Tato seminární práce by se měla zabývat vývojem daňové soustavy v České republice a jejím postupným slaďováním s právem Evropské unie (resp. Evropského společenství) od pádu komunismu až po současnost.

Výchozí situace

Výchozí situace České republiky jako součásti někdejšího Československa byla v roce 1990 zásadním způsobem poznamenána centrálně řízenou ekonomikou se zcela dominantním státním vlastnictvím. Z těchto okolností vycházela i tehdejší soustava odvodů, daní a poplatků. Charakteristická byla daň z obratu s mnoha individuálními sazbami, kdy jenom základní sazebník daně z obratu obsahoval přes tisíc různých sazeb, z toho několik set záporných. Nejednotný byl systém odvodů a zdanění příjmů u právnických osob v závislosti na právní a organizační formě zřizovatele se sazbou 55 % a vyšší. Vybrané organizace měly určen vztah k rozpočtu tzv. finančním plánem. Příjmy obyvatelstva byly zdaňovány rozdílně podle druhu příjmu. Rozhodující daní byla daň ze mzdy s klouzavě progresivní sazbou od 5 % do 20 %, s přirážkou k dani u bezdětných až do 32 %. Samostatnou daní byly zdaňovány příjmy z literární a umělecké činnosti. Vyšší daňová progrese existovala pro příjmy ze zemědělské činnosti a vysoce progresivní daňová sazba, kde daň dosahovala až 80 %, byla stanovena pro zdanění příjmů z individuální činnosti daní z příjmů obyvatelstva.

Daňový systém na počátku 90.let

Nová daňová soustava

Položení základů nového daňového systému, odpovídajícího podmínkám a potřebám tržní ekonomiky, bylo uskutečňováno postupně. Nejprve v letech 1990 až 1992 formou dílčí korekce původní právní úpravy a přijetím nové organizace daňové správy, ke které bylo přistoupeno již v roce 1990. Především šlo o snížení sazeb u daní z příjmu a výraznou redukci

roztříštěnosti daně z obratu, např. zavedením maximálního 55 % zdanění podnikových zisků s úlevami pro nové subjekty. V návaznosti na nový zákon umožňující v široké míře soukromé podnikání bylo zdanění samostatně výdělečně činných osob již v roce 1990 upraveno nově a byly poskytnuty významné daňové úlevy zejména poplatníkům, u nichž soukromé podnikání bylo hlavním zdrojem příjmů. V relativně krátké době byla k 1. lednu 1993 uskutečněna globální reforma daňového systému jako celku. Základem nové daňové soustavy, která platí dosud, se staly:

daň z přidané hodnoty jako všeobecná spotřební daň
speciální spotřební daně
daň z příjmů právnických osob
daň z příjmů fyzických osob

Doplňující prvky soustavy tvoří silniční daň, majetkové daně (tj. daň z nemovitostí, daň dědická, daň darovací a daň z převodu nemovitostí) a zvláštní poplatky (zejména správní a soudní). Zároveň s reformou vlastních daní došlo k nahrazení odvodů z objemu mezd a příspěvku zaměstnanců na nemocenské a zdravotní pojištění zahrnutého dříve do daně ze mzdy novým systémem pojistného na všeobecné zdravotní pojištění a pojistného na zabezpečení ve stáří, při případ nemoci a pro případ ztráty zaměstnání.

Nová daňová soustava byla vybudována tak, aby nepůsobila k samovolnému zvyšování podílu daní na hrubém domácím produktu (tzv. daňové kvóty). Významným výsledkem uskutečněné daňové reformy byla změna v rozložení daňového břemene, přesun od zdanění příjmů ke zdanění spotřeby. Tento přesun znamenal rovnoměrnější rozložení daňového zatížení na celou společnost a efektivnější správu daní, protože vybírání nových nepřímých daní (DPH, spotřební daně a clo) je v zásadě jednodušší než vybírání daní z příjmů.

Daň z přidané hodnoty

DPH byla založena na dvou sazbách - základní 23 % a snížené sazbě 5%. Sníženou sazbou byly zatíženy např. potraviny, léky a většina služeb. Rozdílné zdanění zohledňovalo kontinuitu s předchozím stavem (služby daní z obratu zatíženy nebyly), sociální rozměr (dřívější dotace formou záporné daně z obratu u potravin) i obdobné úpravy v zahraničí, kde existovaly a existují v řadě států též značné rozdíly mezi základní sazbou a sazbou sníženou, a to i za cenu problémů, které tento rozdíl znamená z hlediska správy daní.

Spotřební daně

Spotřební daně byly ve formě pevné korunové sazby na jednotku množství uvaleny na pohonné hmoty, tabák a tabákové výrobky, pivo, víno, líh a lihoviny, tedy vesměs na zboží, u něhož je v zásadě spotřební daň povinně vybírána v členských státech ES.

Daně z příjmů

Daně z příjmů byly upraveny jednotně. Zdanění podnikových zisků bylo reformou sníženo na 45 %. Základ daně byl vymezen v prostoru mezi hospodářským ziskem a příjmy. Vedle rovnoměrných odpisů se umožnilo i zrychlené odpisování a umořování ztrát v následujících letech. Zjednodušeno bylo i zdanění příjmů fyzických osob se sazbou v rozmezí 15 % až 47 %. Sociální rozměr daně z příjmů fyzických osob byl promítnut především do systému položek odčitatelných od základu daně. Především z administrativních důvodů bylo přijato, že úroky z úsporných vkladů a dividend budou zdaňovány formou srážkové daně, a bylo zachováno nezdaňování některých příjmů jako starobních důchodů a nemocenských dávek.

Silniční daní

Silniční daní byla zatížena vozidla používaná k podnikatelským účelům, když záměrně - i s ohledem na minulost - nebylo přistoupeno k všeobecnému zdanění motorových vozidel.

Obchodová daň z převodu nemovitostí

Daň z převodu nemovitostí, která nahradila dřívější poplatek, byla zavedena s jednotnou 5 %-ní sazbou.

Změny daňového systému

Úpravy daňové soustavy

Právní úprava v letech následujících neznamenala zásadní změnu daňového systému, většinou šlo o reakci na praktickou zkušenost se správou daní a přibližování právu Evropských společenství, které se v oblasti daní neustále rozvíjí. Daňový základ připadající na zisky z podnikatelských činností byl částečně redukován, např. zavedením zvláštních jednorázových odpočtů na nové investice, rozšířením možnosti umořování ztrát na 7 let, zvýšením hranice vstupní ceny odepisovaného investičního majetku z 10 tisíc Kč na 40 tisíc Kč a zkrácením odpisových lhůt (např. u nemovitostí na současných třicet let). Sazba daně z příjmů právních osob byla snížena ve čtyřech krocích z původních 45% na současných 35%. U daně z příjmů fyzických osob se postupně snižovala daňová progrese a maximální sazba daně ze 47% na současných 40% a byly pravidelně valorizovány pevné položky odčitatelné od základu daně. Průběžně prováděné úpravy daní z příjmů přispěly spolu s autonomním vývojem mezd k obratu vzájemné proporce zdanění právnických a fyzických osob - daň z příjmů fyzických osob se postupně stala větší částí celkového výnosu daní z příjmů. U daně z přidané hodnoty byl (s cílem posílit daňovou spravedlnost) snížen práh pro povinnou registraci plátce ze 6 milionů Kč na 3 miliony Kč ročního obratu. Základní sazba DPH byla snížena z 23 % na současných 22 %. Pevné sazby spotřebních daní z uhlovodíkových paliv a maziv a z tabáku a tabákových výrobků byly postupně zvyšovány tak, aby se blížily úrovni tzv. minimálních sazeb, závazných pro státy Evropské unie. V souvislosti s inflačním vývojem byly zvyšovány i sazby dalších spotřebních daní. V následujících letech se předpokládá orientace na postupnou harmonizaci s předpisy EU, která je požadovaná zejména u DPH a spotřebních daní.

Duty/tax free obchody

Další změnou, která je založena na požadavcích EU, by mělo být zrušení duty/tax free obchodů. Tyto obhody jsou, byť povoleny zákonem, považovány za anomálii neodpovídající rovným tržním podmínkám pro všechny. Původní vládní návrh uváděl jako termín ukončení jejich činnosti 31. prosince 2001, v přijaté verzi novely ustanovení, týkající se těchto obchodů, však chybělo.

Zamezení dvojímu zdanění

Pokud jde o zdanění příjmů, má Česká republika se všemi státy EU i s řadou dalších států (včetně USA) uzavřeny smlouvy o zamezení dvojího zdanění příjmů. Současné požadavky EU na harmonizaci se v zásadě dotýkají jen převodu dividend z dceřiné společnosti v jednom státě na mateřskou společnost ve druhém státě EU a na zamezení daňové konkurence mezi státy EU.

Budoucí vývoj

V požadavcích EU, jako např. výše zmiňované zamezení daňové konkurence, je také jeden z oříšků pro řešení dalšího vývoje českého daňového systému. Česká republika zahraniční investice potřebuje k oživení domácí výroby (a tedy i oživení exportu a domácího výzkumu a vývoje). Je proto hledána cesta, která by oživení přinesla a byla zároveň v souladu s požadavky EU. Jde přitom o celkové podnikatelské klima, nejen o daňové prostředí.