|
Externí financováníCelosvětově je možno od poloviny osmdesátých let pozorovat výrazné změny v úloze financování podniku. Překračují se meze tradičního připravování situačních zpráv a obstarávání externích finančních zdrojů. Finance přebírají odpovědnost za rozhodování spojená s řízením podnikových aktiv. Financování podniku se týká celkový objem kapitálu, jeho umístění do jednotlivých projektů a aktivit, vyčíslování výsledků každé takové alokace zdrojů. Řízení podnikových financí spočívá tedy v řízení majetku 14133msz28kxx9d (aktiv) a finančních zdrojů (pasiv). Snahou firem v tržní ekonomice je přežít s co nejlepšími výsledky. Předpokladem přežití je rovnovážné hospodaření s peněžními prostředky a majetek použitelný k překonání nepříznivých situací. Žádoucím hospodářským výsledkem každého podnikání je odpovídající zisk. Finanční hospodaření lze proto hodnotit podle čtyř hledisek a to podle:
Hodnocení finančního hospodaření podniku je úkolem finanční analýzy. Hlavním zdrojem informací pro finanční analýzu je účetnictví. Finanční účetnictví vychází finanční analýze vstříc třemi výkazy. Ziskovost je zachycena v účtu zisků a ztrát (výsledovce), peněžní toky v přehledu o peněžních tocích (cash flow), majetek a dluhy v rozvaze. V užším pojetí se pod pojmem financování zahrnuje pouze obstarávání dlouhodobého kapitálu z externích zdrojů (emise akcií, dlouhodobý úvěr). V širším pojetí se pod pojmem financování chápe veškeré externí financování, včetně krátkodobých dluhů. Externí financováníV rámci externího financování dochází k získávání finančních prostředků formou vkladu majitele podniku nebo podílu společníků, a formou úvěrového kapitálu od věřitelů. sx133m4128kxxx Podílové financování podniků s přístupem na burzu Pro získání velkých obnosů vlastního kapitálu je nejvhodnější právnická forma akciové společnosti. Akciová společnost při založení má pouze upsaný a zaplacený akciový kapitál. Podle obchodního zákoníku jmenovitá hodnota základního jmění akciové společnosti musí činit alespoň Kč 1 000 000,-. Již při prvním umístění akcií může být tržní cena akcií vyšší než nominální. Tento rozdíl se nazývá emisní ážio. Při veřejném prodeji akcií se akciová společnost zpravidla neobejde bez investiční banky, která plní úlohu ručitele za jakákoli rizika spojená s vydáním akcií. Při neveřejném prodeji se cena a množství akcií dohodne přímo se zájemci, nejčastěji z okruhu pojišťoven, penzijních fondů a jiných institucionálních investorů. Neveřejný prodej se obejde bez ručitelů a není nákladný, cena akcií však není ověřená tržní nabídkou a poptávkou. Dlouhodobé úvěry Dluhopisy (obligace) Dluhopisy patří mezi obchodovatelné cenné papíry. Majitel dluhopisu má nárok vůči emitentovi na splacení dlužné částky v nominální hodnotě dluhopisu a na vyplacení úroku. Dluhopisy jsou vhodnou formou dlouhodobého financování, protože lhůta splatnosti činí více než jeden rok, často i více než 5 let. Emisní půjčka se využívá k obstarání velkých úvěrů a na dlouhou dobu. Nejsou zajištěny určitými majetkovými hodnotami a v případě finančních těžkostí firmy může dojít k poklesu jejich kurzu a k neplnění závazků vyplývajících z obligace. Proto věřitelé důvěřují dluhopisuům, jejichž emise je zprostředkována známou bankou. Emise dluhopisu má pro dlužníka některé výhody. Jde o snadnější proceduru než při vydání akcií, náklady financování jsou nižší než u akcií, shromáždí se na delší dobu znační cizí kapitál. Na druhé straně se vydáním dluhopisů vytvářejí na dlouhou dobu dopředu závazky splácet a úročit dluhopis bez ohledu na budoucí hospodářské výsledky. To může být velmi nepříjemné v kritické situaci. Z pohledu investora je u dluhopisů menší riziko než u akcií, naopak pro dlužníka jsou dluhopisy riskantnější. Věřitel je při rozdělování výnosu a při bankrotu v pořadí před akcionářem. Nesplnění závazků vůči věřiteli je krokem k úpadku, kdežto nevyplacení dividendy nemusí odradit majitele akcií od podržení svých podílů. Výhodou pro emitenta je skutečnost, že úroky z dluhopisů jsou zahrnuty v nákladech a nepodléhají proto dani z příjmů. Dividendy se vyplácejí naproti tomu ze zdaněného zisku. Podnikové dluhopisy jsou základním nástrojem dlouhodobého úvěru pro většinu velkých společností ve Spojených státech. Základními náležitostmi dluhopisu je nominální hodnota, kupónová sazba a datum splatnosti. Finanční úvěry V posledních desetiletích se rozšířil vedle klasických dluhopisů samostatný dlouhodobý nástroj financování ve formě výpůjček na úvěrový úpis. Vznikají individuální smlouvou mezi věřitelem a dlužníkem. Příslušný úvěrový úpis není obchodovatelným cenným papírem. Úvěrová smlouva obsahuje majetkové záruky, stanoví lhůtu splatnosti , přičemž splátky jsou odloženy po uplynutí několika let. Výpůjčka na úvěrový úpis je výhodná pro podniky, které nemohou emitovat dluhopisy, ale i pro ostatní, které se chtějí vyhnout časově náročnému a složitému jednání o připuštění na burzu a následným povinnostem zveřejňovat údaje o své finanční situaci. Postupné čerpání půjčky znamená vyšší pružnosti financování. Nebezpečí pro podnik spočívá v doložce o možnosti vypovědět půjčku za určitých podmínek ze strany věřitele, např. při nebezpečí platební neschopnosti. Výpověď vlastně může právě platební neschopnost nakonec přivodit. Kromě toho dlouhodobé dluhy jsou honorovány o něco větší úrokovou sazbou jenž je obvyklá u dluhopisů. Dlouhodobý bankovní úvěr Bankovní úvěry jsou ve světě tradičně krátkodobé, i když mohou být třeba i obnovitelné. V posledních desetiletích se projevuje tendence k využívání termínových půjček, při kterých se poskytuje úvěr na období od jednoho do 7 až 10 let. Půjčka se zpravidla splácí v měsíčních nebo čtvrtletních splátkách po celou dobu trvání. Termínové půjčky mohou od banky získat žadatelé o úvěr, kteří jsou silní pokud jde o pracovní kapitál, ziskovost a konkurenční schopnost. Bankéři neradi stanoví pevnou úrokovou sazbu na termínovou půjčku. Zpravidla je dohodnutá proměnlivá úroková sazba v závislosti na podmínkách finančního trhu. Podniky využívají termínové půjčky k financování majetku 14133msz28kxx9d s odpovídající živností – např. některé druhy strojů a zařízení – nebo k vytvoření základního objemu pracovního kapitálu. Termínové půjčky jsou zpravidla dražší pokud jde o úroky a náklady na sjednání půjčky než krátkodobé půjčky. Dávají však dlužníkovi větší pocit stabilní jistoty. To platí zejména tehdy, když půjčka byla sjednána na pořízení určitého majetku 14133msz28kxx9d , který bude produkovat výnosy jako zdroj splátek a placených úroků. V tomto případě je provázána půjčka s ekonomickou životností výrobního zařízení a nevzniknou nějaké zvláštní problémy ve finančním plánu. Byla-li termínová půjčka použita k financování pracovního kapitálu (oběžných aktiv), vyvolá to nejen náklady, ale i nutnost platit v plánovaných termínech p¨splátky, čímž se zdroj dlouhodobého financování ztenčí. Krátkodobé úvěry Obchodní úvěr Tržby jsou hlavním zdrojem příjmů. V maloobchodě se většinou prodává za hotové, ale jinak se téměř ve všech případech zboží dodá zákazníkovi a určí se lhůta, dokdy má zaplatit. Vznikají tak pohledávky vůči odběratelům, představující obchodní úvěr, který poskytuje dodavatel svým zákazníkům. Obchodní úvěr, který podniku poskytují jeho dodavatelé, je zachycen v bilanci na straně pasiv v položce Dodavatelé – 321. Na druhé straně obchodní úvěr, který podnik poskytuje svým odběratelům, je zachycen v bilanci v položce Odběratelé – 311. Poskytovaný obchodní úvěr je třeba financovat z vlastních nebo z cizích zdrojů. Obchodní úvěr je velmi pohodlným zdrojem financování. Snadno se spontánně přizpůsobuje růstu aktivit při sezónních výkyvech nebo při rozvoji podniku a naopak se scvrkne při zpomalení obratu. Není třeba o něj zvlášť žádat, neboť je součástí platebních podmínek obchodní transakce. Není však ani nutno jej využít a lze fakturovanou částku zaplatit před lhůtou splatnosti. Věřitel nepožaduje žádné záruky, protože kupující dobře zná obchodního partnera anebo je ochoten u nových zákazníků něco riskovat. Eskontní úvěr Eskont směnky je úvěr zajištěny pohledávkou, který má formu odkupu pohledávky před dobou její splatnosti po srážce úroku (diskontu) ode dne odkupu do dne splatnosti. Banka v den splatnosti předkládá směnku k proplacení směnečníku u směnky cizí a výstavi u směnky vlastní. Pokud tito dlužníci nezaplatí, je na řadě poslední majitel směnky, kterému byl poskytnut eskontní úvěr. Banky eskontují jen formálně bezvadné směnky, které jsou schopné reeskontu u ústřední banky. Především se eskontují obchodní směnky (podložené prodejem zboží), odmítají se však směnky finanční (na výplatu mezd, na zaplacení daní…). Lombardní úvěr Lombardní úvěr je krátkodobá půjčka na zástavu movitých snadno prodejných hodnot, jako např. cenných papírů obchodovatelných na burze, směnek, zboží (uskladněného, zasílaného), pohledávek a faktur, drahých kovů. Nejrozšířenější je lombardní úvěr na cenné papíry, jako jsou státní, průmyslové a jiné obligace, pokladní poukázky, zástavní listy, akcie, směnky. Pro poskytnutí půjčky je rozhodující především kvalita zastavené věci. Půjčka se poskytuje jen do určitého podílu hodnoty zastaveného předmětu. Zvyšuje se podle toho, jak snadno lze provést prodej zastaveného předmětu. Použití lombardního úvěru je vhodné zejména v přechodné finanční tísni, kdy by nebylo výhodné opatřovat peněžní prostředky prodejem zastavované věci. Od kontokorentního úvěru se lombardní úvěr liší tím, že je poskytován na pevnou částku, která bude vrácena na konci doby splatnosti vcelku. Úrok se musí platit v plné výši bez ohledu na míru použití poskytnutého úvěru. Úrok z lombardu je vyšší než diskontní sazba z eskontního úvěru. Kontokorentní úvěr Podnikatelé, kteří dočasně potřebují peníze na úvěr, čerpají jej většinou od banky na běžném účtu. V souladu se smlouvou o úvěru banka provede do určité částky příkazy k platbám, i když k tomu nemá klient potřebné peněžní prostředky na účtu. za provedení plateb náleží bance úhrada nákladů spojených s provedením plateb. Kontokorentní úvěr je pro klienta výhodný. Úroky platí jen do výše skutečného úvěru a jen ve dnech, kdy tento úvěr čerpá. Kontokorentní úvěr se přizpůsobuje úvěrové potřebě. V úvěrové smlouvě se dojednává úvěrový rámec, tzn. přípustné pasivní saldo na kontokorentním účtu, jakož i způsob jištění úvěru. Dobrým firmám se poskytuje nekrytý úvěr. Krátkodobý charakter kontokorentního účtu nepřipouští, aby na něm úvěr zamrzl. Nemůže být čerpán na úhradu investičních výdajů. Nejběžnějším účelem kontokorentního úvěru je úhrada nakupovaného materiálu a vyplácení mezd. Interní financování Jako interní zdroje vystupuje zisk po zdanění a po výplatě dividend, dále odpisy a uvolnění kapitálu prodejem majetku 14133msz28kxx9d . Samofinancování Samofinancováním se rozumí financování ze zisku, který byl v podniku zadržen. K použití zadrženého zisku dochází ještě před zjištěním zisku v účetní závěrce a před rozhodnutím o rozdělení zisku. Vedle otevřeného samofinancování existuje i zastřená forma (tichá rezerva). Otevřené samofinancování Otevřené samofinancování je zřejmé z vývoje položek rozvahy. Pro samofinancování je k dispozici pouze zisk po zdanění a po výplatě dividend. Projeví se jako zvýšení fondů ze zisku. Součástí fondů ze zisku je zákonný rezervní fond, určený pouze ke krytí ztrát společnosti nebo k opatřením, jimiž se má překonat nepříznivý průběh hospodaření. Ostatní fondy jsou použitelné podle stanov a podle rozhodnutí valné hromady. Samofinancování je často jediným zdrojem financování pro podniky, které nemohou poskytnou záruky za úvěr ani nejsou dostatečně zajímavé pro kapitálový trh. Ale i pro podniky, které mohou využívat externí zdroje, má samofinancování své výhody:
Tiché samofinancování K tichému samofinancování dochází zadržením nevykázaného zisku. Vykázaný zisk je snížen vědomými zásahy, jimiž vznikají tiché rezervy. Tiché rezervy se tvoří z nezdaněného zisku. Tiché samofinancování je nejčastěji vědomým podhodnocením hmotného majetku 14133msz28kxx9d , který podléhá opotřebení. Příliš vysoké odpisové sazby (zkrácení doby odpisování) snižují zůstatkovou cenu na úkor zisku před zdaněním. V oblasti oběžných aktiv mohou vznikat tiché rezervy kalkulováním příliš nízkých zpracovacích nákladů u nedokončené výroby a hotových výrobků. Tiché samofinancování s tvorbou tichých rezerv zastírá skutečnou strukturu rozvahy. Vypovídací schopnost rozvahy pro externí uživatele se tím snižuje. Financování z odpisů Účelem odpisů je zachytit znehodnocování opotřebitelného investičního majetku 14133msz28kxx9d jako náklad vztažený na určitá období. Odpisy jako náklad vstupují do výsledovky a jako oprávky snižují zůstatkovou cenu hmotného majetku 14133msz28kxx9d v rozvaze. Odpisy však mohou být zdrojem financování. Odpisování působí jako druh dezinvestičního procesu, který má za následek změnu struktury aktiv. Rozvahový součet se nemění, ale prostředky v hmotném majetku 14133msz28kxx9d nabývají likvidní formu a poklesu stálých aktiv odpovídá růst oběžných aktiv. Zaúčtováním odpisů však nedochází k vytvoření finančních zdrojů. K tomu musí být splněny následující podmínky:
Dokud se odpisovaná součást majetku 14133msz28kxx9d nevyřadí z provozu a neobnoví v rámci prosté reprodukce, zůstávají odpisy k dispozici na jiné účely, např. na rozšíření strojního parku či na zvýšení zásob apod. Po uplynutí doby upotřebení se uhradí náklad na obnovu eventuálně z odpisů, které v té době připadly na jiná zařízení. Dochází-li k trvalému dlouhodobému rozšiřování dopisovaného investičního majetku 14133msz28kxx9d , vede to vlivem odkladu obnovy nově pořízených investic k stálému uvolňování kapitálu, který může být použit k financování rozšířené reprodukce. Nadměrné odpisování patří do kategorie tichého samofinancování (tichých rezerv), ať už se jedná o zkrácení doby odpisování nebo o degresivní (zrychlené) metody odpisování. Financování restrukturalizací majetku 14133msz28kxx9d Odpisy vedou k restrukturalizaci majetku 14133msz28kxx9d v rámci normálního reprodukčního procesu. Podnik může získat finanční prostředky také prodejem majetku 14133msz28kxx9d nepotřebného pro provoz, např. prodejem pozemků nebo finančních investic, a použít je k rozšíření výrobní kapacity. Také racionalizační opatření v oblasti stavu zásob a pohledávek uvolňuje kapitál, který může být investován. Literatura: Doc. Ing. Rolf Grünwald, Csc.: Řízení podnikových financí, MCI – Management Centre Information, Praha 1994/95 Prof. Ing. Josef Valach, Csc. a kolektiv: Finanční řízení a rozhodování podniku, Nad zlato, Praha 1993 |
