Obsah

Úvod

Úloha bank ve směnečných obchodech

Při finančních transakcích, ve kterých jsou podnikům a podnikatelům poskytovány úvěry, nebo při kterých jsou směnky používány jako platební prostředek, hrají velmi významnou roli banky.

Mezi nejčastější způsoby vstupování bank do směnečných obchodů patří situace, kdy klient předkládá směnky bance a to k - obstarání inkasa

- eskontu

- obstarání akceptu

Směnka předkládaná bance musí obsahovat následující náležitosti:

označení, že jde o směnku v textu listiny, bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou sumu, jméno směnečníka, splatnost směnky, směnečnou sumu, výstavce, remitenta, datum

a místo vystavení směnky, podpis výstavce a zbytkovou dobu splatnosti směnky

u eskontu. Směnku, která neobsahuje předepsané náležitosti nebo má jiné formální nedostatky, vrátí banka předložiteli bez provedení požadované operace.

Výstavce, osoba, které má být ze směnky plněno a i osoba směnečníka musí být na směnce uvedeni nezkráceným označením včetně adresy (právnická osoba), nebo nezkráceným jménem a příjmením a adresou (fyzická osoba, u podnikatele obchodní jméno). 23621dxl76hds6f

Obstarání inkasa

Údaje na směnce přijaté k obstarání inkasa musí být bez přepisování, škrtání

a jiných změn, které by vyvolaly pochybnost o platnosti směnky. O přijetí směnky k obstarání inkasa vydá banka klientovi potvrzení. Takto předkládaná směnka může být opatřena zmocňovacím indosamentem na banku.

Banka sleduje splatnost směnky a podle splatnosti předloží směnku směnečnému dlužníkovi v zákonné lhůtě k zaplacení. Směnečná částka může být zaplacena směnečníkovi v hotovosti nebo bezhotovostně. Při bezhotovostním placení upozorní banka upozorní směnečníka na nadcházející splatnost směnky ta, aby předložil bance příkaz k úhradě vyhotovený na podkladě údajů uvedených ve směnce ve lhůtě stanovené pro odepsání prostředků z účtu. Nezaplatí-li dlužník směnečnou částku ve lhůtě splatnosti, postupuje banka podle příkazu klienta nebo podle další dohody s ním. xd621d3276hdds

Klient se může s bankou písemně dohodnout, že bude z jeho účtu odepisovat částky směnek, ve kterých vystupuje klient jako směnečný dlužník, budou-li tyto směnky jejich majitelé předkládat bance k obstarání inkasa.

Postup při obstarání inkasa je následující: vlastník směnky doručí směnku své bance k inkasu a při splatnosti předloží banka vlastníka směnku k úhradě bance dlužníka. Banka dlužníka uhradí směnečný obnos, předloží směnku výstavci, zatíží účet výstavce směnečným obnosem a prostřednictvím zúčtovacího centra zašle směnečný obnos bance předložitele. Banka předložitele převede směnečnou sumu ve prospěch účtu předložitele a informuje předložitele.

Eskont směnek

Podstatou eskontu je odkup dosud nesplacených pohledávek s určitou splatností,

a to po srážce úroků ode dne eskontu do dne splatnosti pohledávky. Nejčastější formou eskontu je právě eskont směnek.

Banka eskontuje obchodní směnky, čímž majiteli směnky umožňuje přeměnit pohledávku na finanční prostředky a urychlit tak obrat kapitálu. Nákupem směnek tak banka poskytuje klientovi úvěr. Banka úvěruje svému klientovi pohledávky, které nejsou dosud splatné, a to až do doby jejich splatnosti s podmínkou, že když hlavní směnečník nebo ostatní osoby závazné podle směnečného práva nezaplatí, vyrovná poskytnutý úvěr úvěrový dlužník, tedy ten, od kterého banka směnku eskontovala.

Banka přijímá směnky k eskontu na základě písemné žádosti klienta, který je majitelem směnky. Banka eskontuje jen takové směnky, u nichž bonita směnečných účastníků, hlavně žadatele o eskont, dává záruku zaplacení směnky při splatnosti.

o eskont dává záruku zaplacení směnky při splatnosti.

Při uzavírání smlouvy o eskontu si banka od směnečné částky odpočítává provizi a úrok za dobu trvání takto vzniklého úvěrového vztahu. Banka proplatí příslušnou částku buď v hotovosti nebo bezhotovostně. Banka se stává majitelem eskontované směnky. K zabezpečení návratnosti ekontního úvěru eskontuje banka obchodní směnky, tj. směnky podložené dodávkou zboží. Snahou banky je rovněž získat směnky eskontovatelné u ČNB, kdy reeskont směnek umožňuje bance získat refinanční zdroje za diskontní sazbu. Vzhledem k tomu, že banka má možnost eskontované směnky reeskontovat u ČNB, dává přednost odkupu směnek cizích.

Směnka předkládaná k eskontu musí být opatřena indosamentem vyplněným na banku nebo blankoindosamentem. Směnku nelze použít jako účetní doklad nebo příkaz k zúčtování; při bezhotovostním placení je podkladem pro vyhotovení příkazu k zúčtování.

Při eskontu a reeskontu vlastník směnky doručí směnku své bance, banka vlastníka připíše směnečnou sumu po odečtení diskontu ve prospěch účtu předložitele a doručí směnku k reeskontu ČNB. Při splatnosti předloží ČNB směnku k úhradě bance dlužníka a banka vystavitele uhradí ČNB směnečnou sumu, předloží směnku výstavci a zatíží jeho účet směnečnou sumou.

Při poskytnutí úvěru eskontem směnky klient přeloží směnku k eskontu, banka poskytne úvěr ve výši směnečné částky snížené o diskont a provizi, při splatnosti předloží banka směnku bance směnečníka k úhradě, banka směnečníka uhradí směnečnou sumu a banka klienta provede zúčtování s klientem.

Akcept směnky

Při akceptu směnky bankou se platebním místem stává akceptační banka, v drtivých případech banka směnečníka. Při akceptu směnky bankou dochází k následujícímu postupu:

klient banky vypíše směnku a požádá banku o akcept směnky, banka po prověření bonity klienta směnku akceptuje a vrátí ji zpět klientovi, který předá směnku třetí osobě (věřiteli). Před dospělostí směnky klient deponuje směnečnou částku u banky a při dospělosti třetí osoba předloží směnku bance k proplacení, banka směnku proplatí třetí osobě a zatíží běžný účet klienta, který směnku vypsal.

K akceptu směnky nepotřebuje banka peněžní prostředky. Poskytování akceptů však přináší určitá rizika, proto bývá v pravidlech likvidity předepsán limit pro vystavování akceptů.

Avalizace směnky

Avalizace směnky znamená poskytnutí záruky za zaplacení směnky. Majiteli směnky, který ručí za směnku jako nepřímý dlužník, se může zaručit třetí osoba, což je obvykle banka – aval. Tento titul dává majiteli směnky záruky, že v případě nezaplacení směnky bude tento závazek splněn třetí osobou – směnečným rukojmím. Avalista stvrdí svůj závazek podpisem a doložkou “ per aval” za akceptanta. O aval směnky se žádá souhlas úvěrového oddělení banky.

Uložení směnky

Směnky jsou na žádost klienta uloženy v depozitu banky až do okamžiku, kdy dá klient příkaz k jejich vyjmutí.

Směnky v zahraničním obchodě

Ramboursní úvěr

Ramboursní úvěr se používá v zahraničním obchodě a je to varianta akceptačního úvěru. Při ramboursním úvěru figurují kromě vývozce a dovozce tři banky: banka dovozce, banka vývozce a renomovaná zahraniční banka – ramboursní banka.

Před dospělostí směnky banka dovozce poukáže směnečnou částku ramboursní bance a při dospělosti banka vývozce předloží směnku ramboursní bance k proplacení a ta tuto směnku proplatí.

Negociační úvěr

Negociační úvěr se používá v zahraničním obchodě jako varianta eskontního úvěru. Figurují zde vyjma vývozce a dovozce rovněž jejich banky. Podstata tohoto úvěru spočívá v tom, že dovozce zprostředkovává vývozci eskont směnky vystavené dodavatelem na banku nebo vývozce.

Dovozce a vývozce sjednají kontrakt obsahující také bankovní spojení a formu placení. Negociační banka je banka, která odkupuje směnku a dokumenty. Můžejí být jak banka dovozce, tak banka vývozce.

Při negociačním úvěru se vyskytují dvě formy: zmocnění k odkupu, příkaz k negociaci. Při zmocnění k odkupu banka dovozce vystaví zmocnění pro banku vývozce k odkupu k tíži banky dovozce dokumenty a směnku vystavenou na dovozce.

V případě příkazu k negociaci banka dovozce žádá banku vývozce o odkup dokumentů a směnky, která bude vystavena na banku vývozce.

Závěr