dobou splatnosti delší než 1 rok. Analytická evidence se zde vede podle jednotlivých věřitelů.

Dlouhodobé financování z cizích zdrojů:

Dlouhodobé financování (půjčky) jsou pevně zúročené úvěry, které se vyplácejí a splácejí v pevných, smluvně dohodnutých termínech. Na rozdíl od akcií a podílů zatěžují podniky také ve ztrátových letech úrokem, na druhé straně jsou úroky odpočitatelné od podnikového zisku, tj. jsou zachycovány jako účetní náklad a zmenšují vykázaný a zdanitelný zisk.

Podle druhu obstarání kapitálu a právního zajištění rozlišujeme:

1. Půjčky (obligace)

2. Půjčky na dlužní úpisy

3. Hypotekární dluhy a pozemková břemena

4. Ostatní dlouhodobé půjčky

Leasing

Podle způsobu smluvního ujednání je možné rozlišovat dva typy leasingových smluv:

1. Smlouvy o operačním (provozním) leasingu – jsou považovány za běžné nájemní smlouvy ve smyslu zákona. Celkové investiční přebírá pronajímatel. Nebezpečí náhodného zničení a ekonomického znehodnocení (technickým pokrokem) spolu s náklady na pojištění, opravy a udržování nese pronajímatel. Vzhledem k riziku pronajímatele zpravidla přicházejí v úvahu pro tyto druhy leasingu je na takové hospodářské prostředky, o které má zájem větší množství má zájem větší počet potenciálních nájemců a které mohou být vždy znovu pronajaty. Účetní zachycení smluv o operačním leasingu vypadá tak, že pronajímané objekty se objevují v aktivech pronajímatele a odepisují se jako jiný jeho investiční majetek po dobu ekonomické životnosti. Nájemce objektů účtuje zaplacené leasingové splátky jako účetní náklady (provozní výdaje).

 

2. Smlouvy o finančním leasingu – vyznačují se především tím, že jsou nevypověditelné po dobu základní nájemní doby, smluvené mezi pronajímatelem a nájemcem. Základní nájemní doba odpovídá co nejvíce provozně obvyklé době ekonomické životnosti, je však zpravidla kratší, ovšem většinou delší, než polovina normální tabulkové doby ekonomické životnosti. Na rozdíl od operativního leasingu je finančního riziko zcela na straně nájemce, zejména také nebezpečí zastarání technickým pokrokem nebo omezením, případně odpadnutím možností použití pronajatého objektu během základní nájemní doby. Kromě toho nese nájemce mimo nákladů na pojištění, opravy a údržbu i riziko náhodného zničení či krádeže pronajatého objektu (zůstává zachována povinnost platit leasingové splátky). Daňový vliv finančního leasingu závisí na účetním zachycení pronajatých objektů v účetní závěrce, přesněji řečeno na tom, zda příslušný objekt musí být uveden v aktivech pronajímatele nebo nájemce.

• Pokud je pronajatý hospodářský prostředek uveden u pronajímatele, uvádí se v aktivech rozvahy v pořizovací ceně a během doby ekonomické životnosti se odepisuje. Přijaté leasingové poplatky jsou příjmem podniku pronajímatele, placené leasingové poplatky jsou provozním výdajem u nájemce.

• Je-li pronajatý hospodářský prostředek uveden u nájemce, musí se vykázat v pořizovací ceně. Pořizovací cenu pronajímatele vzatou za základ pro leasingové splátky je možno zvýšit o náklady na dopravu a pojištění a eventuální vybudování základů pro objekt u nájemce. V tomto případě odepisuje v průběhu doby ekonomické životnosti nájemce. Ve výši pořizovacích cen pronajatých objektů, které vykazuje nájemce v aktivech rozvahy, musí v pasivech zřídit závazek vůči pronajímateli. Leasingové splátky je třeba rozdělit na úmor, náklady a úroky. Úroková část se během doby snižuje a zvyšuje se podíl úmoru. Úmor se zúčtuje se závazkem vůči pronajímateli bez vlivu na hospodářský výsledek.

 

 

Krátkodobé financování cizím kapitálem

Získání krátkodobě použitelných prostředků může být zásadně uskutečněno třemi způsoby:

1. Dodavatelský úvěr

2. Zálohy od odběratelů

• Příklad:

• Dodavateli byla poskytnuta záloha na zboží – 50.000,-314/221

• Došlá faktura za dodané zboží:

1. cena bez daně – 200.000,-131/

2. daň 22% – 44.000,-343/

3. cena celkem – 244.000,- /321

• Zúčtování poskytnuté zálohy – 50.000,-321/314

• Platba zbývající částky – 194.000,-321/221

• Krátkodobý bankovní úvěr


Literatura:

Wöhe, Günter. Úvod do podnikového hospodářství. 1. čes. vydání. Praha: C. H. Beck, 1995. 748 s. ISBN 80-7179-014-1

Kovanicová, Dana. Abeceda účetních znalostí pro každého. 10. vydání. Praha: Polygon, 2000. 418 s. ISBN 80-7273-003-7