Rakousko-uhersko, Československá republika

Obsah

1) Rakousko-uhersko1

2) Československá republika1

3) Období 2. světové války3

4) 1945 – 19894 25399dgx83cry9p

5) 90. léta5

Seznam použitých pramenů a literatury6

Za více než sto let své existence prošla česká koruna složitým a zajímavým vývojem. Název koruna (K) vznikl ze symbolu rakouského císařství – císařské koruny, která je na tehdejší jednokorunové minci vyobrazena.

1) Rakousko-uhersko gr399d5283crry

Jako základní měnová jednotka byla u nás, v rámci tehdejší habsburské monarchie, zavedena zákonem z 2. 8. 1892 a odpovídala polovině dřívějšího rakouského zlatého. Její zlatý obsah byl stanoven na 1/3280 kg ryzího zlata. Byla ražena ze stříbra a vážila 5 gramů. Ze zlata se razily nominály 10, 20 a 100 korun. Směnitelnost koruny za zlato, stanovená císařským nařízením z 21. 9. 1899, trvala až do let 1914 – 1915.

2) Československá republika

Po vzniku Československé republiky obíhaly na našem území, stejně jako v dalších šesti nástupnických státech, bankovky a mince Rakousko-uherské banky (asi čtvrtina celkového oběživa bývalé monarchie). Protože hospodářská úroveň nástupnických států byla rozdílná a ve Vídni se staré bankovky stále ještě tiskly, začala se rozcházet i kupní síla peněz v jednotlivých státech. Bylo proto třeba označit peníze obíhající u nás. O to se zasloužil první československý ministr financí Alois Rašín (1867 – 1923), předseda nově zřízeného Bankovního úřadu při ministerstvu financí, který byl od 6. 3. 1919 naším prvním emisním ústavem.

Ve dnech 3. – 9. 3. 1919 proběhlo kolkování 10, 20, 50, 100 a 1000 korunových bankovek. Korunové a dvoukorunové bankovky nebyly kolkovány a stejně jako mince zatím zůstaly v  platnosti. Hodnota bankovek předložených k okolkování činila téměř 7,158 miliard korun.

Okolkované bankovky včetně neokolkovaných korun a dvoukorun se staly prvními československými státovkami. Kolky byly často padělány, zejména v Rakousku a Maďarsku. Škody z padělků činily podle odhadů 250 milionů korun. Zákonem byla československá koruna (Kč) zavedena až 10. 4. 1919. Nekolkované korunové a dvoukorunové bankovky platily do 14. 10. 1919. Kolkované stokoruny do 15. 11. 1919, tisícikoruny do 31. 12. 1919 a desetikoruny, dvacetikoruny a padesátikoruny až do 20. 6. 1920.

Bankovní úřad začal současně s kolkováním rakouských bankovek pracovat na přípravách prvních státovek, již s českým a slovenským textem a slovanskou tematikou. Kvůli ztrátám z falešných kolků se s tiskem těchto státovek spěchalo. To se odrazilo na nesourodosti celé emise, zjednodušení tisku (knihtisk) a méně kvalitním papíru u nižších hodnot emise. Nominály 1, 5, 10, 20, 100 a 500 Kč byly tištěny knihtiskem a 50 Kč litograficky ve třech soukromých tiskárnách v Čechách. Tisícikoruna, objednaná u American Bank Note Company v New Yorku, byla tištěna hlubotiskem a tím dobře chráněna proti padělání. Pětitisícikorunu tiskla (hlubotiskem kombinovaným s knihtiskem) tiskárna Rakouské národní banky ve Vídni.

Výtvarná úroveň 10, 20, 50, 100 a 500 Kč, které navrhl Alfons Mucha (autor padesátikoruny neznámý), je vysoká. Zobrazují figurální, rostlinné a ornamentální motivy. Na líci desetikoruny jsou portréty husitského bojovníka, na rubu dvacetikoruny portréty legionáře, na rubu stokoruny ženské portréty se sokolem a na líci pětisetkoruny dávnověká slovanská rodina hledící na panorama Hradčan. Tisícikoruna je technicky nejlepší bankovkou emise. Pětitisícikoruna je s drobnou úpravou kresby, textu, hodnoty, podtisku a barvy obrazově totožná s bývalou rakousko-uherskou tisícikorunou z roku 1902.

Po převzetí mincovny Kremnice (razící již od roku 1328) československým státem bylo strojového zařízení, materiál a personál odvezeno do Budapešti. Teprve v roce 1921, kdy byla mincovna znovu zařízena a byly vytvořeny návrhy prvních československých mincí, se přistoupilo k ražbě.

Mince překvapily svým moderním výtvarným zpracováním. Také z tohoto důvodu byly koruny, padesátihaléře a dvacetihaléře v redukovaném provedení raženy ještě mezi lety 1946 a 1953. Jednalo se, opět po třech staletích, o mince se znaky Českých zemí a označením suverénního státu. Navíc na nich byl znak Slovenska a Podkarpatské Rusi. Na rubu mincí je zobrazena skupina alegorických postav inspirovaná francouzským pětifrankem (dvacetikoruna), sedící Čechie s panorámatem Hradčan (desetikoruna), továrna (pětikoruna), rolnice (koruna) a Karlův most s Vltavou (desetikoruna, pětikoruna a dvouhaléř). Autorem mincí haléřových hodnot a koruny je O. Španiel, pětikoruny O. Guttfreund, desetikoruny a dvacetikoruny J. Horejc. Prvními mincemi danými do oběhu dne 18. 2. 1922 byly dvacetihaléř a padesátihaléř.

Státovky první emise z roku 1919 byly hojně padělány. Vinou většinou méně kvalitního papíru docházelo k rychlému opotřebení, a proto se přikročilo k vydání nových státovek 2. emise v hodnotách 5, 50, 100, 500 a 5000 Kč. Stokoruna, pětisetkoruna a pětitisícikoruna tištěné hlubotiskem na dobrém bankovkovém papíře pochází z výroby American Bank Note Company. Stokoruna z roku 1920 v zelené barvě a s Hradčany na rubu dala barevností a námětem vzor následujícím československým stokorunám.

Tisk bankovek v Americe a předtím ve Vídni představoval od počátku pouze náhradní řešení. Již v roce 1922 měl Bankovní úřad ateliér, v němž se vyráběly tiskové matrice pro soukromé tiskárny, které až do roku 1928 zajišťovaly tisk nominálu 5, 10, 20 a 50 Kč.

Národní banka Československá, a. s. zahájila svoji činnost 1. 4. 1926. Byla pověřena emisí oběživa. Převzala funkci, dluhy a pohledávky předchozího Bankovního úřadu při Ministerstvu financí. Státovky a bankovky stále tiskly soukromé tiskárny. Teprve v květnu 1928 zahájila činnost Tiskárna bankovek NBČS v Růžové ulici v Praze. V průběhu let 1926 až 1934 byla vydána kompletní řada bankovek od 10 Kč (1927) tištěné knihtiskem, 20 Kč (1926) tištěné knihtiskem a hlubotiskem až po 50 Kč (1929), 100 Kč (1931), 500 Kč (1929) a 1000 Kč (1932 a 1934) tištěné hlubotiskem. Autorem zdařilé desetikoruny a padesátikoruny je A. Mucha, stokoruny a tisícikoruny M. Švabinský.

3) Období 2. světové války

Rok 1938 přinesl mobilizaci a s ní spojenou potřebu financí. Padesátikoruna z roku 1929 a stokoruna z roku 1931 byly prohlášeny za státovky a stát jimi financoval mobilizaci. K vydání byly připraveny také státovky 1 Kč a 5 Kč bez data, které se do oběhu dostaly až v únoru 1940 s razítkem protektorátu.

Od 22. 11. 1938 nesla republika název Československo. 27. 1. 1939 byla NBČS přejmenována na Národní banku česko-slovenskou a měnovou jednotkou se stala koruna (K). Existence česko-slovenské republiky končí 14. 3. 1939 vyhlášením Slovenského štátu a 15. 3. 1939 okupací zbytku Českých zemí německou armádou. Výnosem o zřízení Protektorátu byla zákonný platidlem stanovena německá marka (RM) a platnost koruny byla zachována souběžně s německou markou. Poměr obou měn stanovila říšská vláda (1:10). Československé koruny, které se po 13. březnu nacházely mimo hranice Protektorátu, přestaly být závazkem emisní banky a státu.

Národní banka česko-slovenská byla 31. 3. 1939 přejmenována na Národní banku pro Čechy a Moravu podřízenou Říšské bance.

Od roku 1940 razila mincovna v Lysé nad Labem mince ze zinku v hodnotách 1 K, 50, 20 a 10 haléřů. Prvními papírovými penězi se téhož roku staly koruna a pětikoruna s protektorátním přetiskem, původně připravované jako státovky k pokrytí nákladů mobilizace. Ofsetem tištěné státovky měly hodnoty 1, 5, 10, 20, 50 a 100 K. Pětisetkorunové, tisícikorunové a pětitisícikorunové bankovky, z  technického a tiskařského hlediska špičkově provedené, jsou hlubotiskové, s pestrobarevným gilošovým tiskem a mikropísmem. Výtvarná úroveň státovek je však nižší. Na koruně, pětikoruně, desetikoruně a dvacetikoruně jsou portréty chlapce a dívek. Na jedné z padesátikorun hlava ženy od M. Švabinského, na druhé od J. Mánesa, na stokoruně pak Hradčany v tmavomodrém rámečku.

4) 1945 – 1989

Po osvobození v květnu 1945 v Čechách, na Moravě a ve Slezsku obíhaly protektorátní koruny a německé marky, na Slovensku slovenské koruny (Ks), v části Slovenska dříve obsazené Maďarskem pengö. Vojáci sovětské armády platili poukázkami z roku 1944 a americká armáda v západních Čechách markovými poukázkami. 12. července byla navíc obnovena platnost mincí a 25. srpna i bankovek a státovek první republiky.

Měnová reforma z 1. listopadu 1945 měla odstranit chaos měn, snížit objem peněz v oběhu a znovu zavést československou korunu.

Papírové oběživo v letech 1945 až 1953 tvořily papírové peníze vytištěné v Anglii a později i v Tiskárně bankovek NBČS v Praze. Peníze vytištěné v roce 1943 v Anglii (5-1000 Kčs) jsou technicky dobře provedené, i když jejich výtvarná úroveň není příliš vysoká. 5 a 10 Kčs byly tištěny ofsetem, 20 a 50 Kčs hlubotiskem kombinovaným s ofsetem a 100, 500 a 1000 Kčs hlubotiskem. Oběh doplňovaly státovky - 5 Kčs (1949), 10 Kčs (1950), 20 Kčs (1949), 50 Kčs (1948 a 1950), 100 Kčs (1945) a 1000 Kč (1945) - vytištěné v Tiskárně bankovek NBČS v Praze. Hlubotiskem byla vytištěna 500 Kčs (1946) a hlubotiskem kombinovaným s ofsetem i 5000 Kčs (1945). Autorem zdařilé 20 Kčs z roku 1949 je K. Svolinský.

Mince v letech 1946 až 1992 razila mincovna v Kremnici. V oběhu zůstaly ještě několik let z důvodu nedostatku mincí i mince Slovenského štátu, Protektorátu a první republiky.

Dne 1. 7. 1950 zahájila činnost Státní banka československá jako emisní ústav podřízený vládě. Zabezpečovala mimo jiné zúčtovací styk uvnitř státu i navenek.

Měnová reforma z 30. 5. 1953 spojila odstranění poválečného lístkového přídělového systému s doposud nevídanou likvidací hotovostí a vkladů obyvatelstva (poměr 1:5). Odhaduje se, že stát provedením reformy získal mnoho miliard korun v nové měně. Bankovky hodnot 100, 50, 25 a 10 korun a státovky 5, 3 a 1 koruna byly tajně vytištěny ofsetem v Moskvě, mince hodnot 25, 10, 5, 3 a 1 haléř tajně vyraženy v Leningradě. Obojí s letopočtem 1953.

Papírové peníze, které svým designem odpovídají rublové oblasti a jejichž nominály hodnot 25 a 3 koruny vycházejí z rublového systému, byly později s jiným číslovačem dotiskovány v Praze a mince raženy v Kremnici.

Cílem měnové reformy bylo odstranit nadbytečnou kupní sílu (zejména těch bohatších), získat peníze pro státní rozpočet, zbavit stát dluhů, získat kontrolu nad oběhem peněz a postihnout zejména střední a drobné podnikatele, kteří se novému režimu jevili jako nepřátelé. Na této reformě je neuvěřitelné a v dějinách ojedinělé, že stát určoval rozdílné podmínky při výměně.

Přijetí nové ústavy a změna znaku i názvu republiky v roce 1960 se projevilo i na penězích. K haléřovým mincím sovětského designu přibyla v roce 1957 koruna ze slitiny mědi a hliníku, v roce 1963 mosazný padesátihaléř, v roce 1961 tříkoruna a v roce 1966 mědiniklová pětikoruna. Korunové mince nahradily státovky nižších hodnot. Korunová mince platila plných 36 let, tj. nejdéle z československých mincí. I u bankovek došlo k odpoutání od nevýrazných bankovek sovětské výroby (1953), i když jejich tematika zůstává většinou pracovně-osvoboditelská. V roce 1970 byla soustava peněz doplněna o dvacetikorunu a v roce 1973 o pětisetkorunu.

Soustavu mincí oživil v roce 1972 mosazný dvacetihaléř a mědiniklová dvoukoruna. Tisícikorunou s portrétem B. Smetany z roku 1985 začala poslední emise federálních bankovek. K vydání pětisetkoruny této emise již nedošlo a stokoruna (1989) s K. Gottwaldem byla pro odpor veřejnosti již po třech měsících stahována.

5) 90. léta

Rok 1989 přinesl politickou změnu a rok následující změnu názvu republiky na ČSFR. Oběžné mince s novým znakem mají stejné parametry jako v letech 1972 – 1990. Novinkou jsou desetikoruny s portréty T. G. Masaryka, M. R. Štefánika a A. Rašína.

K vydání bankovek ČSFR nedošlo, neboť 1. ledna 1993 se Československo rozpadlo na dva státy. Zákonem z 2. 2. 1993 byla oddělena česká a slovenská měna. Výměna proběhla ve dnech 4. – 8. února. Oddělení měny spočívalo v okolkování bankovek v hodnotě 92 miliard korun. V únoru 1993 byla uvedena do oběhu první česká bankovka – dvousetkoruna s J. A. Komenským. Od roku 1995 razí jablonecká mincovna, zprovozněná v červenci 1993, všechny nominály oběžných i pamětních mincí.

České mince a bankovky završují vývoj české měny uplynulých jedenácti století a po stránce technické i umělecké obstojí ve světovém srovnání.

Seznam použitých pramenů a literatury

Staněk, J. a Bajer, J.: Peníze v Českých zemích, P.A.S., 1995